Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Viktor Hell - rozhovor (II.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V první části rozhovoru jsme Vám přinesli zajímavosti z Viktorova života, co se jeho začátků a pohledu na kulturistiku jako takovou týče. Druhou část povídání si vychutnejte v textu níže.

Jestli mi nyní spolu se čtenáři dovolíš nahlédnout do tvých dlouholetých zkušeností a znalostí o kulturistice, rád bych se dozvěděl o tvé přípravě více. Jaká je nyní tvá obecná tréninková filosofie a jak se tvůj přístup k tréninkové metodice v průběhu dvaceti let zkušeností s cvičením měnil?

Před dvěma dekádami bylo cvičení založené na kopírování tréninku, který vám někdo napsal nebo který jste si někde přečetli. Tehdy byl jakousi „megaikonou“ samozřejmě Arnold, nicméně jeho slova byla mnohdy nepřesně přeložena a reprodukována daným nakladatelstvím nebo si Arnold jako obvykle naschvál vymýšlel. Kdybyste totiž zkusili jím popisované série po 500 sklapovačkách, skončíte na ARO se zanícenou lumbálkou. (smích) Obecně bylo ale problémem, že tréninky trvaly dvě a půl hodiny, takže se klasický nárůst svalové hmoty buď nekonal vůbec, nebo se dokonce projevoval nějakou ztrátou. Co si člověk tehdy myslel, že přibral, tvořil především tuk po tunách tvarohu. Vzpomínám si, že jsme jako druhou surovinu na přibrání používali i kaseinát sodný, stejně tak až neuvěřitelné množství Pangaminu. Užitková bílkovina samozřejmě nemůže fungovat jako stavební materiál. Dostali jsme se do stavu, kdy jsme zjistili, že i když jsme trénink absolvovali pětkrát až šestkrát týdně a vždy tam strávili dvě a půl hodiny, byli jsme akorát strašně unavení a nikdo na nás téměř nepoznal, že se cvičení věnujeme. I hlupák by časem zjistil, že asi není všechno v pořádku. Obrovská změna, která následovala, byla založená na skutečných informacích o jídle.

Ročenky, které tehdy vycházely jednou za rok ve formátu A5, byly plné rozhovorů a názorů. Pro naše vnímání kulturistiky to bylo pochopitelně něco úžasného, protože jsme v té době všichni znali Libora Minaříka, Miloše Pavlů, Aloise Peka, Roberta Dantlingera, zkrátka všechny tehdejší takzvané federální kulturisty. Když jste však někde zahlédli na plakátě Arnolda, museli jste se pomalu zeptat, kdo to je. Obávám se, že dnes je tomu naopak, našim závodníkům je v tomto směru věnována příliš malá pozornost. Když vezmete do ruky kterýkoli zahraniční časopis, reportáže z mistrovství konajících se v jejich zemi jsou takové, o jakých se nám tady ani nesní.

Největší změna v 90. letech nastala především v oblasti výživy, trénink si postupně modifikoval každý sám. Když jsem četl o Kevinu Levronovi, Shawnu Rayovi nebo Leeovi Labradovi, který si byl dokonce schopný dělat stěr z jazyku pro určení glukózy, uvědomil jsem si, že nějaká cesta ke zlepšení vede právě přes výživu. V tréninku pro mě znamenalo převrat, když jsem pochopil, že smyslem dvoufázového tréninku není onen dvoufázový, jaký probíhal v té době například u vzpěračů nebo boxerů, kde se jejich cvičení dělí na kondiční, technickou a sparingovou část, ale že se jedná o segmenty jednoho tréninku. Že by dělený trénink měl vypadat opravdu tak, abyste si při tréninku prsa a biceps odcvičili ráno prsa a večer biceps. Nejde o nic jiného než o to, že se váš organismus v předsoutěžní přípravě nachází při sníženém příjmu energie vyloženě v udržovacím režimu. Jakmile se však dostanete do minusu, zareaguje organismus katabolicky, zpomalí se metabolismus na základě vyplavení kortikoidů, které mají přímý vliv na štítnou žlázu. Tato informace pro mě byla stěžejní. Věděl jsem, že při nízkém kalorickém příjmu se mi trénink trvající do 20 - 25 minut vyplatí, i kdybych musel jet do posilovny dvakrát za den přes celé město. Nikdo v ní nechápal, co dělám. Tehdy to nebyly běžně dostupné informace, takže jsem vypadal spíše jako blázen. Na prvních závodech, kterých jsem se po tolika letech zúčastnil, jsem se však umístil hned třetí ve velké konkurenci. Co jsem vám popsal, se stalo mou filosofií tréninku, dá se říci, že až dodnes. Znalosti o výživě jsou ale stěžejní pro každého sportovce. Nejde jen o informace o kalorické hodnotě dané suroviny, ale také o schopnost vybrat v souladu s těmito znalostmi někdy to nejmenší zlo, když se například vyskytnete někde v hospodě nebo u benzinové pumpy, a postupovat v rámci zásad sportovní výživy. Na jídlo se pak začnete dívat ne jako na zdroj pochutiny, ale jako na zdroj energie a výživy pro vaše svaly, což je záležitost lidskému tělu přirozená již z dob dávno minulých, kdy chuť byla až na posledním místě. Jednoduché cukry jsou anomálií, která se projevuje hlavně tím, že se nám kazí zuby a máme určité tukové zásoby. Jejich zvýšený příjem není pro tělo přirozený, takže slazení jako takové je v kulturistice, ať již v dietě, nebo v objemové přípravě, věcí naprosto nepřípustnou.

V kulturistice pochopitelně nejde především o silové výkony v tréninku, ale přesto si myslím, že by čtenáře velmi zajímalo, kdybys nám prozradil své maximální silové výkony či tréninkové váhy, které používáš?

U toho se musím vždycky zasmát. Když jsem viděl cvičit třeba Dennise Jamese, který byl na návštěvě v Gold’s gymu na pozvání majitelů, nebo Doriana Yatese, který byl v té době již mimo soutěžní kariéru, rozdíl v objemech mezi nimi by byl na pódiu minimální. Jejich přístup k tréninku byl ale maximálně rozdílný. Dennis James cvičil jakoby systémem pumpování s tím, že si tam pak v jedné sérii přihodil větší váhu, a Dorian Yates byl naopak hard-core kulturistou, který se s padesátikilovou činkou na biceps snad i rozcvičoval a jeho série kolikrát neobsahovaly více než šest opakování. Já si své silové výkony samozřejmě pamatuji, už z důvodu, abych se chránil před omylem si tam naložit víc. (smích) Snažím se maximálním výkonům ve smyslu pravidelného zařazování vyhýbat. Kdybych měl tedy říci, jaké váhy používám v tréninku běžně, tak u dřepů je to 180 až 200 kilogramů, na bench-pressu 140 až 170 kilogramů, tlaky na ramena na multipressu cvičím se 100 kilogramy, na biceps volím obvykle 30kilogramové jednoručky, ale když cítím, že jsou ruce v pořádku, nebo cvičím jenom biceps a jsem dobře rozcvičený, beru si čtyřicítky. Obecně ale inklinuji v tréninku k vahám okolo 60 - 80 % maxima. Jeden člověk mi řekl pěknou větu: „Když se někdo zeptá někoho na maximální výkon, tak jestli řekne výkon, který není v té dané chvíli schopen udělat, tak to není jeho maximální výkon.“ Čili moje filosofie je založená na tom, že používám váhy podle toho, jak se momentálně cítím. Je samozřejmé, že když pak přijde do posilovny někdo, kdo mě zná a já mám zrovna svůj blbý den, vyjde ven a řekne: „Ten Viktor cvičí s takovými vahami, které zvládnu i já, jsem vlastně stejně dobrý jako on.“

Přesto, prosím, potěš ty čtenáře, kteří maximálním dosaženým výkonům fandí a tyto výkony sledují, a prozraď nám svá maxima za celá léta tréninku.

V bench-pressu jsem zvládl maximálně 195 kilogramů pro dvě opakování, ve dřepu 265 kilogramů také pro dvě, ale přiznám se, nebyly až na paty. Není to na mou váhu příliš dobrý výkon, ale důležité je si zvyknout na určitý druh stresu. Kdo nedělá dřepy, nemůže být nikdy dobrý v bench-pressu, protože není zvyklý na stres z tlaku činky. S činkou a danou vahou se musíte nějakým způsobem skamarádit a většinou na to můžete jít právě přes dřepy.

Popsal bys nám, jak vypadá co do výběru cviků, počtu sérií, opakování i zátěží tvůj obvyklý trénink nohou?

Můj obvyklý trénink nohou by měl nést přívlastek „moje stále nové metody cvičení nohou“. Odvíjí se nejen od toho, co mi zrovna nabízí posilovna a v podstatě i věk a kondice, ale i od mého velmi nešťastného tvaru nohou. Vnější část kvadricepsu mám uchycenou strašně vysoko, stejně tak i lýtka. Všiml jsem si, že to mají někteří sportovci černošského původu, a musím se přiznat, že jsem byl dobrý na běh. Mám dokonce několik slušných výkonů na tři kilometry, jak v běhu přespolním, tak i na oválu. Moje vytrvalecké schopnosti byly od celkem brzkého věku dobré, závodil jsem i za školu. Nejsem ale schopen říci, zda právě toto mělo vliv na moji konečnou vývojovou etapu anatomie nohou. Moje nohy snesly při tréninku tak neuvěřitelné zatížení a jejich reakce byla tak mizerná, že jsem z toho byl kolikrát nešťastný. Navíc mě limitovala i zraněná záda, s nimiž jsem musel zvolit úplně precizní techniku dřepů, abych si je znovu nepoškodil. Naučil jsem se provádět dřepy tak, aby mé vychýlení dopředu a dozadu bylo minimální. Doporučuji je i svým klientům, znáte určitě sami ty podřepy z posiloven, kdy už to není ani podřep a celý trup zůstane dotyčnému stát na místě. Pokud mu jde při pohybu nahoru jenom zadek, činka se mu sveze na krční páteř, což jsou pro ni vražedné útoky. Přitom takto člověk účel cviku stejně vůbec nesplní. V současné době jsem zastáncem toho, že nedělám dřepy na více než osm opakování. Číslo osm se mi stalo magickým, protože lumbální část páteře není namáhána jenom zátěží, ale i délkou trvání, kdy je zatížena. Přetížíte-li ji, začne bolet, a když jí uhýbáte, odrovnáte si kolena. Čili dřepy jsou pro mě prioritní, hlavně před závody kvůli celkové stavbě a mohutnosti nohou. Je to královský cvik, nenašel jsem žádnou jeho náhradu. Když jsem ale viděl tréninky některých lidí a vývoj jejich nohou, zjistil jsem, že aby byly kompletní, hluboké a členité, musí mít vyváženou stimulaci bílých i červených vláken. Kromě silového cvičení je tedy v přípravě na závody potřeba přidávat série, které mají více opakování. Dřepy by neměly zahrnovat více než osm opakování, samozřejmě při rozcvičení s nějakou šedesátkou nebo devadesátkou si jich může dát závodník klidně dvacet, když chce. Naopak další cvik - legpress cvičím v sériích přes 25 opakování. Dokonce u něj nedělám ani pyramidy a snažím se dodržet zmíněné počty opakování. Takové napětí a zátěž musí organismus řešit a většinou je řeší k uspokojení závodníka tím, že jsou nohy ve všech směrech rozvinuty i co se týče menších partií, jako jsou abduktory, krejčové svaly, femorální svaly... Zkrátka i obvyklé slabiny, které se u dřepařů rozvíjejí. Bohužel vidím i dnes u některých kluků, že v objemové fázi zařazují jen velké zátěže na maximálně šest opakování, na legpressu se opírají rukama o kolena a mají rozsah pohybu 15 centimetrů. Sice mají velké nohy, ale v momentě, kdy je dvakrát zatnou, jim celé otečou, nemají detail, a takový člověk si nemůže zahrát ani fotbal.

Vzpomněl by sis na svůj nejtvrdší trénink v životě?

Vzhledem ke svému věku mám někdy pocit, že moje nejtvrdší tréninky bývají čím dál častější. (smích) Myslím si, že se to dá ale opět hodnotit ze dvou pohledů. Jeden je ten, že vám zkrátka někdy trénink nesedne. Jdete přes své já a je vám potom tak zle, že na to dlouho nemůžete zapomenout a spíš řešíte, jestli jste měli vůbec chodit cvičit. Druhou možností je, že vás někdo vyhecuje k takovému výkonu, že se dostáváte do stavu, kdy si řeknete, že takový trénink byste už možná nikdy ani nechtěli. To se mi přihodilo několikrát. Muselo se mi to stát až nyní v pozdějším věku, protože šlo vždycky o někoho mladšího, kdo mi chtěl takzvaně v tréninku nakopat, slušně řečeno, zadek. Myslím si, že nohy jsou ale pro takové porovnávání s konkurencí nejmíň náchylné k tomu, aby se přitom člověk zranil. Je tam i velmi snadno prokazatelné to, kdy u nich člověk najednou „zhasne“. Když totiž někdo u pětadvacátého opakování předkopávání s plnou vahou zůstane se závažím v mrtvém bodě a jeho horní část těla se datlově pohybuje dopředu a dozadu a on si myslí, že pořád ještě předkopává, tak ho zastavíte a řeknete mu: „Hele, myslím, že už to nemá cenu.“ (smích) Do takových hranic nejsou tyhle tréninky zdravé. Je to o šlachách a kloubech. Když se ale chcete s někým porovnat a zjistit, kdo je na tom opravdu lépe, dejte si s ním nohy.

Prozradíš nám, jakým způsobem se v průběhu celého roku až směrem k blížící se soutěži stravuješ?

Možná by se hodně lidí divilo, ale já se stravuji úplně normálně. Samozřejmě, že když se blíží čas závodů, je to už jiné. Nevím, jestli o tom někdy čtenáři slyšeli, ale v dietě začnete cítit ve stravě tuk, ač je to chuť, která za normálních podmínek není registrována. Zjistilo se, že člověk má schopnost vedle obvyklých chutí jako sladká a slaná cítit i množství tuku. Podle mého názoru dochází k podobné senzibilizaci u každého sportovce, který drží nízkotučnou dietu. V objemu je pak výsledkem, že si dáte jídlo, které jste měli vždycky rádi, a ne proto, že byste na něj měli strašnou chuť, ale že si tělo pamatuje, že jste si ho dávali. U mě je to záležitost meruňkových knedlíků s tvarohem nebo smaženého sýru s tatarkou zapitého dobře vychlazeným pivem. Zvláštní je, že po každé dietě se i dnes stává, že začnu vždy ujíždět na něčem jiném. Po Budapešti se jednalo o broskvový čaj, teď po Rumunsku je to Coca-Cola. Ještě před rokem jsem ji nemohl ve větším množství ani pozřít, aby mě okamžitě nezačala pálit žáha. I kdybych měl diet za sebou tisíc, zřejmě se pokaždé dostanu do stavu, kdy mám po skončení diety extrémní chuť na jiný druh pití a jiný druh jídla. Během roku se stravuji pořád stejně, inklinuji k rýži, špagetám a k masu. Považuji za výhodu, že mám krevní skupinu nula, takže si rád dám červené maso, neopovrhnu ale ani rybou a kuřetem. Vepřové mi nechutná, cítím z něho něco, co začne cítit každý, kdo ho dlouho nejedl. Pokud ho jíte pořád, nepoznáte to. Je to nějaký druh močoviny nebo něčeho kyselého, co vám v mase pachově vadí. Jak se blíží dieta, vypouštím sladkosti. Myslím tím hlavně slazené nápoje a jednoduché cukry obecně. Snažím se přejít na přílohy bez přirozeně obsaženého tuku, nedávám si omáčky ani hranolky, česnek či sůl, přecházím už jen na pečivo, těstoviny a rýži. V průběhu diety měním poměr těchto příloh podle toho, jak vypadám. Někdy mi těstoviny vadí a nejsem schopen se na nich vyrýsovat, jindy s nimi problém nemám. To je mezi nebem a zemí, pro mě to ještě stále není jasná záležitost. Jestli je to věc metabolismu v závislosti na věku, nevím. Ale nikdy by se nikdo neměl uchylovat k nějakým šablonám, ze kterých by měl strach uhnout, a pak se divil, že má stejně pokaždé jinou formu. Když se člověk naučí poslouchat své tělo, je schopen stabilizovat formu a pochopit, jak má pracovat s těmi ostatními věcmi.

V další části rozhovoru Viktor podrobně probírá dietu podle krevních skupin, význam znalostí o výživě,
praktická hlediska závěru předsoutěžní přípravy, a dokonce i své příjmení.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

08.03.12:19Aldan - Super rozhovor, diky za nej. Uplne neuveritelny, ze se Vik..
29.01.16:30ramiro001 - `Snažím se přejít na přílohy bez přirozeně obsaženého tuku..
28.01.20:36prochm - Ty jo člověče ty musíš vypadat fakt dost dobře,že si utahu..+1
28.01.19:23musahashka - Měl by pořádně požrat, je to ŠPÍZ !!! *24* *24* *24* -2
28.01.18:00Spazik - Však tam nikde nepíše, že do sebe coca-colu a tatarku 3x d..+1
28.01.14:33ShawnRay - Opravdu jeden z nejpovedenejsich rozhovoru co tu je*79* ..
28.01.14:14Freimen - Také se při čtení tvého příspěvku divím, neboj :) fotog..
28.01.13:53VicRichards - že do sebe cpe taková svinstva jako Coca-Colu nebo tatarku..-1
28.01.08:11BigOne - a kua, kritik má další nick *24* +1
28.01.07:09musahashka - ***-6
27.01.23:30I.N.G. - Hodně zajímavé povídání, těším se na pokračování.
27.01.18:48MOOG - uz se tesim na dalsi pokracovani*79* Inu, kdyz se sejdou ..+2
27.01.18:14NEW_AGE - Jeden z najinteligentnejších prejavov kulturistu pri rozho..+2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie