Muscle&Fitness 2/2010 - HIT

text: GREG MERRITT
foto: KEVIN HORTON

To, co začalo jako pouhé přemítání excentrického objevitele, se rozvinulo do celosvětové revoluce. Ačkoliv během desetiletí zkoušely HIT (High Intensity Training = Vysoce intenzivní trénink) tucty kulturistů, motivovaných úspěchem jeho nejvýznamnějších proponentů, majorita lidí u jeho striktních principů nikdy nevydržela dlouho. Při tom, od propagace v 70. letech k Heavy Duty v letech 80. a dále přes nadvládu Doriana Yatese v dekádě 1990 až k obnovené filosofii HITu současnosti se teorie vysoké intenzity vyvíjí, rozpíná a ovlivňuje. Historie HITu, klenoucí se přes čtyři dekády, je vyprávěnkou vizionářů, fanatiků, mudrců a mrzoutů - a někteří shora uvedení tím vším opravdu byli. Je to příběh triumfů i tragédií, největších vítězství i hluboce deprimujících porážek, vědy i zdravého rozumu, ale též komerce a nadsázek. A hlavně a nade vším neustávajícího hledání lepších způsobů, jak vybudovat lepší postavy.

Dále článek přibližuje, jak zásluhou Američana Arthura Jonese vznikl v 70. létech minulého století samotný koncept vysoce intenzivního tréninku. Formuluje základní charakteristiku HITu jako tréninkového stylu a líčí příběh Jonesova žáka Caseyho Viatora.

Na scénu přichází také Mike Mentzer, který v příštích létech zásadně ovlivní teorii i praxi HITu a načas jej vynese na výsluní slávy. Šťastné období však skončí Mentzerovým odchodem ze scény z kraje 80. let, během nichž se z tehdejší kulturistické elity k principům vysoké intenzity hlásí pouze elegantní Lee Labrada. Na opravdovou renesanci si HIT počká až do let 90., kdy na scénu jako bouře vtrhne Dorian Yates. Část textu, detailně popisující tréninkovou strategii legendárního Angličana, je také předmětem následující ukázky.

LÉTA 90.: DORIANOVA ÉRA

DORIAN YATES

Když se rozhodl pro bodybuilding, vážil 21-letý Dorian 82 kg a směřoval do nicoty, nuzně se protloukajíc drsnými ulicemi anglického Birminghamu. První tři týdny vůbec nevzal do rukou činku. Místo toho sbíral knihy i časopisy a četl vše, co se v roce 1983 o tréninku psalo. Heavy Duty jej oslovil hned od začátku (četl rovněž některé originální Jonesovy texty), a jakmile se začal rychle zlepšovat, tak ještě víc. Mladý Yates, lopotící se v birminghamské sklepní bouchárně Temple Gym, typicky dělal 4-8 pracovních sérií na partii a šest až osm opakování v sérii (více na břicho a lýtka). Jak vyspíval, tlačil série za mez selhání hlavně vynucenými opakováními, ale někdy též neúplnými opakováními, negativními opakováními, ubíranými sériemi a technikou rest-pause. Méně než dva roky po zahájení tréninku dovezl domů největší trofej z první soutěže, když v listopadu 1988 vyhrál British Championships. Ve 26 letech vážil Dorian Yates 102 kg - tedy o 20 kg víc než před pěti lety, a přešel k profesionálům.

YATESOVA NADVLÁDA Mr. OLYMPIA

Nejprve se zdálo, že to dokáže Mentzer. Pak v roce 1982 obsadil 3. místo na Olympii 31letý Viator, jenž krátce poté z bodybuildingu zmizel (vrátil se na jednu soutěž roku 1995), což nás vede k podivu, čím vůbec mohl být. Labrada bral druhá místa v letech 1989 a 1990, přičemž na druhé z těchto soutěži po dvou kolech vedl. Soška Sandowa však vyznavačům HITu těsně unikala - až do nástupu Doriana. Houževnatý Yates vpadl mezi profesionály jako bouře, při debutu na Night of Champions v roce 1990 byl druhý, pak dvakrát vyhrál a nakonec otřásl epochou druhým místem na Olympii v roce 1991 za Lee Haneym. Pak v roce 1992 byl s váhou 110 kg korunován jako Mr. Olympia.

V následujícím roce pak šokoval svět železa nikdy předtím nespatřenou úrovní drsné a propracované svalové mohutnosti. Poprvé tak učinil prostřednictvím dnes již legendárních černobílých snímků ve FLEXu, na nichž vážil v ponožkách 122 kg, pak na pódiu Mr. Olympia s váhou 118 kg - to bylo naprosté zbožnění HITu. Labrada byl na Olympii toho roku třetí. Yatesova dvě druhá místa byla jeho jedinými profesionálními prohrami, neboť dalších 14 soutěží vyhrál. Nakonec se brutální tréninky na jeho postavě podepsaly četnými zraněními a on odešel ze scény s šestou soškou Sandowa v jedné řadě v roce 1997. S novou úrovní rozrýhovaných objemů a filosofií maximální intenzity v minimální tréninkové době vyvolal Dorian Yates v bodybuildingu větší revoluci, než kterýkoliv další Mr. Olympia kromě Schwarzeneggera.

PRACOVNÍ SÉRIE

Yates typicky prováděl pouze jednu (ze všech sil, za bod selhání) pracovní sérii od cviku, ale někdy před tím udělal až tři rozcvičovací série, a jeho rozcvičení - se střední intenzitou a pro něho středně těžkou váhou - může připomínat ty nejtvrdší série druhých kulturistů. Jelikož jej mnozí sledovali na videu nebo i na vlastní oči a tvrdili, že dělal normální počet sérií, vznikl z toho trvalý mýtus. Ve skutečnosti to pouze zvýraznilo rozdíl mezi intenzitou jeho a intenzitou většiny kulturistů. Když totiž trénoval na jejich úrovni, šlo o pouhou přípravu na jedinou sérii, na níž nejvíc záleželo.

NIŽŠÍ FREKVENCE

V roce 1992, v době, kdy zredukoval počet sérií na jednu pracovní od každého cviku a typicky tři nebo čtyři cviky na tělesnou partii, Yates začal trénovat jednotlivé partie místo třikrát každých 14 dnů jen jednou za šest dnů. V roce 1994 ubral ještě víc - na jednou každých sedm dnů. Zprávy o tom měly nejdéle trvající dopad ze všech principů HITu. Yates trénoval čtyřikrát týdně a další tři dny odpočíval, avšak ostatní borci začali rozšiřovat jejich programy do šesti dnů: jeden den odpočívali a podobně jako Yates zatěžovali tělesné partie jednou během sedmi dnů. Ačkoliv před Dorianem to byla věc neslýchaná, dnes je to mezi vyspělými bodybuildery nejrozšířenější typ splitu.

Článek dále podává komplexní pohled na další vývoj HITu až do dnešních dnů a přibližuje jeho nynější klíčové proponenty. Nabízí rovněž přehled tréninkových stylů, vycházejících z konceptu vysoké intenzity. Nechybí ani zmínka o nejznámějších vyznavačích HITu z řad elitních českých a slovenských kulturistů.

Toto je pouze část textu. Kompletní článek najdete v aktuálním čísle (2/2010) časopisu MUSCLE&FITNESS.