Bergmannová, Padilla, Wheeler
a Levrone do Síně slávy IFBB

Kulturistická Síň slávy Joea Weidera byla založena v roce 1999, aby připomínala úspěchy těch, kteří se nejvíce zasloužili o rozvoj tohoto krásného sportu. Do Síně slávy mohou být zařazeny pouze osobnosti, jejichž sportovní činnost znamenala pro kulturistiku významný a dlouhodobý přínos a zároveň v posledních pěti letech nestartovali na žádné soutěži.

Pro rok 2009 byli do kulturistické Síně slávy Joea Weidera uvedeny tyto osobnosti:

JULIETTE BERGMANN

Juliette Bergmann se narodila v listopadu roku 1958 v Nizozemí. Když v roce 1981 začínala s tréninkem v posilovně, jejím cílem vůbec nebylo stát se kulturistkou. Důvodem ke cvičení byla především snaha zhubnout. Na myšlenku k závodění přivedla Juliette až o dva roky později účast v hledišti na jedné ze soutěží, která v ní zanechala hluboký dojem. První dvě účasti na závodech znamenaly pro mladou kulturistku dvě vítězství. V následujících letech Bergmannová třikrát triumfovala na národním šampionátu, zlom v její kariéře však nastal až v roce 1985. Jméno Juliette Bergmannové se totiž od té doby pojí s titulem pro mistryni Evropy a světa. Prvenstvím na světovém šampionátu se nizozemská závodnice kvalifikovala na Ms. Olympia 1985. Po náročné sezóně však bylo její tělo příliš unavené, než aby dokázala předvést lepší než 14. místo. V následujícím roce si Bergmannová dokázala reputaci dokonale vylepšit. Vybojovala druhé místo na Ms. International, zvítězila na profesionálním mistrovství světa v kategorii žen a společně s Tonym Pearsonem i v kategorii párů. Ve výsledkové listině Ms. Olympia 1986 figurovala na 6. místě. Roky 1987 – 1989 znamenaly pro Juliette ústup z vydobytých pozic. Rozhodla se proto vynechat celou sezónu 1990 a na soutěžní pódia se vrátit až v následujícím roce. Ke comebacku ale nakonec došlo mnohem později. Soutěžní přestávka Juliette Bergmannové trvala dlouhých dvanáct let. Po celou dobu však zůstala spjata s kulturistikou. Absolvovala řadu exhibičních vystoupení, pracovala jako profesionální rozhodčí a zastávala funkci sekretáře a pokladníka Nizozemské federace kulturistiky a fitness. V roce 2001 dostala speciální pozvání k účasti na Ms. Olympia. Juliette příležitosti využila dokonale a po vítězství v lehké váze triumfovala i v souboji o absolutní šampiónku, ve kterém porazila Iris Kyle. Titul ve své kategorii dokázala Juliette Bergmann v následujících letech dvakrát obhájit. Absolutní vítězství už nikoliv, v letech 2002 a 2003 byla nad její síly v tomto konečném klání forma Lendy Murray.

DANNY PADILLA

Danny Padilla se narodil v dubnu 1951. Bylo mu pouze sedm let, když poprvé uviděl obrázky kulturistů v časopise a rozhodl se, že to bude právě bodybuilding, kterým se proslaví. Na střední škole patřil k nejlepším sportovcům v nejrůznějších odvětvích, v žádném z nich se ale nestal součástí školního týmu. Nechtěl. Měl totiž zcela jiné plány – stát se kulturistickým šampiónem a vyhrát Mr. America. K cíli se začal přibližovat v roce 1970, kdy si v pouhých osmnácti letech připsal titul Mr. Rochester a stal se vůbec nejmladším šampiónem v historii soutěže. Dannyho kariéra nabrala rychlý spád v roce 1975, v němž vybojoval absolutní vítězství na soutěži Mr. USA federace IFBB. Svůj dětský sen si Padilla splnil v roce 1977, titul Mr. America byl jeho. V souboji o absolutního šampióna přitom musel zdolat dva závodníky z vyšších hmotnostních kategorií – Rogera Callarda (střední váha) a Peta Grymkowskiho (těžká váha). Danny nelehký úkol zvládnul na jedničku a možná právě zde se zrodila jeho přezdívka „Zabiják obrů“. V životní a zcela fantastické formě vystoupil Danny Padilla v roce 1981 na pódium soutěže Mr. Olympia. Zatímco jej někteří přítomní pasovali na vítěze, rozhodčí ho odsunuli až na pátou příčku. Po tomto zklamání Danny ještě několik let soutěžil, ale v letech 1987 – 1989 jej fanoušci na pódiu vidět nemohli. Do světa profesionálního bodybuildingu se vrátil až na počátku posledního desetiletí minulého století. Za rok 1990 stihl Padilla absolvovat osm soutěží s výbornou bilancí šesti účastí ve finále včetně druhého místa na Night Of Champions. Dvě Olympie Masters v letech 1994 (7. místo) a 2000 (10.) znamenaly pro Dannyho Padillu rozloučení s aktivní kariérou.

KENNETH „FLEX“ WHEELER

Flex Wheeler přišel na svět v srpnu 1965. Od dětství se věnoval bojovým sportům, se zvedáním činek začal jako teenager. Závody v kulturistice si poprvé vyzkoušel v roce 1983 a na výraznější úspěch dlouho nečekal. Již o dva roky později si totiž připsal vítězství na AAU Teen Mr. America ve své kategorii. Přelom 80. a 90. let znamenal pro Flexe přechod mezi dospělé závodníky. Po druhých místech v nejtěžší kategorii na NPC USA a NPC Nationals v roce 1991 bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy estetický závodník získá profesionální kartu. Podařilo se mu to hned v následující sezóně díky absolutnímu triumfu na NPC USA. Wheeler zažil naprosto fantastický vstup do profesionální kulturistiky. Pouhý jeden rok mezi elitními kulturisty z něj udělal hvězdu prvotřídní velikosti a žhavého kandidáta na zisk titulu Mr. Olympia. V roce 1993 zvítězil na Ironman Pro Invitational, Arnold Classic a na Grand Prix Francie a Německa, na Mr. Olympia nakonec obsadil druhou příčku za Dorianem Yatesem. Od té doby sbíral Flex jeden úspěch za druhým. Za svou profesionální kariéru si připsal celkem sedmnáct vítězství, z toho čtyři na Arnold Classic a pět na Ironman Pro. Na titul Mr. Olympia se mu však nikdy dosáhnout nepodařilo. Při nejprestižnější soutěži obsadil třikrát druhé místo. Koncem roku 2000 se u Flexe objevily zdravotní potíže, které znamenaly začátek konce jeho kariéry profesionálního kulturisty. Wheeler trpěl nevyléčitelným onemocněním ledvin a bylo zřejmé, že se v budoucnu nevyhne transplantaci. Přesto se americký závodník ještě vrátil na soutěžní pódium. V roce 2002 se představil na Mr. Olympia, poslední soutěží pro něj bylo Ironman Pro 2003. Transplantaci se podrobil o několik měsíců později.

KEVIN LEVRONE

Kevin Levrone se narodil v červenci roku 1965 v Baltimoru ve státě Maryland. Poprvé přišel do kontaktu s činkou již v deseti letech, o nějakém tréninku, jak si jej představujeme, ovšem tehdy ještě nemohla být řeč. S ním začal až o několik let později. Levronův nástup do soutěžní kulturistiky byl doslova bleskový. V roce 1989 absolvoval svou první soutěž a již o dva roky později si připsal absolutní vítězství na NPC Nationals, které znamenalo zisk profesionální karty. Kevin tehdy ve své (nejtěžší) kategorii porazil druhého Flexe Wheelera, ve startovním poli za ním zůstali i další budoucí profesionálové Paul Demayo, Ronnie Coleman, Bob Cicherillo a Chris Cormier. K profesionálnímu debutu si 26letý kulturista zvolil soutěž Chicago Pro Invitational a obsadil na ní výborné třetí místo za Porterem Cottrellem a Thierrym Pastelem. V dalším průběhu sezóny 1992 dokázal Levrone zvítězit na Night of Champions a Grand Prix Německa, na Mr. Olympia obsadil druhé místo. Jeden z nejlepších závodníků 90. let absolvoval do roku 2003 více než šedesát profesionálních soutěží s fantastickou bilancí třiadvaceti výher. Na Mr. Olympia však nikdy triumfovat nedokázal. Nejprestižnějšímu titulu byl na dosah v letech 1992, 1995, 2000 a 2002, v nichž skončil druhý. Se sportovní kariérou se Kevin Levrone loučil třetím místem na Show Of Strength v listopadu 2003. Kulturista, jehož fotografie se více než třicetkrát objevila na obálce časopisu, byl do kulturistické Síně slávy Joea Weidera uveden v nejkratší možné době po naplnění pětileté nesoutěžní lhůty. V současnosti se věnuje herectví, pokračuje také v podpoře dětské charity, kterou se zabývá již patnáct let.

pro rok 1999:
Carla Dunlap, Cory Everson, John Grimek, Lee Haney, Rachel McLish, Sergio Oliva, Reg Park, Bill Pearl, Steve Reeves, Arnold Schwarzenegger, Larry Scott a Frank Zane
pro rok 2000:
Chris Dickerson, Dave Draper, George Eiferman, Bev Francis, Lisa Lyon, Clarence Ross a Abbye “Pudgy” Stockton
pro rok 2001:
Kay Baxter, Albert Beckles, Franco Columbu, Jack Delinger, Diana Dennis, Kike Elomaa a Eugen Sandow
pro rok 2002:
Samir Bannout, Laura Combes, Roland Essmaker, Barton Horvath, Mike Mentzer a Chuck Sipes
pro rok 2003:
Leroy Colbert, Lynn Conkwright, Lou Ferrigno, Bert Goodrich, Tom Platz a Dorian Yates
pro rok 2004:
Ed Corney, Rich Gaspari, Lee Labrada, Harold Poole, Alan Stephan a Ellen van Maris
pro rok 2005:
Stacey Bentley, Mike Christian, Mohamed Makkawy, Armand Tanny, Rick Wayne, Oscar State a Warren Langman
pro rok 2006:
Sigmund Klein, Jules Bacon, Ron Love, Dennis Tinerino a Claudia Wilbourn
pro rok 2007:
Boyer Coe, Laura Creavalle, Mike Katz, Irvin “Zabo” Koszewski, Shawn Ray, Arthur Saxon a George Hackenschmidt
pro rok 2008:
Roy Callender, Kim Chizevsky, Berry DeMey a Don Howorth

Zdroje:
www.dannypadilla.com
www.ifbbpro.com
www.juliette-bergmann.com
www.levrone.com
www.malefitness.net
www.musclemayhem.com
www.musclememory.com
www.musculardevelopment.com