Petr Bartoš - rozhovor

Při svých cestách za rozhovory s našimi závodníky a reprezentanty jsem byl již mnohokrát svědkem zničujících a velmi tvrdých tréninků, avšak výkon, který předvedli na společném tréninku v neděli 20. září v pražském Fitness Star letošní juniorský absolutní mistr ČR Petr Bartoš se svým sparing partnerem, reprezentantem v nejtěžší juniorské kategorii Janem Heinrichem, patří k tomu nejlepšímu, co jsem dosud na juniorské scéně na vlastní oči spatřil. Těžké váhy, neuvěřitelně krátké pauzy mezi sériemi. Nezůstal jsem pochopitelně pouze u sledování tréninku vlastníma očima, ale vše jsem pečlivě zdokumentoval skrze objektiv fotoaparátu do bohaté galerie tréninkových fotografií, kterou naleznete pod článkem. Zajímá Vás rovněž, jak se daří skloubit Petrovi závodění a studium vysoké školy s prací i osobním životem, nebo byste rádi věděli více informací o jeho přípravě a způsobu, jak dosáhl formy, se kterou vyhrál absolutně juniorské mistrovství Moravy i mistrovství ČR a získal finálové umístění na mistrovství Evropy? Vše se dozvíte z řádků níže.

Petře, abych se přiznal, tvé letošní soutěžní vystoupení mi osobně připadalo ve skutečně překvapivém a zároveň stejně suverénním stylu: vynořil ses na letošních jarních soutěžích pro mnohé diváky z neznáma a posbíral všechny zlaté medaile i tituly na všech domácích soutěžích, kterých ses zúčastnil. Napadlo tě na začátku celé přípravy na tvé první juniorské závody, že dosáhneš takových výsledků? S jakými ambicemi ses na jarní mistrovské soutěže osobně připravoval?

Pokud si to čtenáři dohledají, zjistí, že jsme se utkali s Milanem Šádkem v roce 2006 ještě ve starším dorostu a tehdy mě v boji o absolutního vítěze porazil, takže on byl nyní mojí hlavní motivací a chtěl jsem ho porazit. Připravoval jsem se tedy s ambicí, že porazím jednoho z nejúspěšnějších závodníků v juniorské kategorii. Určitě jsem nečekal, že nakonec dosáhnu takových výsledků a samozřejmě to příjemně potěšilo. Na začátku přípravy to totiž nebylo nic moc, měl jsem předtím tréninkové výpadky, pak jsem se ještě narychlo rozhodoval, jestli nemám vyzkoušet podzimní soutěže. Poté mě ale začal připravovat Michal Sitter, který mi dal strašně moc, protože mě dokázal naučit, že to není o zvedání vah, ale o procítění svalů, což mi strašně pomohlo. Řekl bych, že jsem se pod Michalovým vedením zlepšil o 50 procent. Takže nakonec, jak většina kulturistů v dietě svaly ztrácí a hubne, já jsem je naopak v přípravě přibíral.

Jak jsi prožíval vyhlašování výsledků na mistrovství ČR i celý průběh závodu? Z hlediště bylo slyšet, že máš mezi diváky velmi silnou rodinnou podporu.

Rodina mě v tomto sportu hodně podporuje a jezdí se mnou na závody. A jak jsem vše prožíval? Určitě pozitivně, byl to jeden z mých nejlepších dnů v letošním roce a asi bych divákům vzkázal, že si musí vyzkoušet postavit se na pódium a celé vyhlašování zažít, protože ten pocit se nedá popsat, je to prostě super.

Letošní juniorské mistrovství Evropy bylo tvou první mezinárodní soutěží, proto nám prozraď, jaké zážitky sis z celého šampionátu přivezl a zda-li jsi díky svému umístění načerpal další motivaci pro nadcházející mistrovství světa?

Vůbec se nedá srovnávat úroveň tuzemských a mezinárodních soutěží, protože tam sahá úroveň závodníků tak o dvě třídy dál. Určitě jsem se ze svého umístění ponaučil, že musím ještě více makat a rozhodně mě to motivovalo v přípravě na mistrovství světa, abych do toho dal opravdu všechno a zacinkal tam kov.

V souvislosti s podzimním mistrovstvím světa juniorů se stále diskutuje kategorie, ve které budeš naši zemi reprezentovat, protože ve tvém případě přichází v úvahu jak kategorie klasické kulturistiky, sportovní kulturistiky do 75 kilogramů, tak i fitness. Máš tedy již představu, ve které kategorii budeš startovat?

Fitness začínám nyní již pomalu vyřazovat, přece jen je mi bližší kulturistika a nejvíce přemýšlím o kulturistice klasické, protože jsem nabral nějaký ten kilogram navíc a vzhledem k formě z mistrovství ČR, kde nebylo opravdu již co shazovat, bych nyní nerad ztrácel svalovou hmotu, kdybych se chtěl vejít do kategorie sportovní kulturistiky do 75 kilogramů.

Když jsem již narazil na fitness, pověz nám, jak a hlavně kdy došlo na nápad startovat spolu s Milanem Šádkem jako dva závodníci nejtěžší kulturistické kategorie i ve fitness?

Na nápad s fitness jsme přišli až den před závody na soustředění v Bolaticích, kde jsme se všichni třikrát, čtyřikrát denně vážili, takže jsme věděli, že splňujeme poměr výšky a váhy a máme možnost ve fitness startovat. V pravidlech žádné omezení není, tak jsme si řekli, že když už se chystáme, tak ať těch medailí posbíráme co nejvíc. Nicméně potom mě napadlo, že jsme vlastně Lukášovi Trefilovi sebrali titul mistra ČR. Nedá se nic dělat.

Pokud se nemýlím, tak se jednalo o tvé první reprezentační soustředění, proto bych se tě rád zeptal, jak hodnotíš jako závodník přínos jejich pořádání po stránce získaných zkušeností, motivace v tvrdém závěru přípravy a navázání nových přátelství?

Po stránce přípravy to určitě špatné nebylo, nicméně když srovnám fotografie z mistrovství Moravy a ČR s fotkami z mistrovství Evropy, na kterou jsem se už připravoval na soustředění, tak jsem byl nespokojený, protože forma byla horší. Samozřejmě to byla třetí superkompenzace v řadě, takže to nemohu svádět na chybu trenérů, nicméně si myslím, že kdybych se připravoval opět sám doma, tak bych se dokázal připravit lépe. Znovu zopakuji, že to nechci svádět na chybu trenérů, ale osobně si myslím, že by měli přistupovat ke každému závodníkovi individuálně a neměli by na každého používat stejnou šablonu. Co se týče tvrdých tréninků, tak ty určitě byly. Nejtvrdší můj trénink byl v neděli večer po mistrovství ČR, když jsem přijel z KFC a při následném tréninku nohou jsem běžel třikrát na záchod se pozvracet. A co se týče navázání nových přátelství, tak na to nikdy nezapomenu, protože tam byl super kolektiv, což je v podstatě to jediné, na co se dá vzpomínat. Bylo super být v partě lidí, kteří mají stejné zájmy a baví je stejné věci. Když bych to celé shrnul, tak po stránce přípravy to hodně kulhalo, ale po stránce navázání přátelství a vzájemné podpory určitě dobré.

Ze kterých soupeřů máš pro nadcházející mistrovství světa juniorů největší respekt?

Mezi ně se řadí Milan Šádek, pak určitě Lukáš Topinka, velký favorit. Co se týče zahraničních soutěží, mám respekt z letošního polského vítěze mistrovství Evropy v klasické kulturistice juniorů a také ze Slováků, kteří opravdu nejsou špatní.

Pojďme se na tebe podívat v číslech: kolik měříš, jaké největší mimosoutěžní hmotnosti jsi kdy dosáhnul a s jakou vahou se plánuješ prezentovat na podzimním mistrovství světa?

Moje výška je 176 centimetrů, v letošním roce jsem po mistrovství Evropy dokázal nabrat na svou nejvyšší objemovou hmotnost, bylo to 93 kilogramů. Nyní už váhu redukuji a budu se snažit dostat pod 78,5 kilogramu, což je pro účast v klasické kulturistice pro mě i nejvyšší povolená hmotnost.

Nyní bych tě poprosil, aby ses zejména čtenářům, kteří sledují juniorskou scénu méně, blíže představil a prozradil nám tak i svůj věk, odkud pocházíš a kolik let se již věnuješ tréninku v posilovně?

Je mi 20 let, jsem 89. ročník. Pocházím z Prostějova, ale nyní studuji a na závody se připravuji v Praze. V posilovně trénuji již 5 let, ale takové to vážné cvičení, vedle kterého držím i přísnou stravu, se odehrává posledních 3 a půl roku.

Provozoval jsi dříve i jiné sporty? Čím tě kulturistika oproti jiným sportům natolik oslovila, že se jí nyní věnuješ až na vrcholové úrovni?

Takový můj úplně první počátek byl, když jsem začal cvičit se svým bratrem, který tehdy vážil 100 kilogramů v docela kvalitní hmotě. Bratr se cvičením ale potom přestal a já jsem po prvním roce zaznamenal už nějaké menší výsledky. Pak jsem šel na střední školu, kde se mě ujal jeden trenér, který mi řekl, že to vypadá poměrně solidně a že bych mohl vyzkoušet závodění, tak jsem začal cvičit intenzivněji a šel na závody, čímž se to celé rozjelo… Cvičení mi je hodně blízké a dává mi pocit naplnění, což je hlavní důvod, proč cvičím, a tím, že závodním, si to jenom zpestřuji. Předtím jsem na základní škole hrál na okresní úrovni volejbal a také jsem hrál florbal.

Po letošní jarní sezóně ses díky své formě i výsledkům zapsal do paměti drtivé většiny diváků, prozraď nám ale, zda jsi dříve startoval i v dorosteneckých kategoriích (a případně s jakými výsledky) a proč tě následně nebylo poslední roky na soutěžních pódiích vůbec vidět?

Moje úplně první soutěž, doporučuji, nedívejte se na fotky, byla v roce 2005 - mladší dorost. Kdybych dnes viděl někoho ve formě, v jaké jsem tam tehdy šel, tak bych si myslel, že ho nabrali někde z ulice, bylo to hrozné. Skončil jsem čtvrtý a to jenom kvůli tomu, že v kategorii byli jen čtyři nebo pět závodníků. O rok později jsem již soutěžil ve starším dorostu, kde jsem vyhrál mistrovství ČR v kategorii nad 72 kilogramů. Ne, že bych pak přestal cvičit, ale odjel jsem na léto na 4 měsíce do Anglie, kde se mi podařilo zhubnout 8 nebo 9 kilogramů, protože se tam kvůli velkému množství práce nedalo cvičit. Když jsem přijel, čekal mě poslední rok střední školy a maturita, takže také žádné výhledy na přípravu na závody nebyly. V létě jsem pak jel opět do Anglie, kde jsem opět zhubnul, co jsem mezitím nabral za rok cvičení. Mezitím jsem odešel studovat do Prahy a začal víc sledovat kulturistickou scénu. Dozvěděl jsem se zpětně, že se Milan stal v roce 2007 vicemistrem světa, o rok později jsem viděl Lukáše Topinku, když skončil na mistrovství světa první, což mě tak motivovalo, že jsem si řekl, že už sakra musím také začít pořádně cvičit. Když jsem viděl, jaké mají úspěchy, tak jsem chtěl prostě také něco dokázat.

Každopádně ses letos prezentoval na juniorských soutěží s nejlepší formou celého startovního pole, díky níž jsi zaslouženě vše vyhrál. Je tvá parádní připravenost zahrnující i příčné pruhy na hýžďových svalech odrazem genetických dispozic, celoročního brutálního nasazení v tréninku a nebo si pečlivě hlídáš svůj jídelníček i v mimosoutěžním období?

Když jsem se chystal na závody už v roce 2006, tak bylo mým snem mít napruhované hýždě, protože se mi to strašně líbí a je faktem, že hýždě, hamstringy a lýtka jsou celá zadní polovina těla. Nicméně v roce 2006 se mi to nepovedlo, tak jsem si říkal, že pokud se nyní připravím, tak bude toto můj cíl, protože vím, že spousta závodníků jak v juniorech, tak i v mužích to bohužel nemá, až je to taková trochu rarita, když se na pódiu někdo takový objeví. A jak se mi to podařilo? Hlavně tvrdými tréninky se zaměřením na tuto partii - dvakrát do týdne zhruba po třech cvicích až do maximálního pálení svalů.

Jak při tak extrémně nízkém množství podkožního tuku zvládáš po stránce fyzické i psychické poslední fázi předsoutěžní přípravy, tedy sacharidovou superkompenzaci a hlavně i fázi odvodnění?

Svou přípravu jsem odstartoval někdy v lednu a vzhledem k tomu, že jsem na sebe začal být hned hodně přísný, dietu jsem držel zhruba šest měsíců, takže moje forma byla hotová již několik týdnů před soutěží. Navýšil jsem tedy dávky sacharidů, což mi hrozně pomohlo, protože jsem dokázal trénovat s většími vahami a svaly jsem více naplnil, takže těch posledních pět, šest týdnů jsem si už jen držel formu a nebyl v žádném stresu a tím se mi cvičilo ještě lépe. Myslím si, že je lepší se připravit o něco dříve před závody, než potom příliš spěchat a shazovat zbytečné kilogramy, což člověka akorát psychicky deptá a musí se hodně omezovat.

Vraťme se zpět k tvé aktuální přípravě. Nejdříve nám prozraď, zda sis stihl po červnovém mistrovství Evropy odpočinout a snad si i trochu užít letních prázdnin, nebo ses hned pustil do přípravy na podzimní mistrovství světa?

Odpočinul jsem si cestou zpátky z mistrovství Evropy, kdy jsem ani nespal a nonstop stále něco jedl. (smích) Potom jsem sice asi dva dny necvičil, ale pak jsem to nevydržel a hned jsem letěl do posilovny. O týden později jsem ale měl vlastně ještě takovou třídenní rekreaci s Janou Černovskou, blíže jsme se seznámili… a potom jsem začal natvrdo cvičit, takže jsem měl takový volnější týden a po něm jsem tomu hned začal dávat naprosté maximum. Myslím si, že spousta závodníků dělá chybu, že měsíc po závodech tomu nevěnují pozornost a jí cokoliv a necvičí, ale organismus naopak měsíc po závodech úplně jinak nabírá a přijímá živiny a člověk se v tomto období může hodně zlepšit. Vsadil jsem na to a také se to podařilo.

V úvodu otázek týkajících se tvé přípravy na závody v kulturistice bych se tě nejprve rád zeptal, jak došlo k navázání spolupráce s Michalem Sitterem, který tě na jarní mistrovské soutěže připravoval?

S Míšou jsme oba z Prostějova a nějaké 2 roky jsme se už znali a dokonce jsme spolu jedno období i cvičili. Pamatuji si, že k prvnímu navázání kontaktu došlo, když Michal cvičil trénink nohou a já cvičil úplně stejné cviky jako on, takže jsme se střídali na strojích, kde jsme se mezitím začali bavit. On věděl, že jsem závodil v dorostu, a tak jsme se dále bavili, protože jsme jedni z mála, kteří v Prostějově soutěží. Začali jsme spolu i cvičit a pak jsem mu řekl, že když se budu připravovat na další závody, chci ho jako trenéra, což se mi také splnilo.

Pojďme se tedy nyní společně se čtenáři podívat na tvou přípravu podrobněji, začněme nejprve tréninkem. Jakou používáš obecně tréninkovou metodiku? Mám tím na mysli, jestli například preferuješ v tréninku základní cviky s činkami a těžké váhy, nebo raději volíš stroje a vyšší rozsah opakování?

Co se týče přípravy a výběru cviků, nejsem typ člověka, který má něco napsané na papíře a podle toho postupuje. Teprve až když přijdu do posilovny, tak si na místě vybírám cviky, které mi sedí. Každý trénink je jiný a nikdy to není stejné, když už zvolím stejné cviky, tak vždy v jiném pořadí. Dříve jsem se zaměřoval spíše na více opakování a lehčí váhy, ale to mi nesedí, takže se nyní snažím cvičit těžké váhy, zařazuji minimálně jeden těžký cvik na partii, další cvik už méně a třetí cvik bývá spíše již na napumpování a prokrvení.

Jak v současné fázi přípravy vypadá tvůj trénink a jak jej následně měníš s blížícím se datem soutěže?

Moje tréninkové schéma v přípravě na jarní soutěže bylo nejprve 2+1, asi 3 měsíce před soutěží jsem to změnil na 3+1. Trénované partie mám přitom rozdělené do 4 dnů. Nikdy jsem nezkoušel vše vtlačit do 3 dnů, protože si myslím, že by se tělo nestačilo regenerovat. Takže abych to shrnul, mám 4 tréninkové jednotky a v předsoutěžním období je cvičím systémem 3+1.

Díky tvé maximálně připravené formě bude jistě čtenáře zejména zajímat, jakým způsobem přistupuješ k samotné předsoutěžní dietě a jaké zdroje živin i jejich množství v dietě volíš?

Na začátku diety jsem preferoval pouze rýži, přičemž množství sacharidů jsem dodržoval v rozmezí 150 až 400 g na den. Masa jsem jedl tolik, abych přijal zhruba 2 až 2,2 gramy bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti. V přípravě na jarní soutěže jsem používal výhradně červené maso a teprve asi 14 dní před soutěží jsem zařadil kuřecí. Nyní ale jím hlavně ryby a také kuřecí maso, takže jsem sám zvědavý, jak to dopadne. Myslím si, že zejména z hovězího masa má člověk sílu, svaly jsou takové tvrdší a plnější. Příprava byla založena na sacharidových vlnách, které na mě hodně působí. Nyní jsem vedle rýže začal zařazovat i více ovesných vloček, snídám hlavně ovesné omelety, dále jsem začal docela používat i kukuřičné kaše, kuskus, jáhly, abych tu dietu nějakým způsobem změnil, protože když člověk jí stále to samé, tak se mu to zprotiví.

Jaké doplňky výživy a zejména jaké spalovače užíváš v předsoutěžní dietě?

Nejhlavnější je protein, aminokyseliny, dříve jsem preferoval tekuté, ale nyní jsem přestoupil na tabletové, tak jsem zvědavý, jaký to bude mít efekt. Dříve jsem používal i nějaké anabolizéry jako Nitrix, ale dnes je již nepoužívám, protože si jednak myslím, že to je zbytečné, a zadruhé mě to vždy napumpovalo až tak, že jsem nebyl ani schopný daný sval pořádně odcvičit. Dále také určitě používám nějaký kreatin. Co se týče spalovačů, mám dobré zkušenosti s Arsonem od firmy Muscle Asylum Project a nyní používám od společnosti Universal Nutrition spalovač Animal Cuts. Můžu opravdu říci, že je to největší bomba, protože si ho dám, sednu na kolo a po dvou minutách už cítím, jak se ve mně rozehřívá krev a začínám se hned potit, což se mi ještě nikdy nestalo.

Popsal bys nám, jak vypadá takový tvůj obvyklý tréninkový a školní den v předsoutěžní přípravě, abychom si mohli udělat představu, nakolik příprava na mistrovství světa v kulturistice zasahuje do života dvacetiletého člověka?

Dříve mi všechno zabíralo strašně času, protože jsem ještě nebyl tolik zběhlý ve vaření a připravoval si každé jídlo zvlášť. Teprve postupem času jsem si začal vařit na celý den příslušné množství jídla, protože to ušetří velké množství práce. Dokonce jsem si maso poslední dobou začal dělat i na dva, tři dny dopředu. Koupil jsem si kvůli tomu i kontaktní gril, který vřele doporučuji všem, maso se dělá bez tuku a je to strašně rychlé. A jak celý den vypadá? Když ráno vstanu, první, co si dám, je protein. V přípravě již trénuji dvoufázový trénink, takže ráno trénink a kardio a pak mi to vyjde těsně akorát do školy, protože na vysoké škole začínám až tak kolem desáté hodiny dopolední. Ze školy hned rychle do práce a něco málo rychle udělat. Pak si na chvíli lehnu a jdu zase hned do posilovny. Dalo by se říci, že člověk je v přípravě úplně vytížený, protože i když pak přijdu v 7 - 8 hodin z posilovny, tak už nemám náladu vůbec na nic. Takže si akorát opět navařím rýži a maso na další den a takto je to stále a stále dokola.

Jak takový životní styl vnímají tvoji spolužáci a učitelé? Prozraď nám mimochodem, jakou školu v současné době studuješ?

Na vysoké škole je to už jiné než na střední, takže tam o mně ví, že cvičím, opravdu jen takový ten užší kolektiv. Ti mi ale fandí, což je skvělé, protože to není jako na střední, kde mi říkali, jak to je na nic, nebo záviděli. Tady jsou lidé už starší a rozumnější, takže to asi více chápou. Mezi učiteli mám podporu, dokonce se mi tam nabídla i jedna profesorka, že pokud budu chtít, půjdeme za rektorem udělat nějaký individuální plán. Studuji Vysokou hotelovou školu v Praze, což je sice obor úplně mimo tento sport, nicméně mě zase rozvíjí v oblasti finančnictví, které se věnuji. Manažerství a finančnictví mě baví a plánuji tuto práci i do budoucna.

To by byl život studijní i pracovní, prozradíš nám však i to, jak soutěžní kulturistika ovlivňuje tvůj život rodinný, či snad dokonce i ten partnerský?

Co se týče rodinného života, byl ze začátku trošku složitější, nicméně po těch letech si naši i celá rodina už tak zvykli, že jim přijde divné, když si neuvařím maso nebo bych si dal něco „zakázaného“. V rodině mám tedy obrovskou podporu. Naopak příprava na jarní závody mi vlastně rozbourala vztah, řekl bych to tak, že jsme s dotyčnou osobou neměli stejné zájmy a z její strany chybělo pochopení pro můj sport, takže se to rozpadlo. Nicméně jsem narazil na osobu, se kterou si velice dobře rozumím, je to Jana Černovská a doufám, že nám to dlouho vydrží, protože jsem strašně rád, že jsem ji potkal. Koneckonců seznámení s Janou byla na celém soustředění ta nejkladnější věc.

Máš mezi závodníky amatérské či profesionální úrovně nějaký svůj vzor, který tě motivuje? Jaké typy závodníků sám obecně preferuješ?

Mezi našimi závodníky je mým velkým vzorem můj trenér, který mě připravoval na jarní soutěže, Michal Sitter. On byl mojí motivací a stále je, protože Míša má neskutečnou postavu a chtěl bych jednou také takové dosáhnout, jako má on. Teď hodně sleduji kulturistiku hlavně s blížícím se datem Mr. Olympia. Fandil jsem hodně Kevinu Levronovi a Shawnovi Rayovi, ale ti už nesoutěží, takže nyní fandím Philu Heathovi, to je můj velký favorit, protože se stále ještě hodně přibližuje té estetičnosti a jeho postava je vyvážená. Libí se mi i Dexter Jackson.

Sleduješ aktuální dění v našem sportu i prostřednictvím internetových portálů o kulturistice?

Samozřejmě sleduji, mám v prohlížeči nastaveny záložky a jako první je Ronnie.cz. Tam dění vždy sleduji, protože články vycházejí opravdu rychle a zejména teď ty bleskovky z aktuálních příprav závodníků na Olympii. Dále sleduji i Milanovy stránky Kulturistika.net a ze zahraničních Flexonline, tam také sleduji noviny týkající se Olympie a profesionálů.

Jaký je tvůj tip na letošní medailová umístění soutěže Mr. Olympia?

Myslím si, že letošní Olympii možná ještě obhájí Dexter Jackson, druhý skončí Phil Heath a třetí Jay Cutler.

Komu bys chtěl na závěr celého rozhovoru poděkovat za podporu v tvém závodění? Koho bys chtěl případně prostřednictvím tohoto rozhovoru pozdravit…

Chtěl bych poděkovat tobě, že se mnou děláš rozhovor. Pak bych chtěl samozřejmě poděkovat rodičům za jejich podporu, dále svému novému sparing partnerovi Honzovi Heinrichovi, který mi hodně pomáhá, protože dřív jsem cvičil sám a společné tréninky jsou úplně o něčem jiném. Také bych rád poděkoval své přítelkyni Janě, že mě podporuje, držíme spolu a navzájem se hecujeme.

Děkuji ti, že sis udělal čas na náš rozhovor a za všechny čtenáře našich stránek ti přeji, ať se ti v cestě za tvými cíli co nejvíce daří.

Tréninková fotogalerie: