Zbyněk Ceradský - rozhovor

Dalším ze závodníků, které si v našich rozhovorech postupně představíme, bude tentokrát Zbyněk Ceradský, absolutní mistr Evropy v klasické kulturistice a absolutní vítěz hned dvou podzimních pohárových soutěží Aminostar Cup 2008 a Pražský Pohár 2008. Uskutečnit rozhovor jsem se za Zbyňkem vydal do jeho posilovny Muscle Factory Březnice 27. listopadu a povídal si s ním jak o zážitcích z jeho poslední soutěže roku 2008, kterou bylo Mistrovství světa v klasické kulturistice v Rusku, tak o velmi nabité podzimní části sezóny, kdy se Zbyněk vedle role reprezentačního závodníka stačil úspěšně zhostit i pozice pořadatele a organizátora soutěže, která byla vyvrcholením celého seriálu podzimních soutěží v kondiční kulturistice - GP Ronnie.cz!

Zbyňku, jen několik dní nás dělí od tvého návratu z Mistrovství světa v klasické kulturistice mužů 2008 v ruském Kaliningradu, jaké v tobě po celém náročném víkendu převládají pocity?

Konkurence byla obrovská, takže dosažení finále na MS je výborný výsledek. Jsem naprosto spokojen.

S jakými ambicemi ses na něj jako úřadující absolutní mistr Evropy připravoval?

Protože to nebylo mistrovství Evropy, ale světový šampionát, věděl jsem, že se dostaví rozhodně vyšší konkurence než na jarní Evropu. Připravoval jsem se ale stejně jako pokaždé a odjížděl jsem s ambicemi, že budu spokojen, pokud se dostanu do finále, což se stalo, takže výsledku není co vytknout.

Do Kaliningradu jste cestovali auty, zažil jsi při cestě nebo v průběhu samotného závodu nějaké neobvyklé zážitky?

(smích) Už samotná cesta byla velmi neobvyklá a náročná. Nejdříve jsme se z Hradce Králové vraceli pro vázu, kterou Martin zapomněl v Praze, takže přibyly dvě hodinky navíc... A když jsme o půlnoci konečně vyrazili a přejeli celé Polsko, tak se někdy v odpoledních hodinách, kdy jsme se dostali na ruské hranice, zjistilo, že nemáme platná víza. Takže jsme na hranicích čekali úplně zbytečně 7 hodin, vlastně v pásmu nikoho mezi polskými a ruskými hranicemi, a Oleg Zhur odjel do Kaliningradu narychlo vyřídit víza. Cesta byla opravdu náročná, celkově nějakých 26 hodin. Prezentace probíhala od půl sedmé večer, my dorazili asi o půlnoci... Naštěstí jsme tam ještě zastihli komisaře, takže hned proběhlo vážení a mohli jsme jít spát. Ta váza ale byla opravdu důležitá, protože patřila ruskému pořadateli mistrovství světa k jeho narozeninám - z broušeného skla a s jeho podobiznou.

Zhodnotil bys úroveň celého MS, ať po stránce pořadatelské, či co do obsazení závodníků?

Nebylo co vytknout. Závodníci se dostavili výborně připraveni, organizace skvělá, spousta lidí v publiku, takže výborné. Opravdu hezké závody.

Prozradíš nám, jaké jsou nyní tvé bezprostřední plány?

Pořádně se najíst (smích) a srovnat se. Jarní sezónu určitě vypustím, budu odpočívat, protože jsem teď závodil tři sezóny po sobě. Co bude na podzim, se uvidí. Spíše budu řešit osobní zájmy, co se týče přestěhování fitnesscentra na jiné místo, takže uvidím, jak bude čas, peníze, nálada a chuť do tréninku.

Máš za sebou velmi rušnou podzimní část sezóny, kdy jsi získal absolutní vítězství na Aminostar Cupu a Pražském poháru, do toho ses připravoval na MS a ještě týden před ním jsi pořádal u vás v Březnici vyvrcholení seriálu soutěží v kondiční kulturistice - GP Ronnie.cz. Jak jsi zvládal dělat tolik věcí najednou a být přitom celou dobu v utužené dietě?

Spousta lidí se diví, že jsem v dietě pohodář, že se usmívám, i když jsem v přípravě. Vím o spoustě kluků, kteří se dokonce i stěhují z domu, když mají před velkými závody, aby nemuseli být mezi svými blízkými, protože jim lezou na nervy. Já v tomhle směru nemám problém. Prostě jsem v dietě a dělám to, co dělat musím a jsem v pohodě. Samozřejmě je člověk unavený, ale že by mi to nějak hýbalo náladou a byl jsem nervózní, to vůbec.

Když už jsem na kondiční soutěže narazil, mohl bych se tě zeptat, jak jsi jako pořadatel spokojen s celým seriálem kondičních soutěží, s formami a počty závodníků, s organizací a podobně?

Myslím, že snaha obnovit tyto soutěže byla výborným nápadem, že se vyplatila a závody byly opravdu povedené. Také kulturistů se přišlo utkat mnoho. Jistě by bylo přínosné v pořádání setrvat a udělat další ročníky. Pro mladé kluky to je jenom plus, když si stoupnou na podobné závody a pak zkusí něco většího.

Kdy a za jakých okolností vlastně vznikl nápad, že bys soutěž pro kondiční kulturisty uspořádal?

Já už v Březnici jednu soutěž pro kondiční kulturisty v roce 2004 dělal. Nápad, že ji tady letos udělám znova, vznikl na jaře na mistrovství Evropy ve Španělsku, kde jsem byl s Martinem, přišla tehdy řeč na soutěže v kondiční kulturistice. Martin se mě zeptal, jestli bych byl ochoten tady podobnou soutěž uspořádat, kdyby se to celé rozjelo, tak jsem mu na to kývnul a bylo. (smích)

Vraťme se zpět od pořadatele k závodníkovi, v jarní části letošní sezóny ses stal absolutním mistrem Evropy v klasické kulturistice. Budeš upřímný a prozradíš nám, co sis o této kategorii klasické kulturistiky myslel dříve a jak se tvůj názor změnil, když jsi start v této kategorii sám vyzkoušel?

(smích) Je to asi už dva nebo tři roky, kdy mi Eva Sukupová s Jarkem nabídli pomoc s přípravou, že bych se jim líbil v klasické kulturistice, protože jsem typ, který do ní patří. I já, asi jako všichni ostatní závodníci, kteří soutěží ve sportovní kulturistice, jsem to jednoznačně zamítnul, že jsou prostě hubení a ne. Ale nakonec to tak vyšlo. Můj letošní start na mistrovství Evropy v klasické kulturistice byl také takový bezprostřední nápad, kdy jsem se týden před mistrovstvím ČR rozhodnul, že si zkusím stoupnout na nominaci. Nakonec jsem tedy jel a i vyhrál. (smích) Když jsem byl teď na podzim v Plzni, tak jsem se zastavil u Sukupů a Eva říká: „Došlo na moje slova, viď?“ (smích) Tak jsem jí musel dát za pravdu. Klasická kulturistika je v podstatě kategorie kulturistiky jako každá jiná, jen v ní nejde o veliké svaly, ale spíš o to, jak je člověk vyvážený a líbivý.

Co se ti osobně na této kategorii líbí nejvíce?

Líbí se mi kulturistika jako taková a na „klasice“ se mi líbí, že všichni závodníci v jedné kategorii jsou stejní, takže už opravdu záleží pouze na připravenosti a estetice. Nemůže se prostě stát, že se v ní objeví chlap, který má 150 centimetrů a 90 kilogramů, to prostě nejde. Limity výšky a váhy jsou jednoznačné a všichni jsou v podstatě vyvážení, takže i následné rozhodování sudích bude zřejmě těžší než ve sportovní kulturistice. Myslím si, že je opravdu náročné tyto kategorie rozhodovat.

Jak je to přesně s poměrem výšky a váhy v této kategorii? Řekni nám například, kolik měříš a jakou nejvyšší hmotnost můžeš tedy na svou výšku v této kategorii mít?

V kategorii do 180 centimetrů je váhový limit výška minus 100 plus 6 kilogramů. To znamená, že když mám 179 centimetrů, můžu mít maximálně 85 kilogramů.

Mohl bys, prosím, připomenout čtenářům, kteří sledují kulturistickou scénu méně, kdy jsi se závoděním začínal a jakých jsi dosáhl výsledků ve sportovní kulturistice?

Soutěžit jsem začal v roce 2001, přičemž první soutěží bylo oblastní mistrovství jižních Čech v Mariánských lázních, kde jsem byl sedmý. Měsíc poté jsem získal třetí místo na Pražském poháru, ale to bylo jen díky nízké účasti. Celá ta léta jsem vždy soutěžil ve sportovní kulturistice do 90 kilogramů, vyzkoušel jsem si i kategorii do 80 kilogramů, ale na ni jsem už opravdu vysoký. První soutěží, kterou jsem vyhrál, bylo Grand Prix Eskap Čelákovice pořádané tenkrát v Poděbradech, myslím, že to bylo v roce 2006. No a od té doby jsem pár pohárovek vyhrál a završil jsem to Evropou. (smích)

Co tě k posilování přivedlo a kolik ti tehdy bylo let?

Byl jsem slabý a chtěl jsem být prostě silnější, aby si na mě nikdo netroufnul, žádné vzory jsem v podstatě neměl. Měli jsme partičku kamarádů, se kterou jsme začali cvičit, ale více méně jsem s tím začal sám. Bylo mi tenkrát 15 let, ale pořádně trénovat tak, jak kulturistika vyžaduje, jsem začal až po vojně.

Prozraď nám, kdy jsi na pódiu v celé své kariéře zažil nejkrásnější pocity?

Nejkrásnější pocity…(smích) Nejkrásnější asi bylo první vítězství na Eskapu v Poděbradech a pak samozřejmě letošní mistrovství Evropy, kde jsem se stal absolutním vítězem, to bylo opravdu skvělé.

Máš nyní nebo jsi dříve měl mezi závodníky nějaký svůj vzor?

Strašně se mi líbí Štefan Havlík, zkrátka estétové. Co se mi kdy nejvíc líbilo z toho, co jsem viděl na nominaci v Mariánských Lázních, byl Štefan Orosz, když jel tenkrát do Káhiry – fantastická forma, nebylo mu vůbec co vytknout, to byl nejsilnější zážitek.

Co je v soutěžení tvou hlavní motivací, která tě žene vpřed podstupovat znovu a znovu tvrdé útrapy předsoutěžní přípravy?

Jsem trpělivý a cílevědomý člověk, takže ty útrapy zvládám úplně v pohodě. Nemám motivaci, že bych si řekl „tak a teď to vyhraji“, prostě cvičím, protože mě to baví a závody jsou už jen takové zadostiučinění tréninku, nic víc.

Stíháš se věnovat vedle kulturistiky i jiným sportům?

Je o mně asi známo, že jezdím jako spinning instruktor, takže spinning a klasické outdoor kolo, nic víc, protože na nic víc není totiž čas. (smích)

Kulturisté nemají následující otázku většinou příliš v oblibě, ale já si ji neodpustím, prozradil bys nám své maximální silové výkony?

Bench-press 190 kg, mrtvý tah 260 kg a dřep 250 kg.

Tak to je parádní, většinou mi totiž sportovci odpoví, že neví, protože nejsou žádní vzpěrači…

Tím, že tato posilovna je kovárna, tak se podobným cvikům určitě nevyhýbáme a mezi sebou se špičkujeme, kdo dá víc. Takže to zkouším také a občas si opravdu naložím a vyzkouším, co unesu.

Kolik vážíš v mimosoutěžním období? Preferuješ kvalitnější formu i v objemové fázi přípravy, nebo tomu necháváš „volný průběh“?

Nechávám tomu volný průběh, ale u mě je to dané tím, že já přirozeně příliš netloustnu, i když jím, co chci. Týden po mistrovství světa si opravdu dopřávám všeho moc, jsem přejedený, takže mi váha vylítne na nějakých 100 kilogramů, ale pak se ustálí kolem 98 kg, které mám vlastně celý rok v relativně dobré kvalitě, mám totiž mnoho aerobních aktivit díky spinningu.

Řekl bys nám pár slov, jak vnímají tvůj životní styl tvoji nejbližší? Pokud se nemýlím, máš přítelkyni z „branže“?

Přesně tak, Ivka se věnuje fitness. Teď sice na soutěžích její kategorie nebyla, tak startovala v bodyfitness, ale klape nám to, je to v pohodě. Oba víme, o čem to je. Jinak rodina, sestra a všichni mě moc podporují a drží mi palce. Zrovna teď, jak jsme byli na mistrovství světa, které neměl Martin možnost z Ruska přenášet v on-line živém přenosu, jsem utratil spoustu peněz za smsky, aby věděli, co se děje, protože byli asi více nervózní než já. (smích)

Trénujete a připravujete se na závody společně?

Ne, ne. Ivka cvičí sama mimo provozní dobu, protože se musí věnovat dcerce, takže musí být večer doma. Navíc ještě cvičí i aerobiky a powerjógu, takže máme tréninky trochu rozdělené. (smích) Já cvičím v posilovně vždy večer.

Prozradil bys našim čtenářům, čím se živíš?

Živím se provozováním fitness centra Muscle Factory Březnice a zároveň funguji v Praze jako osobní trenér a instruktor spinningu.

Než nahlédneme podrobněji do tvé přípravy, rád bych se ještě zeptal, zda ses v průběhu let dopouštěl nějakých tréninkových či dietních chyb, respektive co bys poradil začínajícím cvičencům a závodníkům, na co si dát pozor?

Určitě jsem se chyb dopouštěl, hlavně v tom smyslu, že když jsem kdysi v dávných letech začínal soutěžit, strašně jsem se v dietě bál sacharidů. I když jsem měl v objemové přípravě třeba 95 kilogramů, moje soutěžní váha byla kolem 83 kilogramů, takže jsem prostě shazoval hodně i svalovou hmotu a nedokázal ji udržet. Chce si to spočítat jídelníček tak, aby tělo fungovalo a nebát se sacharidů, protože jsou k tréninku skutečně potřeba.

Pojďme k tvému tréninku, jakou tréninkovou filosofii obecně preferuješ? Máš např. raději kvalitní stroje a více opakování, nebo si potrpíš na volné činky a méně opakování?

Sám jsi viděl, jak naše posilovna vypadá. Stroje tu samozřejmě jsou, ale volné železo je prostě základ. Tomu se nejde nijak ubránit. Takže dřepy, bench-pressy, jednoručky a podobné cviky…

Jak se v průběhu celé soutěžní přípravy od objemové fáze až po soutěž postupně mění tvůj trénink?

V podstatě se nemění, nechávám jej pořád stejný, akorát zařazuji v přípravě navíc výpady a další „tvarovací“ cviky, ale v podstatě je stále stejný pětkrát týdně, to se nemění.

Prozradil bys nám, jaké máš tedy rozložení partií v těchto pěti tréninkových dnech?

V pondělí cvičím samostatně ramena plus samozřejmě břicho nebo jiné doplňkové cviky, ale je to ovlivněno tím, že v pondělí mám právě spinning, takže den vypadá tak, že mám ráno hodně aerobky a večer trénink ramen. V úterý trénuji spodní záda, hamstringy a lýtka. Ve středu mám volno, ve čtvrtek jsou na řadě záda a bicepsy, v pátek prsa a tricepsy a konečně v sobotu předky nohou a znovu lýtka.

Kolik aerobních aktivit ve finálních týdnech přípravy denně absolvuješ?

Díky spinningu úplně stejně jako v objemové přípravě. Množství aerobních aktivit zůstává po celý rok stejné, jen teď před mistrovstvím světa jsem dával aerobku denně i dopoledne, ale jinak jezdím zhruba šest hodin týdně spinning a co se týče přípravy, tak upravím jídelníček a malinko zvýším počty opakování při posilovacím tréninku, jinak se to opravdu nemění.

Jak dlouho před plánovanou soutěží zařazuješ předsoutěžní dietu?

No, to je otázka. (smích) Záleží jak kdy. Na jaře před mistrovstvím Čech jsem byl v dietě nějakých 10 týdnů, ale teď před podzimními soutěžemi jsem začínal s dietou již v polovině července, což znamená asi 12 až 13 týdnů před první soutěží. Podzim byl opravdu dlouhý, to jsem byl v dietě nějakých 5 měsíců, takže to bylo hodně dlouhé. (smích)

Zkoušel jsi v přípravě některé speciální dietní postupy (např. CKD aj.), nebo se držíš klasického cyklování sacharidů?

Ne, nedržím se ani jednoho, já v podstatě jenom snížím příjem sacharidů a omezím příjem tuků na stálou hodnotu, takže vůbec necykluji, nic takového. Pohybuji se někde okolo tří set gramů sacharidů na den, když mám spinningy, tak někdy více, ale vždy mezi 300 až 500 gramy sacharidů na den a bílkovin je pořád stejně, nebo je malinko v dietě navýším, ale žádné cyklování, nic takového nedělám.

Popsal bys nám, jak včetně jídel i denních aktivit vypadá tvůj běžný den přípravy, například teď z období před mistrovstvím světa?

Ráno jsem vstal a nasnídal se, většinou to byly ovesné vločky, müsli nebo racio chlebíčky, prostě nějaké sacharidy před tréninkem. Dopoledne jsem měl tři čtvrtě hodiny aerobní aktivity, k obědu klasicky vařené kuřecí maso a rýži. Odpoledne znovu před tréninkem nějaké racio chlebíčky a kvalitní bílkovinu, nejčastěji proteinový koktejl. Pak následoval posilovací trénink a hned po tréninku znovu proteinový koktejl a k večeři opět nějaké kvalitní bílkoviny v podobě masa.

Jak prožíváš závěrečný týden před soutěží?

Nervózně. (smích) Samozřejmě, že jak v přípravě zařazuji poslední týden sacharidovou superkompenzaci, má člověk trochu nervy, jak to vyjde, jak to dopadne, jak bude nacukrovaný, odvodněný… Člověk je nervózní, protože váha se začne malinko hýbat, jak se nejprve omezí sacharidy, a přijde si takový měkký a prázdný. Ale nervozita je tedy jen z toho, jak konečná forma dopadne, jinak normálka.

Které doplňky stravy používáš v objemové přípravě a které zařazuješ až v předsoutěžní dietě?

Co se týče doplňků výživy, používám jen proteinové koncentráty a aminokyseliny, před tréninkem karnitin, což je v podstatě stejné jak v mimosoutěžním období, tak v dietě. Jen těch aminokyselin dávám v přípravě více, jinak je to stejné.

Stíháš při všem, co děláš, sledovat aktuální dění v kulturistice prostřednictvím nějakých internetových stránek?

Samozřejmě. Ale tím, že nemám internet doma, sleduji spíše jen, jak se kde kdo umístil, ale že bych nějak hledal soupeře třeba teď před mistrovstvím světa, kdo na něj přijede a kdo ne, to jsem vůbec nevěděl.

Jak jsi na tom se sponzory?

Po mistrovství Evropy jsem získal pár sponzorů – firma Oknoplastik, pak řeznictví v Příbrami v Dlouhé ulici, pan Hanáček a pan Beran a potom ještě Ivan Králíček, Milan Hofman a Tomáš Tomek.

Komu bys chtěl poděkovat prostřednictvím tohoto rozhovoru za pomoc v přípravě?

Určitě mé přítelkyni Ivce, že to se mnou vydržela a určitě Jarku Sukupovi z Plzně, který mi také hodně pomohl. Když jsem byl v koncích a už jsem nevěděl co a jak, zvednul jsem telefon, zavolal mu a on mi poradil. Týden před mistrovstvím světa mi začala strašně rychle padat váha dolů a byl jsem z toho nešťastný. Byl jsem vlastně jen kilo dvacet nad limitem, ale přitom jsem na sobě měl ještě všechnu vodu, takže jsem mu zavolal a on mi poradil, abych to pořádně nacukroval a ono to zaplať pánbůh pomohlo a vrátilo se to na těch 90 kilogramů. To bylo vlastně před soutěží v Březnici... Nevím, jestli to bylo způsobené nervy z organizace závodu, nebo něčím jiným, ale zachránil mě.

Děkuji ti, že sis udělal čas v tak vypjatém období i na náš rozhovor a za všechny čtenáře našich stránek ti přeji hodně dalších sportovních i osobních úspěchů a hodně štěstí.

Jelikož se celý rozhovor uskutečnil několik dní po návratu z mistrovství světa, před kterým byl Zbyněk v přípravě trvající 5 měsíců, měl při našem rozhovoru zasloužené tréninkové volno a proto Vám místo obvyklých tréninkových fotografií nabízím několik snímků z Mistrovství světa v klasické kulturistice z Kaliningradu.