Bob Cicherillo - rozhovor

Překlad rozhovoru z 11.ledna 2004 z getbig.com.

Bob Cicherillo je v plném tréninku na soutěže Arnold Classic a San Francisco Pro a chce se ukázat ve své životní formě. Rok 2003 byl pro Boba zajímavý; upoutal na sebe pozornost na soutěži Arnold Classic 2003, kde svými postoji a názory prosazoval zlepšení podmínek profesionálů ve federaci IFBB, nominace na vytouženou Mr. Olympia 2003 mu unikla jen o vlásek, oženil se s Brendou Kelly a v neposlední řadě se objevil v několika filmových rolích v Hollywoodu.

Bobe, pokus se trochu přiblížit rok 2003 z tvého pohledu...

Rok 2003 byl pro mě ze sportovního hlediska dost nepříjemný. Soutěž Night of Champions byla první toho roku, kterou jsem absolvoval, skončil jsem na 6. místě, což nemůžu považovat jinak, než za směšnou záležitost. Sbor rozhodčích se - ať už z jakýchkoliv důvodů - prostě rozhodl, že neskončím v první pětce, což by mě kvalifikovalo na Olympii. Další možnost kvalifikace byla soutěž v Maďarsku, ale bohužel jsem měl nějaké pracovní závazky, které nešly odložit a nemohl jsem tedy odjet. Opravdu mě to mrzí, protože se v Maďarsku kvalifikovali borci, které jsem už porazil. Ke vší smůle další soutěže, na kterých se taky dalo kvalifikovat, byly zrušeny. Mám na mysli Toronto Pro a Southwest Pro. Poslední možností byla soutěž GNC Show of Strength, na které jsem se měl objevit, ale potkala mě opravdová smůla a pár týdnů před termínem jsem proděla zápal plic. Takže mám-li to shrnout – opravdu to nebyl příliš šťastný rok z pohledu závodění. Věci mimo kulturistiku šly docela dobře, trochu jsem nakoukl do světa Hollywoodu...

Do světa Hollywoodu?

Jo, přesně tak, objevil jsem se v několika reklamách a zahrál si i ve filmech. Vystoupil jsem taky v prestižním programu v televizi ESPN a dá se říct, že jsem teď díky tomu známější. Mimo to jsem k vidění v klipu kapely Smashmouth. V jednom filmu se dokonce objevuji po boku známého Bena Stillera, hraji tam chlápka jménem Rory, Ben Stiller hraje majitele jedné posilovny no a já samozřejmě kulturistu v ní.

Vraťme se ke kulturistice, pátral jsi trochu po příčinách, proč jsi skončil na Noci šampiónů až na 6. místě?

Ne, vlastně ne. Pár lidí jsem se ptal, ale nikdo mi neřekl nic konkrétního. Nikdo není schopen mi sdělit, proč jsem nebyl ani porovnáván s borci, kteří skončili na místech přede mnou. Měl jsem plné právo být porovnáván třeba s Craigem Titusem, už jenom proto, že jsme vedle sebe snad ještě nikdy nestáli a navíc jsme po prvním kole byli od sebe jen o 2 body. Někdo si myslí, že jsou to politické hry, slyšel jsem mnoho různých konspiračních teorií, ale kdo ví?

V minulém roce si stál v pozadí určitých změn na poli IFBB, řekni o tom více...

To je ta lepší stránka loňského roku, v téhle oblasti jsme dosáhli pokroku, zvlášť když v důležitých věcech rozhodovali hlupáci, kteří cokoliv nového odmítali a mysleli, že jen ztrácíme čas s návrhem nějakých změn. Jak jistě víš, na soutěži Arnold Classic byl prezentován náš návrh na určité změny v ustanoveních federace IFBB a dá se říct, že jsme měli úspěch. Mnoho věcí se díky tomu podařilo prosadit. Kupříkladu lepší rozdělování finančních prémiích na Mr. Olympia, taky bude konečně někdo na oficiálních místech hájit zájmy nás kulturistů (Shawn Ray). Hlavně, že se věci trochu hnuly kupředu a že je možno taky začít prosazovat naše názory a návrhy. Lidi si začínají uvědomovat, že Shawn je jejich mluvčí a že je možnost některé věci změnit.

Rok 2004, jaké jsou tvé hlavní cíle?

Rok pro mě začal příjemně, právě jsem uzavřel smlouvu s lidmi z Bodybuilding.com, takže se tímto stávám jejich člověkem a řekněme jakýmsi reprezentantem. Pracují tam správní lidi. Se svou ženou Brendou jsme se vrátili z Idaho, kde má firma sídlo a tak jsem měl možnost ty lidi trochu poznat. Bude to určitě dobrá spolupráce, myslím že vůbec celý rok by mohl být příjemný. Opravdu se těším na spolupráci s nimi, mají takový správný dynamický přístup, což je žene kupředu. Firma už má i svou kolekci produktů s názvem Higher Power.

Měl jsi kontrakt s firmou GNC, jak to dopadlo?

GNC měla jisté potíže, za 3 roky se na nejvyšším postu vystřídali 3 lidé, což má v současnosti za následek ztrátu určitých dohod se mnou. Je to trochu frustrující, protože mě firma neprosazuje tak, jak bych si přál. Můj kontrakt s nimi vyprší koncem ledna tohoto roku. Vlastníkem společnosti GNC je od nynějška jiná firma (Apollo), která vlastně sama neví, kam chce směřovat a co dál dělat. V současnosti nepodnikají vůbec žádné kroky, no a tak jsem jim přímo řekl, že z něčeho žít musím, že dále nemohu čekat než se k něčemu rozhoupou. Začal jsem se tedy porozhlížet po nějakém jiném smluvním partnerství s jinou společností. To je vše.

Jaké jsou tvé kulturistické plány na tento rok?

V současnosti se připravuji na Ironman, Arnold Classic a možná i San Francisco Pro, jelikož jsou přibližně ve stejném termínu. Dělí je pouhé 3 týdny. Bylo pro mě velmi příjemné dostat nabídku na účast na Arnold Classic. Nikdy jsem tam ještě nezávodil ačkoliv jsem si to vždy přál. Bude to velká příležitost a taky určitě pěkně náročné klání.

Seznam soupeřů je velmi kvalitní: Dexter Jackson, Chris Cormier, Kevin Levrone, Marcus Rühl, Ahmed Haidar, King Kamali a další. Překvapením je pro mě účast Grega Kovacse. Je to moc velký chlapík, ale jeho tělo potřebuje ještě tak trochu doladit, řekl bych.

Jak se tedy připravuješ na Ironman a Arnold Classic?

V zásadě stejně jako na kterýkoliv jiný závod. Hlavní rozdíl je v procesu cukrování. V tomhle jsem udělal několik změn. Mé tělo si prostě žádá více sacharidů. Vždy, když jsem prošel fází závěrečného nacukrování, tak to pořád nebylo ono. Myslím, že obecně platné zásady o předsoutěžním nacukrování pro mě zkrátka tak úplně neplatí. Proto zkusím použít trochu jiné techniky a doufám, že tím zajistím dojem větší plnosti svalstva až vylezu na pódium. Ještě nevím, jestli moje váha bude větší nebo ne, to pro mě není nijak důležité. Má soutěžní váha bývá tak kolem 250 liber (cca 113 kg), momentálně vážím 265 liber (cca 120 kg). Vždycky se snažím být v relativně dobré formě, takže má váha nijak rapidně nekolísá. Nemyslím si, že bych někdy v objemové fázi mohl vážit nad 300 liber, ani kdybych chtěl. Moje tělo na tyhle změny reaguje špatně.

Máš nějakého sparinga nebo trénuješ sám?

Mám, cvičím s Tomem Princem, taky se připravuje na soutěž Ironman, maká se mi s ním skvěle. Je dost možné, že Ironman bude úplně poslední soutěž, na které Tom vystoupí, ještě není rozhodnut. On je Tom vůbec zajímavý chlapík, má úplně odlišný způsob tréninku než já. Někdy jedu podle jeho tréninkových zásad, jindy on podle těch mých, myslím, že je to zajímavá změna někdy si to prohodit. Jsou kulturisti, kteří třeba 20 let cvičí stejným způsobem, pak je pro ně velmi obtížné najednou přejít na diametrálně odlišný způsob tréninku. Je nasnadě, že opakováním stále stejných postupů tělo začne stagnovat a růst se zastaví. Tom je zastáncem mnoha nových zásad a technik tréninku, nazval je Power Training a sám je občas využívám. Celou dobu se snažím způsob tréninků obměňovat a to jen ten pravý klíč k úspěchům. Nejsem zastáncem konzervativních neměnných cvičení. Je třeba neustálé změny, svaly si nesmí na nic dlouhodobě zvyknout. Cokoliv nového funguje tak 5-6 měsíců, pak to chce změnu, tělo si dovede dobře navyknout.

Jaké zásady máš v dietě?

U diety se žádné změny nekonají, tady se asi moc velké převraty dělat nedají. Jsem přesvědčen, že nic lepšího než nynější způsoby diety na mě nepůsobí, maximálně jen malé vychytávky, ale jinak vše při starém. Ale jak už jsem řekl; opravdové změny se chystám použít ve finální fázi – v posledních 72 hodinách před soutěží, tam budu zkoušet pro mě nové věci.

Máš dietetického poradce?

Ano, pracuji s Chadem Nichollsem a s Tomem. V zásadě se radíme jen my tři.

Pojďme teď trochu pohovořit právě o dietických poradcích. Na Internetu koluje mnoho fám na toto téma, že jsou to spíše poradci na steroidy než dietu...

Ano, spoustu fanoušků je obviňuje a pomlouvá. Každý kulturista si sám vybírá, s kým bude spolupracovat a s kým ne. Když nejsi s někým spokojen, tak jej změň. Tihle specialisti mají obrovské znalosti o tom, jak někoho dokonale připravit na soutěž. Lidé je sice nazývají steroidoví guru, ale tak to není. Větší část roku s Chadem nespolupracuji vůbec, konzultujeme spolu stravu jen několik týdnů před soutěží, takže neplatí, že Chad mi „rozepisuje“ všechno. Pomáhá mi jen co se triků se sacharidy týče, s fází úplného vyrýsování apod. Je nefér je takhle obviňovat.

Lidé musí pochopit, že ta horší stránka tohoto sportu - steroidy - nemá co dočinění s posledníma řekněme dvěma týdny před soutěží, kdy nastupují lidé jako je Chad. Většina kulturistů už v posledních týdnech nic nebere. Co se zdravotních problémů týče, je nesmysl z toho obviňovat dietetické odborníky. Lidé říkají, že za mnohými zdravotními obtížemi borců, pro které pracoval i Chad, může právě on. Není to pravda. Flex Wheeler měl své problémy už několik let nazpět a přišlo se na to, že to měl vrozené. Tom Prince hovoří naprosto upřímně o svých obtížích, s Chadem to ale nemá co do činění. Za mnoho obtíží mohou preparáty, které právě bolest a různé problémy tiší, takže o nich dotyčný ani neví. Tyto přípravky narušují běžné tělesné reakce a to je příčinou mnoha zdravotních problémů. Fakt miluji fanoušky, kteří všude hlásají, že diuretika způsobují veškeré problémy. Je třeba si uvědomit, že diuretika se užívají maximálně 2 dny v roce. A steroidy? Steroidy neprochází ledvinami (Flex Wheeler je po transplataci ledvin – pozn. překl.)...

Anabolika jsou ve sportu od 60. let. Tehdy byli legální, byly dostupné a levné. Steroidy prochází skrze játra, ne ledviny. Tak jako v každém sportu, i u nás mají lidé zdravotní problémy, po jejichž následcích může někdo zemřít. Je to ale jen velmi malé procento. A co ostatní lidé, kteří mají také problémy s ledvinami a nikdy nezávodily a nebrali steroidy? Ti taky pracovali s Chadem? A co borci, kteří s ním pracovali a žádné problémy nemají? Chad pracuje pro mnoho borců, kteří nikdy potíže neměli. Je to v něčem jiném, než v Chadovi. Mě osobně za poslední 3 roky velmi pomohl.

Myslíš, že můžeš mít v kulturistice respekt, když tě mnoho lidí pasuje za borce druhé ne-li třetí výkonnostní třídy?

Tihle lidé neví o čem mluví. Mohou nás nazývat jakkoli, ale všichni jsme profíci. Jsou borci, kteří patří i do „první ligy“ a porazil jsem je, tak o čem je řeč? Fanoušci jsou hodně nestálí a nevypočitatelní. Například soutěž Night of Champions. Když tam nestartuje Jay, Ronnie, Chris nebo Kevin, tak je to pro ně automaticky už předem soutěž druholigových kulturistů. No tohle? Nezáleží přece, kdo se rozhodne jít či nejít na soutěž. Všichni jsme profíci a všichni soutěžíme o stejné prémie. A jestli mě ty kecy nějak otravují? Ne, to opravdu ne. Lidé, co to šíří, nemají ponětí, o čem tenhle business je. A víš co? Nemusíš nic vyhrát, jim stačí, že přijdeš na soutěž, jsi někým poražen a hned patříš do jiné úrovně. Když porazíš několik top kulturistů, pak se někdo ozve, že je to zákulisní politika a že se vítěz zná s rozhodčími. Každý přece zná rozhodčí. Většina borců, co už soutěží nějaký ten pátek, tak zná rozhodčí nebo alespoň některé z nich.

Z tvých úst zazněly hlasy, že soutěž Ironman je podhodnocená, co se finančních odměn týče, což se pochopitelně nezamlouvalo promotérům...

Ano, pravda někdy bolí. Vše, co jsem k téhle věci vyřkl, bylo pravdivé. Uvedl jsem faktické informace. Tahle soutěž má už 15-ti letou tradici a ani jednou za celou dobu nedošlo k navýšení finančních odměn. Pokaždé si pořadatelé připravili nějakou výmluvu, proč tomu tak je. Ale pro závodníka se tenhle podnik stává ztrátovým. Můžeš mít mnoho důvodů, proč jít na tuhle soutěž, ale faktem zůstává, že budeš nakonec v mínusu.

Ale přesto všechno se na soutěž Ironman připravuješ?

Ano, budu soutěžit. Jsou 3 hlavní důvody proč se na pódiu objevím. První je ten, že se soutěž koná 2 týdny před Arnold Classic. Ironman, Arnold Classic a San Francisco, všechny tyhle soutěže jsou vměstnány do jednoho měsíce a proto jsou z hlediska přípravy finančně únosné. Druhý důvod je ten, že doufám v kvalifikaci na Mr. Olympia a pokud se tak stane, mohu pak klidně vše ostatní vynechat a plně se na vrchol roku soustředit, což se mi ještě nepodařilo – vždy jsem si nominaci musel do poslední chvíle vybojovat na nějaké pozdější soutěži. A konečně třetí důvod jsou mí fanoušci. V Jižní Kalifornii mám dobrou základnu příznivců, kteří mě na Ironman přijedou podpořit, stejně jako má rodiny a mí přátelé. Takže přese všechno; nikdo mě nemůže obviňovat, že jsem se, i přes drobné výtky ohledně organizace Ironmanu, na soutěž vykašlal.

Pokud má John Balik a ostatní promotéři nějaký problém s mými poznámkami, tak je to jejich věc. Tyhle fakta prostě museli vyjít na povrch. Někdo to musel na plno říci, navíc když vím, že tenhle podnik je celkově dost vydělečný. Minulý rok prohlásil na Ironmanu John Balik, že dojde ke zdvojnásobení finančních odměn. Byl jsem tam osobně a slyšel jsem to. Chápu, že mnoho nutričních firem má velké finanční problémy a některé směřují i k bankrotu (Twinlab, Genn), ale tohle přece není můj problém. Každý business s sebou nese jistá rizika, ale na to se měl brát zřetel již dříve. Jaký je tedy důvod nenavýšení odměn pro závodníky letos?

Opakuji, odměny jsou již 15 let stejné, zatímco my profesionálové platíme za přípravy na soutěže o mnoho více než před 15 lety. Takže je to velký nepoměr. S výjimkou vítěze, který si vydělá, příjdou ostatní o své peníze, max. budou beze ztráty. Každá soutěž stojí profíka v průměru něco přes 5000 dolarů. Z každé finanční odměny se musí zaplatit daně. Samozřejmě, takový malý bonus téhle „druho-ligové soutěžě“, jak to mnoho fanoušků rádo nazývá, může být kvalifikace na Mr. Olympia.

Přesto je to drahá záležitost. Ale nechápej to tak, že jsem z toho zahořklý. V posledních pár letech to vypadá, že se ledy trochu hnuly. V dřívějších dobách se soutěže Mr. Olympia nezúčastnil jen borec, který fyzicky prostě nemohl, ale dnes je to jinak. Craig Titus řekl, že Olympii vynechává, stejně jako Kamali a stejně tak i několik dalších borců, spočítali si, že to pro ně jednoduše není ekonomicky výhodné. Myslí si, že by bylo pro ně příliš těžké dostat se do první desítky a vynaložit 5000 dolarů jen s malou jistotou návratností není chytré řešení.

Celoživotní sen všech kulturistů je být na Olympii, ale pokud už jsi tam jednou byl, je úkol splněn. Je vždy krásné být na Olympii, ale je tady taky stránka finanční. Je to frustrující vidět, že společnost Weider Publications byla loni prodána za 350 miliónů dolarů! Je nesporné, že Joe and Ben založili IFBB, ale kdo vydělal všechny ty peníze? Kulturisté. Na těch veškeré impérium začalo. Časem se sice rozprchli do různých nejen Weiderových magazínů, ale na počátku všeho byla kulturistika samotná.

Tvůj osobní život se minulý rok rapidně změnil. Slyšel jsem o tvém sňatku s Brendou Kelly. Jak jste se poznali?

Známe se s Brendou už několik let, poznali jsme se skrze sport, vídávali jsme se na různých soutěžích. Minulý rok jsme oba dělali nějakou foto session, no a pak jsme začali spolu chodit. Užíváme si spoustu legrace, pracujeme na společných projektech. Jsme opravdu šťastní.

Fanoušci by rádi věděli ještě jednu věc? Opravdu nosíš na hlavě příčesek?

To je totální nesmysl, který vymyslel Tom Prince aby mě trochu nazlobil. Myslím, že se mu to povedlo – je to docela veselý výmysl. Každý, kdo mě zná, ví, že je to úplně směšné. Když se podíváš na mé vlasy, uvidíš že to jsou mé vlasy. Je to komické, že tomu někteří lidi věří. Však víš, jak to chodí, hodíš něco na Internet a lidí tomu bezhlavě uvěří. Měli by více používat mozek. Takže abych to už jednou pro vždy vyjasnil, mé vlasy jsou pravé.

Trénuješ v mecce kulturistiky – v Gold´s Gym ve Venice. Změnilo se tam něco za poslední dobu?

Gold´s Gym je pořád stejný Gold´s Gym. Pořád to má svou vnitřní sílu, pořád se tam děje spoustu věcí, ale ta energie tam je fakt silná. To je taky hlavní důvod proč tam docházím na tréninky. Za posledních 5 let se to, pravda, maličko změnilo. Když Gold´s Gym převzal nový vlastník, příliš se o kulturistiku nestaral. Je to ironie, protože Gold´s Gym ve Venice je opravdová mecca kulturistiky. Na zdech vždy visely fotky vítězů soutěže National, profiků apod., ale od roku 1998 se přestaly tyhle věci a fotky aktuálně přidávat. Má fotka tam třeba ještě nevisí.

Je to zábavné, ale vzpomínám si, jak jsem kdysi doufal a modlil se, že jednoho dne, až se stanu profesionálem, bude viset má fotka vedle ostatních, no a pak když jsem se profíkem stal, tak mě tam nikdo nepověsil. Ale to jsou malé věci. Lidi stále chodí a jezdí do Gold´s Gym z celé země, aby spatřily trénovat profesionály. Ale některé věci jsou jinak. Například odstranili mnoho vybavení, ty staré dobré mašiny, což mě vůbec nepotěšilo. Je to s podivem, když některá rozhodnutí ohledně téhle posilovny se vydávají v New Yorku a lidé, co tak činí, nikdy v posilovně nebyli. Pro mě osobně je to zklamání. Nechci se dočkat toho, až uvidím, že ze starého dobrého Gold´s Gym se stane 24 hour Fitness. Je to naše posilovna.

Když celou tu dobu závodíš, nahlížíš na ostatní kulturisty jako na své přátele nebo naopak?

Víš, nemám s nikým problém. Dva mí nejlepší přátelé jsou King Kamali a Tom Prince. S Tomem trénuji každý den a s Kingem to spolu táhneme odedávna. Já a King jsme si navzájem hodně pomohli a stejně je to i s Tomem. Tom mi momentálně pomáhá s dietou a s celou mou přípravou a možná díky jeho radám ho na soutěži porazím. Tom má jeden citát, který se mi líbí: „V kulturistice neexistuje žádná obrana“.

Myslíš si, že tvá výřečnost a ostrý jazyk v různých fórech na Internetu i v osobních setkáních ti mohou nějak uškodit?

Lidi co čtou tyhle fóra si neuvědomují, že mnoho profíků, kteří se třeba chtějí před nějakým nařčením obhájit, prostě na fóra nechodí, takový Jay Cutler, Chris Cormier, Kevin Levrone, Günter Schlierkamp atd. Tihle borci neposlali v životě ještě žádný příspěvek. Prostě je to nezajímá nebo co. Je to legrační, ale někteří profíci nemůžou pochopit, proč ztrácíme čas a chodíme na fóra a diskutujeme s lidmi.

Proto jsme také my, co na fóra chodíme, častějšími terči pomluv a jiných útoků. King a Tom tam jsou věčně a taky schytávají nejvíce kritiky. King je sice trochu kontroverzní osoba, ale z 99% případů se jedná o útoky ze strany fanoušků – ne jiných kulturistů. Hodně čtenářů se dohaduje, zda je lepší fórum na www.getbig.com nebo www.musclemayhem.com. Jsou to něco jako války gangů. Ale není to tak, že bychom pořád vysedávali na internetových fórech. Máme své vlastní životy. Někdy tam mrknu ráno, pak dělám kardio, jím, jdu cvičit, pak se tam mrknu znova, co je nového apod.

Jsou lidi, co si myslí, že profíci chtějí, ať jim fanoušci zobou z ruky a lezou do prdele. Proboha proč? Pokud máš otázku a já čas – tak ti odpovím, pokud máš nějaký názor, tak máš možnost ho vyjádřit. Nechci po nikom, aby mě miloval. Možná se někomu moje tělo líbí, někomu třeba ne. Co je ale problém, tak to jsou ty lži a překroucené pravdy, které se občas vyskytují.

Můžu vypadat jako blázen, ale kéž by existovaly tyhle fóra, když jsem byl ještě malý. Hned bych se tam přihlásil a kecal bych s Lou Ferrignem, Franco Columbem, Danny Padillou nebo Mikem Mentzerem. Když jsem byl dítě, moc jsem se chtěl na něco zeptat vítěze Mr. Olympia nebo jiného profíka. To by bylo úžasné. Byly sice časopisy, ale ta příležitost hovořit s profíkem, jako je tomu dnes, neexistovala. Místo toho, aby toho lidi mohutně využívali, na to kašlou. Nemusíš pochopitelně souhlasit se vším co říká nějaký profesionál, ale taky nemusíš psát otravné a trapné poznámky a komentáře či jinak útočit. Lidi jsou rádi, když si můžou v něčem udělat jasno a třeba nevědomky pomoct i jiným lidem.

Je malé procento jedinců, kteří zásadně nejsou fanoušky kulturistiky. To jsou lidi, co neví nic o historii kulturistiky. To jsou buď nějací pitomci z posilovny, kteří nemají do čeho píchnout nebo jsou zapšklí, protože nejsou profíky. Nebo taky lidi, co je to nijak nevzrušuje a nezajímá. Na Internetu se můžeš vydávat za kohokoliv chceš. Můžeš vystupovat jako velký borec. Na Internetu je totiž každý obrovský, ale bojí se poslat svou fotku. A ještě něco - nikdo z těch žvanilů, co se do profíků naváží, ještě nepřišel za mnou na nějaké akci, kde jsem byl a do tváře mi svůj negativní názor neřekl. Tohle bych rád jednou zažil. Jen si představ, stojím u nějakého stánku na výstavě na Arnold Classic a přijde nějaký týpek a řekne „Nazdar, jsem Joe Blow z internetového fóra a řeknu ti - jsi pěkný idiot“. To se ale nejspíš nikdy nestane. Myslím, že by si měl každý promyslet, proč svůj čas věnuje přispívání do nějakého kulturistického fóra, když není ani fanoušek tohohle sportu. Internet je skvělá věc, fóra jsou taky bezvadná věc a mohou být velmi užitečná, ale někteří lidé té vymoženosti sprostě využívají.

Jak tedy zachovat kulturistiku příznivou jak pro profesionály tak i pro fanoušky?

Problémem jsou omezené finanční prostředky, které tam tečou. Fanoušek si řekne, že druhořadé soutěže si nezaslouží větší pozornosti. Ale spousta top kulturistů na tu soutěž nepůjde právě kvůli financím. A tak se každý pořadatel hlavně snaží najít dobrého sponzora. A když už plánuje nějaký závod, tak to musí mít naplánováno dlouho dopředu. A musí se najít nějaký dobrý důvod, jak tam nalákat fanoušky, ukázat něco nového, předvést více zábavy. A je-li příliš drahý nájem za halu nebo jiné dějiště konání, tak to uskutečnit jinde a levněji. Možná by v tom přílivu peněz mohla pomoct federace IFBB, alespoň částkou, která zaručí důstojné konání celé soutěže. Pokud se rok co rok nic měnit nebude, pak to kulturistům spíše ublíží.

Lidi si nejspíš myslí, že my kulturisti vyděláváme více peněz, než tomu ve skutečnosti je. Není to tak. No a jak z toho ven? Řešení se nabízí: více fanoušků = více peněz. A stejně tak: ještě větší a lepší kulturisti = ještě více fanoušků. Vše ale musí začít u promotérů, možná by měli angažovat nějaké chytřejší lidi, co budou mít nápady...

Zdroj:
getbig.com