Kulturistka Lída Glacnerová se loni po šestileté pauze opět objevila na soutěžním pódiu. Nejprve u příležitosti Grand Prix Vyškov 2008, kde získala třetí místo, a poté i na MS ve španělské Santa Susanně, kde se umístila na 15. příčce. Co Lída dělá, proč se rozhodla po tak dlouhé odmlce pro comeback a jaké jsou její další plány? Zeptali jsme se jí.
V kulturistice se pohybujete již poměrně dlouho – co Vás vlastně k činkám přivedlo a čím Vás oslovila právě kulturistika?
Koketovat s činkou jsem začala díky atletice, a to už na střední škole. A proč mě uchvátila díky atletice? Zranila jsem si totiž lýtko a tušila, že s během končím.
Jaké je Vaše zaměstnání? Bylo pro Vás náročné skloubit práci, rodinu a trénink?
Jsem učitelka. Ovšem, že je náročné skloubit vše dohromady. V práci zodpovídám za 28 dětí, doma za dvě děti a manžela. Díky toleranci všech, kterých se má příprava dotkla, jsem to zmákla. Za to jim samozřejmě děkuji.
Trénujete sama, nebo s trenérem?
Nejraději trénuji sama v přítomnosti manžela, který ví, kdy, kde, co a jak a v daný moment myslí za mě.
Můžete nám prozradit,jak často trénujete a jaký je Váš obvyklý tréninkový split?
Po 6leté pauze, kdy jsem posilovnu neviděla a věnovala se jiným sportům - miluji brusle a běh, jsem najela na trénink 2+1 dvoufázově a perfektně se začala měnit. Nemám nikdy plán, jedu podle momentální formy a pocitu.
Která partie je Vaší největší slabinou?
Za největší slabinu považuji stehna, mám problémy se spodkem zad a nemohu tyto partie cvičit přes bolest, tak je šolichám, jak se dá. Bohužel…
První záznam o Vaší účasti na soutěži, který jsem našla, pocházel z roku 1998 z Mistrovství Evropy. To jistě ale nebyla Vaše první soutěž. Odkdy vlastně závodíte?
První závod se uskutečnil v roce 1993, tehdy jsem soutěžila ještě jako juniorka pod svým rodným příjmením. V roce 1995 se narodil syn Lukáš a já přešla mezi ženy. Roku 1997 jsem stála na nominaci mezi naší elitou a nechápala, co mezi nimi hledám. Tehdy jsem skončila bronzová na Mistrovství ČR.
Jak se na soutěžích cítíte? Nemáte problém se předvést, nebo naopak bojujete s trémou?
Jsem exhibicionistka a soutěže miluji, trému neznám a na pódiu jsem jako doma. Sestavy improvizuji, když pustí něco jiného, vlastně se nic neděje.
Shrnula byste čtenářům Vaše největší úspěchy ze soutěžních pódií?
2. místo na Mistrovství Evropy v roce 2001 v Kyjevu a 7. místo na Mistrovství světa 2002, které se konalo v Brně.
Co dieta, jak ji snášíte?
Dietu snáším - nesnáším, asi jako každý. Někdy OK, jindy KO! Hůř ji snáší ti kolem mě.
Závodila jste na MS v roce 2002, kde jste skončila sedmá, pak ale nastala šestiletá pauza, ve které, jak jste říkala, jste posilovnu neviděla. Na světovém šampionátu jste se opět objevila až v roce 2008. Proč ta odmlka?
Mé rozhodnutí definitivně skončit bylo jen přerušeno loňským podzimním výletem do Španělska. Mám své důvody, jsem žena, máma a taková chci zůstat. Od října jsem v posilovně opět nebyla, pouze v její aerobní části, s manželem totiž provozujeme spinning. Ale když to vyjde, na závodech se ukážu, byť jen jako doprovod.
Na fotce z jedné soutěže jsem po Vašem boku viděla pózovat malou holčičku? Vaši dceru? Pokud ano, jak pro Vás bylo náročné se vrátit po těhotenství k cvičení? A jak dlouho trvalo, než jste opět získala postavu, se kterou jste mohla být spokojená?
Holčička je skutečně moje, naše 4letá Sašenka, zřejmě je sportovně založená a hyperaktivní po mamince. Během těhotenství jsem přibrala 3,5 kg, nebylo kam se vracet a 3 dny po porodu jsem mohla jít s klidem fotit. Během těhotenství jsem bruslila, lyžovala, jezdila na kole, trénovala basketball, chodila po horách. Máme 14letého Lukáše, který také nechtěl sedět doma jen proto, že je mamka v „jináči“. Není přece důvod ležet doma, ne? Těhotenství není nemoc, jen čas dát novému človíčku dobré geny!
Cvičíte už nějaký ten rok - máte pocit, že s přibývajícím věkem je obtížnější dostat se do formy, nebo má člověk naopak již více zkušeností, víc zná své tělo a tak to jde snáze?
Každé tělo zraje, mozek taky, když je nucen… čím starší, tím lepší - naprosto souhlasím.
Zaznamenala jste během období, kdy jste závodila, nějaký posun v ženské kulturistice?
Ženské kulturistky budou za 2 roky „ohroženým druhem“. Těla bodyfitnessek vypadají dnes jako dřív těla kulturistek. Že by něco neklapalo? Krásná Lenda, Anja Langer, kdepak jsou?
Prozradíte své sportovní plány a cíle?
Sportovní plány a cíle už přenechám mladším a co půjde, vložím do dětí. Mám ráda svou sportovní rodinu a její členy, kteří vědí, co je si sáhnout na dno, nepodrazit. Kéž se nám naše rodina rozrůstá!
Lída Glacnerová se rozhodla opustit aktivní kulturistiku. Ale nebudou jí soutěžní prkna chybět? Ne nadarmo se říká "nikdy neříkej nikdy". Ale ať už se její život bude ubírat jakýmkoliv směrem, přejeme jí i její rodině hodně zdraví, spokojenosti a splněných přání.
Foto:
Mirek Glacner
