David Endršt: "Chránit
papeže pro mě byla čest."

Točí se kolem každé celebrity, kolem každé významné osobnosti, která se objeví na veřejnosti. Mají tmavé obleky, zbraň, nepřístupný obličej a černé brýle, za kterými se skrývají vševidoucí oči. Ano, osobní strážci. Lidé, kteří mají v popisu práce se v případě potřeby nechat zabít. Potkali jste už nějakého skutečného? Já ano. Nevypadal jako Kevin Costner, neměl postavu kulturisty, ale co rozhodně nepostrádal, byl bystrý rozum, logické uvažování a naprosto profesionální přístup. Prosím, seznamte se - David Endršt.

Máte velmi zajímavou práci. Jak se člověk dostane k takovému zaměstnání?

Postup, jak se k téhle práci dostat, se rok od roku mění. Já ji dělám už 18 let a dostal jsem se k ní vlastně náhodou. Byl jsem prostě ve správný čas na správném místě. Ochranná služba ČR má několik odborů, jeden z nich má na starosti např. vládní budovy a ambasády, další má za úkol chránit zahraniční činitele a delegace. A v tomto odboru se v roce 1993 vyměňovali lidé a mně se podařilo projít výběrovým řízením. Dostal jsem se sem a vydržel jsem.

Jaké vzdělání je vlastně pro takovou práci potřeba?

Adept na osobního ochránce musí mít bakalářský titul, musí být určitou dobu zaměstnán u policie. Střední škola nestačí, což nás často limituje. Ono totiž získat sportovně talentovaného, pracovně nadaného a ještě k tomu vzdělaného člověka, není vůbec jednoduché.

Jeden z Vašich kolegů mi říkal, že právě budete dělat nový nábor. Co pro zájemce o tuto práci obnáší?

Nábory začínají v podstatě tím, že si prověříme, jak jsou na tom uchazeči fyzicky, dále absolvují psychotesty a ověří se jejich střelecká zdatnost. Ti, kteří projdou sítem, se pak zúčastní týdenního výběrového řízení, kam jezdím poslední dva roky i já. Dostaneme je tam pod tlak, spí třeba jen dvakrát po dvou hodinách za 24 hodin a tak to trvá týden. Cílem není uchazeče zničit, ale dosáhnout toho, aby se nám odhalili. Střílí se tam třeba ve stylu stress shootingu, kdy se na ně křičí a oni musí odpovídat na otázky zatímco manipulují se zbraní. Tak prověřujeme, že jsou toho i v zátěži schopní. Po několika dnech v takových podmínkách pak nutně nastávají nějaké konflikty, lidé se začnou hádat a vy můžete zjistit, jakými jsou vlastně osobnostmi. Potřebujeme tu pouze určité typy lidí, protože naše práce je kolektivní.

Takže cílem popsaného týdenního pobytu je hlavně víc prozkoumat osobnost uchazeče?

Fyzická práce k tomu samozřejmě také patří, ale spíš ji používáme jako nástroj k něčemu, fyzické výkony jako takové se nehodnotí. Lidé získali z médií dojem, že osobní ochránce musí být obrovský 120 kg chlap, kulturista, ale ono to tak není. To možná platí u některých komerčních společností, resp. bezpečnostních agentur, které si dělají takovou image. Ale osobnímu strážci to musí hlavně myslet. Protože když vám nezapne hlava, tělo je vám k ničemu.

Člověk projde výběrovým řízením a co dál? Je potřeba se i nadále pro tuto práci udržovat v nějaké fyzické kondici, pracovat na sobě?

Samozřejmě. Každý rok musíme skládat prověrky z právních testů, fyzických testů, ze sebeobrany a střelecké přípravy, takže se člověk musí pořád udržovat. Nemůžete si říct, že když jste se sem dostal, že nemusíte sportovat, to není pravda.

Jak vlastně vypadá takový běžný pracovní den osobního ochránce?

Když budeme mluvit o podzimu…

Je tato práce sezónní?

Ano, je to ovlivněno diplomacií. Ještě abych upřesnil, jak to u nás funguje. Celý odbor se dělí na dvě oddělení. Jedno tvoří osobní ochránci, kteří jsou přiděleni našim osobám chráněným podle zákona, a druhé oddělení zajišťuje místa návštěv těch našich chráněných osob a stará se i o zahraniční delegace.

Určitě ale dost úzce spolupracujete…

Jasně, my spolu i cvičíme. Lidé z obou oddělení se různě promíchávají podle voleb. Třeba jste 4 roky přidělený nějaké chráněné osobě a pak se zase na 4 roky vrátíte na epizodu.

…vrátíte na epizodu? Co to znamená?

Epizoda - epizodická práce, to jsou přípravy pro naše chráněné osoby. Když uvedu konkrétní případ - chráněná osoba se dnes v 8 hodin večer chystá do restaurace. Kdyby tam s ní byl jen osobní ochránce, nebyla by to v podstatě žádná ochrana. Ta spočívá v tom, že několik hodin předem přijede na místo náš přípravný tým s pyrotechnickým ochráncem, hygienickým ochráncem a dalšími kolegy. Ti vše prohlédnou a zajistí. Pak celý tým vyčká příjezdu chráněné osoby s osobním ochráncem. Osobní strážce ji doprovodí na místo, které bylo předem zabezpečeno našimi lidmi.

Bývá místo, kde se bude chráněná osoba pohybovat, zabezpečeno např. i kamerovým systémem?

To ne. Žádná čidla se nemontují… Ano, kdyby se jednalo o nějakou obrovskou akci, která se připravuje několik měsíců dopředu, třeba u některých delegací, tam se montují kamery do hotelů a podobně. Ale když se jedná o naši chráněnou osobu, tak se taková opatření, už kvůli frekvenci takovýchto akcí, dělat nedají. Ale v podstatě se místo předem prohlédne a pak tam celou dobu hlídá člověk, takže už není třeba, aby tam byla kamera.

Rozumím. A kde se tedy nachází ten osobní ochránce, uvnitř, nebo venku? A jak postupujete, aby vaše přítomnost nerušila chráněnou osobu, pokud má právě soukromou schůzku?

Jsme uvnitř, ale díky tomu, že místo je již od epizodického ochránce připravené, tudíž rizika jsou minimalizována, může osobní ochránce sedět o něco dále a nenarušuje tak soukromí chráněné osoby.

Takže vy si v takové restauraci také dáte večeři?

Většinou si dáme vodu, kterou si potom zaplatíme.

No, většina restaurací, kde hlídáte své klienty, jsou asi velmi exkluzivní podniky…

Většinou.

Tak to vás asi taková voda vyjde pěkně draze, že? (smích)

Tím se často s kolegy bavíme, že si říkáme, jak si kdo dal drahou kávu. Já měl včera za 200 Kč.

Tak to je dobré. Máte přidělenou jednu konkrétní osobu, kterou dlouhodobě hlídáte, nebo se to střídá?

Konkrétní. Když se budeme bavit o chráněných osobách v České republice, jsou k nim přidělení konkrétní lidé na konkrétní období, které odpovídá době, po niž setrvávají ve funkci.

Za tu dobu si člověk k hlídané osobě určitě vytvoří nějaký vztah…

Určitě, vy v podstatě fungujete hodně na osobních vztazích. To ani jinak nejde. Přidělenou chráněnou osobu hlídáte 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, když ona jede na chatu, vy jedete s ní, takže nějaký vztah tam zákonitě vzniknout musí. Také musíte komunikovat. Ochránce potřebuje získat od chráněné osoby spoustu informací ohledně programu, protože ten se většinou neustále mění a my informace potřebujeme předávat dál, aby se mohly dělat další přípravy pro akce, které bude chráněná osoba navštěvovat.

Osobní strážci i hlídané osoby jsou jen lidé. Stává se, že si oba třeba nesednou a že se musí osobní strážce vyměnit?

No, občas k nějakým třenicím dochází, a to i mezi námi ochránci. Ono se někdy není čemu divit, trávíme spolu hodně času, s kolegy se v podstatě vídáme častěji než s přítelkyněmi a manželkami. Jenže když jste celý víkend s nějakým svým kolegou, s řidičem ochráncem a chráněnou osobou třeba na horách, musíte spolu komunikovat, musíte vycházet. Když to neklape, tak se prostě lidé mezi sebou vystřídají. A nebere se to jako něco špatného, prostě se stává, že si někdo s někým nesedne.

Takže chráněná osoba nemá jen osobního ochránce, ale také ochránce řidiče?

Ano. Ochránce se zaměřuje hlavně na ochranu hlídané osoby, zato řidič ochránce je z velké části cvičen na řízení. Tak jako já mám dané taktické zásady činnosti, např. chůzi s chráněnou osobou, pohyb v terénu, výstup a nástup z auta, tak řidič musí dbát taktických zásad svázaných s jízdou. Samozřejmě tam ale platí vzájemná zastupitelnost.

Dobře, takže vy, jako osobní ochránce, co vše musíte sledovat a registrovat, když jste s chráněnou osobou?

V podstatě očekáváte útok, ale to nemusí být jediné riziko. Když jdete s chráněnou osobou po ulici a paní nad vámi zalévá kytky, může se stát, že spadne květník, nebo zpoza rohu vyjede teenager na skateboardu, někdo prudce otevře dveře auta a porazí hlídanou osobu. To se všechno člověk snaží předvídat a ohlídat. I když se chráněné osobě něco stane, byť to nebyl úmysl, musíte zmobilizovat lidi, kteří přijedou do nemocnice zajistit bezpečnost, musí se zavolat lékaři atd. atd., prostě to znamená mnoho komplikací. Proto je lepší prevence.

Musíte být neustále koncentrovaný, to musí být hodně unavující.

Je to strašně těžké. Protože jste v podstatě ve službě 18 hodin. Pak máte samozřejmě volno, nechodíme každý den, jede se na několik směn… Ale těch 18 hodin ve službě je skutečně náročných, takže když přijdu domů, ještě probírám situace, které se v průběhu dne přihodily, a trvá mi někdy i hodinu, než se mi vůbec podaří usnout. Koncentrace je strašně důležitá, ale udržet ji 18 hodin, to nelze, to nedokáže nikdo. Musíte tedy vědět, kdy se musíte plně soustředit a kdy můžete tak trochu vypustit. Když se například budete v průběhu dne procházet s hlídanou osobou mezi lidmi, nebo jste na mítinku, musíte se koncentrovat maximálně. Pak ale třeba bude chráněná osoba pracovat v zabezpečeném domě, kde víte, že si můžete dovolit třeba na 2 hodiny trochu polevit.

Nezneužívají Vás hlídané osoby někdy k nějakým jiným činnostem, než byste měl dělat? Mám tím na mysli např. nošení tašek apod.?

To ne. Samozřejmě jsou situace, kdy člověk vidí, jak třeba ministr jde a má plné ruce tašek a vy bojujete s tím, jestli mu pomoct, nebo ne… Ale když jsme v chráněné budově a já mám jednu ruku volnou ke střelbě, tak mu pomohu.

Jak vypadají přípravy, když má přijet tak důležitá osobnost ze zahraničí, jakou byl třeba americký prezident nebo papež?

Ten, kdo právě dělá velitele BA určí posty, osobní ochránce, doprovodné ochránce, rozhodne, kdo kdy bude dělat jakou přípravu, jmenuje velitele objektů, prostě všechna práce se takhle rozparceluje.

Podle čeho se vybírají osobní ochránci pro takovou celebritu?

Měl by je vybírat velitel BA, nebo tím pověří své lidi, kteří osloví šéfa odboru ochrany ústavních činitelů s žádostí např. o 3 - 4 lidi pro tu konkrétní akci. Ochránci jsou pak vybráni podle výsledků výcviku a podle zkušeností.

Jak vy osobně prožíváte takhle velké akce? Hlídat amerického prezidenta musí být jiné, než hlídat našeho předsedu vlády.

Když budu mluvit za sebe, tak pro mne je to už doopravdy rutina. Zamyslím se nad tím třeba než nastoupím do služby, ale pak to ze mě úplně spadne. Jinak to ani nejde, nemůžete být ve stresu, musíte mít chladnou hlavu, abyste tu práci mohl dělat.

Takže opravdu nejste o nic víc nervózní? Vždyť při takové akci hrozí i větší riziko…

Větší nervozita tam asi je, ale ta z vás spadne, jakmile akce začne. Jinak to, že budu dělat ochránce americkému prezidentovi, neznamená, že už dva měsíce předem nebudu dělat nic jiného. Já se normálně věnuji své běžné činnosti, jen si prostě vyhradím ve dni čas, kdy se účastním schůzek s americkými agenty. Pro mě totiž není důležité, o čem se budou 2 měsíce dohadovat, mě zajímá až finální produkt. Takže když už se ví, jaký bude program, začne má intenzivní příprava, která probíhá tak týden, dva před akcí. Začnu si objíždět všechna místa, kde se budeme pohybovat, všechno si nachodím, projdu únikové trasy, zjistím si, kde budou jaká stanoviště našich lidí, aby mě nepřekvapilo, že někde je někdo s dlouho zbraní. Všechno si musím zapamatovat, všechno zajistit a po takových přípravách jste už rádi, když ta akce konečně přijde.

Říkal jste, že v případě amerického prezidenta jste jednal s americkými agenty. Oni si zahraniční návštěvy vozí i svoje ochránce?

Určitě, na to jsou mezinárodní dohody. Tak jako naše chráněné osoby jezdí s našimi ochránci, tak zahraniční mají také ty svoje. U těch důležitějších návštěv dokonce jezdí advance týmy, které návštěvu z bezpečnostního hlediska zajišťují. S námi ale také komunikují a spolupracují, protože jsou to profíci a dobře vědí, jak moc je důležitá i místní znalost.

Takže nemusíte mít zase takový pocit zodpovědnosti, když tam jsou i jejich ochránci…

Je to o spolupráci. To není tak, že by dva lidé dělali stejnou činnost, že by se dublovali. Každý má svůj úkol, předem se domluví, kdo bude co v případě útoku dělat.

Kdyby k útoku skutečně došlo, byl byste opravdu schopný krýt chráněnou osobu vlastním tělem?

Tohle musíte mít naučené. Ale ne naučené tak, že byste o tom přemýšlel. Podobné věci drilujeme, na soustředěních trénujeme například předstupování nebo balení chráněné osoby do únavy, aby ve chvíli, kdy taková situace nastane, člověk zareagoval a nepřemýšlel o tom.

Jak jste během akce chráněný vy?

My máme neprůstřelné vesty, které si individuálně podle naší úvahy bereme, či nebereme.

A při hlídání amerického prezidenta jste ji měl?

To neprozradím.

Dobře, nebudu Vás nutit…

No, bylo to podle toho, jak jsem si myslel, že je to potřeba. Občas jsem ji měl, občas ne.

Bylo pro vás ctí hlídat tak významné lidi, jakými jsou americký prezident nebo papež?

Samozřejmě, že ano. Osobní ochránci jsou pro takové úkoly vybíráni na základě výsledků a zkušeností, takže to pro mě byla čest.

Nemohu se nezeptat na otázku, která se přímo nabízí. Jak se vám líbí film Osobní strážce?

Tenhle film rozhodně není můj šálek kávy. Takhle totiž opravdová práce osobního ochránce nevypadá. On je tam skoro pořád sám a tak to nefunguje. Jeden člověk, to není žádná ochrana.

Hlídal jste nejvýznamnější osobnosti, které naši zemi navštívili. Máte ještě v rámci své práce kam postupovat?

Postupovat… chtěl bych dál dělat tuhle svoji práci, podílet se na velkých akcích a také dál předávat své zkušenosti novým klukům při výcviku.

A poslední otázka - baví vás ještě vaše práce i po těch 18 letech?

Kdyby mě nebavila, tak bych ji nedělal. Tahle práce není monotónní, je různorodá, člověk i cestuje… díky ní jsem se podíval snad do 60 zemí světa. Ano, mám svoji práci rád a neměnil bych.