Reklama:

Váš příběh:
Já nezůstanu tlustá!

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Pro dívky

Od dnešního dne se na našem webu můžete setkávat s příběhy čtenářů, s příběhy, které jste zaslali do naší redakce a které byly vybrány pro svou jiskru a působivost ke zveřejnění. Musím uznat, že z dosud došlých devíti příběhů, které dorazily po výzvě Máte i Vy svůj příběh? z minulého týdne, jsem byla příjemně překvapena, že jste svou práci ve většině případů neodbyli. Dnes mám tedy to potěšení Vám představit první z vybraných příspěvků, jehož autorka zaslouženě získává svou odměnu ve formě doplňků z našeho e-shopu ve výši 1200 Kč dle vlastního výběru.

Jméno: Sandra
Nick: SandraS
Věk: 32 let
Zaměstnání: administrativa
Koníčky: vzhledem k nedostatku času je mým jediným koníčkem práce
Říká o sobě: jsem tlustá a lenivá, ale snažím se to změnit :-)

Sandra je 32letá mladá žena, která si prošla nelehkým obdobím, ale dokázala jej využít k mobilizaci svých sil a odhodlání a dosud si jde tvrdě za svým cílem. Přeji jí, aby vydržela až do konce a dosáhla své vysněné mety, a doufám, že její příběh Vás třeba také motivuje k něčemu, k čemu se již dlouho odhodláváte...

Děkuji Sandře za zaslání příspěvku a jen upozorním, že v současné době probíhá na našich stránkách program "Chcete změnit svoji postavu?", v němž ve spolupráci se společností Promil poskytneme vybraným účastníkům kompletní zázemí a pomoc při jejich snaze o změnu postavy, a to vše zcela zdarma! Informace o programu naleznete zde.


Možná to znáte také, takový ten pocit, když se na sebe podíváte do zrcadla a vidíte tam cizího člověka. Tlustého, ošklivého, nesympatické velké "prase". Ano, tak jsem si říkala. Hnusné tlusté prase. Pak se ve Vás konečně něco zlomí a po letech skuhrání a žehrání při každém zahlédnutí Vašeho odrazu ve výkladní skříni se odhodláte a řeknete si: teď už musím začít něco dělat! Prostě musím! Kolikrát jste si to už řekli? Ano, snad milionkrát, ale teď to opravdu myslíte vážně.

A tak to bylo i se mnou... Zrála jsem, zrála, až jsem uzrála. Jako ta hruška na stromě. Ale já spadla mnohem tvrději. Můj přítel mi jednoho dne řekl: "Myslím, že bychom se měli rozejít. Už pro mě nejsi nijak přitažlivá. Měla bys se sebou něco dělat, zamysli se, Sandro. Podívej se na sebe, jak vypadáš, jsi tlustá jak čuně. Kdo by něco takového chtěl. Ty nikdy nic nedokážeš." ... Lepší studenou sprchu byste nezažili. Jenomže tahle Vás neosvěží, neposílí Váš imunitní systém. Ne. Ta Vás srazí na kolena, zničí, potupí... pak přijde sebelítost, smutek, pláč. Ale po něm se zase zvednete. Silnější než předtím. Odhodlanější než předtím. Já mu to ukážu! Já mu to nandám! Uvidí, že jsem schopná se sebou něco udělat, že můžu být i já krásná.

Rozhodla jsem se skoncovat s dosavadním způsobem života, odhodlaná všechno změnit. Ano, miluji sladkosti nade vše, čokoláda mi přináší úžasné uspokojení, také jsem na svůj dosavadní styl života zvyklá, doma se všechno řešilo jídlem, jsi ve stresu? Pojď, dáme si něco dobrého, ju? Asi to znáte také. Myslím, že to je klasické jednání spousty maminek... Obdivovala jsem svou kamarádku, která po větě: "Dáme si něco dobrého, ano?" dala své malé dcerce jablko. "Mmm, jablíčko, to je dobrota, viď?" A dcerka, navyklá, že "něco dobrého" je jablíčko nebo sýr, jen nadšeně přikyvovala. Tak takhle to u nás nechodilo.

Asi nemusím zmiňovat současný způsob života většiny z nás, nejsem výjimkou, když jsem v práci od rána do večera, nasnídat se nestíhám (říkám si, že nestíhám), obědvat také ne (opět si to člověk říká), a když přijdu pozdě večer domů, vezmu si pár krajíců chleba k televizi, ráda, že ležím. Buď potom u ní usnu, nebo si ještě k uspokojení chutí smlsnu na Nugetě. Prostě paráda. Vím, že čokoláda v jedenáct v noci není zrovna nejsprávnější volbou, ale když musíš, tak musíš, že?

Strašně závidím lidem (ne, není to sci-fi, znám takové), pro které je lahůdkou zdravé jídlo, opravdu jim "to" chutná. Mně prostě ne. Zlatý řízek, hranolky, tatarka, chlebíčky, čokolády... Tohle jim nic neříká, spíš by z toho byli donuceni k opakované aerobní běžecké činnosti. Tak takový střevní problém fakt nemám, můj žaludek snad přežije všechno, je nadmíru trénovaný.

Když jsme u té sportovní aktivity... Asi každý vidí, že JÁ prostě NEMÁM čas chodit někam hýbat tím obtloustlým tělem. Tohle jsem si vždycky říkala, ale teď vidím, že když člověk chce, jde to, čas se najde, a že to byly jen pouhopouhé výmluvy a lenost. Jo, že jsem líná, to vím, ale dosud jsem to prostě nebyla schopná překonat. Moje veškerá slovní odhodlání padla někam do zapomnění, samozřejmě bez uskutečnění. Ale teď nepotřebuji žádná novoroční předsevzetí, žádné sliby někomu jinému, žádné sázky. Slíbila jsem sama SOBĚ, že se do toho pustím a vydržím!

Asi před 7 lety jsem se s kamarádkou dostala do posilovny, ona tam chodila už delší dobu, byla zapálená, víte, co myslím. Bez posilovny nemohla žít, dřela opravdu tvrdě a pokroky byly znát. Záviděla jsem jí její píli, pravidelnost, s jakou na cvičení docházela, když jednou vynechala, byla celá nervózní. Bylo to jako droga, vybila se, odreagovala. A to já necítila. Sport mám odmalička ráda, to ano, dokonce jsem bývala na základce nejlepší, velice aktivní... ale to všechno "vodnés čas". Teď jsem líná, a když se mám pohnout, radši směrem ke gauči s televizí. Sama se donutit někam jít, to byl hrob. A také se podle toho postupem času začala formovat postava. Dnešní podoba je dle mého katastrofální, ať se na ni dívám z jakéhokoli úhlu, i když se už radši ani moc dívat nechci.

Po tom nešťastném rozchodu jsem nějaký čas ležela v slzách, připadala jsem si jako úplná nula, která nikdy ničeho nedosáhla, nebyla jsem schopná absolutně ničeho. A když jsem ve stresu, jím a jím. Tohle rozhořčení ale postupně přešlo v neskutečné "zakousnutí se", o němž jsem ani netušila, že někde ve mně něco tak silného může být. Začnu cvičit, začnu držet dietu a kila půjdou dolů! Prostě musí! Nejsem ale zastáncem úchylných diet světových hvězd, nebudu se vrhat do nějakých nesmyslných, zdraví ničících procedur, natolik hloupá nejsem. O cvičení a všem okolo zhola nic nevím, takže jsem začala tím, že jsem si lehla na gauč... a prostudovala hromadu knih, které jsem si ve své prvotní dychtivosti nakoupila - o tréninku, zdravém cvičení, strečinku i výživě. Moje zchátralé tělo bylo nejen tlusté, ale co se svalů týče, asi byste je marně hledali. Tedy jako asi tam jsou, ale pochybuji, že nějaký z nich funguje. Navíc jsem zjistila, že to není až tak jednoduché, že se ani nepředkloním, svaly strašně táhnou a budu muset zapracovat i na protahování.

Ani jsem netušila, jaká je to věda, zdravé stravování a cvičení. Už mám v hlavě základní věci srovnané, spoustu věcí jsem se naučila a hlavně, začala! Nedá se nic dělat, holka, na startu všeho musí být měření. Sice váha sténala (a já při pohledu na ni taky), ale co naplat. Ručička se zastavila na 84 kg při mých 159 cm výšky. Uf. Bude to hodně práce. Sepsala jsem si na každý den, co budu přesně jíst, ani zrnko navíc, jakmile se spustím, znám to, už bych si odpouštěla a dovolovala znovu a znovu a byl by konec. Ne, striktně podle rozpisu, Sandro! Jasně jsem si určila, které dny a které hodiny budou vyhrazené pro posilovnu, musela jsem mít pevný řád, jinak by to dopadlo jako s tím jídlem. Kultura, setkání, všechno muselo jít na volné dny, přes to vlak nejel.

Moje první výprava do fitka byla taková hodně roztřesená. Bála jsem se, neříkám, že ne, nebudu dělat hrdinku. Jsem strašpytel, co se nových věcí týče, budou na mě koukat, že nic neumím, motám se tam jak nudle v bandě a navíc taková tlusťoška, co ta dělá tady v posilce? Ale ze strany přítomných lidí to proběhlo úplně v pohodě. Nikdo neočumoval, každý si cvičil své a leccos jsem ještě měla šanci pochytit. Dokonce se ke mně přimotal jeden kluk, když viděl, jak se tam bezradně peru s kladkou stroje, a pomohl mi na ni pověsit to koncové držadlo. Docela příjemně jsem si zacvičila a snažím se podle svého rozpisu i dál. Jídlo se také najednou dodržovat dá, tu chvilku si v práci prostě přestávku udělám, nezabere to tolik času, jen se člověk musí z té práce na chvíli vytrhnout, ona neuteče. Horší je příprava, to nepopírám, ale holt to nějak musí jít. Když budete chtít, zase Vám někdy napíšu, jak mi to jde a jak pokračuji dál ve své dlouhé pouti.

Když tohle píšu, chroupám mrkev s celozrnným chlebem. Vím, že nejsem dokonalá, ale teď už věřím, že to přeci jen dotáhnu do konce. A to se počítá, ne?


Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete zde.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

06.10.20:05los-lemplos - To sou debility
26.09.11:08rapana - Chci reagovat na slova Seppa,že je nejdůležitější začít zd..
26.09.11:01rapana - aha tak to jsem si nevšimla.jinak příběhu jako takovýmu tl..
26.09.10:56Majka - Jak je napsáno pod každou touto fotkou, je to ilustrační f..
26.09.10:37rapana - proč u fotky není také hlava? nevěřím tomu že je to ona.
01.08.19:48Jiřule - Přeji Vám, abyste to vydržela a došla si za svým cílem. Př..+2
31.03.00:49Cornero - To ze nekdo nema cas je kec. Samozrejme existuji extremy w..
30.01.15:57WildOrchid - Taky myslim, ze by to chtelo nejake prubezne informovani, ..+1
29.01.11:36Reichenberk - Takže milá užaslá Sandro, rád Ti na to odpovím, třeba Ti t..+4
28.01.15:09SandraS - čtu tady ty zajímavé příspěvky a žasnu. Co se týká otázky ..+1
26.01.07:15Reichenberk - Tak jsem po zajímavé diskuzi čekal že se děvče někam pohne..
24.01.13:07Sepp18 - a ta borka je nedotazena....:D takze fuck off!!!!*32*
24.01.13:05Sepp18 - a pro psychiku bych rekl ze to je stejnej zahul jako kdys ..
24.01.13:01Sepp18 - ve 13 letech jsem mel vysku 176cm a vazil jsem 105kg.. nej..+1
24.01.12:12Stens - Já taky držím palce a hlavně vydržet.Stojí to pak za to *..+1
24.01.12:02traktor2 - `Sandra je 32letá mladá žena`... kdyby ji bylo 22 tak je m..-2
24.01.09:24S.k.n - jsi dobrej*88* -2
23.01.19:47I.N.G. - No tady se sešla parta inteligentů. Drobecku, vyžrat se na..
23.01.15:48S.k.n - blbče*79* +1
23.01.15:18DrobecekVlada - Jo, nuly, co sami nic nedokážou a jen kritizují, se smějí ..+1
23.01.15:08I.N.G. - Majka: Při sobotě jsi nějak ve špatný náladě... Nevadí mi ..-4
23.01.14:25Majka - Napiš si to, jak chceš, nebo nic nepiš, je mi to upřímně j..+5
23.01.11:57I.N.G. - Majak: A nevadí, že to bude pod pseudonymem, stejně jako t..-4
22.01.16:52Majka - Ano, napiš něco, prosím, ráda si to přečtu.
22.01.16:24I.N.G. - ***-5
22.01.14:59marte - a nejsi v tom sama, dal jsem se na to taky :-) tak do toho..+1
22.01.14:20ramiro001 - Pěkný článek. Zaujalo mě co té slečně řekl její bývalý pří..+2
22.01.12:02JoeC - Jsem tlustá/ý, nemám čas a tak přijdu domů a vyluxuju ledn..+2
22.01.11:41_Kubajsz_ - Držím palce, hodně štěstí ! +2
22.01.10:57RavenStalker - Držím hodně palce a je to motivace pro spoustu dalších lid..+2
22.01.10:46Army - Zajímavé přeju hodně štěstí!+2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra