Jarda Jouja - rozhovor

Jarda Jouja se narodil v roce 1977, svoji první soutěž absolvoval jako 17-ti letý a vloni, v roce 2003, se po pěti letech soutěžní absence vrátil na pódium. Jeho cílem byla jedna jediná soutěž, Sportfitness Cup Čelákovice, kde vyhrál kategorii do 80kg, aby se mohl opět stáhnout a uvažovat o konci kariéry. K našemu rozhovoru jsme se sešli v jedné kavárně v centru Prahy asi před týdnem a téměř doslovný přepis rozhovoru nyní přináším i vám.

Hned se zastavím u tvojí aktuální váhy, 82kg v porovnání se objemovou 93kg... to nezní moc dobře... jak to?

Já jsem po Čelákovicích teď na podzim nastoupil do práce a tak spíš zápasím s ní než s tréninkem...

Prozradíš nějaké své míry?

Už jsem se hodně dlouho neměřil a vlastně mě to ani moc nezajímá, takže bohužel. Když jsem byl mladší, dělal jsem to, teď už ale ne...

Tak alespoň výkony?

Bench-press jsem měl 150kg, dřepy až dolu 230kg, ty jsme vždycky jezdili s Tomášem Burešem a byly super... Pak třeba tlaky za hlavou, tam jsem míval okolo 120kg...

Tvůj největší sportovní úspěch?

To se těžko posuzuje, byl jsem druhý na Čechách mezi muži, ale teď jsem měl asi větší radost z vítězství z Čelákovic...

Kdy jsi vlastně začal s kulturistikou, pamatuješ si první setkání s posilovnou?

V dětství jsem dělal judo - asi od třetí třídy do druháku - tj. celkem 7 nebo 8 let, ale někdy v 11-ti letech jsem zjistil, že se mi hodně líbí kulturistika a tak jsem čekal, až mi bude 15, jak se to tenkrát předepisovalo... A pak jsem začal cvičit...

13-ti letý Jarda Jouja

Stál za těmi prvními kroky nějaký jiný člověk?

Ne. Dokonce i na první závody v 17-ti letech jsem se připravoval sám podle knížky Kulturistika pod mikroskopem. To bylo celé dorostenecké jaro a potom junioři. Čtvrté místo na republice a čtvrté pak v juniorech na Čechách.

Jaká byla tvoje první soutěž?

To bylo dobrodružství, s kamarádem jsme jeli do Tachova a objednali si tam nějaký strašný hotel... Bylo to mistrovství kraje, polovina Čech a tenkrát nás bylo v kategorii snad 17. Já vážil 72kg v osmdesátce, protože jsem předtím nevěděl, co se mnou udělá odvodnění a necukrování a myslel jsem, že budu mít tak 79kg. Čekal jsem, že to s takovou váhou bude bez šance, ale čtvrté místo bylo nakonec super. Na příští týden jsem shodil do sedmdesátky a bylo to ještě lepší.

17 let (Jarda je vpravo dole.)

V současnosti máš trenéra?

Za trenéra jsem teď při poslední přípravě na zmíněné Čelákovice považoval Mirka Pastyříka.

Máš přítelkyni?

Mám a... A vypadá to dobře. Jsme spolu půl roku, ale mám z toho pocit, jaký jsem nikdy v životě ještě neměl...

Bydlíš kde, ve vlastním bytě nebo s rodiči?

Zatím s rodiči... Ale jde to, já s nimi vycházím skvěle, i když v tomhle věku by člověk občas chtěl být už na vlastních nohou... Ale to přijde...

Pracuješ kde?

Ve firmě Rehau, která se zabývá výrobou a prodejem plastů všeho druhu. Dělám tam finanční controlling. Je to práce, kterou jsem chtěl dělat a i to místo je, na to, že jsem čerstvý absolvent, velice dobré.

A kde trénuješ?

V Gladiátoru v Petrovicích... Je to jen malá posilovna v sokolovně, ale je tam hodně dobrá parta. Jak je fitko malý, tak tam je úplně jiná atmosféra než ve velkých posilovnách...

Co tvoje soutěžní plány v nejbližší době?

Já jsem závodil dříve sezónu za sezónou od 17-ti do 22-ti let, pak přišla vysoká škola a já jsem takový, že se vždycky zaměřím spíše jen na jednu věc a tak jsem závodění odložil. Teď, když jsem byl na civilní službě, tak jsem cítil, že bych měl zase šanci si v klidu zazávodit a tak jsem to zkusil a dopadlo to dobře. V tuto chvíli ale zase veškerá energie směřuje k mojí práci...

Takže letos jsi byl pouze na Sportfitness Cupu v Čelákovicích a nic jiného?

Přesně tak. Byl to můj návrat po pěti letech, jedna pohárovka a víc nic. V koutku duše jsem to bral i jako rozloučení, ale ten život se může vyvinout tak, že člověku zase nějaká další motivace vznikne...

Každopádně připravit se po pěti letech a vyhrát, to musí potěšit, ne?

To ano, ale každý ví, že jsem si vybral tu nejslabší soutěž, která v Čechách v tuto chvíli je. Mě nešlo o to, postavit se vedle reprezentantů, spíš si to zase vyzkoušet a vidět se v lepší formě než jsem kdy byl. A splnilo se mi to, co jsem očekával... i když to, že bych vyhrál, jsem skutečně nečekal.

Když jsme u těch Čelákovic, byl jsi tam na antidopingových testech? Jací "pánové" byli?

Že by byli zrovna milí, to se říct nedá, ale to už je asi jejich práce, takže jsem jim to nijak nezazlíval. Já jsem tam ale šel s klidem na duši, takže jsem neměl důvod být na ně naštvaný...

Jaký je tvůj trénink v současné době?

Pořád trénuji a až se to urovná v práci, tak věřím, že to bude ještě lepší. Já cvičím vždycky, i když jsem před sebou žádné závody neměl. Pokud jsem se nepřipravoval na závody, míval jsem trénink 3x týdně v posilovně a k tomu jsem si chodil dvakrát do týdne zaběhat. V zimě pak spinning a florbal.

A jídlo?

Držím pořád, ale nepočítám to. Když se nepřipravuji na závody, tak tam těch bílkovin asi není tolik, kolik by být mělo. Před závody je ale příjem proteinů samozřejmě vyšší a i ta disciplína je celkově větší.

Máš, resp. měl jsi, sponzora?

Měl jsem Penco, dvě sezóny. Dávali mi zboží, jednou v hodnotě 5000 na rok, další sezónu třikrát tolik... Teď to je už spíš na přátelské domluvě, řekl jsem co chci a oni mi to dali... Nechtěl jsem na ně nějak zbytečně tlačit. Pro mě je důležitější, že mi sponzorují soutěž, kterou pořádám každoročně pro návštěvníky našeho fitka.

Jakou máš vlastně školu?

Po základní jsem šel na kuchaře, pak jsem si udělal maturitu, pak jsem šel na Vysokou školu ekonomickou tady v Praze... Byl to skok, ale já jsem se i na základce učil docela dobře, jenže člověk v sedmé nebo osmé třídě neuvažuje tak finančně, takže jsem si říkal: "Nebudu nikde v kanceláři, vaření, to mě bude bavit!" Tak jsem tam šel, navíc se mi líbilo že učni jezdili v létě do zahraničí a to se mi pak i splnilo, byl jsem dvakrát po čtyřech měsících ve Švýcarsku a Německu. S tím jsem byl víc než hodně spokojený a pak ten přechod na vysokou nebyl zase tak zlý... jediné, co jsem se hodně učil, byla matematika na přijímačky, jenže ta mě bavila a nakonec jsem jí udělal na 100%. A potom na samotné škole... Všechno se tam sice bere velkým tempem a člověk je ve spoustě věcí odkázaný jen sám na sebe, ale na druhou stranu se to všechno bere docela od základů a tak to šlo.

Kdy jsi školu skončil?

Přesně před rokem, tzn. v zimě roku 2003.

Jak vypadá tvůj aerobní trénink? Už jsme o tom sice trochu mluvili, ale stejně...

Baví mě běhání, ale teď v zimě to nejde, takže je všechno odkázáno na spinning a k tomu jednou týdně florbal. Před soutěží dávám více rotopedu, pokud možno ráno a pokud nejde váha dolů, tak i v průběhu dne. Mimo to jsem třeba tuhle přípravu chodil hodně na dvou nebo tříhodinové vycházky do přírody, ale to už jsem se musel cítit v mírné ketóze. Ale bylo to hodně příjemné, člověk tam zapomene na hlad a veškeré starosti... ještě k tomu kolu, toho bývalo vždy 45 minut a pokud po ránu, tak nalačno.

Jaké suplementy před aerobním tréninkem?

Hodně BCAA, HMB a karnitin.

Děláš strečink?

Ano, většinou až po tréninku, ale v přípravě jsem si nechtěl moc brát energii a tak jsem to trochu šidil. Teď, když cvičím sám pro sebe, tak ho jedu poctivě.

Jaké jsi měl jídlo teď v přípravě na poslední soutěž?

Všechno bylo založené hlavně na kuřecích prsou, i když jen okolo dvou denně, před spaním v objemu tvaroh, v objemu mimo to hodně rýže, těstovin, vloček, ale nijak zvlášť jsem to nepočítal, prostě jsem se snažil, abych nikdy neměl hlad. Pak v dietě to byla už jen rýže, vejce (celá) a vařená kuřecí prsa. Jak jsem ale řekl, řídím se v objemu hladem a dietě váhou.

V noci dáváš nějaké jídlo nebo suplementy?

V objemu to býval vysokoprocentní protein...

Od jakého výrobce?

To jsem se tenkrát dostal k nějakému kaseinu z továrny, tak jsem si ho ochutil mléčným šejkem od táty (ten dělá ve firmě s nápojovými automaty) a vznikl z toho fantastický protein, kilo za dvě stovky...

A obecně jakou značku suplementů preferuješ?

Penco - kreatin i karnitin od nich, další jsem měl glutamin, okolo 5g před a po tréninku.

Kreatin jak a kolik?

Já když jsem přišel poprvé s tímto suplementem do kontaktu, brávalo se to v dost vysokých dávkách. Ty jsem sice trochu snížil, ale stejně to pořád vychází tak na 20g denně.

Máš a nebo měl jsi někdy nějaké zdravotní problémy?

Vůbec nic... Vlastně klouby ano, občas bolí rameno, ale utržený nebo natržený nikdy nic... Nejvíc, co jsem kdy měl, byl natažený triceps a to bylo trochu nepříjemné, protože pak člověku hodně dlouho trvá se s tím po psychické stránce srovnat a pustit se do tréninku naplno. To mi trvalo tenkrát skoro 4 měsíce...

Alkohol piješ?

Střídmě, moc ne...

Jaký máš tréninkový split?

Tělo projíždím nejčastěji jednou týdně, experimentoval jsem ale i s tím, že jsem jel celý split na celé tělo a pak jsem si ve dvou dnech projel slabiny a ty partie, které preferuji, takže pokud vynechám ramena, zadek nohou a triceps, tak jsem vše ostatní v těch dvou dnech projel a pocit z toho byl rozhodne dobrý.

Jak dlouho ti trvá samotný trénink?

Hodinu a čtvrt... Já nejedu moc sérií, na větší partie 8-10, na menší 6-8 a myslím, že to stačí...

Tři snímky při vyhlašování vítězů v Čelákovicích.

Na závěr, jaké jsou tvoje soutěžní plány?

Říkám, dokud si neurovnám život, co se týče práce, tak nic neplánuji. Ale je fakt, že jak se znám, tak jakmile se mi život trochu urovná, hned začnu hledat něco, do čeho budu chtít vložit svou motivaci, takže uvidíme.

A obecné sportovní cíle?

Pořád cvičit, být v kondici, nedopadnout jako gaučový mistr... Já myslím, že život je dlouhý a že to může kdykoliv zase přijít a můžu se znovu připravit.

Na závěr bych chtěl poděkovat firmě Penco za dlouholetou spolupráci a Gladiátor fitness za skvělé podmínky pro cvičení, dále rodičům a přítelkyni za podporu a také sparingpartnerům, bez kterých to prostě nejde. Nejvíce jsem toho nacvičil s Mirkem Pastyříkem, Tomášem Burešem, Martinem Herianem a s Mirkem Švehlou. Díky, kluci.