Naposledy jste se začetli do Věrčina boje s anorexií, dnes budeme místo snahy o přibírání hubnout. Zpočátku sice trochu nezdravě, ale po zmoudření se dostaneme tou správnou cestou ze 100 kilogramů na 85 kg.
Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?
Jméno: Tomáš
Nick: TKutnik
Věk: 21 let
Zaměstnání: student
Koníčky: sport, kulturistika, hudba, amatérská žurnalistika, posezení s přáteli
Říká o sobě: jsem líný, ale když se k něčemu dokopu, tak to plním do nejmenšího detailu
Tomův příběh je asi rok starý a popisuje cestu ze stokilogramového pořízka na 85kilového jedince. Hubnoucí program, který si naordinoval, trval 2 měsíce, během nichž se mu podařilo shodit 15 kg.
Hodně lidí bohužel "hubne" stylem, který Tomáš také zpočátku zkoušel. Držení hladovky opravdu nikam nevede a po návratu do běžného režimu se Vám nižší váha zřejmě dlouho neudrží. Volte rozumnější přístup, nechte si poradit od zkušenějších, držím Vám všem, kdo se do tvarování těla pouštíte, palce!
Valná většina čtenářů Ronnie.cz jste sportovci, cvičenci, kulturisté, či cokoli jiného. Jistě, každý z Vás má nějaký svůj zajímavý příběh. Mně se však povedlo něco, po čem jsem toužil již několik let.
Můj příběh začal vlastně již dávno v dětství. Rozhodně jsem nebyl stejný jako většina mých vrstevníků, moje tělo totiž hyzdilo několik kilogramů tuku. Ale jak to tak bývá, s nástupem puberty mě asi jako každého z nás, mužů, začala zajímat děvčata. Bohužel jsem do té doby stihl svých několik kilogramů nadbytečného tuku úspěšně rozmnožit, takže v konečném důsledku jsem byl spíše širší než vyšší.
V nastoleném trendu jsem úspěšně postupoval i na střední škole. Svůj podíl na tom měla i tolik kritizovaná školní jídelna, ve které jsem se stravoval od rána do večera, jinak to na internátě ani nešlo. Obzvláště oblíbený byl ÚHOŘ, čili univerzální hnědá omáčka ředěná, jak jsme ji nazývali.
Příběh ze základky se opakoval, i střední školu jsem absolvoval s vydatnou zásobou tuku na horší časy. Tehdy poprvé se mi do mysli začaly vkrádat myšlenky na dietu. A když se má váha vyhoupla na otřesně vypadajících 100 kilogramů při výšce 176 centimetrů, začal jsem s tím něco dělat.
Motivací mi byly, jako asi většině z nás, fotky kulturistů na plakátech nebo na internetu. A samozřejmě i opačné pohlaví. Začal jsem však naprosto nevhodně, bez sebemenších znalostí výživy. Ano - hádáte správně - nasadil jsem hladovku. Tento režim jsem vydržel po několik týdnů. Zpočátku se zdálo, že to celé funguje, postupem času jsem se začal potýkat s únavou, váhový úbytek také nebyl nijak oslnivý, takže motivace poklesla a s dietou byl konec.
Přibližně v té době - tedy během posledního ročníku střední školy - jsem se začal zajímat o výživu jako takovou, o doplňky stravy. V tom mi mimo jiné pomohlo i diskuzní fórum na Ronnie.cz.
Po úspěšné maturitě jsem si začal z nudy vše pomalu plánovat, přemýšlet. Seznámil jsem se se zásadami zdravé stravy, pečlivě jsem si nastudoval účinky všech povolených doplňků.
Vše jsem odstartoval téměř současně s nástupem na vysokou školu. Nový kolektiv, nový životní styl, řikal jsem si. Takže na podzim jsem začal. Dieta v praxi byla zpočátku téměř nepřekonatelnou překážkou. Jídlo, kam se člověk podíval. Seznamování se s novými spolužáky, kde jinde než u piva. S drobnými prohřešky jsem ale zdravý životní styl plnil docela pilně. I přes počáteční odpor jsem si k dietě postupem času vypěstoval „vztah“, takže nezdravá strava pro mě byla postupem času pořád větší tabu.
K redukci váhy samozřejmě patří pohyb, který mi sice zpočátku dělal velké problémy, ale stejně jako na dietu jsem si na něj zvykl, i když jsem ho bral spíše jako nutné zlo. Jako aerobní aktivitu jsem si totiž zvolil běhání. Na kolo byla zima, fotbal jsem přestal hrát, takže běh byl vlastně jedinou alternativou. Mým „sparingpartnerem“ byl fyzicky o hodně lépe vybavený kamarád. Tímto bych mu rád poděkoval, že se mnou všechny ty výběhy absolvoval, protože bez jeho pomoci bych to nejspíš brzo vzdal. Jako pravidelný čtenář Ronnie.cz se v článku určitě pozná. Prostě ve dvou se to lépe táhne, což platí i v tomto případě.
Společně jsme si vytipovali zhruba pětikilometrový okruh. Vzdálenost se zdála ideální, běžet jsme mohli prakticky hned z domova, takže v tomto směru nám nechybělo vůbec nic. Běhávali jsme po hrázi rybníka, na závěr nás navíc čekal pořádný, téměř půlkilometrový kopec, takže o výzvu jsme měli postaráno. Pak jsme už sbíhali z kopce zpět do města.
S mou bídnou fyzickou kondicí ale skončil fiaskem hned první pokus. Bohužel jsem to tušil dlouho předtím a má předtucha se vyplnila doslova. Doběhl jsem sotva do tří čtvrtin trasy, a i přes vydatné povzbuzování kamaráda jsem snahu vzdal. Paradoxně právě pod závěrečným kopcem. :-)
Od té doby jsem ale nevzdal ani jednou a šel přímo za svým cílem. Po dva měsíce jsem podstupoval náročný program, přes den škola, večer výběh. Běhat jsem chodil zhruba čtyřikrát do týdne, příležitostně jsem navštívil posilovnu. Z doplňků stravy jsem používal pouze spalovač Guggulbolic, a to jen během druhého měsíce. Ani mnou sestavený jídelníček nebyl špatný. Jedl jsem pravidelně 5 - 6x denně, i když jsem si musel stravu vozit s sebou. Částečně kvůli tomu, že v menze není moc na výběr, částečně z finančních důvodů. Nebudeme si nic namlouvat, strava připravená doma mě vyšla o dost levněji, což se studentovi určitě hodí.
Jak dny plynuly, ručička váhy ukazovala postupně nižší a nižší hodnotu, což mi samozřejmě dodávalo motivaci do dalšího snažení. První dílčí úspěchy po několika týdnech zaregistrovali i moji známí, především z řad něžného pohlaví. To pro mě samozřejmě byla motivace ze všech největší.
Po dvou měsících snahy a odříkání si zpětně říkám, že mi to tolik nevzalo, až na občasné posezení u piva a několika dobrot, a váha se ustálila na rovných 85 kilogramech!
Dobře, stále to není zrovna málo, ale oproti původní stovce vypadala tato cifra naprosto směšně. Poprvé po několika letech jsem se na sebe mohl podívat do zrcadla! Od té doby až do dnešního dne se má váha pohybuje zhruba na stejném čísle, nenastal žádný jo-jo efekt. Možná, pokud půjde vše podle plánu, za několik měsíců napíšu pokračování.
A jaký příběh máte Vy?
Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete
zde.