Arnold a dřepy
text: JOSEF ŠVUB
foto: M&F
Kulturistická tištěná média už od svých prvopočátků opakovaně vypisovala ankety o tituly Nejpopulárnějšího kulturistu, Kulturistu s nejdelší kariérou, Kulturistu s nejvyšším počtem titulů nebo obtížně vyhodnotitelnou anketu Nejlepší kulturista všech dob. V kolika takových anketách Arnold Schwarzenegger obsadil první příčku a kolik by jich vyhrál ještě dnes? A vskutku, podle časopisu FLEX se v roce 2008 vítězem ankety o Nejlepšího kulturistu v historii skutečně stal!
Byl nepřekonatelný jako Mr. Olympia a v současnosti patří k nejvlivnějším osobnostem nejenom na americké politické scéně, ale stále i v bodybuildingu. Vlastnil nejbystřejší instinkty a jasnozřivý intelekt ze všech minulých i dnešních kulturistů a jakmile ztratil motivaci ve sportu, chopil se příležitosti u filmu. Dostalo se mu zdrcující kritiky, všimněte si však, že většina nejlépe placených megahvězd nejsou nijak brilantní herci, zato vydělávají producentům (i sobě) ohromné peníze. Clint Eastwood, Jean-Claude Van Damme, Sylvester Stallone, Dwayne „The Rock“ Johnson a další točí vysoce ziskové filmy, nabité akčními scénami. Průměrní fanoušci ve věku 15–30 let, kteří vyprodávají kinosály, chtějí vidět osobnosti větší než sám život, drsné, trošku vyfantazírované a všeho schopné, chlapy se svalnatými postavami. A filmy jako Conan Ničitel, Predátor nebo Komando jim tohle všechno daly.
Úvodem musím chtíc-nechtíc připomenout tři věci. Krom vzpírání a powerliftingu Arnold v mládí sílu v konceptu maximálních pokusů nepěstoval. Jak tvrdí John Balik, který v roce 1973 za Arnoldem dojížděl do Los Angeles, mapoval jeho přípravu a dnes tyto poznatky využívá v úvodnících časopisu IRONMAN, jehož je vydavatelem: „Růst kvalitních svalů je výsledkem práce s těžkými váhami a v dobré technice u základních cviků. Co je to těžká váha? Podle Arnolda je to váha, umožňující dokončit cílový počet opakování. Když jej může překonat, udělá to a cílový počet opakování je právě tohle, nikoliv určité číslo, jehož dosáhnete a skončíte.“
Pochopitelně, v detailním popisu Arnoldovy symbiózy se dřepy, jimž se mimochodem intenzivně věnoval plných 15 let, nemohou chybět čísla: rekordy na opakování, váhy a rozměry. Vzhledem k tělesným parametrům, zejména dlouhým nohám, byl Schwarzenegger silný; ne sice jako Franco Columbu nebo Ken Waller, ale určitě tolik, kolik potřeboval.
Zajisté vám neuniklo, že Arnold dřepuje bosý, přinejmenším na většině snímků. Jak ale dokládají vědecké výzkumy, dává to smysl! Sílu svalové kontrakce určuje souhrn míry duševního nasazení a různých reflexů. Ve dřepu je jedním z nich napínací reflex, vznikající jako reakce na tlak na chodidla a způsobující kontrakci svalů nohou. Trénink v botách citlivost chodidel snižuje a možná tento reflex „vypíná“, kdežto trénink naboso receptory napínacího reflexu „osvěžuje“ a umožňuje cvičení s těžší váhou. Věděl tohle Arnold?
Nahlédneme rovněž do Arnoldova uvažování a připomeneme si jeho duševní vývoj, jak jej prezentoval v knihách a četných článcích.
GRAZ: VZPÍRÁNÍ, MNICHOV: POWERLIFTING
Nejznámější kulturista historie zahájil svou kariéru v létě 1962 díky plavčíkovi na plovárně u Thalského jezera, který jej seznámil s trenérem klubu Union Graz Kurtem Marnulem (Arnold se sám styděl). Ten změřil jeho výšku jako 181,5 cm, obvod stehen 53 cm a zapsal váhu 70 kg; už příští léto Arnold přidal 10 kg a nohy zvětšil o 5 cm.
„Posilovat jsem začal s cílem zlepšit nohy pro fotbal,“ přiznal v autobiografii Arnold: Výchova kulturisty. „Makal jsem tvrdě a vzhledem k věku patnáct let jsem dřepoval s pěkně těžkými váhami. Měl jsem dobrou sportovní postavu a moje svaly překvapivě rychle reagovaly.“
Jelikož trénoval mezi vzpěrači a za svůj vzor si vybral siláka Rega Parka, od prvopočátku preferoval základní cviky s činkou, počty opakování kolo osmi nebo pyramidy. Ze vzpěračského trojboje 320 kg (tlak 120, trh 110 a nadhoz 137 kg) lze stěží usuzovat o síle nohou, taky není známo, jestli Arnold vzpíral do dřepu nebo do výpadu (nůžek), jakou měl techniku a kolik úsilí vzpírání věnoval.
Ve zmíněném životopise Arnold uvedl: „Na vojně (říjen 1965 – srpen 1966) jsem svůj trénink rozdělil mezi vzpírání a bodybuilding. Zajímalo mne zvedání těžkých činek a představy sebe sama s ohromnou činkou nad hlavou dlouho utkvívaly v mé mysli. V osmnácti jsem se stal vzpěračským mistrem Rakouska, ale po soutěži junior Mr. Europe v bodybuildingu jsem se vzpíráním skončil.“
V kasárnách pro Arnolda dokonce zřídili tělocvičnu, kde povinně trávil až šest hodin denně; díky tomu zvýšil váhu z 90 kg na 102 kg.
Ve vůbec prvním článku, který Arnolda představil Evropě (časopis Health and Strength, March 1967) a světu (Ironman, July 1967), jeho autor Albert Busek píše: „Dne 1. srpna 1966 Arnold odjel do Mnichova a začal pracovat jako instruktor v posilovně Rolfa Putzigera. Je těžké si představit, odkud sebral sílu vůle a energii, protože trénoval sedmkrát týdně po pěti-šesti hodinách. Stehna měl na programu v úterý, ve čtvrtek a v sobotu, dělal 5x8 opakování dřepů, stejnou dávku dřepů s činkou na prsou a hacken-dřepů, plus 10x10 opakování zakopávání na stroji. Před odletem na Mr. Universe 1966 vážil 103,5 kg na výšku 185,5 cm, obvod stehen měl 67 cm.“ Busek ještě přidává Arnoldovy silové výkony z roku 1966: dřep 195 kg, benčpres 185 kg a mrtvý tah 270 kg.
Slyšme Arnolda: „V Mnichově jsem trénoval ráno a večer, byl to počátek později proslulého štěpeného systému, který jsem sám vymyslel. Cvičil jsem mezi devátou a jedenáctou dopoledne a pak od sedmi do devíti večer. Za dva měsíce jsem nabral skoro 2,5 kg. Lidé říkali, že trénovat dvakrát denně je pitomost, ale já si jich nevšímal.“
Dodejme, že Arnold posilovnu koncem roku 1966 od Putzigera odkoupil. Peníze si půjčil, k tomu prodával proteiny, řídil další tělocvičny a dával soukromé lekce. Díky 2. místu na Mr. Universe stoupl počet jeho klientů ze 70 na 200 a když v roce 1967 titul vyhrál, měl v posilovně na 400 lidí.
Věc, kterou musím na tomto místě vyzdvihnout, je úplné unikum a originalita, neslýchaná před Arnoldem ani po něm. Psal se rok 1967: „Konečně jsem objevil způsob šokování svalů. Když pravidelně provádíte libovolný cvik, svaly si na něj postupně zvyknou a růst se zpomalí. Jednou týdně jsem tedy vzal parťáka a odjeli jsme s činkou do lesa. Pamatuji, jak jsme první den dělali plné tři hodiny dřepy se 115 kg. Začal jsem 20 dřepy, pak udělal svá opakování on a zase jsem byl na řadě já. Vcelku jsme udělali asi 55 sérií dřepů. Poslední hodina se zdála nekonečná, ale fungovalo to. Naše stehna se nafoukla jako balóny. Dali jsme jim takový šok, až jsme týden nemohli dobře chodit. Takhle jsem poprvé poznal, že bolest může být lahodná. Přinášela nám prospěch a brali jsme ji jako pozitivní věc, protože jsme rostli.“
Z mezidobí říjen 1966 až květen 1968 máme doloženy Schwarzeneggerovy výkony z powerlifterských soutěží. Měl jsem v rukou téměř všechna čísla Kraft Sport Revue z Putzigerova vydavatelství Universum Sportverlag, redigovaná Buskem. Vyjma jednoho záběru mrtvého tahu si však na žádný snímek Arnolda ze vzpírání ani powerliftingu nevzpomínám; nevíme ani, jaká pravidla se tenkrát používala. Na nejstarších, byť aranžovaných fotkách dřepu je dobře znát, s jakými potížemi svoje dlouhé nohy skládal, ke všemu svíral kolena k sobě a kvůli plochým podrážkám jen obtížně udržoval stabilitu. Síla tam ovšem byla: na soutěžích dřepnul 170 kg, pak 200 kg a nejvíc 215 kg. Arnold vážil zhruba 115 kg a přes stehna měl 72 cm.
Tohle je pouze část textu. Kompletní článek se nachází v aktuálním čísle (7/2009) časopisu MUSCLE&FITNESS a dále přibližuje vývoj Arnoldova tréninku stehen po příchodu do USA. Sumarizuje Arnieho postřehy a názory na dřepy a nechybí ani četné ukázky z tréninkového deníku.
Článek v plném znění naleznete
v Muscle&Fitness 7/2009, který zakoupíte v novinových stáncích nebo zde.
