Milan Šádek - rozhovor

Vítám Vás u dalšího pokračování seriálu rozhovorů s našimi nejlepšími závodníky, kteří se s plným nasazením připravují na podzimní Mistrovství světa juniorů a masters 2008, které se uskuteční od 28. listopadu v Plzni. V dnešní části si kompletně představíme Milana Šádka, dorosteneckého dvojnásobného mistra ČR ve sportovní kulturistice, juniorského vicemistra světa v klasické kulturistice a mistra ČR v bench-pressu. Nahlédněte v následujících řádcích do Milanovy soutěžní minulosti, jeho životního stylu vrcholového závodníka i do současné přípravy na MS, kde by po loňské stříbrné medaili chtěl letos získat kov nejcennější!

Milane, ani ty se nevyhneš vyzpovídání o několika základních informacích na úvod: kolik ti je let, odkud pocházíš a v jakých kategoriích jsi v posledních letech soutěžil?

Je mi 19 let, táhne mi na dvacet, takže budu ještě celý příští rok v juniorech. Trénuji již šest let, od svých třinácti. Pocházím ze Zlína a co se týče kategorií, soutěžil jsem v dorostu do 72 kg a teď poslední rok v juniorech v klasické kulturistice. V loňském roce jsem si vyzkoušel i disciplínu silového trojboje - bench-press, kde jsem se začlenil mezi borce do 80 kg.

Zavzpomínal bys trošku na své dětství a pověděl nám pár slov, jak jsi jako malý kluk přicházel do prvních kontaktů s posilovnou a kdy jsi pak začal se skutečným pravidelným cvičením?

První podnět vzešel od mého táty, který trénuje už od svých 16 let. Takže jsem odmalička viděl jeho svaly a hodně se mi líbilo, že vypadá lépe než ostatní tatínci. Také jsme spolu sledovali filmy s Arnoldem, což byl další popud, který mě motivoval na sobě zapracovat. On byl spolu s tatínkem mým prvním vzorem. Když táta chodil cvičit, občas mě brával s sebou do posilovny, ale se skutečným pravidelným tréninkem jsem začal až ve 13 letech, kdy jsem zlanařil kamarády ze školy. Jeden z nich se mnou vydržel trénovat asi 4 roky, ale pak jsme šli každý na jinou školu, takže jsme oba jinde. Teď momentálně trénuji s tátou.

Kdo tě přivedl k myšlence vyzkoušet kulturistiku závodně a jak probíhala tenkrát tvá první příprava a posléze i soutěž? Kolik ti tehdy bylo let?

Pokud si dobře pamatuji, bylo mi 14 let a zrovna jsem přišel z posilovny. U nás doma byl majitel fitka, ve kterém trénuji, a když jsem se převlékal, řekl mi, že vypadám docela dobře a jestli bych nechtěl vyzkoušet nějakou soutěž v kulturistice. Tak se mi jeho nabídka rozležela v hlavě, podíval jsem se na kalendář a nejbližší soutěž byla za 5 týdnů. Rozhodl jsem se, že ji vyzkouším, abych získal nějaké zkušenosti. Příprava probíhala tak, že jsem celých 5 týdnů měl jen 100 g sacharidů a 500 g masa na den. Pak jsem všel na první soutěž a byl jsem docela překvapený. V rozcvičovně jsem potkal Láďu Housera a v tu chvíli jsem si myslel, že hned odejdu domů, protože to tehdy pro mě bylo něco neskutečného. Nakonec dopadlo všechno docela dobře a skončil jsem druhý hned za Láďou. Byl to pro mě první velký úspěch v životě a podnět, abych se pořád dál zlepšoval.

Po první soutěžní zkušenosti nabrala tvá kariéra závodníka jasný směr, připomenul bys nám své prozatímní dosažené soutěžní úspěchy?

V mladším dorostu jsem se na první soutěži umístil druhý, v dalším roce jsem v mladším dorostu vyhrál absolutní titul, první rok staršího dorostu jsem vynechal, abych se pořádně nachystal na druhý rok ve starším dorostu, kdy mi bylo 17 let. Bohužel jsem si hned na začátku samotné předsoutěžní přípravy zlomil nohu, což mě vyřadilo na 8 týdnů z tréninku... ale co si budeme povídat, trénoval jsem dřepy i se sádrou, trochu jsem ji rozlámal a přes bolest jsem to nějak zvládnul. Na soutěži se mi pak povedlo vyhrát opět titul absolutního mistra. Následující rok přišel přechod mezi juniory, kde jsem si ještě příliš nevěřil. Proto jsem využil příležitosti a vyzkoušel Mistrovství ČR v bench-pressu, které jsem vyhrál v kategorii do 80 kg výkonem 160 kg. Soutěžní prkna mi ale strašně chyběla, a tak jsem si řekl, že využiji nejbližší příležitosti, kdy bych se na ně mohl v juniorech postavit. Shodou okolností to bylo Mistrovství světa... Šel jsem tam s tím, že bych se rád nominoval a vyzkoušel si tu atmosféru, takže jsem začal pořádně dřít a vše dodržovat už asi 5 nebo 6 měsíců před soutěží a nakonec jsem skončil na druhém místě.

Jmenoval bys důležité mezníky a okamžiky v průběhu dorosteneckých a juniorských let, které tě jako závodníka nejvíce ovlivnily?

V roce 2004 jsem byl pozván na soustředění v Měříně, které tenkrát vedla Bára Benešová s Martinem Novotným a potkal zde stejné blázny jako já, kteří náš sport milují. Tam jsem zažil první skutečný trénink nohou s Martinem Novotným, který mi dal takovou nakládačku, že jsem nemohl dojít do pokoje a ještě celý další týden jsem chodil ve škole po schodech po čtyřech. Všichni se na mě dívali divně, ale trénink s ním mi dal hodně a od té doby jsem svůj přístup ke cvičení úplně změnil. Abych se přiznal, tak jsi mě docela ovlivnil i ty. Když jsem vyhrál absolutku v mladším dorostu v roce 2004, viděl jsem tě, jak jsi tehdy vyhrál starší dorost. Nechápal jsem, jak je možné vytvořit takovou formu. Díky tomu jsem se pak sám ve starším dorostu soustředil, abych měl co nejlepší formu a snažil se ti přiblížit. To mě určitě také hodně ovlivnilo, protože jsem tehdy poprvé v životě viděl někoho tak vyrýsovaného.

Jak dlouho ses chystal na Mistrovství světa v loňském roce? Povíš zejména těm, kteří nesledují naše partnerské stránky kulturistika.net, jež vedeš, historku o svém rozhodnutí doslova ze dne na den zúčastnit se světového šampionátu?

Největší motivaci jsem dostal, když jsem šel dělat reportáž z Mistrovství ČR juniorů 2007, fotil jsem kluky a koukal se, jak pózují. Cítil jsem, jak na tom pódiu chybím. Proto jsem začal přemýšlet, kdy bych mohl jít co nejdříve na soutěž. Hlavní podnět přišel, když jsem si psal s Patrikem Jablonskim prostřednictvím ICQ. Zmínil se, že se má konat soustředění talentované mládeže, a já si vzpomněl, jaké to bylo v Měříně. Říkal jsem si, že bych se tam strašně rád dostal. Jelikož jsem ten rok nesoutěžil, nebyl jsem pozván, ale Patrik z hecu říkal, že kdybych chtěl jít na Mistrovství světa, že bych na soustředění určitě mohl. Tahle myšlenka se mi rozležela v hlavě, ráno jsem se probudil s tím, že to zkusím, šel jsem hned běhat, nasadil dietu a snažil se dostat na soustředění. Zavolal jsem tobě, protože jsem věděl, že na něm budeš, jestli bys to nezkusil u Lídy trochu domluvit a povedlo se. Bohužel to bylo ten samý den, co se konalo již zmiňované Mistrovství ČR v bench-pressu, takže jsem odbenčoval, dostal medaili a hned sedl do auta a jel za Vámi. Říkal jsem si, že tam budu jako nějaký vetřelec, že se mnou nikdo nepočítá a budu tam jako nějaká vtěrka, že se chystám na juniory a přitom na to nebudu mít, že se mi vysmějete... a nakonec byly reakce úplně opačné, uvítání bylo výborné a mě to hodně nakoplo.

Kdy jsi zahájil přípravu na letošní Mistrovství světa? Dost ti ji poznamenala jak maturita, tak přijímací zkoušky na vysoké školy, při nichž ses prý dokonce zranil?

Zranil jsem se, když jsem dělal talentové zkoušky na Masarykovu univerzitu, natrhl jsem si při sprintu na 100 m levý biceps femoris. Bohužel mě to dost ovlivnilo v tréninku, nemohl jsem dlouho pořádně trénovat a ještě teď mám psychický blok - bojím se jet dřepy tak hluboko jako dřív a malinko to ještě cítím. Přípravu jsem zahájil hned po maturitě, 26. května.

S jakou hmotností jsi musel absolvovat jednu z povinných disciplín na přijímacích zkouškách - běh na 1500 m? Jak ses při něm cítil?

Cítil jsem se hrozně, měl jsem 90 kg, ale fyzičku už jsem měl v tu dobu docela dobrou, protože jsem měl hodně natrénováno. Ovlivnilo mě ale dost to zranění, protože patnáctistovka se běžela 10 minut po sprintu. Už sama o sobě pro mě byla smrtící disciplínou, na kterou jsem trénoval opravdu 4 měsíce, protože jsem vždycky běh nesnášel a vytrvalost mi nikdy nešla. Když jsem doběhl sprint, nevěděl jsem, co se stalo, jestli jsem si sval natáhl, natrhl nebo přetrhl, ale říkal jsem si, že když už tam jsem a tolik jsem tomu obětoval, že to musím zaběhnout tak jako tak. Měl jsem u sebe dva Brufeny, kdyby mě přepadla bolest hlavy, tak jsem si řekl, že je zkusím použít, rozkousal jsem je, zapil vodou a 10 minut poté, co jsem si natrhl sval (což jsem tehdy ještě nevěděl), jsem nastoupil na patnáctistovku. Limit byl stanoven na čas do 6 minut, což pro mě bylo brutální. Když jsme se rozeběhli, všichni mi utekli, ale zatnul jsem zuby a říkal si, že když už tu jsem, musím to dokázat. Nakonec se mi podařilo zaběhnout za 5:51 a jsem přijatý i přesto, že jsem se zranil.

Na jakou školu ses nakonec dostal a co si myslíš, že se v tvém životě či přípravě nyní při příchodu na vysokou změní?

Netroufám si zatím říci, co se změní, ale dostal jsem se na fakultu sportovních studií při Masarykově univerzitě, kde budu studovat trenérství. Naštěstí budu bydlet v bytě, ne na koleji, takže by tím příprava neměla být moc zkomplikována, a co se týče dalších změn, uvidí se za týden, až začne škola (smích), ale věřím, že se s tím poperu a nějak vše zvládnu.

Stihneš se tedy na světový šampionát plnohodnotně nachystat? Jakou jsi měl v loňském roce formu touto dobou?

Určitě lepší, než mám teď, ale myslím si, že jsem to loni hodně uspěchal a spálil jsem zbytečně moc svaloviny. Bojím se, že teď udělám stejnou chybu, protože zase utahuji dietu a myslím si, že zbytečně příliš. Jak nemám trenéra, jsem na sebe trochu přísnější a pak to tak dopadá.

Jaké umístění by sis přál?

Když jsem skončil už jednou druhý, tak mě láká ta zlatá medaile. (smích)

Ani tebe nemine otázka, jak vnímáš, že se Mistrovství světa 2008 uskuteční v České republice. Je pro tebe o to větší výzvou nebo neděláš rozdíl, kde se závod uskuteční?

Pro mě je to prostě mistrovství světa, ať se koná kdekoliv, budu se snažit připravit co nejlépe. Ale díky pořádání v ČR tam budu mít hodně kamarádů a známých, kteří mi slíbili, že se na mě přijedou podívat. Takže se budu snažit je nezklamat a fakt do toho dám vše. Je to ještě takový bonus navíc. Vždycky jsem si říkal, že bych byl rád, kdyby někdy bylo nějaké mistrovství světa tady u nás, že bych na něm rád startoval a teď se mi přání konečně vyplní. Jsem rád, že to takhle vyšlo.

Máš představu, v jaké kategorii bys chtěl startovat?

Mně nejvíce vyhovuje klasická kulturistika, s mou vahou a výškou je pro mě ideální kategorií. Nevím, jestli bych se do 75 kg ve sportovní kulturistice vešel a nad 75 kg, co si budeme povídat, kdyby se porovnával 77kilový závodník s devadesátikilovým, to je trochu nefér. Pokud by existovala kategorie do 80 kg, tak bych ji zkusil, ale takhle je pro mě nad 75 kg moc velká kategorie.

Povíš nám svůj názor na obě kategorie, tedy jak na klasickou, tak na sportovní kulturistiku?

Myslím si, že mezi zmíněnými kategoriemi není extra rozdíl, měl jsem dojem, že v klasické se bude více upřednostňovat estetika, ale podle zkušeností z loňského roku bych řekl, že tomu tak není. Je normální kategorií, kde je pouze dán poměr výšky a váhy, a jsou v ní stejná pravidla jako v kulturistice sportovní.

Ze kterých potencionálních soupeřů pro Mistrovství světa 2008 máš největší respekt?

Co si budeme nalhávat, máme tady mistra Evropy a vicemistra světa Lukáše Topinku, který se mnou bude nejspíš v kategorii, takže je asi největším soupeřem. Ze zahraničních nevím, kdo by mohl startovat a koho bych mohl potkat.

Jaká je v současné době tvá tělesná hmotnost a jaké nejvyšší mimosoutěžní váhy se ti podařilo od prosincového Mistrovství světa dosáhnout? Kolik měříš?

Měřím 175 cm a po Mistrovství světa jsem se věnoval hlavně tomu, abych odmaturoval, takže šel trénink trošku stranou. Můj plán byl, že nejdřív musím udělat maturitu a pak teprve mohu začít s přípravou na svět, protože dokončit školu bylo pro mě důležitější. Povedlo se mi dostat až na nějakých 92 kg, ale forma byla tragická, takže jsem hned po maturitě upravil stravu a postupně utahuji dietu, abych vše stihl. V současné době mám 83 kg.

Děláš v letošní přípravě na světový šampionát něco jiného než předešlý rok?

Myslím, že ani ne. Dělám téměř všechno stejně jako loni, jen se snažím trochu více zapracovat na slabinách, jako jsou třeba ramena a záda, chtěl jsem spravit i hemstringy, ale to zranění mě bohužel hodně ovlivnilo a asi je nestihnu zpracovat tak, jak jsem chtěl.

Pokud se nemýlím, jsi jedním z nejtestovanějších juniorských závodníků. Můžeš nám říci, kolik jsi od jara 2007 podstoupil soutěžních a mimosoutěžních antidopingových kontrol a jaký měly výsledek?

Kontrolovali mě za poslední rok pětkrát, poslední kontrolu jsem prodělal před týdnem. Samozřejmě všechno negativní.

Popsal bys našim čtenářům kompletně svůj současný obvyklý den v přípravě na Mistrovství světa včetně všech jídel?

Teď jsou ještě prázdniny, takže nedělám nic jiného, než že trénuji, jím a spím. Vstávám většinou kolem deváté hodiny. Snídani si udělám podle toho, kolik mám na daný den sacharidů. Obvykle se skládá z vaječných bílků a ovesných vloček, které většinou smíchám dohromady. Kolem 11. hodiny si připravím nějaké maso a v jednu jdeme s tátou na trénink. Před polednem je výhoda, že je v posilovně méně lidí a můžu si dovolit cvičit kdekoli bez zbytečného čekání. Po tréninku hned vypiji proteinový nápoj a hodinu poté sním doma zase 200 g masa. Pokud mám sacharidy, tak i rýži. Každé 2,5 hodiny jím totéž s tím, že ubývají sacharidy, večer už místo nich zařadím třeba jen nějakou zeleninu. Poslední jídlo přijde na řadu v 11 hodin večer, bývá jím 150 g masa.

Co kromě přípravy jako mladý člověk přes léto ještě děláš? Máš přítelkyni?

Přítelkyni nemám a ani nemám teď náladu ji hledat, protože už jsem to mnohokrát zkoušel a nikdy se mi to nějak nepodařilo, tak nevím, asi nejsem ten typ pro ženské. Na diskotéky nechodím, alkohol nepiji nikdy, ani když nejsem v přípravě, natož teď. S holkami to vždycky nějak ztroskotalo, asi teprve budu muset zjistit, v čem je chyba. (smích) Přes léto jsem měl ještě brigádu, maloval jsem takový starý velký dům a jinak samozřejmě pracuji na internetových stránkách.

Pojďme se podrobněji podívat na tvůj trénink. Jak v současné době trénuješ?

Tréninkový split nemám žádný přesně určený, vždycky trénuji podle pocitu. Někdy cvičím 2+1, jindy 3+1, občas jedu i 5+1, záleží, jak jsem zregenerovaný. Obvykle trénuji nohy samostatně, protože bych k nim asi nic jiného nezvládnul, pak trénuji klasicky prsa s tricepsem, záda s bicepsem a ramena buď přidám k jednomu z předešlých tréninků, nebo je zařadím samostatně a s nimi pořádně odtrénuji břicho, lýtka a kardio.

Narozdíl od nejmenovaného juniorského mistra Evropy z Jihlavy máš naopak otázku na maximální silové výkony celkem rád, protože jsi mimo jiné i mistrem České republiky v bench-pressu z minulého roku. Jaké jsou tedy tvé nejlepší silové výkony a s jakými vahami cvičíš v sériích?

V bench-pressu je to 160 kg uznaných na soutěži, mrtvý tah netrénuji z obav, že bych si zranil záda, rekord v dřepu mám 8 opakování se 180 kg. V sériích cvičím prsa s 52 kg jednoručkami pro 6 až 8 opakování, na ramena používám 36 kg jednoručky pro 8 opakování tlaků, na bicepsové zdvihy velké činky jsem zvládnul 60 kg pro 6 opakování. Na legpress jsem měl nejvíc naloženo 340 kg jen v kotoučích pro 6 opakování, přítahy jednoručky jsem dělal s 52 kg činkou, protože větší v posilovně nemáme, a přítahy v předklonu cvičím většinou se 100 kg.

Vzpomněl by sis na nejtvrdší trénink svého života?

Ano, moc dobře. Bylo to na soustředění před Mistrovstvím světa. Nejsem zvyklý trénovat příliš intenzivně, protože mi takové cvičení úplně nevyhovuje, ale před soutěží je to samozřejmě žádoucí. Takže jsem zažil brutální změnu. Měli jsme tréninky 2x denně 14 dní a každý mě úplně zničil. To byly nejtěžší tréninky v životě a také mě hodně ovlivnily, protože hned po Mistrovství světa, když jsem začal sám trénovat, jsem se snažil vyrovnat té intenzitě, ale nezlepšoval jsem se. Prostě už to nebylo ono. Před soutěží je to ideální, ale v objemu potřebuji spíše těžké váhy, na které reaguji lépe.

Využíváš doplňkové sporty a aerobní aktivity?

Rád jezdím na kole, na kolečkových bruslích, máme tady cyklostezku, takže jsem na ní býval hodně často. S tátou nebo s bráchou chodíme hrát tenis. Aerobku ve smyslu rotopedu jinak dělám jenom v dietě, na kole se ven jedu svézt i v objemu, protože mě to baví a mám to rád.

Nahlédněme do tvé kuchyně. Jak v mimosoutěžním období vypadá skladba tvého jídelníčku a jak ho posléze upravuješ při přechodu do předsoutěžní diety?

Vždy se snažím jíst dostatek masa, abych i při volnějším posoutěžním režimu měl alespoň 1,5 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti. Takže vždycky zařazuji maso a rýži, v objemu se ve stravě objeví i nějaké ty sladkosti, přece jenom jsem člověk. Když se ale blíží soutěž, všechny sladkosti vyřadím a už si hraji jenom s příjmem sacharidů ve formě racio chlebíků a rýže... to je vlastně vše.

Které doplňky výživy mají ve tvé přípravě stálé místo i v mimosoutěžním období a které volíš až s blížící se soutěží?

Vždycky mám doma nějaký protein, bez něj se neobejdu. Občas volím v objemu ještě kreatin, ale jinak nic speciálního. S blížící se soutěží začnu používat i BCAA a komplexní aminokyseliny, ale jinak nejsem v tak dobré finanční situaci, abych využíval velké množství doplňků. Spalovače teď momentálně ještě nepoužívám, protože si je šetřím až do pozdější fáze přípravy na posledních 8 týdnů, spíše ale z důvodu, aby mě nakoply. V nich obsažený kofein mě pořádně nabudí - mohu pak trénink odjet pořádně.

Pokud vím, máš v tomto směru dokonce i sponzora?

Mám sponzora pouze co se týče vitamínů: multivitamíny, vitamín C a přípravek na klouby mi zajišťuje firma JML, dodávají mi je po celý rok. Vždycky, když mi dojdou, řeknu si a oni pošlou další. Jsem moc rád, že alespoň za tohle ušetřím.

Ke cvičení tě přivedl tvůj tatínek, ale kdo tě poslední sezóny připravuje na závody vrcholové úrovně?

Po celou dobu se připravuji sám, kromě Mistrovství světa, na něž jsem byl poslední dva týdny pod dohledem státních trenérů. Musím říct, že to byla velká výhoda. Člověk se pořád nestresoval, jakou mám formu, kolik si má dát jídla, jak vše načasovat. Výborně se o mě postarali a musím říct, že všechna soustředění jsou v tomhle perfektní.

Vraťme se ještě ke tvému tatínkovi. Slyšel jsem, že ho nakonec prý budeš chystat na závody v kategorii masters právě ty?

Když jsem po maturitě zahájil přípravu na Mistrovství světa, potřeboval jsem nějakého sparing partnera, aby za mnou při tréninku stál a pomáhal mi, tak jsem zkusil cvičit s tátou a nakonec se to dobře ujalo. Trénoval se mnou, stejně intenzivně, pořádné váhy, začali jsme se hecovat a nakonec nám to dobře klape. Hlídám ho hodně i ve stravě, protože předtím ji moc nedodržoval. Teď na ni sice klade větší důraz, ale pořád nejí, jak by měl. Každopádně ho tato velká změna hodně ovlivnila, jiný přístup v tréninku se na něm také dost projevil a začal se hodně zlepšovat. Takže jsme zauvažovali, že by mohl zkusit soutěžní prkna... já stále doufám, že příští rok ho v kategorii masters uvidíme. Věřím, že se dílo povede. Bylo by to zajímavé, protože já se na jaře budu také chystat a junioři bývají s masters v jeden den, takže bychom oba dva soutěžili spolu. To by mohlo být pěkné.

Přemýšlím, jestli má cenu se někoho s internetovou přezdívkou "Nasser" ptát na jeho oblíbeného kulturistu, ale jací jsou tvoji nejoblíbenější závodníci světové amatérské úrovně a profesionální scény?

Abych se přiznal, úplně ze všech kulturistů se mi nejvíce líbil Kevin Levrone. Důvodem výběru téhle přezdívky je, že Nasser byl zvláštní postavou, je to takové trochu kontroverzní a hned si toho člověk všimne, že to není nějaká obyčejná přezdívka. Momentálně se mi z profesionálních kulturistů líbí Dexter Jackson a Dennis Wolf. Z naší scény nesmím opomenout Tomáše Bureše. Dokonce máme ve fitku jeho plakát a vždycky, když se na něj podívám, mám větší chuť do tréninku.

Jmenoval bys i nějaké své vzory nebo tebou respektované závodníky na úrovni dorosteneckých či juniorských kategorií, které jsi v průběhu mnoha soutěžních let na závodech či soustředěních poznal?

Určitě bych začal prvním, který mě ovlivnil, Láďou Houserem, byl opravdu výraznou postavou. Teď v poslední době je to Lukáš Topinka, je nepřehlédnutelný, kam dojde, vyhraje.

Co je pro tebe v soutěžní kulturistice největší motivací?

Největší motivací pro mě je, abych si dokázal, že když něco dělám, tak to dělám pořádně. Také mě motivuje, když někam dojdu, aby o mně věděli a dokázal jsem jim, že jsem v tom dobrý. Když už tomu teď věnuji skoro celý život, ať je vidět výsledek.

Kdyby ses v myšlenkách ještě jednou vrátil o několik let zpět, vzpomněl by sis, jakých největších chyb ses jako začátečník dopouštěl? Co bys vzkázal dnešním mladým sportovcům, na co si dát v začátcích největší pozor?

Největší mou chybou bylo, že jsem se v objemu vždycky „zprasil“, protože diety byly potom nepříjemné. Takže bych klukům doporučil, aby to po soutěži moc nepřeháněli a trochu se udrželi kvalitnější. Dále bych všem poradil, aby trénovali technicky správně, protože když vidím ve fitku kluky, tak jsou jejich tréninky někdy doslova tragické. Spíš si škodí, než pomáhají.

Jak jsem již zmínil v některé z předešlých otázek, vedeš internetové stránky zaměřené na posilování zejména pro mladé a začínající sportovce kulturistika.net, takže je nesmysl se tě ptát, jestli jako sportovec sleduješ na internetu dění v našem sportu. Rád bych se tě ale zeptal, jaký je tvůj pohled na internetové diskuse o kulturistice?

(smích) Ach jo… Co se týče diskusí, hodně se mi nelíbí, že když se na internetu objeví fotky někoho úspěšnějšího, tak za tím okamžitě vidí každý steroidy a ne dřinu, kterou musel podstoupit. Vyjde článek o nějakém úspěšném juniorském závodníkovi, okamžitě se objeví chytráci, kteří píší, že jsou jenom na bobulích. Ale ať si uvědomí, že si jen hrají na chytráky, ale nemají vůbec ponětí, o čem to je, nestáli nikdy na prknech.

Komu bys chtěl poděkovat za pomoc a podporu v průběhu soutěžních let? Koho bys chtěl prostřednictvím našeho rozhovoru pozdravit?

Poděkoval bych určitě nejvíce svým rodičům, není co dodat, bez nich bych se našemu sportu věnovat nemohl, podporují mě odmalička. Tolerují mi všechny mé diety, komplikace, které jsou v přípravě, a podporují mě ve všem, bez nich by to opravdu nešlo. Dále bych rád poděkoval svému bývalému sparing partnerovi Jardovi Chromičovi, který se mnou dlouhou dobu trénoval a odsoutěžil i nějaké závody. Samozřejmě bych také rád poslal své díky sponzorům, hlavně firmě JML a v loňské přípravě mi pomáhal hodně i Aminomax. Našlo by se více lidí, kterým bych chtěl poděkovat, ale nechci všechny jmenovat, protože by se určitě našla spousta jiných, na něž bych zapomněl a kteří by mi to měli za zlé. Pozdravit bych chtěl všechny, kteří mi fandí, mají rádi tento sport a čtou tyto i moje stránky.

Máš heslo nebo motto, kterým se jako vrcholový sportovec řídíš?

Je jich víc, ale vyberu z nejoblíbenějších: "vyhrát může jen jeden" a "když něco děláš, dělej to pořádně".

Chtěl bys něco vzkázat našim čtenářům?

Chtěl bych jim říci, aby se přijeli podívat do Plzně.

Děkuji ti za rozhovor a spolu se všemi čtenáři našich stránek ti přeji, ať se ti co nejlépe vydaří zbytek přípravy i výsledná forma a ať dosáhneš na Mistrovství světa na tu nejtřpytivější medaili!

Díky, budu se snažit, dám do toho všechno.

Fotogalerie z tréninku stehen