Opět se k Vám vracím s článkem z cyklu Proměny čtenářů Ronnie.cz, tentokrát z trošinku jiného pohledu...
V tuto chvíli už mají za sebou Víťa s Katkou veškerá vyšetření potřebná k nastartování úpravy jídelníčku, sestavení tréninku vhodného právě pro ně, tedy k opravdovému rozjetí aktivní části programu na plné obrátky. Trenér Pavel Provázek jim v současné době připravuje výživový plán, chystají se již brzy absolvovat první trénink. Dosud jste měli možnost sledovat průběh jejich vyšetření na FTVS, v blízkých dnech přibydou rozhovory s našimi svěřenci a také se seznámíte s diagnostikou, která již proběhla v Mega Fitness u Pavla.
V čem bude dnešní článek odlišný? Požádala jsem Katku s Víťou, aby si psali "deníček", v němž se Vám svěří s dojmy, pocity, potížemi apod. na jejich cestě k lepší postavě. Uvidíte tak celý projekt také očima těch, kteří změnu podstupují.
Káťa...
Milý deníčku, aneb první dojmy:
Na první schůzku s redaktory Ronnie.cz, Pavlem Provázkem a zástupcem firmy Promil jsem přišla jaksepatří vyklepaná, vždyť mi šlo (a půjde) o hodně…
Naštěstí se na mě všichni usmívali a vypadali, že mě neukousnou, uf. :) Nicméně mě trochu strašili (hlavně Víťa), bude to náročné. Sama sebe jsem nutila si nějaké "bubu" nepřipouštět a kývla jsem na odstartování programu, jdu do toho.
Prvním krůčkem bylo vyšetření na FTVS, kde mě i Víťu změřili, zvážili, zjistili nám procento tuku, svalové hmoty a vody v těle, naši kondici a ještě spoustu dalších parametrů. Měla jsem štěstí, že jsem veškeré vyšetření podstupovala dříve než Víťa a nevěděla jsem úplně přesně, co mě čeká. Kdybych viděla Víťu, jak musí běžet na běhacím pásu, mít přitom trubičku v puse a zacpaný nos, nejspíš bych utekla. Takhle mi prostě dali trubičku do pusy a mně nezbylo nic jiného, než se jen snažit, abych se neudusila. Občas mi ještě hlavou blikla myšlenka, že bych se měla tvářit inteligentně do objektivu kamery a foťáku, ale spíš se mi to nedařilo. Když mi konečně sundali kolíček z nosu a náustek, mohla jsem se vydýchat.
Ještě jednou? Prosím? Zvládla jsem to i podruhé, funěla jsem jako lokomotiva a pak už jsem mohla jen pozorovat Víťu, jak bojoval on. Výsledek: je potřeba zhubnout. Nezbývá než souhlasit.
Dalším krůčkem bylo vyšetření u našeho trenéra Pavla. Bylo potřeba se svléknout do spodního prádla a pak už mě Pavel obíhal s blokem, pozoroval mě a občas si něco zapsal do notesu. Otáčela jsem se na všechny možné strany, akorát na hlavě jsem nestála. :) Výsledek: zkrácené svaly, křivé snad úplně všechno.
S Pavlem jsme domluvili první trénink a já si pomalu začínám uvědomovat u každého jídla i pití: to je moje poslední pizza, tatarák, knedlík, poslední návštěva číny, KFC, poslední mojito a poslední vstávání v poledne, protože tréninky budou od 7 ráno. Teď mě napadá, že mám ještě chuť na poslední bramborák. :)
Víťa...
První týden naší cesty za vysněnou postavou nás s Katkou čekala různá vstupní vyšetření. Nejprve zátěžové testy na FTVS, poté biochemie a rozbory krve a nakonec diagnostika v Mega Fitness u Pavla Provázka, který bude naším rádcem v oblasti tréninku a jídelníčku. Osobně mám s Pavlem skvělé zkušenosti a již jednou jsme spolu spolupracovali, když mě připravoval na soutěže v kondiční kulturistice na podzim roku 2008.
Přiznám se, že před každým z těchto vyšetření jsem byl trochu nervózní. Nejen z přítomnosti tolika očí, foťáku a kamery (přece jen není zrovna příjemné se se současnou „formou“ někde vystavovat), ale pochopitelně také z výsledků. Věřil jsem, že vše bude v pořádku, ale člověk nikdy neví. Na druhou stranu jsem se na všechny tyto procedury i těšil. Z pohledu do zrcadla a vlastních pocitů při jakékoliv fyzické aktivitě jsem sice tušil, jak na tom jsem (hodně špatně), ale není nad to mít to černé na bílém.
Na webu se už objevily první články včetně představení a seznámení čtenářů s námi. Už není cesta zpátky. :) Možná mám před Katkou výhodu v tom, že už vím, do čeho jdu a co mě čeká. I když, je to vlastně výhoda? Každopádně už se na celou proměnu moc těším. Opět jsem se přepnul do toho správného režimu a mám chuť na sobě tvrdě pracovat. Mé okolí i kolegyně a kolegové v práci o mém počínání vědí a mám v nich velkou oporu, zvláště ve své přítelkyni. Všichni jsou na moji proměnu zvědaví, a jelikož někteří z nich mají ke cvičení a sportu blízko, zajímá je, jak se k vytouženému cíli dostanu. Mají radost, že mohou být přímo u toho.
A jak jsem se vlastně k aktuální podobě dopracoval? Šlo to poměrně hladce. Stačilo na rok vynechat pravidelné cvičení a v podstatě jakékoliv sportování, k tomu přidat pořádný velkovýkrm a člověk se nestačí divit. Stěžování si na pracovní vytížení jsou jen výmluvy a vlastní lenost a pohodlnost. Když se chce, všechno jde. Jsem přesvědčený, že teď to opravdu půjde.
Pro všechny zájemce přidávám malou ukázku mého typického jídelníčku v uplynulém roce:
- snídaně: 2 - 3 obložené housky nebo chleba z nabídky závodní jídelny, k tomu sladký koláček a samozřejmě něco sladkého na zapití (Fanta, Sprite…)
- oběd: buď sestava polévka + hlavní jídlo + zákusek v jídelně (všeho pořádná porce), nebo oběd někde venku v restauraci (polévka, hlavní jídlo, zákusek a vše spláchnout pivem), často tvořila hlavní jídlo pizza
- večeře: párky nebo jiná uzenina, k tomu nějaký majonézový salát a pečivo
Svačiny se nekonaly, a když už, tak to bylo opět něco „zdravého“ - bageta, obložený chlebíček a samozřejmě nesměla chybět nějaká sladkost.
V létě se k tomu navíc přidalo pravidelné grilování klobás, popíjení piva a celkově časté posezení s přáteli ve společnosti dobrého jídla a pití.
A výsledek? Hrůzostrašných 107,5 kg, se kterými se nyní pokusím zamést. Držte mi palce!
Partneři projektu:
