Reklama:

Tomáš Kořínek pod Braněm aneb jak sundat mezi závody dalších 13 kg

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Přechod mezi kategoriemi, změna trenéra a především návrat k původnímu kulturistickému snu. Tomáš má za sebou poměrně pestrou sezónu, během níž vyzkoušel physique i váhovou kulturistiku. Jeho skutečným cílem ale vždy bylo classic physique. Nyní pod vedením Branislava Bruna absolvuje jednu z nejnáročnějších příprav svého života a pokouší se dostat ze 107 kg na limit 94,5 kg. Před sebou má jediný cíl - Dennis James Classic Pro Qualifier a vysněnou profesionální kartu. Jaké změny nová spolupráce přinesla, co všechno musí extrémní přípravě obětovat a proč tentokrát nepřipouští žádný plán B?

Tomáši, letos máš zkušenosti s kategoriemi physique i váhovou kulturistikou. Jakých výsledků jsi zatím dosáhl?

Správně, jak říkáš. Tento rok mám zkušenosti s váhovou kulturistikou i kategorií physique, ačkoliv ani jedno z toho původně nebylo v plánu. Když to rychle shrnu za celou svou dosavadní závodní kariéru, tak moje začátky sahají ještě do doby, kdy mi bylo sedmnáct nebo osmnáct let. Tehdy jsem vyhrál své první kondiční soutěže, konkrétně mistrovství Čech a mistrovství České republiky v kategorii physique. Tam jsem tedy začínal. O několik let později, zhruba ve svých jednadvaceti až dvaadvaceti letech, už jsem se rozhodl posunout dál a nastoupil jsem na svou první soutěž NPC. Zvolil jsem kategorii, které jsem se vždycky chtěl věnovat, a to classic physique. Jednalo se o regionální soutěž v Německu, kde jsem nakonec obsadil první místo a získal také absolutní vítězství. To pro mě byla skvělá motivace. Ačkoliv následná pozávodní fáze nedopadla úplně nejlépe, ale o tom si můžeme povědět někdy jindy. Hned rok po mém absolutním vítězství na regionální soutěži v Německu mě totiž čekala další velmi důležitá soutěž - mé první EVLS a zároveň první Pro Qualifier v kategorii classic physique. Právě tam nastal velký problém s váhou na poslední chvíli. Byla to náročná situace jak po fyzické, tak především po psychické stránce a v podstatě jsme ji nezvládli tak, jak jsme si představovali. Váhu jsme stahovali na přibližně 94,5 kg. Kvůli určitým chybám, ať už v úvodní fázi dehydratace, nebo v celkovém přístupu k udržení flexibility, mobility a dalších důležitých aspektů, jsme nakonec nenaměřili tolik, kolik jsme očekávali. Výsledkem bylo, že jsem musel ještě hodinu před nástupem na pódium v pražské sauně stáhnout dalších 2,5 kg, abych vůbec splnil váhový limit a mohl na EVLS závodit. Nakonec jsme se tedy dostali na závodní váhu přibližně 92 kg. V samotném Pro Qualifieru jsem se umístil zhruba na sedmém místě. Celou tuto zkušenost jsem vnímal jako velké ponaučení, ale zároveň také jako určité selhání. V tu chvíli jsem byl především rád, že to mám za sebou, protože závěr této přípravy byl opravdu extrémně náročný a upřímně řečeno hrozný.

Co se týče letošních výsledků, v kategorii physique jsem ve své kategorii skončil na druhém místě (EVLS Prague Amateur). Jak už jsem ale zmiňoval, moje účast byla poměrně nečekaná. V podstatě jsem neměl vůbec vyzkoušené pózování, ať už přední, nebo zadní pózu. Proto pro mě bylo druhé místo poměrně zajímavým výsledkem.

Jak se vyvíjela tvá soutěžní váha?

Co se týče soutěžních vah na jednotlivých soutěžích, tak na regionální soutěži v Německu, kde jsem získal absolutní vítězství, jsem vážil přibližně 89 až 89,5 kg. Potom na svém prvním EVLS jsme původně počítali se soutěžní váhou někde mezi 93,5 až 94,5 kg. Jak už jsem ale zmiňoval, situace se nakonec zkomplikovala a museli jsme váhu stáhnout až na přibližně 92 kg, se kterými jsem nakonec nastoupil na pódium. Co se týče letošní sezóny, tak na EVLS v kategorii váhové kulturistiky jsem navážil 101,8 kg. Abych nezapomněl, EVLS letos předcházela ještě jedna soutěž, a to BFC Cup. Tam jsem nastoupil v neomezené váhové kategorii a moje váha byla přibližně 106 až 107 kg včetně oblečení.

To je kámen úrazu, protože aktuálně se na další klání chystáš do classic physique, kde tě čeká váhové omezení. Jak jsi vysoký a jaká bude tvá maximální soutěžní hmotnosti?

Jak správně říkáš, váhový limit v kategorii classic physique bývá kamenem úrazu prakticky u všech závodníků, zejména u těch vyšších, ale ve výsledku se s ním potýká velká část závodního pole. Moje výška, kterou si celý život myslím, že mám a kterou mám potvrzenou i od lékařů, se pohybuje mezi 178 a 179 cm. Samozřejmě mi někdy naměřili i více, ale 178 cm je pro mě stoprocentní jistota. Hranice, na které se v tomto případě láme váhový limit, je právě 177,8 cm. Letos mi při soutěži ve váhové kulturistice naměřili 178 cm, a to bez jakékoliv speciální přípravy na měření výšky. Vzhledem k tomu, jakým způsobem teď přistupuji k přípravě, zejména co se týče mobility, flexibility a celkového pohybového rozsahu, jsem si téměř jistý, že se nám podaří naměřit požadovanou výšku i při další soutěži v classic physique. Pokud se to podaří, můj váhový limit by činil 94,5 kg.

Předpokládám, že ti je kategorie classic physique nejbližší z těch všech variant.

Classic physique je pro mě jednoznačně nejbližší kategorií. Na 100 % je to kategorie, která se mi nejvíce líbí a se kterou se nejvíce ztotožňuji. Od chvíle, kdy se objevila na scéně a já ji nějakým způsobem zaregistroval, byla vždycky mým cílem a snem. Na 100 % bych u ní chtěl zůstat, i když zkušenost z letošního roku mě trochu přiměla o tom přemýšlet jinak. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se nám podaří splnit potřebnou výšku, a myslel jsem si, že kvůli váhovému limitu budu muset přestoupit do kulturistiky. Začínal jsem tak trochu ztrácet svůj původní sen a přemýšlel jsem nad tím, že bych všechny kvality, které jsou typické pro classic physique, přenesl právě do váhové kulturistiky. Tam se ale bohužel některé z těchto kvalit tolik neoceňují.

A proč je mi kategorie classic physique tak blízká? Jednak kvůli samotnému přístupu k této kategorii. Člověk samozřejmě posouvá své možnosti na absolutní maximum a v některých aspektech jde někdy dokonce do větších extrémů než závodníci ve váhové kulturistice. Přesto si ale celá kategorie zachovává určitou estetickou linii. Stále dokážu perfektně fungovat jako člověk, líbím se sám sobě a nemusím kvůli závodění ztratit to, co je pro mě důležité. A hlavně, což je asi nejdůležitější, už od začátku vím, že pro tuto kategorii mám potenciál. Mám na ni podle svého názoru vhodné tvary, úzký pas i předpoklady pro pózování. Právě tohle si chci zachovat a dál rozvíjet. To se mi na classic physique líbí opravdu moc. Zároveň obdivuji i lidi, kteří tuto kategorii reprezentují a kteří jsou pro mě inspirací. Dokázal bych o tom mluvit snad donekonečna, ale classic physique je jednoduše můj sen a můj cíl. A chci u něj zůstat, i kdybych si kvůli tomu měl utrhnout obě lýtka!

V poslední době u tebe došlo ke změně trenéra. Od Daniela Broma, dost možná nejlepšího českého pózéra, k Bratislavu Brunovi, slovenské trenérské elitě. Proč tomu tak bylo?

Správně, jak říkáš, jednou z největších a zároveň nejnečekanějších změn letošního roku, možná i celého mého života, je další změna trenéra. Ale co přesně to znamená, to se dozvíme už brzy. Původně jsem měnil trenéra Justina Shiera za Daniela Broma, protože jsem chtěl někoho, kdo je mi geograficky blíž, s kým můžu lépe komunikovat a jehož názory a přístup jsou mi bližší. Dan je navíc jeden z mých nejlepších kamarádů, kterému stoprocentně důvěřuji. Velmi dobře vím, kolik času věnuje studiu, jak přemýšlí a jaký má talent a potenciál stát se nejen jedním z nejlepších trenérů a závodníků, ale také jedním z nejlepších posing coachů a pózerů vůbec.

A proč tedy došlo k další změně? Celé to začalo tím, že si mě Braňo sám všiml na soutěži a následně se mi ozval. Pro mě to byla neskutečně radostná zpráva. Posledního půl roku jsem totiž prakticky každé ráno poslouchal jeho podcasty a sledoval jeho práci, takže moment, kdy se mi sám ozval, byl opravdu až neuvěřitelný. První věc, kterou jsem udělal, byla, že jsem šel za Danem a všechno s ním probral. Byl jsem z toho emocionálně hodně rozhozený, protože změnit trenéra po poměrně úspěšné sezóně a zároveň odejít od jednoho ze svých nejbližších kamarádů nebylo vůbec jednoduché rozhodnutí. Dan mi ale jako můj nejlepší kamarád okamžitě řekl, že do toho mám jít, protože je to obrovská příležitost. Dalším zásadním momentem bylo, že Braňo od začátku jasně řekl, že půjdeme cestou classic physique. Byl přesvědčený, že je to pro mě nejlepší směr, a to nejen z určitého profesního či obchodního hlediska, ale především s ohledem na kvality, které podle něj pro tento sport mám. Právě tím ve mně znovu probudil můj původní sen a připomněl mi, že classic physique je skutečně to, čemu se chci věnovat. A tak jsem si řekl, že do toho jdu. A zatím toho rozhodnutí rozhodně nelituji. Strašně rád bych už teď řekl, že mi Braňo změnil život, ale to zatím nechci předbíhat ani komentovat. Dokud nemáme závody za sebou, nechám si to pro sebe. O to raději si o všem popovídám za týden, až budeme držet v rukou naši profesionální kartu.

Takže jsi letos soutěžil se 107 kg v perfektní formě a v rámci jedné sezóny budeš váhu stahovat až na 94,5 kg. Je to vůbec reálné?

Kdyby to bylo tak, jak se mě ptáš, Péťo, tak by bylo zároveň strašidelné i skvělé nastoupit reálně na pódium v perfektní formě se 107 kg. Těch 107 kg, o kterých jsem se zmiňoval, jsme ale měli naváženo ještě v oblečení před první soutěží letošní sezóny, kterou byl BFC Cup. Tam bych ještě rád doplnil, že původně jsme měli stahovat váhu na 100 kg, ale nakonec se nám otevřela kategorie open, takže jsme se rozhodli jít do ní. Řekli jsme si, že trochu doplníme váhu, necháme tělo odpočinout a následně se pokusíme co nejlépe doladit formu na EVLS, které se konalo o týden později. Takže 107 kg v závodní váze a zároveň v perfektní formě rozhodně nebylo. Na EVLS už jsme ale byli ve velmi pěkné formě a moje váha se pohybovala kolem 102 kg. To znamená, že jsme museli stahovat přibližně ze 102 kg na 94,5 kg. Ani těch 102 kg bych ale rozhodně nenazval perfektní formou. Jsem přesvědčený, že tam bylo stále ještě hodně prostoru pro další zlepšení a shození tuku. A právě teď každým dnem zjišťuji, že dokážu posouvat své hranice ještě mnohem dál, než jsem si původně myslel. Postupně objevuji, že můj skutečný limit je pořád o hodně dál, než jsem si kdy představoval. Takže to ve výsledku není zase tak strašidelné.

Každopádně je to rozhodně nejtěžší věc, kterou jsem kdy v životě podstoupil. Říkám si to prakticky každý den a mám pocit, že každý další den je ještě náročnější než ten předchozí. Zároveň je to ale také to nejkrásnější, co momentálně zažívám. Obrovsky mě motivuje vědomí, že neudělám ani krok vedle a že mě nezastaví žádné nepohodlí ani diskomfort. Jednoduše si jdu za svým cílem, protože moje motivace je momentálně extrémní. A za to vděčím i Braňovi. Právě on ve mně znovu probudil oheň, který tam vždycky byl, ale postupně začínal pomalu vyhasínat. Ne snad v tom smyslu, že bych chtěl s kulturistikou skončit, ale spíše v tom, že jsem začínal uvažovat o přechodu z classic physique do váhové kulturistiky. A právě od toho mě tahle spolupráce znovu odklonila a vrátila mě k tomu, co jsem vždycky chtěl dělat.

Abych ti tedy ještě přímo odpověděl na otázku, jestli je to vůbec reálné, tak původní plán byl dostat se na 94,5 kg už v době, kdy jsem ještě spolupracoval s Danem. Tehdy jsem věřil, že je to dosažitelný cíl. Jakmile jsme se ale začali této hranici přibližovat, forma se týden od týdne zlepšovala, zatímco váha zůstávala prakticky stejná. Postupně jsem proto začínal pochybovat, jestli je to vůbec reálné. Braňo mě ale každý den, jak už jsem několikrát zmiňoval, přesvědčuje o pravém opaku. Dnes už vím, že to stoprocentně reálné je. Jen to nebude zadarmo. A právě to je na tom to krásné.

Co všechno pro sundání dalších 13 kg podstupujete? Jaké změny jste udělali?

V podstatě se snažíme tělo maximálně vyprázdnit od glykogenu a energetických zásob. Pro představu, za ty čtyři až pět týdnů, co spolu s Braněm spolupracujeme, jsme neměli ani jeden refeed, ani jeden high day a ani jedno cheat meal. Prakticky neustále jsme v kalorickém deficitu a zároveň jsme až donedávna drželi tréninky na maximální intenzitě. Změn, které bych mohl vyjmenovat, je určitě hodně, ačkoliv v samotném základu se toho zase tolik nezměnilo. Jak už jsem říkal, Danovy znalosti jsou také na špičkové úrovni, ale Braňo k přípravě přistupuje trochu jiným způsobem. Jedna ze změn, která mě napadá jako první, se týká kardia. Původně jsem zastával názor, že bychom se mu měli co nejvíce vyhýbat, abychom udrželi velikost nohou a svalovou hmotu, kterou jsme se snažili vybudovat během off-season i v průběhu celé přípravy. Braňo má ale na kardio trochu jiný pohled. Je přesvědčený, že v přípravě má své důležité místo. Samozřejmě nemluvíme o žádných extrémních objemech, ale kardio tam jednoduše patřit musí. Změnila se také jeho intenzita. Už se nepohybujeme v rozmezí 100 - 130 tepů za minutu, ale spíše mezi 140 - 150 tepy za minutu. A to je pro mě asi jedna z největších změn. Přestože miluji procházky, pohyb a obecně jakoukoliv fyzickou aktivitu, tak právě tento typ kardia v tak hlubokém kalorickém deficitu, kdy je člověk už opravdu unavený, představuje upřímně velkou výzvu. Jak ale říkám, těch změn je mnohem více a určitě se k nim ještě vrátíme a podrobněji si je rozebereme.

Ještě mě teď při čtení mých předchozích odpovědí napadla jedna velmi důležitá změna, kterou bych určitě neměl opomenout. Braňo totiž dokáže propojovat několik různých světů dohromady. Ať už je to profesionální kulturistika, medicína, ve které je odborníkem a aktivně působí, nebo psychosomatika a další oblasti, které mohou mít vliv na fungování lidského těla. V podstatě se snaží řešit úplně všechno, co řešit lze. Ať už jde o ten nejmenší detail, nebo o zásadní věci, které mohou ovlivnit celou přípravu. Dokáže spojit všechny tyto znalosti a přístupy do jednoho komplexního systému. Už jen to, kolik času a energie tomu věnuje, je naprosto neuvěřitelné. Je schopný kvůli jedinému detailu přečíst třeba tisíc stran odborné knihy, jen aby dané problematice co nejlépe porozuměl. Tohle je pro mě další obrovský rozdíl a jedna z věcí, které si na jeho přístupu opravdu vážím. Schopnost propojit všechny tyto světy, znalosti a zkušenosti do jednoho komplexního a promyšleného celku. A právě to podle mě dělá jeho přístup tak výjimečným.

Jak to snášíš?

Samozřejmě to není jednoduché, ale jak už několikrát říkám, právě to, že je to tak náročné, mě motivuje ještě víc. Především teď, kdy už jsem v této fázi přípravy s Braněm, ve mně ten oheň hoří opravdu naplno. Snažím se mít pod kontrolou naprosto každou část přípravy, kterou ovlivnit můžu. Všechno máme podchycené od pózingu přes trávení, stravu až po úplně všechny další detaily, které mohou hrát roli. Je to náročné, ale zároveň mě to extrémně motivuje. Protože kdyby to bylo jednoduché, dělal by to každý. Zároveň si říkám, že stejně jako já musí podobnými věcmi, alespoň do určité míry, procházet každý závodník, který se chce dostat do takové formy a dosahovat podobných výsledků. Vůbec tedy nepřemýšlím nad tím, jestli je to jednoduché nebo těžké. Prostě dělám to, co dělat musím. A už jen samotný fakt, že to všechno zvládám a posouvám se dál, mě motivuje ještě víc. Navíc mi to vlastně nedává příliš prostoru přemýšlet nad tím, jak náročné to celé je. Zajímavé ale je, že existují i lehčí dny, kdy si naopak říkám: "Sakra, není to až nějak moc jednoduché? Nedělám někde něco špatně?" A paradoxně mě někdy právě tyto dny stresují mnohem víc než chvíle, kdy je mi tak těžko, že sotva chodím a mluvím. To je pro mě docela zajímavý poznatek.

Jaké závody tě vlastně čekají? A budou poslední nebo máte ještě něco v plánu?

Jedná se o Dennis James Classic Pro Qualifier v Německu. To je náš hlavní a jediný plán. Nemáme žádný plán B ani žádnou jinou alternativu. Tam si jdeme pro vítězství a tam si jdeme vyzvednout profesionální kartu. Po této soutěži už žádné další závody v plánu nejsou. Naopak dopřejeme tělu maximální klid a odpočinek. Celý systém přípravy následně znovu nastavíme tak, abychom tělo co nejlépe připravili na další off-season. Ta bude totiž vypadat úplně jinak než všechny předchozí. Naším cílem bude nabrat pouze svalovou hmotu, kterou skutečně potřebujeme, zlepšit konkrétní partie a celkově se posunout na ještě vyšší úroveň jako závodník classic physique. Chci se stát ještě lepším classic physique závodníkem, než jakým jsem měl možnost být doposud. A na tohle období se extrémně těším!




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje • Zásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2026 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2026 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie