Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Viktor Hell - rozhovor (I.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Když před několika lety označil Luboš Koumal našeho veteránského reprezentanta Viktora Hella za velkého učitele v posilovně i v životě, přál jsem si jednoho dne Viktora poznat blíže a přiučit se něco z jeho rozsáhlých znalostí a mnohaletých zkušeností. Tato příležitost se mi naskytla den po Viktorově exhibičním vystoupení na soutěži Smartlabs Cup 2009, kde jsem s ním sjednal rozhovor a fotografování na tréninku hned na druhý den dopoledne 8. listopadu 2009 v brněnském Gold’s gymu. Ačkoliv se Viktor nacházel v úplném závěru přípravy - 5 dní před mistrovstvím světa masters, našel dostatek času i energie pro téměř dvouhodinový otevřený rozhovor plný velmi zajímavých informací, znalostí i zážitků z celého kulturistického života. Přestože se Viktor v rozhovoru striktně nedrží pokaždé dané otázky, věřím, že je jeho povídání natolik zajímavé a přínosné jak pro úplné nováčky na poli kulturistiky, tak i pro zkušené závodníky. Nyní Vám nabízím celý rozhovor v nezkrácené podobě. V první části rozhovoru Viktor vzpomíná na své zkušenosti z výcvikových táborů východní Evropy, na začátky moderní éry kulturistiky v ČR i na své krátké působení v asociaci NABBA. Zajímá Vás ale například také, po kolika opakováních je podle Viktora Hella nejlepší trénovat dřepy? Jak zlepšit výkon v bench-pressu, či proč je nutné v kulturistické přípravě zařazovat i jiné než základní cviky? To vše se dozvíte z řádek níže!

Viktore, k tomuto rozhovoru jsme se sešli 5 dní před tvým startem na letošním mistrovství světa v kulturistice masters, které se uskuteční ve dnech 13. - 15. listopadu 2009 v Polsku. Proto bych první otázky směřoval ke tvé právě proběhlé přípravě. Prozraď nám na úvod, jak jsi spokojený s celou svou letošní tvrdou přípravou, která tvé nynější fantastické formě nutně předcházela?

Příprava na podzimní mistrovství světa začala hned měsíc po jarním mistrovství Evropy, vzhledem k tak krátkému rozestupu byla tedy poměrně těžká. Ale protože jsme se se státním trenérem rozhodli, že budu soutěžit v kategorii do 90 kilogramů, nebyla objemová část přípravy tak náročná ve smyslu nabírání svalové hmoty. Spíše jsme se snažili o zkvalitnění proporcí, zvýšení poměru mezi rameny a pasem a v úvahu přišla i souměrnost končetin a zlepšení spodních zad. Myslím, že se tohle všechno podařilo, rozhodne však až porovnávání na mistrovství světa v Polsku, kde, doufám, tento záměr, který se specificky projevil i na tréninku, zúročím.

Tvá včerejší exhibice na brněnské soutěži v kondiční kulturistice a bodyfitness i dnešní dopolední trénink ukázaly, že máš tradičně nejen perfektní formu, ale současně ses dokázal opět o krok zlepšit. Proto bych se tě rád zeptal, s jakými ambicemi budeš do Polska odjíždět a zda si zde chceš po jarním čtvrtém místě z mistrovství Evropy, kde tě ovšem snad všichni tipovali na umístění nejvyšší, spravit chuť?

Sami víte, jak to bylo letos na sportovních hrách nebo na mistrovství světa mužů. Pokud se na mezinárodních soutěžích objevují jako rozhodčí lidé asijského původu či Arabové, dochází k neuvěřitelným rozhodnutím, která vedou k tomu, že závodník mnohdy končí na umístění, které by mu nikdo nepřisoudil. Dalším problémem je nedostatek našich mezinárodních rozhodčích. V současné době je naše kulturistika v takové době temna, jsou tu jen poslední mohykáni, kteří se snaží ze setrvačnosti a lásky ke sportu uplatňovat na mezinárodních soutěžích. Abych tedy odpověděl na tvoji otázku - pokud budu ve finále a získám medaili, nebude to znamenat jen to, že jsem měl dobrou formu. Bude to i o dobré konstelaci rozhodčích.

V době prvního rozhovoru pro naše stránky v roce 2004 jsi byl již na samotné výkonnostní špičce českých závodníků. Přesto ses po přestupu do kategorie masters dokázal ještě o pořádný kus zlepšit. Čím to je, že jsi největšího svalového rozvoje i kvality svalstva dosáhl až v letech po čtyřicítce a tvá forma má každým rokem stále rostoucí tendenci?

Domnívám se, že je to tím, že jsem stabilně ve svém zaměstnání - v posilovně. Činka není tedy nikdy tak daleko, abych na ni nedosáhl. V minulosti jsem nikdy neměl možnost věnovat se tomuto sportu zcela intuitivně. Dnes už vím, že čím je člověk starší, tím přesněji ví, co mu sedí. Pokud se během dne tedy stane něco nepředvídatelného, mohu trénink vložit kamkoliv, i kdyby to měla být jen čtvrtfáze. No a když nepřestáváte soutěžit a přecházíte z diety do diety, forma se zkvalitňuje přirozeným způsobem. Není to jen o Viktorovi Hellovi.

Co pro tebe kulturistika znamená a co je pro tebe v tomto sportu hlavní motivací, díky níž jsi schopen v posledních letech soutěžit každoročně na světových šampionátech a soustavně se při takovém tempu i nadále zlepšovat?

Mou motivací je vztah k našemu sportu, je to emoce založená na dvou pocitech. První je, že má člověk ten sport rád, a druhý pocit je založený na současném stavu tělesné schránky. Patřím mezi lidi, kteří když si zvyknou na určitý tělesný stav, jeho změna má vliv na jejich psychiku. Nechci tím ale říct zprofanovanou větu, že kulturista je svou osobností přímo závislý na své tělesné schránce. Myslím tím celkový pocit kondice a spokojenosti, kdy vám fyzicky nic nechybí a cítíte se dobře.

Kdy a za jakých okolností jsi nejprve s kulturistickým tréninkem a posléze i se samotným závoděním vůbec začínal?

S kulturistickým tréninkem jsem cíleně začal ve 21 letech. Po vojně, někdy kolem roku 1986, jsem nemohl pokračovat v bojových sportech, které jsem dělal předtím, kvůli zranění páteře z mezinárodních závodů v roce 1983. Trénoval jsem judo a zkoušel karate, ale s mou páteří už se nedalo tak pracovat. Na vojně jsem musel projít určitými fyzickými testy, protože jsem sloužil u výsadkářů. Zpočátku jsem měl obavu, že mě k nim na základě tohoto zranění ani nevezmou. Důvodem, kvůli kterému jsem se snažil právě k nim dostat, bylo, že jsem se viděl jednoho dne v zahraničí u nějakých legionářů. Byla to spíše taková mladická nerozvážnost, ale výcvikové tábory ve východní Evropě mi otevřely už jako mladému oči v pohledu na zdraví a tělesnou připravenost v souvislosti s psychikou. Stavy, kdy se člověk necítil dobře, a stavy, které se promítaly do jeho psychiky, musel umět úplně od základu potlačovat. Byla to základní podmínka, aby tam byl člověk schopen vůbec přežít. Jakýkoliv projev emoce byl projevem slabosti. Tato minulost mi v současné době oplácí třeba tím, že jsem v dietě schopen až žoviálně komunikovat a nikdo na mně nepozná, že mám zrovna 50 gramů sacharidů na den. Také tím zjišťuji, že se hodně sportovců cítí v katabolickém stavu zajímavější a snaží se být středem pozornosti. Všichni musí tolerovat jejich emoční výlevy v takovém tom pojetí: "Nechte ho, on je závodník, je to tvrďák, jenom to teď prožívá."

Když jsem se vrátil z vojny, musel jsem začít posilovat, aby má páteř zůstala v kondici. Protože jsem tehdy zakládal rodinu a chtěl zázemí, šel jsem pracovat do slévárny, kde jsem dělal hlavně s bývalými trestanci fyzicky velmi namáhavou práci. Musel jsem se tedy soustředit i na to, aby můj organismus všechno zvládl, tak jsem k tomu ještě cvičil. Každý byl rád, že si po práci mohl lehnout a já šel teprve do posilovny. Po pětiletém kolotoči ve slévárně jsem konečně mohl začít dělat kulturistiku se záměrem nabrání svalové hmoty, přešel jsem totiž z manuální práce do pozice technicko-hospodářské. Tehdy se tomu říkalo THP-pracovník. Stal jsem se mistrem třísměnného provozu a posléze jsem byl vedoucím dopravy v rámci exportu a importu do závodu. To byla léta mých, dá se říci, úspěchů. V roce 1993, kdy jsem měl svoji sekretářku, kancelář, auto a jednosměnný provoz, jsem mohl pravidelně jíst a cvičit, kdy jsem potřeboval. Tehdy jsem pochopil systém Kevina Levrona a začal na jeho základě trénovat. Jednalo se o dvoufázový split 3 plus 1. Tehdy byl tady v Brně jediný kulturistický oddíl, který měli na starosti pánové Zbyněk Janoud a Jiří Dolíhal, cvičil tam i Rosťa Pavlů - bratr Miloše Pavlů. Trénovali jsme v prostorách sokolovny, kde jsme si posilovnu udělali v promítací místnosti.

Na začátku 90. let jsi byl u zrodu "moderní éry" kulturistiky v ČR, kdy oproti dřívějším klubovým "činkárnám" pro úzký okruh lidí najednou hojně docházelo k zakládání prvních soukromých komerčních fitness center u nás. Jak na celou dobu v tomto směru vzpomínáš?

Na začátku 90. let jsme my, starousedlíci v činkárnách a sklepech, brali komerční fitness centra jako nepochopitelnou záležitost. Proč bychom měli za cvičení platit? Členský příspěvek v našich klubech byl 150 korun na celý rok s tím, že pokud jste chtěli volný přístup do posilovny, museli jste závodit. Bylo jedno jak, nutná byla účast. Když jste ale pak přišli do fitness centra, začali cvičit s krásnými činkami, na kobercích, viděli bar... chytlo vás to, ať jste chtěli, nebo ne. Tehdy jsem začal cvičit ve fitcentru u Oty na Cejlu, dnes už neexistuje, majitel objektu se v rámci probíhající restituce rozhodl zprovoznit na jeho místě něco jiného. V té době se pak vynořil Minařík na Staré osadě a pak další a další centra, která se postupně rozrostla na současných osmadvacet fitness center v Brně. Od té doby se na základě nových informací a nového vybavení změnil i přístup ke cvičení jako takovému. Už to nebylo jen o volných zátěžích, bylo to i o strojích, které měly tendenci nahrazovat sparing partnera a cvičit izolované i komplexní svalové partie. V tomto případě záleží i dnes na výrobci strojů, ceně značky by měla odpovídat kvalita. Svou roli samozřejmě hraje i komerce a to, zda stroj nachází své uplatnění na trhu díky oblíbenosti u uživatelů. Současnost je výhodná tím, že se jako kulturista - sportovec dostanete velmi rychle k vědomostem a máte možnost se tak vyšplhat na dost vysokou úroveň. Znalosti z této oblasti už se netají jako dřív.

Před více než dvěma lety ses chvíli angažoval i v jiné, tehdy nově vzniklé kulturistické federaci v ČR. Co tě jako závodníka přimělo k návratu zpět do IFBB?

Já jsem ve své podstatě z IFBB nikdy neodešel. Činovníky druhé federace to bylo ale prezentováno jinak. Já byl na nominaci v Praze před mistrovstvím světa v Budapešti požádán Jindřichem Popelářem, zda bych s ním nechtěl dělat trenérskou činnost v rámci NABBA a nepomohl mu s oblastí Moravy. Byl jsem ale natolik vytížený, že jsem si nedovedl představit, kde bych pro to našel prostor. Nechtěl jsem si do svých dimenzí přidávat další činnost, které bych se nemohl věnovat naplno. Mělo se ale prý jednat jen o rady k závěrečné přípravě závodníků, kteří by startovali ve federaci NABBA a kteří by za mnou přijeli až do Brna do Gold’s gymu. Já jim měl radit, jakým způsobem se mají chystat v konečných fázích superkompenzace a odvodňování. To bylo vše. Pak přišel tehdejší činovník, který celou asociaci zaštiťoval - pan Filo - a dal mi na schůzce najevo, co by od mého fungování ve federaci očekával. Celý zbytek se pak odvíjel od snahy pana Borůvky, který měl o tuto práci velký zájem. Dostal jsem možnost připravit mistrovství Moravy NABBA, což jsem vnímal jako šanci pro závodníky, kteří už nesmějí závodit ve federaci IFBB, a přesto chtějí ještě obléct závodnické plavky. Záměrem nebylo vytvořit IFBB konkurenci nebo protipól. Při organizování této soutěže jsem pak zjistil, že v této asociaci být nechci. Vzniklé nedostatky, které ani nebyly způsobené mou vinou, v podstatě jako nedostatky byly viděny jen proto, že je tak někdo vidět chtěl. Na svou funkci jsem po mistrovství ČR ve Frýdlantu rezignoval. Cítil jsem, že bych byl stejně k rezignaci donucen. Věci, které se tam o mně vykládaly, byly hrozné. Na základě různých zpráv z internetu nebo od kamarádů z Prahy jsem se dozvěděl, jakým způsobem jsem byl prezentován. Na začátku byl ale jen dobrý skutek, který byl po zásluze potrestán.

V další části rozhovoru, který Vám přineseme v následujících dnech, se dozvíte,
jak Viktor Hell "standardně" trénuje, jak se změnil jeho trénink za posledních dvacet let,
nebo jaký byl jeho nejkrutější trénink v životě!



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

23.01.12:19mirus - Přeju Viktorovi nej to nejlepší jak v osobním životě, tak ..+3
22.01.23:28ViktorH - Celá kauza mého účinkování v NABBĚ mě mrzí,ne vůči mě,ale ..+3
22.01.20:40Branch.11 - Rád bych reagoval na článek s panem Hellem. Článek zajímav..+1
21.01.17:51jindrichpopelar - Nedá mně jinak,než reagovat na tento článek.V.Hell sám nec..+1
21.01.14:50kritik - Super.
21.01.14:32leos boruvka - Je to prahsprosta lez.Ja jsem nikdy funkci trenera nevykon..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie