Rok 1998: Do posilovny vchází dva nenápadní kluci. Chodí sem pouze na trénink nohou, ale pravidelně, bez jediné výjimky. Vypadají skromně, neupozorňují na sebe, nekřičí při tréninku, nepózují před zrcadlem... přesto se zdá, že se bude dít něco zajímavého. Barman si bere židličku a sedá si tak, aby měl dobrý výhled na stojany, kde se dřepuje. Moc dobře ví, že ho čeká skvělá podívaná. Trénink se slušným množstvím sérií, precizní technikou, postupné zvyšování váhy, kdy se Vám pusa úžasem otevírá čím dál víc. Přesto posilovnou jiskří klid a velké soustředění. Oba se povzbuzují tak, aby nerušili ostatní, a z každé série je znát velké úsilí... zkřivený obličej a kapky potu.
Jeden z mladíků se jmenuje Tomáš Bureš: „Začal jsem cvičit v roce 1989, kdy mi bylo 14 let. Trénink se stal neodmyslitelnou součástí mého života, cvičil jsem 5x týdně prakticky bez přerušení. Posilovna mě moc bavila a ani mě nenapadlo, že by se to mělo někdy změnit. Neměl jsem soutěžní sny a cíle, nedělal jsem to pro obdiv okolí, ani pro získání přízně dívek. Prostě mě to bavilo. Samozřejmě jsem v dětství snil, že budu mistrem světa a vcelku mi bylo jedno v čem, ale o kulturistice jsem určitě nepřemýšlel."
Píše se rok 2001 a v České republice je připravena jedna z tradičních soutěží Promil Cup v Hradci Králové. Na pódium se chystá celá reprezentace v čele s mistry Evropy Sašou Klierem, Václavem Kváčou a Ladislavem Kurčíkem. Všichni ladí formu na blížící se světový šampionát. Diváci jsou moc spokojeni, první tři kategorie a hned tři mistři Evropy. Zbývá poslední, nejtěžší kategorie. Na soupisce závodníků nefiguruje nikdo známý, ale pozor... kdo to je? To je ten kluk, co chodil tenkrát k nám do posilovny dřepovat. Celá hala burácí. To se v Čechách asi ještě nestalo, neznámý mladík s takovou formou! Kdo by to do něj řekl? Skromný, nenápadný, stále zahalený v dlouhém tričku, ani špetka exhibicionismu. Po psychické stránce žádný předpoklad ke kariéře soutěžního kulturisty. Ten den však zažila česká kulturistika šok. Tomáš Bureš vyhrál nejen svou kategorii, ale i absolutní vítězství.
„Rozhodující pro můj start na první soutěži bylo setkání s Michalem Šašinkou, který měl zkušenosti a přesvědčil mě. Přesto jsem byl pevně rozhodnut, že si jdu vyzkoušet pouze jednu soutěž. Příprava byla náročná a já byl hrdý, že jsem to zvládl. Výsledek jsem zaznamenal skvělý, ale já si úspěch nechtěl připustit, takže jsem nešel na žádné další závody ani na kvalifikaci na světový šampionát, vždyť to musela být náhoda. Byl jsem rád, že je konec. Časem jsem samozřejmě začal přemýšlet o další soutěži. Měl jsem za sebou 12 let cvičení a úspěch znamenal ohromnou motivaci v dalších trénincích. Největším cílem, stejně jako dnes, pro mě bylo zlepšení mé postavy."
www.tomas-bures.com
Víte, že...
