Jirka Kočvara, který
byl mým respondentem v talk show Host Ronnie.cz, má za sebou první zkušenost se závoděním na britské naturální scéně a rozhodně nezůstává jen u hodnocení výsledků. Na soutěži WNBF UK Supernaturals 2026 v Lutonu poznal prostředí, které mu podle jeho slov výrazně změnilo pohled na organizaci závodů, přístup k závodníkům i samotnou filozofii naturálního bodybuildingu. Otevřeně popisuje, co ho překvapilo, v čem vidí zásadní rozdíly oproti české a slovenské scéně a proč považuje některé své dosavadní představy za iluzi. Řeč přijde také na přípravu, která mu přinesla nové zkušenosti, finanční náklady na zahraniční závody i nečekanou příležitost, jež ho může zavést až na mistrovství světa v kanadském Calgary. Proč se rozhodl přijmout tuto výzvu a co mu první britská soutěž ukázala o jeho vlastních možnostech? Přečtěte si první část rozhovoru.
Jirko, kde jsi strávil víkend, o kterém si dnes budeme povídat? V jaké zemi a městě jsi závodil?
Zdravím čtenáře Ronnie.cz! Víkend, o kterém bude řeč, jsem strávil v Anglii, konkrétně v Lutonu. Byla to moje vůbec první cesta do Anglie za závody v bodybuildingu.
O jakou soutěž se jednalo?
Jednalo se o velmi prestižní soutěž zavedené světové naturální federace WNBF (World Natural Bodybuilding Federation), která je známá svým přísným antidopingovým systémem. Konkrétně šlo o WNBF UK Supernaturals 2026.
Mohl bys nám přiblížit prestiž a úroveň takových závodů?
Úroveň této federace, jejích soutěží i samotných závodníků se bude české a slovenské komunitě možná trochu obtížněji porovnávat s tím, na co jsme zvyklí. Naturální bodybuilding v tomto pojetí je u nás poměrně neznámý, stejně jako přístup a filozofie, na kterých stojí. To je alespoň můj pohled na situaci po řadě rozhovorů s různými lidmi z naší scény.
Pro představu použiji přirovnání k IFBB a její hierarchii soutěží. Podle mého názoru měla tato soutěž úroveň mistrovských akcí, jako jsou mistrovství Evropy nebo světa. Zúčastnili se jí zkušení závodníci z různých koutů světa a konkurence tomu odpovídala.
V čem se tato zkušenost lišila od tvých předchozích zkušeností s IFBB?
Tady budu naprosto upřímný, možná až kritický a provokativní. Lišilo se to jako den a noc.
U nás panuje určité dogma a přesvědčení, že to, co známe z domácí scény, představuje vrchol a nejvyšší úroveň našeho úžasného sportu a životního stylu. Po letech, kdy jsem žil a závodil v této česko-slovenské bublině, jsem ale zjistil, že moje představa byla do značné míry nereálnou iluzí. Sorry, not sorry.
Celkový dojem bych shrnul jako kombinaci obrovského nadšení, perfektní organizace a důrazu na hladký průběh celé akce od požadavků na závodníky ještě před soutěží až po samotné závodní dny.
Nejvíc mě ale potěšilo a zároveň překvapilo, jak velkou pozornost pořadatelé věnovali pozitivnímu zážitku samotného závodníka.
Upřímně a natvrdo? Po deseti letech jsem měl konečně pocit, že jsem atlet, kterého si pořadatelé váží a kterému chtějí dopřát co nejlepší závodní zkušenost. A to bez ohledu na jeho předchozí úspěchy, známosti nebo zákulisní "politiku".
Chtěli, aby si všichni závodníci odvezli nejen pozitivní zážitek, ale také kvalitní vizuální vzpomínky. K dispozici byly profesionální videozáznamy, fotografie a dokonce i hotová reels pro jednotlivé závodníky. Ano, za příplatek, ale co je dnes zadarmo? (smích)
Bodybuilding je přece vizuální sport. Proto by podle mě mělo být kvalitní zachycení závodů důležitou součástí každé podobné akce, obzvlášť na této úrovni, a to i vzhledem k dnešním technologickým možnostem.
Jaká byla organizace závodů a co ceny pro nejlepší?
Organizace byla příkladná. Samozřejmě jsem během 48 hodin nezkoumal každý provozní detail, ale jako závodník ze zahraničí, který tam byl poprvé a kterého tam nikdo neznal, jsem byl až ohromen profesionalitou všech organizátorů, se kterými jsem přišel do kontaktu.
Poprvé jsem zažil situaci, kdy jsem mohl svou formu doslova načasovat na minuty podle potřeby. Nepřeháním. Dostávali jsme přesné časové dispozice a organizace fungovala bez ohledu na případné komplikace, kterých ostatně téměř nebylo.
Pokud jde o ceny, mnozí by možná očekávali především honosné materiální odměny. A pro nejlepší byly skutečně připravené krásné, velké a poctivé těžké medaile i nějaké ty suplementy, jak už to bývá.
Ty nejhodnotnější odměny však podle mě souvisejí spíše se samotnou komunitou a sportovními příležitostmi než s další pikslou proteinu.
Závodníci mohli získat pozvánku na 37. ročník WNBF Worlds a také prestižní profesionální status WNBF Pro. Troufnu si to přirovnat k získání IFBB Pro Card, samozřejmě v prostředí naturálního bodybuildingu, který u nás zatím není tolik rozšířený.
Když se jednalo o naturální soutěž, probíhaly také dopingové kontroly?
Ano. WNBF je ve světě známá právě svým velmi přísným přístupem k prevenci dopingu.
Po letech zkušeností jsem se přistihl, že během celého závodního víkendu pozoruji ostatní závodníky a podvědomě hodnotím jejich formu i to, zda na nich není něco podezřelého. Člověk si zkrátka nemůže pomoct. (smích) Přesto jsem tentokrát u nikoho neměl pochybnosti. Zdůrazňuji, že jde o můj osobní dojem.
Bez absolvování testu na detektoru lži se na takovou soutěž standardně nedostaneš. Každý si jej hradí sám, což mi dává smysl. Následně je poměrně vysoký podíl závodníků podroben dopingové kontrole z moči.
Já jsem na této soutěži vybrán nebyl. Kontrola mě čekala až při další soutěži o jedenáct dní později, o čemž si povíme ve druhé části rozhovoru.
A ještě jednu věc bych doplnil, možná opět trochu provokativně. Někomu z našeho prostředí může takto přísný systém připadat přehnaný nebo zbytečný. Z atmosféry na místě jsem ale měl dojem, že tam s tím nikdo nemá problém. Je to jednoduše součást kultury naturálního bodybuildingu.
Co všechno jsi ve Spojeném království kromě samotných závodů stihl? Dostal ses třeba i na trénink?
Trénink jsem stihl v místním underground gymu. Byl to nevšední a intenzivní zážitek, který ovšem překonal ten z další posilovny, již jsem navštívil o čtrnáct dní později. Ale o tom až příště.
Kromě tréninku už nebyl prostor ani energie na nic dalšího. Šlo tedy o čistě závodní výjezd.
V čem se britská posilovna lišila od typické české?
Rozdíly jsem vnímal především v některých provozních pravidlech a způsobu fungování, což podle mě souviselo i se skladbou návštěvníků. Posilovna se nacházela ve čtvrti s výrazným zastoupením obyvatel východního původu a člověk, který se v gymu pohybuje denně, si podobných detailů okamžitě všimne.
Kondiční cvičenec, který by tam zavítal, by si ale nejspíš žádných zásadních rozdílů nevšiml. Pravděpodobně by ho zaujalo především výrazné vizuální pojetí posilovny v undergroundovém stylu, od šaten až po činky.
V jaké kategorii jsi nastupoval?
Závodil jsem v kategorii open bodybuilding middleweight. Zajímavostí, která může být pro českého závodníka nezvyklá, je skutečnost, že hmotnostní limity jednotlivých kategorií nemusí být na každé soutěži pevně stanovené na desetinu kilogramu stejně.
Oficiální světová pravidla sice limity určují, ale pořadatel konkrétní soutěže může horní i dolní hranici upravit o několik kilogramů podle skutečného složení startovního pole a počtu závodníků. Cílem je férovější rozložení konkurence.
Zpočátku to pro mě byl trochu šok a nadával jsem. Musel jsem totiž na poslední chvíli takticky lehce shazovat a trochu hladovět. (smích) Dnes už ale chápu, jaký to má smysl.
Je to pro mě další důkaz toho, že se zde klade důraz na závodníka, fair play a možnost zabojovat v co nejvyrovnanější konkurenci. A právě kvůli tomu na závody jako závodník jedeš.
Jak se lišil závěr přípravy oproti předešlým letům? Co nového jsi zakomponoval a jak se ti to osvědčilo?
Všechno jinak! Od nastavení mysli až po konkrétní postupy.
Tohle by vydalo na samostatný rozhovor nebo podcast. Abych dokázal rozdíly skutečně vysvětlit, musel bych nejprve podrobně popsat, jak jsem postupoval v předchozích letech.
V podstatě jsem ale změnil téměř všechno. Přístup byl vhodnější, cílenější a evidentně účelnější. Důkazem pro mě je, že jsem dokázal formu o čtrnáct dní později zopakovat s pouze drobnými úpravami.
To je obrovsky pozitivní zkušenost nejen pro moje vlastní závodění, ale také pro práci s klienty. Věřím, že z ní budu těžit i v dalších letech.
Dokonce sis vysloužil zajímavé pozvání na další soutěž. O co jde a využiješ této příležitosti?
Tohle je právě jedna z těch cen, které pro mě mají největší hodnotu. Dokonce jsme s rodinou vedli menší diskusi o tom, zda je větším úspěchem samotné umístění, nebo právě toto pozvání.
Díky druhému místu ve své kategorii se mi podařilo získat pozvání do britského reprezentačního týmu a koncem listopadu bych měl poprvé v historii reprezentovat Českou republiku na 37. WNBF Worlds v kanadském Calgary.
Zkoušel jsem si ověřit, zda by šlo skutečně o historicky prvního českého závodníka na této soutěži, a podle dostupných informací jsem si tím na 99,9 % jistý.
Pozvání jsem samozřejmě přijal, přestože jde o značnou finanční i sportovní zátěž. Příprava se mi tím protáhne na jedenáct měsíců, což není málo.
Hlavní motivací je pro mě ale také možnost inspirovat další kluky a holky z Česka a Slovenska, aby se nebáli zkoušet nové cesty a posouvat své hranice.
Tohle téma by si ovšem zasloužilo samostatný rozhovor.
Co sis po závodech dopřál dobrého k jídlu?
Něco málo ano. Miluju vaření, takže jsem pro sebe a bráchu, který mi na místě poskytoval neuvěřitelnou podporu a byl mi obrovskou oporou, připravil jednoduché, ale oblíbené butter chicken s naanem.
K tomu pořádnou vyladěnou porci cream of rice a jako dezert nějakou tu klasickou sladkost. Po závodech to zkrátka chtělo pořádné jídlo.
Máš odhad, na kolik tě celý závodní víkend finančně vyšel?
Když započítám letenky, startovné, závodní barvení, profesionální fotografické a videozáznamy, dopravu přes Bolt, jídlo, ubytování a další výdaje, dostávám se přibližně na 30 až 35 tisíc korun.
Rozhodl ses také shodit vousy. Proč?
Vnímal jsem to jako poslední drobný dílek celé skládačky. Chtěl jsem se zkrátka po dvanácti letech znovu vidět bez vousů. (smích)
Ohlasy z okolí i můj vlastní dojem jsou velmi pozitivní, a to nejen v souvislosti se závody. Další iluze, které jsem dlouhé roky věřil, je tedy možná definitivně pryč.
Kam bys předvedenou formu zařadil v porovnání s předchozími soutěžemi během své dlouhé závodní kariéry?
Tuto formu řadím z komplexního pohledu rozhodně mezi své dosud nejpovedenější. A to i s ohledem na způsob, jakým jsem jí dosáhl.
Za největší "provozní" úspěch letošní přípravy ale považuji právě samotný proces a způsob dosažení takové formy, nikoliv pouze její výslednou podobu.
Dává mi to totiž až vzrušující myšlenky a očekávání do budoucna. Kam až se dokážu v naturálním bodybuildingu posunout se svým trenérem Mikem Marešem, s podporou rodiny a zároveň při zachování skutečného života manžela, otce a kouče?
Uvidíme. Už teď se nemůžu dočkat dalšího progresu a zážitků, které s ním přijdou.
Medaile a umístění jsou skvělou satisfakcí, ale progres je vždy na prvním místě.
Konzultant/ka prodeje Ronnie.cz
