Rippel Brothers
- králové extrémní akrobacie

Exhibiční vystoupení Rippel Brothers - Ference a Viktora Rippelových - patřilo bezpochyby k vrcholným okamžikům soutěže Miss & Mr. Fitness 2009.

Ačkoliv to původně nebylo v plánu, ve chvíli, kdy jsme dva bratry z Maďarska zahlédli v pauze po dopolední části programu v publiku, jsme je požádali o rozhovor. Velmi ochotně souhlasili a tak Vám nyní přinášíme nejen záznam jejich dechberoucího artistického vystoupení, ale i videozáznam rozhovoru v originálním znění a také jeho úplný přepis. Videa si můžete prohlédnout v nižší kvalitě přímo v tomto článku. Ve vyšší kvalitě pak naleznete vystoupení i rozhovor na Tv.ronnie.cz.

Asi jedna z prvních věcí, která napadne většinu diváků, kteří sledují Vaše vystoupení, je: "Co vše obnáší příprava na Vaši show? Kolik hodin denně, nebo kolik dní v týdnu trénujete?"

Letos je tomu již dvacet let, co děláme naše vystoupení. Po dvaceti letech praxe už skutečně nepotřebujete trénovat 3 - 4 hodiny denně, jako tomu bylo kdysi. Dnes nám již stačí půlhodinové důkladné zahřátí a rozcvičení a jsme připraveni na vystoupení.

Děláte svoji show již dvacet let?

Ano, je to hodně dlouhý příběh. Máme za sebou více než 10 000, možná více než 11 000 vystoupení.

Vystupujete celý rok, nebo pouze v určitém období, v určité sezóně? Kolik takových vystoupení zvládnete za rok?

To je různé, vystupujeme ve Spojených státech, jsme součástí programu Moulin Rouge v Paříži… Často nám volají, a pokud jsme zrovna volní, přijedeme. Nemáme smlouvy na dlouhé působení v jednom místě jako dříve. Někdy máme 100, 200, někdy 300 vystoupení ročně. Někdy vystupujeme 1x denně, někdy i 3x. Nejvíce jsme v Moulin Rouge absolvovali 600 - 700 vystoupení v jednom roce.

Dvě vystoupení denně téměř po celý rok?

Ano, bez jakékoliv pauzy. V Americe jsme měli na turné Ringling Brother and Barnum & Bailey (což je největší show tohoto druhu na světě) tři vystoupení denně po celé tři měsíce v kuse. To bylo na Madison Square Garden před 35 tisícovým publikem. Je to úžasné, doslova cítíte proudit kolem tu energii.

Takže máte rádi velké publikum?

Jistě, vystupujeme na pódiu a vystupujeme pro diváky, to je náš život.

Potřebujete ke svému vystoupení ticho, abyste se mohli soustředit, nebo máte raději hlasité publikum?

Po tolika vystoupeních jsme rádi, když diváci své dojmy projevují nahlas. Pokud se jim líbí naše vystoupení, tak ať tleskají, křičí… cokoliv.

Pro zobrazení videa ve vysokém rozlišení klikněte zde

Když se vrátím k tomu číslu - 600 vystoupení za rok - to musí být fyzicky neuvěřitelně náročné. Měli jste v průběhu kariéry nějaká zranění?

Kdysi jsme trénovali opravdu hodně, několik hodin denně a měli jsme spoustu zranění - zlomené prsty, natažené a natržené svaly… neustále spousta úrazů a spousta operací. Od té doby, co jsme se dali na profesionální dráhu, jsme ale svůj přístup změnili, důkladněji se rozcvičujeme, lépe se koncentrujeme jeden na druhého. Vyhýbáme se zraněním a neděláme takové hlouposti jako akrobacii bez rozcvičení. Více se věnujeme strečinku a udržujeme svaly pružné. Pokud trénujete silově a neděláte strečink, pak se můžete snadno zranit.

Dnes se na každé vystoupení připravujeme nejen fyzicky, ale také psychicky. Už od rána se koncentrujeme na večerní vystoupení. V České republice jsme na kulturistických soutěžích vystupovali již několikrát a často jsme viděli velké a silné chlapy, kteří si ale téměř nedosáhnou rukou na rameno, jak jsou zkrácení. To pro nás není problém, i když na sobě máme také docela hodně svalů. Nejsme tak velcí jako kulturisté, ale máme kolem 90 kilo, uvidíte sami na pódiu. Pružnost a pohyblivost je tím klíčem.

To je pravda, jen velmi málo kulturistů je dostatečně pružných a ohebných, aby zvládli například provaz…

A to je právě chyba, jak jsme před chvíli viděli na pódiu. Někteří závodníci nemohli dělat nic jiného než pózovat, nepředvedli žádné gymnastické prvky. Nám je oběma téměř 40 let (39 a 37) a stále jsme na vrcholu a děláme náročnou show. Můžeme dělat akrobacii, protože si udržujeme co největší pohyblivost.

Byly pro Vás všechny ty výkony snazší, když Vám bylo řekněme 30, nebo rostoucí věk vykompenzují nabyté zkušenosti?

S lety zkušeností máme již takříkajíc „všechno v hlavě“, takže je všechno o něco snazší. Každé místo, kde vystupujeme, každé pódium je jiné, takže i od toho se vše odvíjí. Dnes jsme v této nádherné budově a doufáme, že budeme vystupovat před početným publikem a nabídneme jim něco zcela odlišného, než na co jsou zvyklí.

Když už jsme se krátce zmínili o kulturistice, co všechno zahrnuje Váš trénink? Je to pouze nácvik akrobatických a gymnastických prvků, nebo třeba i nějaký trénink s činkami a na strojích?

Jako mladí jsme začínali se sportovní gymnastikou a poté jsme absolvovali školu pro akrobaty v Maďarsku, kde jsme byli 8 let a naučili jsme se tam takové věci jako žonglování, chůzi po laně a další klasické cirkusové prvky. Samozřejmě jako ostatní mladí kluci jsme také chvíli zkoušeli trénovat s činkami, ale brzy jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Mimo svých vystoupení ale provozujeme také spoustu jiných sportů - jezdíme na kole, lezeme po skalách, děláme bungee jumping nebo seskoky padákem... téměř vše, co Vás napadne. Kvůli tomu jsme si také nedávno otevřeli vlastní školu pro akrobaty, kde chceme mladé lidi naučit všechno, co sami celý život děláme.

Takže vyučujete akrobacii?

Ne, nejen akrobacii, ale všechno, co je potřeba pro vystupování na pódiu. V téhle branži nejste na pódiu jen akrobat, žonglér nebo zpěvák. Musíte především udělat show. Teď například mimo jiné jezdíme na koni. Kdysi jsme dělali žokeje a teď jsme se k jízdě na koni vrátili, protože chceme zkusit nějaké nové triky.

Kde na tolik věcí vůbec berete energii?

Jsme jednoduše takoví, je to naše povaha. Někteří lidé jdou z práce, sednou si do křesla a koukají na televizi. My uděláme vystoupení, pak jdeme učit do naší školy, pak jdeme jezdit na koni, lézt po skalách, někdy si dáme bungee jumping nebo seskok s padákem… jsme zvyklí se neustále hýbat, tohle děláme celý život a doufám, že to budeme dělat dalších 30 let.

Dalších 30 let?!

Doufáme. Minimálně! (smích)

Takže celé ty dlouhé roky trénujete spolu. To by ani nebylo možné změnit tréninkového partnera…

To ne, jak se říká v jednom filmu, „na něco takovýho už jsme sakra moc starý“. Nechceme a ani nepotřebujeme nic měnit, takhle to prostě funguje nejlépe. Jsme bratři a jsme spojeni nejen fyzicky při našem vystoupení, ale také duševně, jako dvojčata. Tedy, nejsme dvojčata, i když tak možná vypadáme, ale cítíme se tak.

Takže si doslova „čtete myšlenky“...

Ano, nemusíme se dívat jeden druhému do očí a víme, co ten druhý udělá. Když do něj vrazím, vím, že mi to za okamžik vrátí. Když si podáme ruce a já zavřu oči, vím, jak zareaguje na každý můj pohyb. Když začnu větu a odmlčím se, můj bratr ji v dalším zlomku vteřiny dokončí. Tohle by s žádným jiným tréninkovým partnerem prostě nefungovalo.

Jaký nejhorší moment jste zažili v průběhu vystoupení, když se něco takříkajíc nepovedlo?

Při jednom z našich vystoupení v Madison Square Garden najednou zhasla všechna světla. Nějaký technik asi sepnul špatný spínač a najednou byla na pódiu úplná tma. V té chvíli jsem stál na dva metry vysokém podstavci a bratr dělal stojku na jedné ruce na mé hlavě. Nemohli jsme udržet rovnováhu a bratr tak spadl téměř z pětimetrové výšky dolů. Měli jsme ale obrovské štěstí a ani jednomu z nás se nic nestalo.

I tak to ale muselo být strašné.

Jako profesionálové musíme pečlivě zhodnotit všechno, co pro nás může představovat potencionální nebezpečí. Pokud narazíme na něco, co se nám nelíbí, nepokračujeme dál, dokud problém nevyřešíme. Za chvíli si půjdeme prohlédnout pódium, jestli je dost pevné. Musíme se ujistit, že nám nemůže při vystoupení nic spadnout na hlavu, prohlédneme si světla… A až bude všechno připravené, budeme i my připraveni na vystoupení.

Děkujeme za rozhovor, budeme se těšit na Vaši show!

Pro zobrazení videa ve vysokém rozlišení klikněte zde.