Hvězda ultimátních zápasů Frank Mir
text: JON FINKEL
foto: PAVEL YTHJALL
Dne 27. srpna 2008 se americká hvězda ultimátních zápasů FRANK MIR utkal na turnaji UFC 92 v MGM Grand Garden Arena v Las Vegas s Brazilcem Antoniem Nogueirou. V zápasu, jenž měl statut Interim Heavyweight Championship, zvítězil 30letý Američan technickým knokautem, když svého soupeře předtím dobře mířenými údery rukou poslal k zemi dvakrát v prvním a jednou v druhém kole. Rozhodčí Herb Dean zápas odpískal šest vteřin před koncem druhé minuty druhého kola...
Vítězství rázem pasovalo 116 kg vážícího a 189 cm vysokého Franka Mira za soupeře úřadujícímu mistru světa Brocku Lesnarovi do připravovaného duelu o titul. Mimochodem, právě směrem k Lesnarovi (191 cm/120 kg), jenž byl jeho vítěznému zápasu přítomen, Frank při odchodu z ringu poznamenal: „Hele, máš můj (mistrovský) opasek.“ Jistě smělé tvrzení, uvážíme-li Brockovy kvality, nicméně Frank má k sebedůvěře dobrý důvod. Na turnaji UFC 81 v únoru 2008 získal také Lesnarův skalp. Přijde letos na ono příslovečné opakování historie? (Zápas Mir versus Lesnar se měl konat 23. května 2009 na turnaji UFC 98 v Las Vegas. Jelikož však Mir utrpěl nedávno na tréninku poranění kolene, jež si vyžádá delší rekonvalescenci, z duelu sešlo. Jako nejbližší možný termín se prozatím jeví léto 2009 – pozn. red.)
Redaktor M&F USA Jon Finkel navštívil Mira v jeho domovském Las Vegas a probrali toho spolu hodně – od nejhorších momentů Frankova života, zapříčiněných motocyklovou nehodou, až k těm nejlepším, jimž dominuje sport. A pravdaže, také cokoliv mezi tím. Přenechejme ale slovo Jonu Finklovi.
Frank Mir je právě tak obratný v chrlení vtípků, jako v rozdávání ran. Ano, je rozený šprýmař. A samozřejmě, také skvělý bojovník. Ačkoliv na začátku našeho střetnutí, jehož součástí je i focení pro tento článek, je více Georgem Carlinem (známý americký komik – pozn. red.) než Georgem Foremanem (boxerská ikona – pozn. red.). „Nejsem vysekaný jako kulturista,“vtipkuje Frank. „Mám tlusté břicho – natolik tlusté, že jej ani není vidět.“ No není ten hoch báječný?
Když pak fotograf Pavel Ythjall požádá Franka kvůli portrétu o bojový výraz, ten jen namítne: „Během zápasu se netvářím nikterak působivě. Než někoho praštím, bývám totiž obvykle klidný.“ Kdy je tedy opravdu rozzlobený? „Když se podívám na výpis kreditní karty mé ženy,“ odvětí se smíchem, bez špetky zaváhání.
„Vlídný“ není zrovna slůvko, jež byste čekali, že zahrnete do svého popisu někoho, koho zaměstnáním je působit bolest, nicméně právě takový Frank Mir je. A tady máte proč: „Zápasení nespojuji s tím, jestli mám, nebo nemám někoho rád,“ vysvětluje. „Otec mě od čtyř let učil karate. On byl první, kdo mi zlomil žebra. Rovněž jsem od něj dostal svůj první knokaut, pořád však šlo jenom o trénink. Otce mám velmi rád.“
Nyní nastává vhodná chvíle pro malé upřesnění. Ačkoliv to ze začátku možná tak nevypadalo, naše interview se neodehrává někde v kabaretu, nýbrž v lasvegaském Striking Unlimited, v jednom z nejproslulejších tréninkových center smíšených bojových umění (MMA) na světě. Zatímco tedy úvodní focení tak trocha připomene show Billa Cosbyho, všude kolem nás jsou chlápci s grimasou agonie ve tváři, trénující na nadcházející zápasy. Vlastně když jsme do gymu vstoupili po prvé, vypadalo to tam jako to poslední místo, kde by se vám chtělo smát…
S prvním otevřením dveří budila místnost dojem právě uklizené mučírny. Boxerské rukavice ležící v řadě podél ringu – jako skalpely srovnané před operací. Nehybně visící těžké boxovací pytle, na podlaze lesklé žíněnky a celá místnost páchnoucí, jako když dezinfekční prostředek dávno prohraje svůj marný boj s krví a potem. Tělocvična zela prázdnotou. Zato v ní však bylo hodně plakátů připravovaných zápasů, novinových výstřižků a podepsaných obrázků mužů, vydělávajících si na živobytí lámáním vůle jiných mužů. Většina podobizen pak, samozřejmě, náležela Frankovi.
Jako například reklamní upoutávka, na které je Mir s Brockem Lesnarem, jež ohlašovala jejich vzájemné utkání na UFC 81 (které Frank vyhrál během půldruhé minuty). Anebo titulní stránka magazínu Real Fighter s vyobrazením Franka Mira. Pak opět Mir, tentokrát na společné fotce s Kenem Hahnem, majitelem Striking Unlimited, jak ho drží přátelsky kolem ramen. A konečně Frank živě, vysvětlující našemu zoufalému fotografovi, proč jde jeho snaha o pořízení perfektních záběrů s opravdovým bojovým tréninkem dohromady asi stejně, jako lekce origami.
„Promiň, pořád zapomínám držet hlavu vzhůru kvůli fotografii,“ omlouvá se. „Je to ale úplně proti všem mým instinktům. Jelikož trénuji už hrozně dlouho, jsem zvyklý mít bradu pořád dolů. Vystrkovat bradu před objektivem je fajn, udělej to však v zápasu a koleduješ si o malér. Přímý úder na bradu tě dokáže spolehlivě vypnout a je konec…“
Toto je pouze část textu. Článek dále poskytuje zevrubný pohled na tréninkový systém, jež posunul Franka Mira do absolutní špičky MMA zápasů.
Článek v plném znění naleznete
v Muscle&Fitness 3/2009, který zakoupíte v novinových stáncích nebo zde.
