Proměny čtenářů Ronnie.cz
- rozhovor s Katkou

Myslím, že snad již všichni zaregistrovali na našich stránkách projekt změny postav našich čtenářů, protože jsme její účastníky představovali, viděli jste jejich vyšetřování na FTVS a dokonce se Vám již svěřili se svými pocity po prvním týdnu. Dnes Vám trochu blíže představím Katku Malou, mladou studentku odhodlanou změnit vše od základů.

K rozhovoru jsme se s Katkou sešli v posilovně Mega Fitness, kde bude nyní trávit poměrně nemalou část týdne při trénincích či poradách s trenérem Pavlem Provázkem. Katka je milá a bezprostřední holčina, takže povídání probíhalo v pohodové atmosféře plné smíchu. Doufám, že si ji oblíbíte a budete jí fandit přinejmenším jako já.

Káťo, valná většina čtenářů už o tobě základní informace zná ze seznamovacího článku, přesto, mohla by ses těm zbylým krátce představit?

Jmenuji se Katka Malá, jsem původem z Děčína, ale teď bydlím tady v Praze, protože studuji stavební fakultu na ČVUT, v současné době již 4. rokem. Letos mě čekají závěrečné zkoušky na bakaláře. Potom budu pokračovat ještě rok a půl magisterským studiem, abych získala titul inženýr.

Studuješ stavařinu? To asi není obor moc obvyklý pro dívky. Kolik máte v ročníku holek?

Budeš se divit, je to skoro půl na půl. Moji rodiče jsou stavaři, táta mě odmalička bral na stavbu a mně se tam prostě líbí, baví mě to. Kdybych si měla znovu vybírat, asi bych šla opět na stavárnu. Nějak mě nenapadá nic jiného, kam jinam bych měla jít.

Opravdu? Chtěla jsi dělat stavební obor už odmalička? Nebo jsi původně chtěla dělat něco jiného?

Určitě se v mých dětských přáních objevily nějaké veterinářky a taková povolání, jaká asi chtěl každý…

Já jsem chtěla být taky veterinářkou, ale pak mi mamka řekla, že to není jenom starání se o malinká zvířátka, ale že i krávě do zadku… (smích)

No, něco podobného. A navíc, biologie šla ve škole totálně mimo mě… Bavila mě matematika, fyzika.

No, tak to mě ne. Co dělá člověk po úspěšném složení zkoušek a ukončení téhle fakulty?

Buď může být v kanceláři, projektovat… Architekt určí, jak má dům vypadat a já jako stavební inženýr bych měla říct, jak jej postavit. Že tam musí být takhle velký sloup, takhhle tlustý strop… Aby se dům realizoval a nespadl. Nebo můžu být přímo na stavbě a korigovat ji, aby byly používány navržené technologické postupy, můžu řešit, jaký tam bude jeřáb, kolik na stavbě musí být lidí.

Hm, takže i to, co je potřeba k zajištění té stavby… Je to náročné se tohle všechno naučit?

Vůbec ne. Je to takový postup, který ti někdo dá a ty podle něj jedeš. Tedy, zabere to strašně moc času, ale není to tak složité. Dají ti dům, ty ho musíš nějak připravit. Řeknou ti: tak nám ho narýsujte. To zabere strašně moc času.

Katko, přihlásila ses do projektu na změnu postavy. Jak jsi na něj vlastně narazila? Chodíš snad pravidelně na stránky Ronnie.cz?

Bylo to po Vánocích, kdy jsem byla taková trošku rozpapaná a řekla jsem si: dost! Začala jsem hledat nějaké tréninkové plány, jídelníčky, no a když jsem na seznamu zadala heslo tréninkový plán, jedna z prvních stránek, které mi nabídl, byl web Ronnie.cz, tak jsem se k vám podívala a první na mě vyskočilo „chcete změnit svoji postavu“… Tak jsem říkala, jo, jo, jo, chci! (smích)

Proč ses do programu se společností Promil a trenérskou školou přihlásila?

Byla jsem ráda, že by nade mnou byl nějaký dohled, měla bych motivaci. Kdybych hubla sama, tak bych určitě nevydržela takhle dlouho, jako když na mě bude někdo šlapat a bude mi říkat „makej“! Teď mě budou hlídat nejen čtenáři, ale hlavně jsem to už řekla i ve svém okolí, takže si myslím, že na mě dohlédnou i oni. Určitě by mě mrzelo, kdybych to nedotáhla, takže se budu snažit.

Mě zaujal tvůj motivační dopis u přihlášky do projektu, kde jsi zmínila, že průměrný student přibere během studia asi 9 kg navíc. Bylo to tak i u tebe, nebo jsi bojovala s vyšší váhou vždy?

Úplný hubeňour jsem nebyla nikdy, ale nikdy to také nebylo až na takové úrovni jako teď. I když, mamča říká, že když jsem se narodila, tak jsem do 5 - 6 let ani nechtěla jíst, že jsem byla hubeňoučká… a pak začala puberta a byl konec. Během gymplu jsem se držela, protože jsem pořád studovala, prvák a druhák na vysoké také, ale pak se odstěhovala kamarádka, se kterou jsme vždycky chodily cvičit, a já se sama prostě nedonutím.

Když ses rozhodla, že se do projektu přihlásíš, řekla jsi o tom svému okolí?

Ne, všechno bylo na tajňačku. Dokonce jsem se pro přihlášku fotila samospouští, aby o tom opravdu nikdo nevěděl. Když jsem měla přijít na úvodní seznámení, zrovna ten týden jsem měla být v Děčíně u rodičů, tak už jsem musela říct, že na jeden den odjedu do Prahy. Přiznala jsem to tehdy rodičům, přítelovi…

A ty jsi to předtím neřekla ani jemu?

Ne, opravdu ne, až ten den, co jsem šla k vám na první pohovor.

Co na to říkal?

No, nejdřív se ptal, proč jsem mu to neřekla, že by se přihlásil se mnou… i když, musím říct, že tak reagovala i mamča a pak přítelova mamča, no, v podstatě všichni…

A protože může vyhrát jen jeden, tak bys měla větší konkurenci…

...tak jsem jim to neřekla. (smích) No a pak všichni říkali, že budou držet dietu se mnou, fakt super.

Takže podpora maximální?

Určitě, fandí mi všichni.

To jsem zvědavá, jak se povede jim. A přítel potřebuje zhubnout?

No, má trošku bříško. Mně tedy absolutně nevadí, já nemám ráda hubeňoury ani vypracovaná svalnatá těla, mně to někdy přijde takové až umělé, ty nahoněné svaly, prostě mám radši normální postavu než namakané chlapy.

Jaké jsi měla pocity, když jsem ti zavolala, že jsi byla vybrána do výběrového řízení?

Měla jsem strašně smíšené pocity. Jakoby štěstí, já jsem to brala totiž jako výhru. Vy sice všude píšete, že to není soutěž, ale já brala jako výhru, že jsem se do vašeho projektu dostala. Takže štěstí. Pak jakoby nervozita, ježíšmarjá, teď o mně budou někam psát a budou mě fotit a bůh ví, co ještě. Vždyť jsi mě viděla, že jsem přišla a byla jsem úplně vyjukaná, myslela jsem si, že bude ještě nějaké další kolo a vy jste mi v podstatě řekli, že už nebude, je rozhodnuto. No, takové všechno dohromady asi. Ale určitě spíš pozitivní.

Ano, tehdy probíhalo výběrové řízení s tím, že jsi byla první volbou a věděli jsme, že pokud budeš dobrá, budeš se nám líbit a hlavně budeš splňovat všechny náročné požadavky, nebude co dál řešit. Takže proto se na tebe všichni rovnou vrhli a začali tě strašit. Jaké to bylo, když jsi tady pak seděla, upřely se na tebe čtyři pohledy a všichni se z tebe snažili něco dostat?

Samozřejmě se mě zmocnila ještě větší nervozita, ale já jsem shodou okolností ve škole teď měla předmět komunikační dovednosti, kde jsme přesně trénovali, jak se představíme, co o sobě všechno řekneme, takže jsem to vlastně měla natrénované. (úsměv)

Vypadalo to dosti profesionálně, já jsem si říkala, no, ta je dobrá. Víťa byl u pohovoru také přítomen a už dopředu tě varoval, že je celý program velmi náročný a v krizích diety je např. podpora okolí opravdu nesmírně důležitá. Všichni jsme tě strašili vydatně, seč jsme mohli, ale ty ses nedala. Jsi opravdu hodně odhodlána, že?

Odhodlaná určitě jsem, ale s tím strašením… Já jsem přišla domů a dívala jsem se znovu na stránky Ronnie.cz, četla tam různé diety, sacharidové vlny a viděla jsem, že v tom jídelníčku je jeden sáček rýže, k tomu suchá kuřecí prsa… tak z toho jsem měla strach. Ale na druhou stranu mě zase přítel uklidňoval, že mi nemůžete nastolit takovýhle jídelníček, že bych to prostě asi nevydržela.

Takže sis našla, co tě čeká, a postrašila ses ještě doma sama. (smích)

No, určitě jsem se postrašila ještě doma sama, ale asi tomu člověk musí něco obětovat. Dostala jsem teď velikou šanci, takže určitě do toho jdu.

To je prima. Já myslím, že na to vůli máš, jsi hodně motivovaná, já, kdyby mě takhle strašili, tak bych se sebrala a utekla bych. Ale ty jsi ani nemrkla, v pohodě, řekla jsi: jo, já do toho jdu. Jak by ses sama charakterizovala?

Jsem blíženec a ať se podíváš, kam se podíváš, tak o blížencích je napsáno, že mají snad všechny vlastnosti, chvíli tuhle a chvíli tuhle. A když si někdo najde, jaký je blíženec, tak to jsem přesně já. Mám doma jednu knížku, kde je blíženec popsaný, a já si říkala, že to snad píší o mně.

A kdybys zadávala inzerát do seznamky, jak by ses popsala?

Hm, takže pěkná postava... (smích) Ne, spíš chceš asi charakterové vlastnosti, viď? Mně se líbilo, jak jsi o mně napsala, že jsem temperamentní, to si myslím, že asi budu, řekla bych, že jsem flexibilní, hodně netrpělivá…

No, tady budeš trošku trpělivosti asi potřebovat..

…člověče, mě asi nic dostatečně nevystihuje. Můžu ještě popřemýšlet…

Extrovertní?

Jo, to jsem. Já jsem měla strašný problém to někomu neříct.

Tak jsi moc ukecaná.

To taky jsem. (úsměv) Protože pak jsem si řekla, že to tedy řeknu přítelovi, rodičům, jeho rodičům a třeba dvěma, třem kamarádkám. A potom jsme šli s kámošem jenom sami dva do hospody a on mi říkal, jestli bych s ním nechodila do posilky, a já, že nemůžu. Jasně, že se optal proč a už do mě začal šít, no a za chvíli jsem to vykecala. Druhý den jsem šla s kamarádkami do čajovny a zase, jestli půjdeme na diskotéku, a já, že jo, ale že nebudu pít. A proč? No a už zase… Takže už to vykecávám, kde se dá. (smích)

Tak tě alespoň bude hodně lidí hlídat. Když tě uvidí někde se zmrzlinou, tak hned uslyšíš: „Hele, to ty můžeš?“ Jsi sice extrovertní, taková hodně otevřená, ale jsi připravená na publicitu, která s projektem přijde? Články, videa, fotografie...

Já si to zatím ještě neuvědomuji, ale myslím, že až to přijde, tak se s tím nějak poperu. Koneckonců, budu muset.

Zatím sis vedla perfektně, jaké bylo první natáčení pro čtenáře? Poprvé v životě na kameru…

Já si to tak nějak úplně nepřipouštím. Co je tedy strašné, když se na sebe člověk v záznamu dívá. Když jsi mi poslala odkaz, ať se podívám, koukala jsem nejdřív tak jenom přes prstíčky, ale pak jsem si to pustila ještě jednou, ne, že bych se na sebe koukala ráda, ale…

A už to máš někde uložené. (smích)

Ne, nemám, ani si to nebudu nikam ukládat…

Napadlo tě někdy, že z tebe bude mediální hvězda?

Ne, určitě ne. (smích)

Absolvovali jste již rozbor krve a vyšetření na FTVS. Když jsem viděla, jak se tam mordujete, říkala jsem si, že bych při něm asi umřela. Bylo náročné?

Vážení a měření tuku bylo v pohodě, ale když jsem dostala takový ten náhubek, nebo jak se to jmenuje, byla jsem trošku vyděšená. Ale člověk nad tím asi nepřemýšlí, když už je přímo na přístroji připojený.

Jak se běželo ke konci?

No, těžce. Když člověk neběhá, jde to opravdu velmi těžce. Já jsem ráda, že jsem šla první. Kdybych šla až po Víťovi a viděla ho, jak dostává náhubek se zacpaným nosem, bála bych se a měla bych třeba nějaký blok. Ale takhle jsem prostě šla na páse, najednou mi strčili náhubek, zacpali nos a já nemohla nic dělat, nijak se tomu bránit.

Tak to je dobré. Jak se vlastně těšíš na začátek, tedy první trénink a úpravu stravy?

Tréninku se nebojím, na něj se těším, protože mám sport ráda, ale stravy, diety, té se bojím. Všude budou nástrahy a lákadla...

Máš ráda sladké?

Sladké nemusím. Ne, že bych neměla ráda čokoládu, to ne, ale jsem spíš na slané. Uzobávám brambůrky, oříšky, než že bych jedla bonbóny.

Vaříš ráda? Nyní bude vaření, příprava a myšlení na jídlo poměrně velkou částí tvého dne.

Vařím hrozně ráda, když vařím pro někoho, moc mě nebaví vařit jen pro sebe. Hrozně ráda experimentuji. Třeba nějaké kokosové omáčky a různé těstoviny. Kokosová omáčka s kuřecím masem, fakt skvělá záležitost. Počkej, až nebudu mít dietu, tak ti to klidně uvařím.

No, to jsem zvědavá. Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?

Nejoblíbenější jídlo? Všeobecně od mého dědy, protože vaří úplně skvěle. Vždycky svíčkovou, halušky, on je Slovák, to je dobrota. Bramboráky dělá skvělé... Z toho všeho teď nic nebude.

Jaké je tvoje běžné složení stravy, když takhle poslouchám, bramboráky a svíčková…

Ne, to si dáváme, jen když se třeba rodina sejde. Děda ví, co máme rádi, takže nám uvaří.

Běžnější jsou u tebe hamburgery?

Taky. Teď jsem si zakázala fastfoody nebo třeba bagety. Ve škole máme na ně automaty, takže když si člověk neudělá svačinu, nic jiného než bageta tam prostě není.

Nemáte jídelnu?

Máme menzu, ale teď nám udělali rozvrh tak, že máme jenom 20 minut přestávku, takže se oběd nestíhá. Nebo člověk musí přijít pozdě na hodinu, což není úplně v pořádku. Snídám málokdy, snad jenom když mám školu až od 10 hodin. Jakmile začínám od osmi, tak se raději vyspím, než abych se najedla. Pak jen s sebou rychle nějaký sendvič, toust.

Přítel ti nevaří? Bydlíte spolu?

Říkáme, že spolu nebydlíme, ale prakticky je pořád u mě, mám tady pronajatou malilinkatou garsonku, nebo jsme u jeho rodičů tady v Praze.

Tak to může vařit, ne?

Já se ho zeptám. (úsměv)

Jak moc máš náročnou školu? Jak budeš vše zvládat časově?

Myslím, že škola tenhle semestr trošku zvolnila kvůli tomu, že budeme muset psát bakalářku, ale jak se znám, já ji budu psát až v červnu. V současné době mám opravdu super rozvrh, jenom dva nebo tři dny v týdnu, takže se školou to zvládám. Ještě chodím do práce, ale tam mám prima šéfa, který mi vychází vstříc, takže si budu moct přesunout práci podle tréninku.

Co v práci děláš?

Dělám asistentku stavbyvedoucího ve stavební firmě. Teď přes zimu moc práce není, ale v létě jsem byla na stavbě jako mistrová, což bylo super, moc mě to bavilo. V zimě je to na stavbě asi krušné.

To musíš být velká autorita, když říkáš dělníkům, že něco dělají špatně, nebo jinak, než měli.

Všichni dělníci u nás ve firmě jsou Ukrajinci, mají automaticky respekt, s nikým jsem neměla problém.

Jak hodnotíš dosavadní přístup celého realizačního týmu, který se o tebe stará? Změnila bys něco?

Myslím, že je vše úplně super. Smějeme se, není to nijak vážné, pořád někdo hází nějaké vtipné hlášky a atmosféra je taková uvolněná. Takže paráda.

Jako třeba teď při póze břicho, nohy v podání Víti. Fotoaparát se málem uhnal. (smích) Co ty a sport? Zabýváš se nějakým?

V poslední době moc ne, ale mám hodně ráda lyžování, běžky, snowboard jsem odložila, přestal mě bavit. Občas si zajdu třeba zaplavat s kamarády, s přítelem.

A dřív? Sportovala jsi víc?

Dřív jsem sportovala určitě víc. Vždycky jsme s kamarádkou vyrazily na aerobik, chodily jsme na kickbox, nebo když nebyl trénink, šly jsme místo něj do posilovny.

Kickbox… někoho mlátit?

Ne, jenom do takových chráničů, ne na tělo. Ale je to super odreagování, šla jsem odtamtud vždycky s pusou od ucha k uchu. A ještě jsem si vzpomněla, mám ráda také in-line brusle.

Jezdíš na nich dobře?

No, dokážu i brzdit, ale ještě jsem naštěstí nezažila kolizi, kde bych mohla vyzkoušet, jak moc rychle zabrzdím.

Tak to já jenom dojíždím. Zmiňovala jsi lyže, jedeš na ně i letos?

Máme s kamarády naplánovanou Itálii, hrozně se těším. Jede nás dvanáct, takže velká banda, budeme tam asi celý týden. Ještě to ale zvažuji, protože přítel má nějaká železa v ruce a týden nato mu je mají vyndávat.

Co se mu stalo?

Loni jsme byli na lyžích ve Francii, kde si přes hůlku zlomil ruku. Má ji sešroubovanou a týden po horách mu to mají vyndávat, tak jsme si říkali, že bychom třeba jeli jen na 4 dny, ale to ještě uvidíme.

V posilovně ti někdo tehdy pomáhal?

Ne, nikdy jsem v ní nebyla s trenérem, aby mi řekl, co dělám špatně. Chodila jsem během gymplu a teď také, ale nijak pravidelně, jen s kamarádkou, jednou nebo dvakrát jsme byli s přítelem.

Přítele posilovna nebaví?

Docela baví, ale teď nemůže kvůli zraněné ruce nic moc dělat… Sice je to už rok, ale právě ho začíná vevnitř tlačit, už mu ty šrouby vadí.

Co ráda děláš, jaké máš koníčky?

Ráda čtu, těším se na léto, až budu moct pracovat na zahrádce, to mě baví. V Děčíně máme dům se zahradou, ještě máme chalupu, takže ona je to spíš honička. Ale vnímám to i jako odreagování. Občas ráda zajdu třeba na squash, i když jsem už nebyla, ani nepamatuji. S kamarády posedět, pokecat.

Nevím, jak moc se ti teď bude dařit skloubit hospůdky s dietou.

Já jsem teď byla v pondělí s kamarády a řekla jsem si, že budu pít jen vodu a k jídlu si nic nedám, a vydržela jsem to.

Říkala jsi, že tě přítel podpoří a bude jíst stejné jídlo jako ty, abyste nemuseli vařit na dvakrát. Myslíš, že se mu budeš štíhlejší líbit? Jaký má vkus?

Doufám, že se mu líbit budu. Co se týče vkusu, asi není úplně vyhraněný, líbí se mu velice různorodé typy žen.

Vím, že se už těšíš na obměnu šatníku… tedy kromě džínů, do nichž plánuješ zhubnout. Když jsi tady byla poprvé, říkali jsme, že bychom mohli nafotit, jak ti jsou teď a jak budou potom. Tehdy jsi prohodila, že bys je dostala někam nad kolena…

…já to hned doma zkoušela, jakmile jsem přišla. Dostala jsem je do půli stehen, na zadek ani náhodou. To je strašné. Hele, já mám fotku na začátku prváku, to znamená tři a půl roku zpět a tam je mám na sobě. A teď…

Ale bude to satisfakce, až si je na konci oblečeš. To bude super. Vyfotíme na tobě pak nějaké džíny z „dnešních širších dob“. Od společnosti Promil budeš mít kompletně zajištěnu všechnu potřebnou suplementaci, zkoušela už jsi někdy doplňky?

Používala jsem jen L-karnitin a nejsem si jistá, jestli jsem ho dobrala, protože jsem polevila ve sportovním výkonu a bylo mi jasné, že když ho budu brát a přitom nesportovat, tak asi k ničemu nepřispěje. Takže moc zkušeností nemám.

Pokoušela ses už někdy o změnu postavy?

Vždycky jsem si říkala, že bych mohla, ale nikdy jsem to nedotáhla do konce. V podstatě jsem se ani do žádného hubnutí nepustila. Říkala jsem si, že si třeba budu zmenšovat porce, ale žádné drastické úpravy jídelníčku jsem opravdu nikdy nezkoušela. Ani zmenšování porcí jsem moc dlouho nevydržela. Dala jsem si jednou malou a pak už normální porci, nebo jsem si dala dvě - jednu malou a pak druhou malou.

A ve výsledku byly větší, než jedna velká. Jídlo je prostě dobré… (úsměv) Chceš něco vzkázat na závěr čtenářům Ronnie.cz?

Budu ráda, když celý program budou sledovat a hrozně mě potěší, když někomu půjdu příkladem. Protože vím, že kdybych o podobném projektu sama četla, určitě bych jim fandila a snažila bych se řídit všemi radami, bylo by to pro mě inspirací. Doufám, že i já s Víťou budeme nějakou inspirací a že třeba nějaká holka to bude číst a bude si říkat, tak já jdu do toho s nimi.

Děkuji za rozhovor a držím palce.

Partneři projektu:

---