Petr Hamerník - rozhovor

Mistrovství světa juniorů a masters 2008 je za námi a tím i seriál rozhovorů s našimi reprezentanty. Na co se můžete těšit nyní? Připravujeme pro Vás opět další miniseriál rozhovorů s našimi závodníky, tentokrát s vítězi podzimních pohárových soutěží a účastníky mistrovství světa mužů. Celý seriál zahájíme poněkud od konce, protože jako první se nám v rozhovoru představí absolutní vítěz posledních tří pohárových soutěží této sezóny, GP Jalex Krnov 2008, Erasport Cup 2008 a GP Ronnie.cz, Petr Hamerník z Karlových Varů!

Petře, stejně jako ostatní závodníky, i tebe hned na úvod poprosím, zda bys nám pověděl pár základních informací o sobě: jaký je tvůj věk, odkud jsi a v kolika letech jsi přišel do prvního kontaktu s činkami?

Rád bych všechny nejdříve pozdravil. Je mi 26 let, původem pocházím z Jáchymova, ale momentálně bydlím v Karlových Varech. Poprvé jsem s činkami přišel do styku asi v patnácti letech na hotelové škole. Ještě předtím, než jsem poprvé přišel do posilovny, jsem dělal cviky s vahou vlastního těla jako kliky a lehy-sedy, zkrátka cviky, které se dají dělat doma. V patnácti letech jsem pak šel přímo do Sandowu v Mariánských Lázních.

Vzpomeneš si, co tě poprvé do posilovny přivedlo a co tě na tréninku s činkami natolik oslovilo, že ses rozhodl u nich zůstat?

To je docela těžká otázka, nad kterou jsem mnohokrát přemýšlel. Asi to bylo v první řadě tím, že jsem byl vždy ve třídě jedním z nejmenších, takže jsem si vždycky přál být větší a něco se sebou udělat. Také k tomu přispělo, že můj otec dělal vzpírání a já se chtěl něčemu podobnému také věnovat, ale zrovna vzpírání mě příliš nebavilo, takže jsem se vrhnul na činky. Důvodem, proč jsem se u nich pak rozhodl zůstat, bylo, že jsem hned ze začátku viděl změny, hlavně kolem sebe v prostředí klubu Sandow, kde cvičili lidé, kteří se tomu již věnovali mnoho let a bylo to na nich vidět, čímž mě hodně motivovali. Druhým důvodem je, že jsem si strašně oblíbil ten pocit po cvičení, tu napumpovanost svalů… prostě ten skvělý pocit, je to droga! (smích)

Jak vypadaly tvé první tréninky a vůbec celé začátky v posilovně? Zažil jsi dokonce i nějakou vtipnou „začátečnickou příhodu“?

Když si teď vzpomenu, jak tehdy vypadaly mé tréninky... chodil jsem čtyřikrát týdně, všechny jsem musel stihnout do pátku, takže jsem vlastně cvičil vždy od pondělí do čtvrtka po škole a vždy procvičil celé tělo. V průběhu času jsem si pak zpětně říkal, že jsem to nedělal dobře, ale dnes už každý, kdo se tomu více věnuje, dobře ví, že ze začátku by se správně mělo cvičit celé tělo každý trénink. Vždycky jsem v tréninku tedy cvičil celé tělo a snažil se stihnout procvičit všechny partie, ať už to bylo jedním cvikem, nebo třemi. Co se týče veselých historek, tak mi přišlo strašně vtipné, když jsem poprvé viděl člověka dřepovat s 220 kilogramy. Činka na něm byla ohnutá a já byl tehdy kluk, který s cvičením v podstatě začínal a měl co dělat s 60 kilogramy. Takže to mi přišlo hodně vtipné, já tehdy vedle takového obra. (smích)

Prozradil bys nám pro zajímavost, jaké byly tvé základní tělesné míry, když jsi s kulturistickým tréninkem začínal a kam až se ti podařilo je po letech tvrdého cvičení posunout?

Výška mohla tehdy být tak o 10 centimetrů menší, než je teď mých 174 centimetrů. Ale váhově jsem na tom byl opravdu dost špatně, myslím, že se hmotnost pohybovala kolem 50 kilogramů maximálně. Nejvíc, co jsem v životě vážil, bylo 99 kg, nikdy jsem se nedostal nad stovku.

Věnoval ses před kulturistikou i jiným sportům? Jak jsi na tom s doplňkovými sportovními aktivitami dnes?

Jiným sportům jsem se nikdy nijak více nevěnoval, opravdu jsem hlavně posiloval, tedy kromě stolního tenisu. Ten jsem začal hrát také až na střední škole a ze začátku se mnou nechtěl vůbec nikdo hrát, protože jsem to neuměl. Nakonec jsem si um v tomto sportu docela vypěstoval a nikdo pak se mnou nechtěl hrát zase proto, že jsem nade všemi vyhrával.

Máš v kulturistice nějaký vzor? Jaké typy závodníků obecně preferuješ?

Mým velkým vzorem je Arnold Schwarzenegger, od něhož jsem přečetl snad všechno, i tu jeho velkou encyklopedii, díky které jsem dostal mnoho rad do cvičení a zjistil jsem, že spousta časopisů si bere pro své články věci právě odsud. Takže po čase jsem v mladších letech z tohoto důvodu přestal časopisy kupovat, protože jsem přišel na to, že jsou mi k ničemu, když mi stačí jedna encyklopedie. Samotný Arnoldův životopis mě také hodně uchvátil. Je to opravdu můj velký vzor. Vůbec celá zlatá éra kulturistiky se mi líbí, protože všichni kulturisté vypadali úplně jinak než dnes a i jejich postavy se mi líbily daleko více. Myslím, že to tehdy mělo hodně velkou atraktivitu pro diváky.

Přesuňme se ale zpět do roku 2006, kdy jsi absolvoval svoji první soutěž. Co tě poprvé přivedlo na myšlenku vyzkoušet kulturistiku i závodně?

Poprvé mě k tomu přivedli lidé, u kterých jsem cvičil, to znamená Petr Weinlich, který mě k tomu doslova dokopal, a pak také určitě ty. (smích)

O jakou soutěž se tehdy jednalo a jakého výsledku jsi dosáhl?

Tehdy to byl Atlas Cup v Hořovicích a skončil jsem druhý, což pro mě byl obrovský úspěch. Já jsem byl za to místo hrozně moc rád, protože jsem si vůbec nevěřil, a když jsem se poprvé svléknul v rozcvičovně a viděl ostatní, kteří se mnou měli závodit, tak jsem si říkal, že je vůbec nikdy nemůžu porazit. Vůbec jsem si nevěřil. Takže za druhé místo jsem byl opravdu hrozně rád.

Jak jsi zvládal celou první předsoutěžní kulturistickou přípravu? Měl jsi vůbec tušení, do čeho „jdeš“?

Tušení jsem měl, protože jsem předtím dietu už držel, ale nikdy jsem si nedokázal představit, že to bude až tak náročné. Zaprvé jsem neměl vědomosti a rady, které jsem pak dostával průběžně od tebe a které mi opravdu hodně pomohly. Kdybych to měl srovnat s letošní dietou, tak to bylo nebe a dudy, protože první měsíc, kdy jsem držel dietu letos, jsem si říkal, že to bude všechno úplně v pohodě, protože se necítím tak, jak jsem se cítil před těmi dvěma lety, kdy jsem skutečně „padal na hubu“ a celé jsem to nezvládal.

Také jsem spálil hodně hmoty. Superkompenzaci jsem ten rok absolvoval dvakrát, protože nejprve jsem si zkoušel dietu jen tak pro sebe s tím, že si chci nejprve nanečisto vyzkoušet totální kulturistickou přípravu jen pro sebe a po této zkušenosti jsem si řekl, že lidi, co závodí, jsou opravdu machři. Spousta lidí totiž řekne: „Já to chápu, dokážu si to představit.“ Ale nikdo si to nedokáže představit, dokud si to nevyzkouší, prostě to nejde. Ani já jsem takhle dřív nepřemýšlel a opravdu až teď vím, o čem mluvím.

Ten rok jsem kvůli odložení závodů držel dietu asi 3 a půl měsíce a sice jsem to zvládnul, ale s vypětím sil, protože jsem rok nemohl ani chodit nakupovat, měl jsem takové chutě na jídlo, že bych to snad nevydržel a opravdu zhřešil – ale v první dietě jsem opravdu zhřešil asi dvakrát nebo třikrát, kdy jsem si dal více sacharidů, než jsem měl mít ten den, a řekl jsem si, že při příštích dietách už žádné takové kolapsy nebudou. A nebyly…

Vzpomeneš si ještě na své pocity a dojmy, které jsi měl při prvním vystoupení na soutěžní pódium před diváky a rozhodčí?

Pocit byl úplně skvělý, protože v Hořovicích byla opravdu skvělá atmosféra, i když jsem v té době neuměl vůbec pózovat a prezentace podle toho vypadala. I lidé tam byli skvělí, zaplaví vás množství adrenalinu. A když mě vyhlásili jako druhého, tak jsem myslel, že se snad někam propadnu a uteču, protože to bylo opravdu skvělé. Úžasné zážitky. Nakonec jsem si řekl, že celé to utrpení za to opravdu stálo. Opravdu to stálo za to.

Než budeme pokračovat vzpomínkami na další soutěže, stočím na okamžik rozhovor jiným směrem. Pokud se nemýlím, máš docela zajímavé historky, cos musel podstoupit, abys vůbec mohl v posilovně trénovat, nemluvě o přípravě na závody…

Příprava na letošní závody byla vůbec těžká v tom, že jsem neměl zaměstnání a měl jsem problémy s bývalým zaměstnavatelem, který mi nechtěl vyplatit výplaty ani zápočtový list, takže jsem byl na úřadu práce bez podpory a měl jsem poslední peníze, které jsem si vydělal na lodi, na které jsem loni pracoval. Takže jsem musel bydlet u otce, který žije v Jáchymově, a protože tam není posilovna, v níž by se dalo normálně cvičit, tak jsem musel dojíždět do Ostrova nad Ohří, který je vzdálený 15 kilometrů. Nemohl jsem samozřejmě používat autobus, protože by se mi to finančně nevyplatilo, takže jediné východisko, které bylo vzhledem k tomu, že můj otec k tomuto sportu nemá vůbec vztah a v podstatě mě v něm nepodporoval, že každý den budu jezdit stopem.

Problém byl, že při zpáteční cestě stopem bych nestíhal jídlo, takže jsem si ho musel brát s sebou a jíst po cestě z posilovny. Někdy jsem v posilovně končil kolem šesté, sedmé hodiny, a protože to bylo někdy v březnu nebo dubnu a někdy už byla docela tma, kdy lidi moc stopaře neberou, tak se docela často stávalo, že jsem chodil pěšky až domů. Takže ještě po tréninku 15 kilometrů pěšky, kdy jsem se vždy musel někde zastavit a najíst se… V tom to bylo letos hodně těžké.

Takže když mi někdo říká, že nestíhá posilovnu a začne se na to vymlouvat, tak mi to opravdu přijde jako zbytečné řeči, protože když někdo opravdu chce, tak se to prostě dá udělat. I když jsem měl letos takové problémy, tak jsem prostě věděl, že do posilovny musím, že tam chci jít, protože mě to baví. Ač to někdy bylo opravdu těžké vůbec na stop dojít a nakonec jít pěšky až domů, tak pokud mi někdo řekne, že na posilovnu nemá čas, tak mi to opravdu přijde k smíchu. Navíc díky tomu vím, že i když není podpora od rodičů, tak se to i přesto dá dělat, protože je spousta lidí, kteří vám pomohou.

Evidentně se ti ale vyplatilo tyto překážky překonávat, protože jsi v letošním roce při svém návratu na soutěžní pódia po dvou letech nenašel jediného přemožitele a stal ses jak absolutním vítězem GP Jalex Krnov 2008, Erasport Cupu 2008 a GP Ronnie.cz 2008, ale i absolutně nejlepším kondičním kulturistou pro rok 2008. Očekával jsi takový výsledek již na začátku své přípravy? Jaké jsi měl ambice?

Když to teď takhle všechno jmenuješ, tak to zní opravdu dobře. (smích) Ze začátku jsem vůbec nemohl tušit, že něco takového někdy zažiji a vůbec dokáži, protože jsem si v přípravě zase až tolik nevěřil. Nejprve mě od toho totiž nějací lidé odrazovali, nebudu jmenovat (smích), ale zhruba po prvním měsíci diety jsem si říkal, že teď už to možná vypadá i lépe než před těmi dvěma lety a přitom se pořád v dietě cítím dobře. Tehdy za mnou přišel Petr Weinlich, že by chtěl vidět, jak vypadám, takže jsem se mu prezentoval a on sám mi řekl, že vypadám hodně dobře a že ho to překvapilo. Mě to velice potěšilo a říkal jsem si, že to tedy asi nebude zase tak špatné a že třeba možná i něco vyhraji. Samozřejmě jsem si ale nebyl jist, měl jsem strach z lidí, kteří přijedou závodit, nemohl jsem vědět, jaká bude konkurence a měl jsem neustále v hloubi duše strach i z toho, že dopadnu špatně, ačkoliv jsem si to nechtěl na druhou stranu přiznat. Velkou psychickou podporou pro mě byl zase Lukáš Roubík (smích), který mi opravdu pomohl s celou přípravou svými znalostmi a vůbec vším, takže strach samozřejmě byl, ale věřil jsem díky tomu, že bych to mohl dokázat. Samozřejmě jsem nečekal, že to dopadne až takhle dobře, ale chtěl jsem si dokázat, že vyhraji alespoň jednou, což se podařilo.

Jak celá příprava probíhala? Prozradíš nám, kolik byla tvá váha v mimosoutěžním období a kolik jsi posléze vážil odvodněný na soutěžích?

Já si vedu záznamy, takový jakoby tréninkový deník, kde si píšu svoji váhu, tréninky, zátěže, které jsem zvedal, a samozřejmě i jídlo, které jsem jedl. Takže jsem před začátkem přípravy měl 91 kilogramů a na posledních závodech jsem vážil rovných 80 kilogramů. Příprava probíhala celá daleko lépe, akorát druhý měsíc, kdy jsem byl na sacharidových vlnách, byl trošičku horší.

Cos letos dělal oproti přípravě v roce 2006 jinak, že se ti podařilo zaznamenat takový výkonnostní posun?

Já změnil snad úplně všechno. Například jsem nezařazoval tři dny s nulou sacharidů za sebou, což jsem dříve dělal. Myslím si, že to bylo hodně k dobru, protože mám rychlé spalování a nespálil jsem díky změně tolik svalů. Dále jsem poslouchal veškeré tvoje rady a tím byla úplně jiná celá dieta. Ty jsi mi samozřejmě pomáhal tehdy s první superkompenzací, takže ta se nyní více méně jediná podobala, až na nějaké drobné změny, ale celkově byla dieta úplně, ale úplně jiná. V první, kterou jsem si dělal sám, jsem totiž držel sacharidové vlny po celou její dobu, to znamená přes 3 měsíce, v nichž jsem měl opravdu mnoho dní s nulami sacharidů a celkově jsem sacharidů nedával tolik. Například jsem nikdy nešel až na 300 gramů sacharidů na den, což byla opravdu chyba. Teď jsem se ale opravdu držel tvých rad a myslím si, že to bylo asi tak milionkrát lepší.

Popiš nám své pocity, které jsi v průběhu tří týdnů seriálu kondičních soutěží s každým dalším víkendovým vítězstvím zažíval, a co se ti nakonec honilo hlavou v momentě, kdy jsi byl vyhlášen absolutním vítězem celého seriálu a do ruky jsi od ředitele soutěže Martina Jebase dostal obrovský pohár?

Před první superkompenzací před Krnovem jsem už měl takové pocity, že to po prvních závodech zabalím a na ostatní už nepůjdu, protože jsem si říkal, že mi to za to nestojí a byl jsem tehdy opravdu s nervy na dně. Byl jsem asi nepříjemný i na lidi v posilovně, což si uvědomuji, ale já doufám, že chápali, že se připravuji na závody a nemám náladu se tam s někým při tréninku bavit nebo někomu trénink dělat, s čímž za mnou opravdu byli schopni přijít.

Ale jakmile jsem vyhrál první závody, dostavil se šílený adrenalin a úplně to do mě nalilo nový život. Říkal jsem si, že další závody musím jednoznačně zkusit, tréninky ve druhé superkompenzaci byly o to lepší a zase jsem při nich zažil úplně neskutečné pocity. Tréninky byly sice vyčerpávající, ale prostě skvělé. Druhá superkompenzace byla lepší, protože jsem jednak měl ten „žravý den“ večer po první soutěži a zadruhé hlavně, že jsem ty první závody vyhrál. Psychicky jsem se cítil úplně skvěle a druhá superkompenzace pro mě nebyla vůbec žádný problém, až mi to bylo divné a říkal jsem si, jak je to možné.

Šel jsem za Petrem Weinlichem a řekl mu, že jsem překvapený, jak se mi cvičí dobře, jestli něco nedělám špatně. Týden předtím jsem se totiž cítil úplně pod psa, nemohl jsem skoro chodit, vyjít schody a teď to najednou bylo úplně o něčem jiném. Petr mi řekl, že je to právě tím, že jsem vyhrál a že za vše může psychika.

Takže ty druhé závody proběhly tak, že jsem opět vyhrál a víkend byl úplně skvělý. Naopak, týden třetí superkompenzace před GP Ronnie.cz byl úplně nejhorší, protože mi vůbec neubíhal čas, jak jsem se hrozně moc těšil. Kdykoliv se na něco těšíte, tak se čas prostě vleče a někdy se i zastaví. (smích) Navíc jsem byl už tak unavený, že jsem usnul i u jídla, ale poslední týden byl opravdu kritický, to jsem skutečně myslel, že už snad umřu. Nakonec jsem to ale vydržel a stálo to za to. Jak jinak. (smích)

Můžeš říci, zda se nyní něco v tvém životě změnilo? Jaké byly reakce tvého okolí na takové soutěžní úspěchy?

Nejsem člověk, který by se s něčím příliš chlubil, takže jsem to řekl jen okolí, které se mi bezprostředně předtím snažilo pomoct. Samozřejmě jsem to sdělil i rodičům, kteří mi sice nepomáhali, ale dozvědět se to musí. Reakce byly takové, že lidé z mého okolí nebo z rodiny se tomuto sportu vůbec nevěnují, takže si vůbec nedokáží představit, co to pro mě znamená nebo co stálo námahy něčeho takového dosáhnout. Všichni sice řeknou, že to stálo za to, ale nikdo z nich vůbec neví, o co jde. Pro mě znamenalo hodně, že na samotné závody se mnou jeli lidé, kteří se cvičení alespoň trochu věnují, můj švagr, sestra a moje přítelkyně, která se mnou byla na všech třech závodech. Jsem jí opravdu vděčný, že tam se mnou byla a psychicky mě hrozně moc podržela, což pro mě bylo samozřejmě nejdůležitější. Ze začátku jsem myslel, že se mnou pojede rodina i na ostatní závody, ale jsou věci, které nikdo nemůže ovlivnit, pokud nemají čas, tak prostě nemohou. Čím více se ale závody blížily místem konání mému bydlišti, tím více lidí mi říkalo, že se přijedou podívat a tohle samotné mi nahánělo takový strach, že jsem z toho byl opravdu hodně nervózní. Na prvních závodech jsem byl jen já a moje přítelkyně, na druhých už také švagr, sestra i neteř a na třetí měl přijet právě už i otec a matka a já si říkal, že jako naschvál nevyhraji a všichni z mé rodiny uvidí, že jsem najednou prohrál. Já si buď myslel, že mi přinesou smůlu, nebo že to prostě nedokážu.

A byli tam?

Nakonec otec nepřišel a byla tam jen máma, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Chtěl jsem tím ale říct, že jsem měl opravdu velké nervy.

Když jsme se již dostali ke tvému okolí, prozradíš nám, s jakými ohlasy na kulturistiku ses u svých nejbližších a ve svém okolí setkával v době, kdy jsi s posilováním začínal, a nyní, když roky tvrdé dřiny začaly přinášet první ovoce?

Zezačátku, když jsem začínal cvičit, spousta lidí, kteří se kolem mě pohybovali, mi dávali takové ty rady do cvičení, které – jak dnes vidím – se cvičením neměly nic společného. Byly to prostě hrozné nesmysly, ale člověk o tom tehdy moc nevěděl a až postupem času se sám zdokonaloval ve sportu, který má rád. Já jsem hlavně hodně četl, snažil jsem se do sebe těch informací dostat co nejvíce, abych o tom alespoň něco věděl. Pokaždé, když jsem pak slyšel něco, co se mi nezdálo, jsem se snažil hrozně moc dokázat, že to tak není. Takže jsem si to vždycky našel a pak jsem to musel vyvracet. No a dnes ti samí lidé, kteří se mi tenkrát snažili radit, chodí za mnou pro rady, takže se karta obrátila a já mohu dávat rady někomu jinému. Přitom vím, že mé rady za něco stojí. Alespoň si myslím, že stojí, protože jsem to vše zažil a vím, o čem to je. Oni je třeba nemusí poslouchat a někteří je skutečně neposlouchají, ale já zkrátka vím, že jsou pravdivé.

Málokomu z návštěvníků kondičních soutěží mohlo uniknout, že tě na všechny závody doprovázela tvá přítelkyně, která tě i natírala a byla ti celou dobu nablízku. Jaký je její vztah k posilovně?

(smích) Moje přítelkyně – já se s ní v podstatě v posilovně seznámil, známe se asi od jejích čtrnácti let a spolu jsme teď asi 6 let. Zaujala mě svojí pílí a takovou tou lačností zjistit o sportu nejvíce, co se dalo. Do posilovny se dostala tak, že se ze dne na den rozhodla, že tam půjde, a když do ní přišla, potkala zrovna mě a mého kamaráda, který mi dříve dělal sparinga. Když jsem viděl, že se tomu chce věnovat, ale v podstatě neví, co má v posilovně dělat, začal jsem jí radit. Mimochodem, obvykle tohle nedělám, ale dříve jsem to dělal často, že když jsem někoho v posilovně viděl, kdo nevěděl, jak má který cvik provádět, tak jsem mu chtěl poradit. Postupem času jsem ale zjistil, že je to ztráta času.

Když jsem začínal se cvičením, říkal jsem si, proč ti lidé kolem mě jsou takoví arogantní, že vidí, že jsi začátečník a neumíš to, ale nepřijdou za tebou sami, aby ti s tím pomohli. Když jsem se jich sám zeptal, tak mě spíše odbyli. Až postupem času jsem ale poznal, že některým lidem nemá cenu pomáhat, proč bych vlastně měl radit někomu, kdo bude chodit cvičit týden a pak toho nechá. Takže na tohle jsem postupem času také přišel a teprve až když jsem viděl, že tam někdo chodí déle a snaží se tomu věnovat, tak jsem mu rád pomohl. Jinak jsem to ale přestal dělat, akorát u téhle holky jsem si řekl hned na začátku, že jí budu pomáhat a dělal jsem jí sparinga a od té doby se sportu věnuje doteď.

Nepohráváš si s myšlenkou přemluvit ji také si vyzkoušet soutěžní pódia v kategorii bodyfitnessek?

Několikrát jsem se snažil ji k tomu přimět, ale ona mě pořád přesvědčuje, že má široké boky a úzká ramena, že na to nemá. Já se jí snažil vysvětlit, že nejde o to se pořád shazovat, ale o to si závody vyzkoušet a vidět, jak na tom ve skutečnosti je. Možná, že to časem pochopí a snad to i zkusí. Samozřejmě viděla závodnice, které byly na kondičních soutěžích a já jí říkal, ať se na ně pořádně podívá, že není příliš daleko od jejich formy, že kdyby dietu držela a opravdu se tomu věnovala, vypadala by ještě lépe než ony. Možná, že ji k tomu ještě nějakým stylem přiměju.

Vraťme se ale ještě jednou k celému letošnímu seriálu soutěží v kondiční kulturistice. Co říkáš jejich celkové úrovni, počtu závodníků, atmosféře, cenám pro závodníky atd.?

Já to asi řeknu upřímně. První závody, které byly v Krnově, mě svojí organizací trošku zklamaly, samotné závody se kvůli přípravě trochu zpozdily a to místo, kde se soutěž konala… Byl jsem z toho osobně trošku zklamaný, abych řekl pravdu. Samotný průběh závodu jsem potom pochopitelně pociťoval jinak, protože už jsem byl v euforii a nakonec mi to už ani tolik nepřišlo. První závody byly prostě nejhorší a v průběhu tří závodů, které se konaly, to šlo od nejhoršího k nejlepšímu. Grand Prix Ronnie.cz bylo opravdu vyvrcholením všeho, vůbec jsem nečekal, že to bude vypadat až tak profesionálně, bylo to opravdu skvělé. Byly to nejlépe udělané závody, které jsem kdy zažil. Erasport Cup v Brně byl také dobrý, po Krnově to byl obrat o 180 stupňů i co se týče cen. Samozřejmě, že to není o cenách. Je to o pocitu vítězství a o tom si něco dokázat po všech útrapách, které člověk zažil. Obecně ty tři závody pro mě byly ohromným zadostiučiněním po tom, co jsem do nich musel vložit.

Zajímalo by mě, jaká v zákulisí kondičních soutěží vládla atmosféra mezi samotnými závodníky…

Mezi samotnými závodníky byla velmi přátelská atmosféra, mohu říct, že jsem se tam seznámil se spoustou hodně dobrých lidí a s některými si i naprosto skvěle popovídal. První závody byly o tom, že jsme se museli nejprve seznámit, ale vzhledem k tomu, že většina závodníků byla i na posledních závodech, myslím si, že jsme se s některými z nich i docela skamarádili. Celkově ale můžu potvrdit, že v zákulisí byla atmosféra mezi závodníky naprosto skvělá.

Jaké jsou nyní tvé plány? V kondiční kulturistice jsi dosáhl vrcholu, budeš tedy pokračovat výkonnostně dále a vyzkoušíš start ve sportovní kulturistice?

Přemýšlel jsem, jestli bych něco takového zkusil, samozřejmě by mě to lákalo, ale vzhledem k tomu, že se teď musím soustředit i na změnu svého zaměstnání a možná i bydliště, tak nevím, jak to bude s financemi a jaké budu mít platové podmínky. Kulturistická příprava vyjde na docela velké peníze, takže bych musel mít práci, která mě uživí nejen v bydlení a podobně, ale i v závodních přípravách. Pokud se mi podaří něco dobrého najít, jak práci, tak bydlení, rád bych se tomu věnoval dál.

Kdy se na tvoji premiéru v soutěžní kulturistice můžeme těšit? Pokusíš se uspět rovnou na jarních mistrovských soutěžích nebo nejprve otestuješ svoji formu na podzimních pohárových závodech?

To bude záviset na tom, jak rychle seženu novou práci a jak rychle se sžiji s novým prostředím. Kdyby vše vyšlo, tak bych nejraději zkusil už jarní mistrovské soutěže.

Byla by to sportovní nebo klasická kulturistika?

Sportovní.

Pokud mi dovolíš, rád bych se tě nyní zeptal na několik otázek ohledně tvé předsoutěžní přípravy. První dotaz budu směřovat na tvůj trénink. Popsal bys nám, jak obecně vypadá tvoje tréninková filosofie?

Snažím se cvičit s velkým tréninkovým objemem a hodně intenzivně s krátkými pauzami mezi sériemi. V poslední době jsem přišel na to, že ani s příliš velkými vahami není dobré cvičit kvůli kloubům a poraněním a je naopak lepší zvýšit intenzitu tréninku, cvičit s menší vahou, ale opravdu naplno. Cvičení „do mrtva“ je pro mě takové základní úskalí. Ono to ani nemusí být „do mrtva“, můžu mít daný nějaký počet opakování, ale cvičím s takovou vahou, se kterou daný počet opakování opravdu udělám a nedovedu udělat už žádné další navíc.

Jaké tréninkové principy a metody používáš v mimosoutěžním období a jak svůj trénink posléze měníš s blížící se soutěží?

V mimosoutěžním období jsem zkoušel zařazovat různé tréninkové techniky, záleželo samozřejmě na tom, čeho jsem chtěl dosáhnout – jestli svalového objemu, vyrýsování, zkvalitnění hmoty nebo něčeho jiného. Z tréninkových technik to byl Korte, určitě také systém 10 x 10, zkoušel jsem i jiné, například multisetový antagonismus, což je systém, při kterém se současně trénují dvě protilehlé partie v supersérii, například předkopávání a hned posléze zakopávání. Chtěl jsem vyzkoušet i heavy – duty, ale neměl jsem na to sparing partnera, který je u tohoto tréninku docela podstatnou součástí. (smích) Ještě jsem zkoušel systém 6 plus 20, což je trénink, při kterém uděláš 6 opakování s vahou, s níž uděláš skutečně jen 6 opakování, snížíš závaží na polovinu a uděláš dalších 20.

Jak ale pak měníš svůj trénink v předsoutěžní přípravě?

Trénink se mění v podstatě takovým stylem, jako je Freimenův seriál článků Příprava na soutěž (smích), takže zkráceně řečeno asi takhle. Zvyšuje se intenzita tréninku, dále k tomu přidávám i kardio, cvičím dvoufázově – ráno kardio a večer klasický trénink a snažím se celé tělo procvičit dvakrát týdně.

Používáš v tréninku před soutěží intenzifikační techniky?

Samozřejmě používám, nyní už ano. (smích) Myslím, že intenzifikační techniky jsou v tomto období velmi důležité a hodně pomáhají.

Kolik času věnuješ před soutěží aerobním aktivitám a které preferuješ?

Aerobním aktivitám se věnuji vždy pětkrát týdně 40 minut ráno a před samotným těžkým tréninkem večer ještě třikrát týdně dvacet minut. Preferuji stepper, který pro mě byl až do konce přípravy číslo jedna, kdy jsem už nemohl kolo ani vidět. Stepper byla jediná věc, která mě ještě bavila dělat a při které jsem se hlavně ještě zpotil. V průběhu přípravy se mi osvědčilo vložit druhé kardio i večer před tréninkem, protože se tím tělo opravdu rozehřeje.

Znáš své maximální silové výkony? Pokud ne, prozradil bys nám, jaká závaží používáš při tréninku v sériích?

Své maximálky v základních cvicích znám, je to 220 kilogramů pro dvě opakování na mrtvý tah, na dřep jsem v multipressu, kde se mi dřepuje lépe než s volnou osou, zvládl také 220 kilogramů dvakrát a na benchpress jsem dal dvakrát 180 kilogramů.

Přejděme k výživě, kde si hned na úvod dovolím jednu odvážnější otázku na tvůj jídelníček v nedávných dnech… Máš představu, kolik jsi toho bezprostředně po nedělním závodě snědl a vypil? Kolik kilogramů jsi už od závodů přibral?

(smích) To se nedá ani říct. Nevím, jestli by se to vůbec dalo změřit na kila nebo na desítky kil... ale to si dělám legraci. Ten večer, kdy byl raut na Grand Prix Ronnie.cz, jsem toho do sebe nacpal opravdu strašně moc, že jsem se nemohl hýbat. Než jsem ale dojel domů, tak jsem to, co jsem měl s sebou sbalené z rautu, do sebe narval. Ještě jsme se stavovali v Globusu, kde jsem také jedl a po příjezdu domů jsem zase jedl. Na kilogramy ti nedokáži říct, kolik toho bylo, ale bylo toho fakt strašně moc… Myslím si, že než jsem dojel domů, tak jsem tak ty 4 kilogramy mohl přibrat. (smích) Jinak za 5 dnů od závodů jsem přibral 11 kilogramů. (smích)

Jak jinak v mimosoutěžním období vypadá tvůj běžný jídelníček v tréninkový den?

Bezprostředně po závodech mívám chuť na všechno asi 14 dní až měsíc, než mě zase vše omrzí a vrátím se ke kulturistickému jídlu, které se v podstatě skládá z vařené rýže a kuřecího masa, vloček, corn flakes, nejím smažené a občas tam „sklouzne“ nějaké to sladké, ale jinak se snažím jíst kvalitně i mimo soutěž.

Kolik času před plánovanou soutěží začínáš s předsoutěžní dietu a jak vypadá její složení?

Tentokrát jsem s dietou začínal asi dva měsíce před závody, ale sám jsem nevěřil, že budou stačit. Vzhledem k tomu, že jsem tam měl kardio a cvičil dvakrát denně 5 dní v týdnu, udělalo to určitě své. Dieta se skládala z rýže, vloček, množství zeleniny, kuřecího masa, zezačátku jsem první měsíc dával ještě i nějaké ovoce a mléčné výrobky, než jsem je z jídelníčku vyřadil a přešel na samotnou zeleninu, rýži a kuřecí maso.

Jaké suplementy používáš v objemové fázi a jaké mají místo ve tvé přípravě až v předsoutěžním období?

Vzhledem k tomu, že jsem nebyl zaměstnaný a měl jsem málo peněz, takže ač bych si nerad pořád stěžoval na finance, tak to s nimi nebylo moc dobré a měl jsem akorát sacharidový nápoj. Co se týče diety, bylo to trochu těžší, protože v předsoutěžní přípravě, která mi byla podkladem, bylo doplňků poměrně hodně a já na ně neměl peníze, takže jsem až v posledních 4 týdnech aplikoval tři nejdůležitější – BCAA, aminokyseliny a glutamin. Vedle toho ještě celou dietu spalovač…

…jaký je tvůj oblíbený?

Tenhle byl můj první, protože jsem nikdy žádný spalovač nepoužíval, takže Cutting Edge. Samozřejmě jsem v přípravě musel brát i hodně vitamínů, takže jsem bral také multivitamín, vitamín C, také Preventan, který fungoval opravdu hodně a to je asi všechno. Vlastně ještě 80 % proteinový nápoj, ale to beru jako samozřejmost.

Prozradíš nám, čím se vlastně živíš?

Teď jsem právě na pracovním úřadě, mám pouze takovou malou brigádu v kanceláři a ještě mám nějaké peníze z říční lodi, na které jsem vloni dělal 4 měsíce číšníka.

Máš vedle práce a tréninku čas sledovat aktuální dění v kulturistice i prostřednictvím internetových portálů?

Ronnie.cz určitě každý den sleduji. (smích)

Přiznej se, zúčastňuješ se diskuzí?

Dříve jsem se i zúčastňoval, ale dnes již spíše ne.

Zajímalo by mě, jaký je tvůj názor na online přenosy ze soutěží, jak je vnímáš jako závodník?

Online přenosy jsou určitě dobrým nápadem, protože v běžných českých médiích se přímého přenosu z kulturistických soutěží nikdy nedočkáme, takže si myslím, že alespoň prostřednictvím internetu se lidi, kteří se o tento sport zajímají, mohou dozvědět více a mohou být přímo u dění.

Komu bys chtěl poděkovat za pomoc v přípravě, koho bys chtěl prostřednictvím tohoto rozhovoru pozdravit?

Určitě bych chtěl poděkovat tobě za úplně skvělé rady, které jsi mi dával, to je asi největší poděkování. Potom bych chtěl poděkovat také svému švagrovi, který mě podržel nejen psychicky, ale hodně mě zásoboval kuřecím masem, což mi v závěrečné fázi pomohlo nejvíc, jak mohlo. Myslím, že bez této pomoci bych na závody asi vůbec nemohl pomýšlet, protože bych na tolik kuřecího masa určitě neměl. Dále bych chtěl poděkovat mojí sestře, která se mi v průběhu přípravy starala o prádlo, a přítelkyni, která mi pomohla psychicky strašně moc a chtěl bych jí poděkovat také za to, že se mnou prožila celé ty tři týdny, které byly nakonec naprosto skvělé a snad nejlepší, co jsem kdy v životě zažil. Také bych chtěl poděkovat mému bratrovi, který mi občas dal peníze i na nějaké to jídlo a zaplatil mi permanentku, bez které by to určitě nešlo.

Prozraď nám, co je pro tebe na celé kulturistice tou největší motivací se dále zlepšovat a podstupovat všechny útrapy předsoutěžní přípravy?

Největší motivací je pro mě, když kolem sebe vidím lidi, jakým stylem jí a jakým stylem žijí, že se s nimi příliš neztotožňuji. Ani s jejich názory, ani s jejich stylem života. Já samotnou kulturistiku beru jako jiný styl života než ten, který je pro běžné obyvatele obvyklý. Pro mě je samotnou motivací v tomto sportu, že jsem jiný než ostatní, že se věnuji něčemu úplně jinému než všichni ostatní. Místo toho, abych šel v pátek někam chlastat, seberu se a jdu cvičit a všichni se hrozně diví proč, ale já v tom nevidím žádné proč. Já vidím "proč" v tom, co dělají právě oni.

Motivací je pro mě také to, co s tělem vůbec člověk dokáže udělat. Co s celým tělem dokáže udělat jen samotná strava. Nikdy bych nikomu nevěřil, kdyby mi řekl, že samotnou stravou lze ovlivnit psychiku člověka. Když je totiž člověk v dietě a zvláště na sacharidových vlnách, tak přemýšlí úplně jinak, než když může jíst cokoliv. Veškerá změna, která v člověku proběhne, má samozřejmě své plusy i mínusy, ale já jsem změny opravdu uvítal, protože mi některé daly opravdu hodně kuráže, některé mi daly dost nervů, ale na druhou stranu jsem rád, že něco takového dokáži se svým tělem a vůbec i svou psychikou udělat, to je pro mě také motivace.

Kdybych měl i dostatek financí, byla by pro mě motivací i špičková kulturistika, která pro mě tedy momentálně motivací není. Samozřejmě, že kdyby byl dostatek kapitálu, byla by obrovskou.

Co bys vzkázal našim čtenářům, kteří váhají, zda příští rok vyzkoušet prkna soutěží v kondiční kulturistice?

Určitě by nikdo neměl váhat se zúčastnit. Člověk pozná mnoho lidí, kteří se tomu věnují déle, a nasbírá hodně zkušeností. Pokud se někdo pro takovou soutěž rozhoduje a ví, že se tomuto sportu chce věnovat dál a déle, tak by si to měl vyzkoušet, protože to nic nestojí, jen námahu.

A konečně otázka na závěr: máš nějaké životní či tréninkové motto, kterým se řídíš v průběhu tvrdých příprav na soutěže?

Moje životní motto je, že na náš sport a vůbec celou předsoutěžní přípravu nemají opravdu všichni, ale jen pár lidí…

Děkuji, že sis udělal čas na náš rozhovor a za všechny čtenáře našich stránek ti přeji vydařený premiérový start v soutěžní kulturistice a další výkonnostní růst.

Fotogalerie z tréninku: