Reklama:

Váš příběh:
Oheň, který nevyhasl

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Minulý týden jsme Vám na našich internetových stránkách představili motivační příběh čtenářky Sandry s názvem Já nezůstanu tlustá, který byl první vlaštovkou cyklu Máte i Vy svůj příběh? Nyní přichází řada na další z mnoha příspěvků, který je opět odměněn doplňky z našeho e-shopu ve výši 1200 Kč dle autorova výběru.

Jméno: Ondřej
Nick: Saasi
Věk: 20 let
Zaměstnání: student
Koníčky: posilování, přítelkyně, hudba, přátelé
Říká o sobě: jsem normální kluk, který miluje železo a svou přítelkyni

Ondrův příběh je povídáním o cestě za lepší a svalnatější postavou, o zmaření vysněného cíle, ale také o tom, že ač nám osud v životě může vrhat pod nohy rozličné překážky, je možné je vůlí, odhodláním a výdrží překonat, jako se to podařilo jemu. Vrátil se zpět k činkám a navzdory prognózám lékařů dokázal díky nim dokonce zlepšit svůj pochroumaný zdravotní stav...

Ondra zaslal do redakce nejenom svůj textový příspěvek, ale také průvodní fotografie dokumentující změny jeho postavy po uplynutí 20 dnů pravidelného cvičení od doby, kdy několik měsíců do posilovny ani nevkročil.


Nejsem zdaleka první ani zdaleka poslední člověk, pro kterého je život bez těžkého železa nepředstavitelný. Mám strýce, který cvičil již dávno předtím, než jsem poznal, co znamená slovo dřina. Byl nesmírně nadšen, když jsem projevil zájem o časopisy, které vyplňovaly prostory jeho pokoje nejen v policích a na skříních, ale i na zemi. Slavní kulturisté Zlaté éry Vás z plakátů měřili svými přísnými pohledy, za kterými se skrývalo mnohaleté úsilí a láska ke sportu, jenž navždy ovlivnil jejich životní cestu. Pokoj v sobě skrýval atmosféru, kterou jsem si neuměl vysvětlit. Zpočátku jsem nechápal, jak je možné, že můj strýc vzhlíží k těmto mužům, kteří se jevili jako “antické božstvo“. Avšak po několika prvních návštěvách posilovny jsem začínal chápat, proč jsou hodni obdivu. Věděl jsem, že prošli železným peklem, které i přes utrpení a bolest nedokázali, ale ani nechtěli opustit. Strýcův pokoj jsem navštěvoval stále častěji a časopisy, které mi půjčoval domů, mi přinášely každodenní poznání.

Začaly se dostavovat výsledky a já zjistil, že jsem byl obdařen slušnou genetikou, protože jsem nebyl ani tlustý, ani hubený, ale ani moc malý nebo příliš vysoký. Obával jsem se tehdy sám sebe, protože počáteční nadšení u jiných sportů postupně upadalo, až zaniklo úplně. Ovšem ve cvičení se můj elán nesnižoval, naopak sílil. Mé vědomosti se rozšiřovaly a moje tělo stále reagovalo. Tehdy začala jedna etapa mého života, od které jsem dodnes neupustil, i když moc nechybělo...

Uběhlo několik let mého snažení a ručička na váze se přehoupla z 60 na 80 kilogramů převážně svalové hmoty. Moje stálé studování tréninků a experimentování mne i přes nevyváženou stravu, kterou jsem si z jistého důvodu nemohl dovolit změnit, přivedlo k respektu mezi staršími a ostřílenými veterány u nás v “Železárně“. Byli nuceni uznat, že někteří z mladší generace to přeci jen dokázali a nevzdali se jako většina. Vztahy se změnily.

Už nám nenadávali za neuklizené kotouče a činky, které jsme po sobě nechávali všude možně. Už nám nedávali rady, jak jíst, jak cvičit a podobně. Prostě se s námi jednoho dne začali bavit, jak se bavili mezi sebou, když jsem potají poslouchal jejich rozhovory v naději, že se dozvím něco nového, aniž bych se musel ptát a dát tak najevo neznalost. Pamatuji si ten den docela přesně.

Prostě jsem seděl na lavičce a kontroloval si pauzu mezi sériemi, když ke mně přistoupil jeden ze starších, kterému jsme říkávali "Pan trénink" (jeho styl cvičení nám totiž přišel opravdu brutální). Zeptal se mě, jestli doma nemám nějaká kulturistická videa, která bych mu mohl půjčit, on mi na oplátku zapůjčí něco ze své sbírky. Vyhrkl jsem okamžitě, že mu je přinesu. Náhle se do našeho rozhovoru vložil další z chlápků, který s námi nikdy předtím nemluvil, a řekl, že pár videí má také, že je donese. Stal jsem se členem naší malé domácí posilovny a dostal dokonce i členskou průkazku.

Čas plynul dál a moje hmotnost se přehoupla přes 85 kilogramů. Byl jsem silnější a svalnatější než kdykoliv předtím. Začal jsem přemýšlet, že bych se mohl zkusit zúčastnit nějaké soutěže pro dorost. Několik lidí se mnou sdílelo stejný názor a dostalo se mi psychické podpory, abych zamýšlený krok učinil. Neměl jsem moc zkušeností s dietou, ale zároveň jsem nechtěl jít na soutěž jenom proto, abych vyhrál. Hlavním důvodem bylo zkusit se postavit na prkna a nechat se pohltit atmosférou, kterou jsem znal pouze ze záznamů. Chtěl jsem si splnit svůj malý sen, i když jsem zůstával realistou s nohama pevně na zemi.

Tehdy se však stala událost, která můj sen beznadějně rozdrtila. Život v posilovně nebyl to jediné, čím jsem svůj volný čas vyplňoval, devět let jsem se věnoval také různým bojovým uměním. Nedokázal jsem vydržet u fotbalu, basketbalu nebo hokeje, ale bojová umění, ta mne dokázala udržet déle. Od karate jsem se dostal k taekwon-du a následně k aikidu, které jsem si oblíbil hlavně kvůli skvělé partě, která na mě nepohlížela jako na nováčka, možná také proto, že jich bylo málo, jsem rychle zapadl. Úspěšně se mi povedlo skloubit cvičení s aikidem, ale také školou a přítelkyní. Bylo by až moc perfektní, kdyby to takhle vydrželo, ale jak to tak bývá, všechno hezké jednou končí.

S členy aikida jsem absolvoval jednodenní stáž u známého mistra, kde jsem ovšem špatně dopadl při pádu přes rameno. Cítil jsem bolest, ale nedal jsem to na sobě znát a pokračoval ve cvičení. Rameno bolelo druhý den mnohem víc, ale doufal jsem, že bolest za pár dní přejde. Moje nerozvážnost mi nedovolila, abych zůstal doma a rameno nechal chvíli v klidu. Nejenže jsem šel do posilovny, ale také jsem se vydal na trénink aikida, jako by se nic nestalo. V ten den přišel nový člen. Byl to malý chlapec, který měl sen stát se novou akční hvězdou. Vybral jsem si ho do dvojice a chtěl mu udělat radost, aby nabyl pocitu, že mu to opravdu jde hned při prvním tréninku. Cvičila se technika, při níž se padalo a já padal i se svou bolestí v rameni, o které jsem nikomu neřekl. Při jednom dopadu, který se mi stal osudným, jsem si příliš pozdě uvědomil, že padám přes špatnou ruku. Nechtěl jsem, aby pád vypadal nepřirozeně a chlapec by tak zjistil, že jdu k zemi z vlastní vůle, a tak jsem na poslední chvíli ve vzduchu ruce vyměnil, což byla ovšem ona osudná chyba. Po tomto dopadu, kdy v už tak bolavém rameni hlasitě křuplo, se všechny moje sny o soutěžení rozplynuly.

Trvalo hodně dlouho, než jsem vůbec mohl zvednout pravou paži. Když jsem se vydal do posilovny a s hrůzou zjistil, že prožívám neskutečnou bolest při zvedání prázdné osy od bench-pressu přes přítahy činky v předklonu až po bicepsové zdvihy, zachvátila mne panika. Moc dlouho jsem to nechal být s tím, že to za čas přejde... ale nepřešlo. Na všechno jsem se vykašlal. Přestal jsem cvičit a na aikidu už se neukázal. Jediná moje zábava bylo obrážení barů s přáteli o víkendu. Moje forma se vytratila jako oblak dýmu, což mi na morálce příliš nepřidalo, ale čekal jsem to. Neustále jsem se litoval jak pitomec, který si nedokázal jinak vysvětlit, než že tohle má za to, že se sebou něco dělal.

Po nějaké době mi posilovna začala hrozně chybět. Byl to můj životní styl, část mého já a bez boje jsem se ho nechtěl vzdát. Rameno se ale nelepšilo, tak jsem se rozhodl navštívit lékaře. Vyslechl mě, prohlédl a dal mi injekci se slovy, že jsem to nechal moc dlouho uležet a onemocnění je pravděpodobně trvalé. Cvičit mi zakázal a aikido taktéž. Prý jsem mohl být rád, že s ramenem můžu hýbat. To byla další rána, i když jsem se s aikidem dokázal rozloučit, s posilovnou ne. Dobral jsem léky a začal opět potají cvičit alespoň izolované cviky pouze se směšnými vahami. Po pěti měsících mi tentýž lékař sdělil, že se mi rameno až nečekaně zlepšilo a je vidět, že jsem vydržel necvičit. Dostal jsem dokonce svolení, abych navštěvoval posilovnu a cvičil pouze rehabilitačně.

Není to tak dlouho, co se všechno popsané přihodilo. I přesto jsem se dokázal vrátit zase zčásti do formy a cvičit stylem, který mi vyhovuje i bez používání těžkých vah. Zpomalil jsem opakování a tím byl zároveň nucen snížit váhy. Moje tělo na tento styl tréninku začalo naštěstí reagovat. Jsem velmi vděčný, že mohu vůbec cvičit, a jsem také mnohem opatrnější než dřív. Rameno nemám sice úplně v pořádku a ani nevím, jestli někdy bude jako před zraněním, jedno vím ale jistě. Moje rameno se lepší a já mám ze cvičení větší radost než kdykoliv předtím.


Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete zde.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

29.01.19:53Reichenberk - A ještě k tomu nárůstu. Ano, chtěli bysme aby to byly sval..+1
29.01.19:11Reichenberk - Je tam přesně toto: ručička na váze se přehoupla z 60 na 8..-1
29.01.18:58noap - Zajímavej článek - hlavně se v něm částečně taky vidím. Vl..
29.01.17:29Dav.69 - Můj osud je skoro stejný, urval jsem si rameno po několika..+1
29.01.15:41CIZOPASNIK - Nevšiml jsem si, že by v článku byla formulace, ze které b..+2
29.01.15:20mysH - saasi: z aikida jsem mel taky poraneny pravy rameno z padu..
29.01.14:29elrubio - Kdo si činky zamiluje, je to láska na celý život. vracel ..+2
29.01.14:25Saasi - Já sem tím poměrem myslel hlavně poměr tuků a svaloviny. K..
29.01.14:10nestiik - Mě se celkem libí jak je to napsané, není to strohé ani nu..+1
29.01.13:52Reichenberk - Docela dobré, nejsme tu literární kroužek, tak nechtějme n..-1
29.01.13:03prochm - Samozřejmě že cvičení a bojový sport k sobě dohromady jdou..+1
29.01.12:24kroll - ja si myslim ze bojovi sport + posilovani je dobre aspon n..+1
29.01.11:50I.N.G. - Problém přece není v tom, že vedle posilky dělal Saasi i a..+1
29.01.11:40Saasi - To Nikolai: to je dobrý *2* já se neurazim, ale nechtěl se..+3
29.01.11:04prochm - No tak to se dalo čekat,že si způsobí nějaké zranění.Když ..
29.01.10:40Nikolai - Článek je jak už napsal nestiik zajímavý,ale způsob, jakým..-3
29.01.10:29nestiik - moc zajímavý článek.. jak vidím, tak zranění není žádná sr..+3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínZapojte se do studie a získejte zdarm...
malex (12:45) • nové kolo! www.docs.google.com/forms/d/1inqkSbXR3tfDT2_JTyHYL0VvpPc5s_tkIroOI7D4Agc/ed...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
PavelV (14:46) • Děkuju, budu se snažit.
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Blizard3 (11:19) • Ahoj Jáne, děkuji za reakci. Vůle se změnit, je v podstatě to, co na začátek potřebuješ...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
Zodiak411 (22:03) • Super videolog. Osobně bych s Pavlem uvítal další a kdyby to bylo i s Radkem Loncem, ta...
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Ján Černák (15:33) • Zdravím premena je to parádna klobuk dole. Taky sa o to pokušam ale nemam pevnu volu na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra