Po úspěchu na
první soutěži ve Spojeném království se naturální kulturista Jirka Kočvara vydal za kanál La Manche znovu a jeho další závodní víkend se proměnil v dosud největší úspěch kariéry. V nabité mezinárodní konkurenci dokázal zvítězit ve své kategorii, ovládnout absolutní pořadí a získat historicky první profesionální status federace UKDFBA. Tím ale jeho závodní den ani zdaleka neskončil.
Jak probíhalo dramatické shazování posledních gramů před vážením, proč si z Rotherhamu odvážel domů 150centimetrový ostrý meč a jak se mu podařilo ještě tentýž den nastoupit mezi profesionály? Ve druhé části našeho rozhovoru jsme se podívali nejen na další kapitolu jeho mimořádné sezóny, ale také na blížící se mistrovství světa WNBF v Kanadě a odvrácenou stránku jedenáct měsíců trvající soutěžní diety.
Přečtěte si pokračování rozhovoru s jedním z nejúspěšnějších českých naturálních kulturistů historie (první díl najdete zde).
O dva týdny později jsi vyrazil opět do Spojeného království. O jakou soutěž šlo tentokrát?
Ano, jednalo se o další mega prestižní soutěž NBW (Natural Bodybuilding Worldwide) International 2026, která se konala v Rotherhamu. Závodníci z celého světa a specifické bylo, že jde o soutěž pořádanou ani ne tak jednou federací, ale zapálenými osobnostmi naturální kulturistiky AJ Morrisem a Loz Vickers. Federace na klání samozřejmě ale figurovala v rámci organizace a rozhodování, tedy i oficiálních pravidel - jak soutěžních, tak dopingových. Tato soutěž tedy vlastně spadala pod prestižní federaci UKDFBA (United Kingdom Drug Free Bodybuilding Federation).
Potkal jsi na těchto kláních nějaké známé osobnosti bodybuildingu? Viděl jsem interview s AJ Morrisem, pravděpodobně jsi potkal i Loz Vickers.
Ano, s oběma jsem se poprvé potkal naživo a jsou to skvělí lidé, maximálně vstřícní a zapálení pro bodybuilding. Sami zapisovali všechny závodníky na prezentaci, pohybovali se v zákulisí celý víkend a mohli jsme s nimi pokecat. AJ pak se mnou dělal i to zmíněné interview, které bylo skvělým zážitkem samo o sobě, o to více s mojí angličtinou. (smích)
V minulém rozhovoru jsi mluvil o tom, že si každý závodník sám hradil detektor lži. Na kolik to vyšlo?
Tuším, že 75 britských liber.
Na první závody tě doprovázel bratr, na druhé otec. Jaký dojem to udělalo na ně? Byli dojatí?
Byli. Oni i celá moje rodina moje soutěžní dny prožívají naplno se mnou (v backstagi nebo doma u livestreamu), jsou skvělí, ohleduplní a oba mi jsou na každých závodech neuvěřitelnými pomocníky, bez kterých bych si ani jeden ten závodní víkend nedokázal představit. Do Kanady se mnou letí oba - pánská bodybuilding jízda za velkou louži.
Mimochodem, bratr i otec mají taky vřelý vztah k silovému tréninku?
Ano, více kondiční, ale jsem rád, že oni i moje úžasná manželka s mojí maminkou se silovému tréninku v rámci kondice věnují.
Jaký dojem na vás udělal dnes už trochu kultovní Ultraflex Gym Rotherham?
Pro mě to byl intenzivní zážitek, asi jako když dítě necháš dělat si, co chce, v obří sladkostmi nabombené cukrárně, kde si může ochutnat cokoli z nabídky. Tátu trochu překvapil underground styl, který je pro tento gym typický, ale uznal, že vybavení je super.
Napoprvé se ti nepodařilo splnit váhový limit. O kolik to bylo?
Bylo to právě po tom intenzivním tréninku v Ultraflexu. Raději jsem pak nejedl ani rýžovou kaši s proteinem, vystál frontu, a když jsem stoupl na váhu (podle chování všech bylo vidět, že nikdo moc neřeší, do jaké kategorie půjde), ukázala o 0,6 kg nad aktuální limit kategorie. Poslali mě tedy pryč, abych si dal do konce prezentace čas a "nechal si vytrávit". To mi došlo, že to tady nikdo moc neřeší, protože jsem okamžitě měl plán, jak to dát dolů. (smích)
Na druhý pokus už to klaplo. Co jsi pro to musel podstoupit?
Odešel jsem tedy na 40 minut na veřejné WC s orbitkami a jen jsem žvýkal, plival do umyvadla a chodil na malou. Po tři čtvrtě hodině jsem se vrátil, předběhl frontu 10 minut před koncem prezentace, sundal ze sebe vše včetně snubáku a váha ukázala na gram přesně 80,0 kg. A se slovy hlavního rozhodčího: "WOW MAGIC!" a naprostým údivem AJe i Loz (fakt tam tyhle postupy asi nikdo moc neřeší), kdy se mě zeptal, jak jsem to udělal, a já nevěděl, jak se anglicky řekne "plivat", jen jsem mu to náznakem ukázal a on mi nevěřícně potřásl rukou a byl jsem "weighed in". Od té chvíle si mě celý hlavní tým závodu pamatoval a ostatní dny si mě o to více všímali i v backstagi.
Jak vůbec funguje váhové rozřazení na takových závodech? Je to prostě o tom, že jsou váhová rozmezí a podle toho, jak se tam "vlezeš", tam bojuješ, nebo je tomu jako v jiných naturálních asociacích, že tvá váha musí odpovídat výšce?
Naštěstí je to bez ohledu na výšku - velmi limitující pro celoživotní bodybuilding lifestyle magory, jako jsem já, protože nikdy nevíte, kam až to dokážete posunout, a do výšky neroste nikdo. Takže UKDFBA i WNBF asociace výšku v open bodybuildingu neřeší, jen váhu. Limity kategorie se ale mohou posouvat ze soutěže na soutěž kvůli spravedlivějšímu rozdělení startovního pole a aktuální účasti. Nevýhodou takového postupu je, že pokud jste na hraně (aktuální přesný limit se dozvíte až u organizátorů po vystání fronty) a není vám jedno, v jaké kategorii budete, jdete plivat.
Jakého výsledku jsi dosáhl na druhém klání sezóny?
Pro mě naprosto nad očekávání neuvěřitelného a životního výsledku.
Podařilo se mi vyhrát nejnabitější amatérskou bodybuilding middleweight kategorii, následně absolutku, tím i historicky první profesionální UKDFBA status a ještě si na pozvání večer zazávodit (už totálně zničený v zombie módu) v profi kategorii.
Co konkurence? Srovnej ji prosím s prvními závody. Viděl jsem, že se tam sjel opravdu celý svět.
Konkurenci bych hodnotil asi i jako větší. Bylo to zjevné už v backstagi, viděl jsem dost známých světových naturálů a i podle startovek tam byl skoro celý svět od USA, všech hlavních evropských bodybuilding států po Austrálii, Střední východ, Karibik, tuším Nový Zéland atd.
Porovnej obecně obě klání.
Jak jsem již zmínil dříve, obě federace jsou extrémně prestižní naturální organizace, obě umožňují závodit závodníkům v obou organizacích a mají své high level profi divize. Oba závody byly z hlediska organizace perfektní a na stejné úrovni, jak jsem psal v prvním díle rozhovoru. Ti lidé tam pro to prostě žijí a dělají to primárně pro závodníky a jejich nejlepší možný zážitek, férovost a komfort.
Získal jsi profesionální kartu. Jakou reálnou hodnotu má? Je zde fungující profesionální liga? O jaké prize money se zde bojuje?
Obecně mimo CZ/SK scénu i podle počtu osobností naturální kulturistiky, co si mě našly na Instagramu a daly follow po zisku této karty, usuzuji, že je to poměrně prestižní status. Sám jsem zvědavý, co mi to do budoucna může přinést a jaké dveře otevřít. Další závod už bude v UKDFBA v profi divizi a to mě už v podstatě zavazuje formu ještě posunout. Prize money se pohybují ve stovkách až tisících liber/eur.
V ten samý den jsi rovnou nastoupil do profesionální sekce závodu. Jak sis zde vedl?
19. z 23 a mám účastnickou medaili, což je k té zlaté z amatérů pro mě vlastně na podobné úrovni, protože ji z našich končin ještě nikdo neměl možnost ani získat.
Má profi část stejné podmínky, například váhové možnosti, dopingové testy krve a detektor lži?
Popravdě jsem to přesně ještě nestudoval vzhledem k masakru teď před WNBF Worlds, ale prostuduji a probereme příště.
Zde jsi už podstoupil standardní dopingovou prohlídku. Jak to probíhalo?
Velmi rychle. Hned z pódia mě sebrali a ještě s medailí na krku bez oblečení jen s lahví vody mě vzali do hlídané místnosti, tam jsme sepsali protokol, pak se šlo na odběr vzorku moči. Pil jsem a vše fungovalo, takže jsme rychle vše vyřídili a šlo se odpočívat před absolutkou.
Už jsi dostal výsledky?
Ještě ne, čekám je stále. Dlouho jsem žádný oficiální verdikt pro pochybovače nezveřejnil.
V Kanadě budeš tedy závodit jako amatér nebo profesionál?
V Kanadě budu stále jako amatér v organizaci WNBF. Pro status má každá organizace svůj. Tady je tedy možnost získat i tento, ale s tím tam nejedu, mindset je stále stejný - soustředit se na věci, které můžu ovlivnit, ne na výsledky. A když se zadaří, neposrat se ze sebe, a když se nezadaří, neposrat se z toho.
Další soutěží v řadě tedy bude světové klání v Kanadě?
Ano, 37. WNBF mistrovství světa, kam jsem se (i podle AI) dostal jako první Čech v historii - pro mě ještě pár týdnů zpět sci-fi jako prase.
Za své vítězství jsi dostal velkou plaketu a především obří meč. Jak probíhala přeprava letadlem?
Brácha to naštěstí celé na dálku vymyslel, takže se v supermarketu koupila bublinková fólie, v místním Decathlonu vak na lyže a odbavilo se to jako nadrozměr. Pohoda, cestovat se 150cm ostrým mečem.
Budeš členem britské výpravy. Hradí ti třeba i jen částečně náklady na soutěž?
Je to pro mě fakt velká čest a závazek, že mě pozvali. Britové jsou tam jeden z nejváženějších týmů a na takové závody se už člověk opravdu musí kvalifikovat nebo dostat pozvání. Bohužel se sami omlouvali, že hradit nám nic nemohou, ale TJ Lokomotiva Beroun, ve které již roky trénuji, mi schválila podporu na této cestě a za to jsem jim nesmírně vděčný, protože vím, že to není samozřejmostí, a z celého výletu už to dělá opravdu oficiální reprezentační výjezd se závazky vůči mně jako atletovi, což beru velmi pozitivně, protože se v ČR bodybuilding bere jako extra hobby, skoro nepodporovaný sport. Jsem rád, že moje snažení rezonuje v realitě natolik, že i já jako obyčejný naturál dokážu ukázat, že náš sport v naturální podobě může být pro společnosti, firmy a jiné instituce atraktivnější a tím pádem jim stojí za to podporovat. Do budoucna věřím, že můj přístup bude inspirací pro další kluky i holky.
Jak se tělo vypořádává s jedenácti měsíci diety?
Už na hraně, upřímně, nejhorší je neschopnost fungovat v běžném životě. Hlad a chutě? S tím už člověk pracuje s přehledem i po roce v masakr režimu, ale chybějící energie na manželku a synka mě psychicky velmi trápí a je to hlavní důvod, proč se těším, až budu zase dojezený a budu se jim moci věnovat na 100 %. Moje manželka je naprosto úžasná, a i když je to se mnou těžké, drží se. Nejde o moje nálady, ty nijak neovlivňují náš každodenní život, ale nedostatek energie ano a extrémně. To je daň, se kterou jsem při startu téhle přípravy moc nepočítal, že zaplatím v takové míře, proto jim to chci po Kanadě maximálně vynahradit.
Mezi druhou a plánovanou třetí soutěží bude rozestup měsíce. Jak tento rozestup využiješ?
Zkusím najít aktuální limit.
Jirkova letošní sezona je důkazem, že i v naturální kulturistice mohou vznikat příběhy, které stojí za pozornost daleko za hranicemi samotného soutěžního pódia. Nejde jen o medaile, vítězství, profesionální status nebo cestování po světě. Za každým podobným výsledkem se skrývají měsíce disciplíny, každodenní práce a také oběti, které nejsou na první pohled vidět.
O to více si vážíme Jirkovy otevřenosti, se kterou nám svou cestu přibližuje, včetně všech úspěchů, náročných momentů i osobitého humoru, který jeho vyprávění provází. Jeho letošní příběh navíc ještě zdaleka nekončí - před ním je další velká výzva v podobě mistrovství světa WNBF v Kanadě.
Za celou redakci Ronnie.cz Jirkovi děkujeme za jeho čas a ochotu podělit se s našimi čtenáři o tak podrobný pohled do zákulisí své mimořádné sezóny. Přejeme mu, aby si svou dosavadní formu dokázal ještě užít, zvládl poslední týdny přípravy ve zdraví a aby si z Kanady odvezl především další nezapomenutelné zkušenosti. Jak to celé dopadne, budeme samozřejmě s velkým zájmem sledovat a třeba se o tom opět rozepíšeme.
Víte, že...
InBody 270
