Než Vám na našich stránkách nabídneme v průběhu následujících týdnů rozhovory s vítězi jednotlivých kategorií z Mistrovství ČR mužů, žen a párů 2009, za kterými se v tomto a následujícím týdnu vypravím, přináším Vám nyní krátký rozhovor o dojmech z přípravy na jarní mistrovské soutěže se členkou našeho diskusního fóra Petrou Urbánkovou (známou našim čtenářům pod přezdívkou Bosorka). Vyzpovídal jsem ji poslední květnovou sobotu v Brně v Bobycentru, kde se Petra sešla na společný trénink se svojí tréninkovou partnerkou, mistryní ČR v bodyfitness do 164 centimetrů Sárou Slukovou a svojí trenérkou Veronikou Zieglerovou. Na rozhovor se Sárou se můžete na našich stránkách těšit později, celý seriál rozhovorů s mistry ČR ale neodstartuje příští týden nikdo jiný než absolutní mistr ČR pro rok 2009 - František Huf! Pojďme se nyní ale podívat, co nám na sebe Petra v rozhovoru prozradila. Fotografie ze společného tréninku naleznete v galerii pod článkem.
Petro, do povědomí čtenářů našich stránek jsi vstoupila někdy v prosinci minulého roku, když jsi na brněnském srazu čtenářů našeho diskusního fóra odhalila své plány vyzkoušet si na jarních soutěžích bodyfitness poprvé závodně. Nyní uběhlo půl roku a před pár týdny ses umístila na mistrovství ČR v bodyfitness ve finále na pátém místě. Jak bys celou tuto dlouhou cestu na soutěžní pódia nyní sama zhodnotila?
Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz i všechny příznivce sportu, kulturistiky, bodyfitness i jiného odvětví. Uběhlo půl roku a za tu dlouhou dobu jsem poznala Veroniku Zieglerovou a spoustu známých lidí, kteří se naším sportem zabývají. Byla to dlouhá cesta a musela jsem do toho vložit opravdu spoustu úsilí, nervů a pevné vůle, která je vlastně to hlavní, co je k tomu všemu potřeba. Samozřejmě bylo také důležité cvičení, strava, nutnost omezení spousty jídel, která jsem měla ráda, zkrátka jít do toho naplno.
Jak jsi zvládala tvrdý závěr předsoutěžní přípravy včetně odvodnění? Měla jsi na jejím začátku tušení, do čeho vlastně jdeš a co tě čeká?
Tušení jsem právě neměla, protože Verča mi to tajila až do poslední chvíle. (smích) Já jsem totiž i ten poslední týden před závody chodila do práce, takže jsem po ránu šla běhat, potom práce, večer pak silový trénink v posilovně, k tomu pořád jen rýže, maso, maso, rýže. A nakonec odvodnění, všechny ty urologické čaje… ale zvládlo se to, i když nervy samozřejmě byly, jak na přítele, tak na lidi v práci. Pěnila jsem hodně, no.
Jaké pocity se ti honily hlavou, když jsi poprvé vystoupila na pódium před rozhodčí a diváky?
Hrozné pocity. Já jsem si vůbec v celé přípravě ani neuvědomila, že na pódium budu muset vystoupit, pořád jsem to nevnímala. Dolehlo to na mě teprve 5 minut před vstupem na prkna při mazání barvy. Je opravdu těžké tam vystoupit. Na pódiu jsem neviděla ani do hlediště, nevěděla jsem, kam se otočit, kam se koukat, co mám dělat. Měla jsem nacvičené postoje i úsměvy, ale nešlo to. Poprvé to bylo hrozné. (smích)
S jakými ambicemi ses na jarní soutěže připravovala? Jsi spokojená, jak ses umístila?
Na Moravě není co řešit, ale na mistrovství republiky jsem chtěla finále, to byl můj cíl. Splněno!
Získala jsi díky novým závodním zkušenostem další motivaci? Jaké jsou nyní tvé soutěžní plány?
No, zkusím podzim, ale příští rok každopádně na jaře republika, první místo. (smích) Takže se bude muset makat!
Pamatuješ si ještě na to, jak proběhlo tvé první setkání s posilovnou a co tě na cvičení s činkami tak oslovilo, že ses časem propracovala až na soutěžní úroveň v bodyfitness?
Určitě. Ze sportů jsem začínala nejprve aerobikem, tehdy jsem na něj chodila téměř každý den na dvě hodiny a po půlroce mi už nějak nedostačoval, vlastně se tělo ani nijak už neformovalo. Takže mi kromě aerobní kondice nic nedával. Tak jsem zašla do posilky, začala cvičení okoukávat a číst na stránkách, jak cvičit a necvičit, co jíst... Aerobik se plynule přeměnil v posilovnu, potom už dennodenně. Ale bylo to opravdu lepší, protože se tělo hned začalo formovat a svaly rostly, což mě uspokojovalo.
Pomýšlela jsi už tehdy, když jsi s tréninkem v posilovně začínala, že jednou vystoupíš na soutěžní pódia? Jak vlastně později došlo na myšlenku se na závody opravdu připravit?
První myšlenka vůbec nebyla o pódiu a soutěžení, to přišlo až časem, abych se někam dál posunula. Vlastně i Veroniku Zieglerovou jsem potkala, až když jsem v Brně cíleně hledala trenéra, který má s přípravou na závody zkušenosti. Našla jsem ji přes stránky a kontaktovala, že bych chtěla jít na soutěž a jestli mi s ní pomůže.
Prozraď našim čtenářům a zejména i svým ctitelům na našem diskusním fóru pár informací o sobě: ve kterém roce ses narodila, odkud pocházíš, kde žiješ nyní a hlavně i jaký je tvůj současný partnerský stav?
(klení, smích) Tak 1982, 25. června ve znamení raka, pocházím z malé vesničky na severní Moravě, z Kamenné, odkud jsem se po škole odstěhovala do Brna, kde jsem žila v podnájmu, než jsem se přesunula do svého bytu v Rosicích. Mám asi dvouletý partnerský vztah s přítelem Petrem a všechno klape. Ale vážně, mám v něm šílenou oporu, hlavně co se týče přípravy na soutěže, musím mu poděkovat, že to se mnou vydržel a maximálně mě podpořil.
Když jsme narazili na partnera, pověz nám, jak přítel vnímá a akceptuje tvůj specifický životní styl nyní již soutěžní bodyfitnessky?
Akceptuje, občas jí i to, co já. (smích) Podporuje mě.
Není žádným tajemstvím, že kombinace žen a činek je v naší společnosti spojena s řadou předsudků, proto bych se tě rád zeptal, s jakými reakcemi na svůj sport ses ze strany svých rodičů a svého okolí setkala?
Rodiče do toho ani moc nevidí, jelikož u nich nežiji, ale když jim ukáži nějakou fotografii, tak se jim to zrovna moc nelíbí. Ale na soutěž na Moravě za mnou přijeli a podporovali. Vždycky, když za nimi přijedu, akorát řeknou „ty vypadáš“ a podobné narážky. A v práci? Když vidí fotky ze závodů, tak je také už podpora, navíc jsem v oblečení, tak kolikrát ani neví, že cvičím, protože beztak to není ještě tolik vidět.
Abychom si mohli udělat představu, co vše obnáší taková příprava na závody v bodyfitness, popsala bys nám, prosím, svůj obvyklý den se všemi tréninky i jídly v závěru předsoutěžní přípravy? Řekněme 14 dní před závody…
Ráno jsem vstávala v půl sedmé, bez snídaně jsem vyběhla ven na čtyřicetiminutový běh, musím podotknout, že i v dešti, pak jsem se vrátila, dala si sprchu a následovala snídaně - bílky. Opravdu samotné bílky, k tomu maximálně trochu brokolice nebo mrkve. Potom jsem šla do práce. Ke svačině nějaký protein a k obědu už samozřejmě kuřecí na vodě. Další svačinu obstaralo opět kuřecí, někdy i hovězí nebo krůtí maso. K němu občas nějaké sacharidy, buď rýže nebo rýžová racia, to se střídalo. Po práci následoval večerní silový trénink a po něm večeře, maso. Už naprosto bez sacharidů. V průběhu diety jsem držela sacharidové vlny, v jednotlivých dnech se mi sacharidy střídaly takto: 100 – 200 – 300 a potom se snižovaly na 50 – 100 – 150 – 200. Nuly přišly až poslední týden před soutěží.
Prozradila bys nám pro zajímavost nějaké své silové výkony nebo váhy, které ve svém tréninku používáš?
Jediný výkon, který by stál za zmínku, je použití osmnáctikilových jednoruček na tlacích na rovné lavičce, ale jinak to nepočítám.
Vzdalme se na okamžik od tréninku v posilovně, jakým dalším sportům a koníčkům se vedle bodyfitness ve svém životě věnuješ?
Jízdě na kole v přírodě, horské turistice a válení u moře (smích), to je všechno.
Jelikož jsi registrovanou čtenářkou našich stránek, nemá smysl se ptát, zda dění v našem sportu prostřednictvím internetu sleduješ. Proto bych rád zjistil, co bys chtěla vzkázat čtenářům našich stránek i všem členům našeho diskusního fóra, kteří ti v průběhu celé přípravy drželi palce?
Určitě jim děkuji i za rady, které jsem na diskusním fóru získala, ale bylo by dobré zachovat celým stránkám sportovního ducha, protože v poslední době to po této stránce trošku upadá, což mě tedy mrzí.
Komu bys na závěr rozhovoru chtěla poděkovat za pomoc a podporu ve svém cvičení a soutěžení?
Na prvním místě bych chtěla poděkovat Verče Zieglerové, která mě trénuje a dává mi maximální podporu, jak v trénincích, ve stravě a dietě, tak i jako psychická opora. A samozřejmě bych chtěla poděkovat i svému příteli za psychickou podporu. Určitě musím zmínit také Kateřinu Suchánkovou, díky níž mohu zdarma
navštěvovat fitness centrum pro ženy v Brně a využívat všech služeb.
Děkuji ti, že sis udělala na náš rozhovor čas a přeji ti jak mnoho štěstí v životě osobním i sportovním, tak i to, aby se ti podařilo příští rok dosáhnout svého cíle.
Také moc děkuji za rozhovor.
Fotogalerie z tréninku zad a stehen
