Každý člověk si do života přináší genetický dar od rodičů a dalších předků. U někoho je to výška, u jiných síla, vytrvalost nebo nadmíru vysoká inteligence. Kulturistiky se nejvíce týkají tělesné atributy jako souměrnost postavy, rozložitost kostry či unikátní tvar některých svalových partií. Jeden z neuznávanějších kulturistů 70. let Boyer Coe je důkazem ošidnosti genetiky. Svůj proslulý rozdělený biceps zdědil po otci, který sice nikdy s činkami necvičil, ale měl stejný srdíčkovitý tvar jako jeho syn. Boyer později uznal, že kdyby bicepsy vůbec netrénoval nebo dělal jenom 2 - 3 série, zůstaly by stále takové. Na druhé straně Boyerovi chyběla výraznější postranní hlava tricepsů, měl nedostatky v hloubce zad, a především, opět geneticky, postrádal rozčlenění břicha na políčka - neměl téměř žádné šlachové příčky v přímém břišním svalu. Nebýt tohoto drobného omylu stvořitele, neodstranitelného ani třiceti roky tvrdého tréninku, možná by pořadí mnoha soutěží a tím i historie bodybuildingu vypadaly jinak…
Boyer Coe pochází z Louisiany. Narodil se Prestonovi a Audrey Coeovým 18. srpna 1946 v městysi Lake Charles, ležícím poblíž hranic s Texasem asi 300 km od New Orleans. Má ještě tři bratry a o devět let mladší sestru Candy. V jeho žilách koluje krev mnoha národností, vždyť matčina babička byla Španělka, jeho babička Francouzka, z otcovy strany převažovali Angličané a otce Prestona porodila čistokrevná indiánka. Otec byl nesmírně podnikavý a Boyer vzpomínal, jak měl vždycky dvě nebo tři rozdělaná zaměstnání - pracoval například v rafinerii nafty a k tomu vedl opravnu a prodejnu televizorů. "Pocházím z rodiny, která vynikala v boxu a americkém fotbale," dodává Boyer, "zejména můj otec a strýc. Táta se klidně mohl stát profesionálem, ale pak jsem se narodil já a musel živit rodinu. A strýc byl jediným mužem, jakého jsem kdy poznal, schopným stejně dobře používat obě ruce. Mohl vás v boxu zmlátit levačkou i pravačkou a ve fotbale dokázal libovolnou rukou hodit míč přesně tak, aby zmátl soupeře."
Jako většině amerických kluků v pubertě učarovaly i jemu filmy Steva Reevese, nicméně Boyerova nejstarší vzpomínka spadá do věku 5 let, kdy ve stánku kradl kulturistické časopisy a okukoval fotografie. Nabyl při tom údajně dojmu, že za mohutnými svaly borců nestojí ani tak trénink jako jejich "speciální plavky"! Když ve škole museli žáci napsat esej o tom, čím by chtěli být, Boyer se rozepsal, jak chce být kulturistou a trénovat v Kalifornii. Učitel jeho dílo přečetl před celou třídou a označil ho jako směšné! V roce 1957 zvítězil v městských přeborech fyzické zdatnosti. Bylo mu 11 let a udělal 32 shybů! Shybů si považoval a dělal je už od desíti let. Později se vypracoval tak vysoko, že svedl shyb na pravé i levé ruce. Potom pod dohledem Dr. Ellingtona Dardena provedl jedno mučivé opakování v pomalém tempu 60 sekund nahoru a 60 sekund dolů! Trénovat začal ve 13 letech (měřil 160 cm a vážil 51 kg) v garáži, kam si za 99 dolarů koupil Weiderovu domácí mini-posilovnu s lavičkou, stojany, činkou a dvěma jednoručkami. Ponoukl jej k tomu starý Weiderův magazín s Dougem Strohlem na obálce.
Jakmile v roce 1962 otevřeli The Lake Charles Athletic Club, zapsal se jako první a pod vedením Kena Guilbeauxe vykazoval rychlé pokroky. Během roku nabral asi 10 kg svalů přesto, že v klubu byla zima a světlo obstarávala jedna stowattová žárovka. Dělal hlavně základní cviky v 10 sériích po 6 opakováních. V Lake Charles už patřil k tamějším zvláštnostem a na škole byl nejsilnější ze všech, vždyť ve 13 letech zvedl v bench-pressu 100 kg, v šestnácti 140 kg, v sedmnácti 180 kg při váze těla asi 81 kg a po maturitě 191 kg plus dřep naboso s 227kg činkou! Dlužno dodat, že už v roce 1962 získal od Guilbeauxe povědomí o steroidech. Od lékaře-gynekologa, jenž také chodil do posilovny, dostal recept na Dianabol a za lahvičku se stovkou 5mg tablet zaplatil 5 dolarů.
Po ukončení střední školy v létě 1965 věnoval celé prázdniny soutěžím, startoval dvanáctkrát a vždycky vyhrál. Nejvíce si cenil titulu Mr. New Orleans 1964, neboť šlo o nejstarší soutěž v USA, pořádanou bez přerušení od roku 1932. V té době již žil v Lafayette a jeho trenérem byl Mr. America 1960 Lloyd "Red" Lerille, muž, jehož exhibice v roce 1961 podnítila chlapcovu touhu po svalech.
V letech 1965 - 1966 Boyer neúnavně šplhal po žebříku úspěchů. Dorosteneckým mistrem Ameriky se stal v roce 1966, za dva roky dobyl titul Junior Mr. USA a v roce 1969, během pěti měsíců od května do září, získal blýskavé poháry Junior Mr. America, AAU Mr. America a NABBA Mr. Universe amatérů. Po soutěži Mr. America se dozvěděl, že ve federaci byly velké tlaky na to, aby vyhrál Chris Dickerson a ztělesnil tak prvního černého vítěze, jenže Coe byl o něco málo lepší a zvítězil rozdílem půl bodu (Dickerson se dočkal v roce 1970). Letenku do Londýna v ceně 600 dolarů zaplatil otec, navíc navázal celoživotní přátelství s Johnem Grimekem.
Přišla 70. léta a jméno Boyer Coe už všichni kulturisté vyslovovali s respektem. Když promotér Dan Lurie založil federaci WBGG (World Body Building Guild), Coe v jediné šňůře vyhrál pětkrát za sebou titul Mr. World profesionálů (1971 - 1975). Získal také WBBG Mr. Universe profesionálů (1973 a 1975), ve stejné federaci byl v roce 1972 mistrem Ameriky. Ještě dvakrát zaletěl do Londýna a vrátil se s vavříny NABBA Mr. Universe 1973 a 1975. V roce 1976 Coe přestoupil do IFBB (podle historika Joea Roarka měl za sebou 28 soutěží a byl to jeho druhý start u Joea Weidera, protože v roce 1971 na IFBB Mr. America velice těsně podlehl Kenu Wallerovi) a zamířil hned na Mr. Olympia. Tady bojoval celkově pětkrát, nejvýše dosáhl v roce 1976 (3. místo za Columbem a Zanem do 200 liber) a 1979 (znovu třetí za Zanem a Mentzerem). Další umístění: 1977, 1978 a 1980 čtvrtý. Z premiérové Night of Champions 1978 odešel rovněž čtvrtý. V otevřeném rozhovoru Coe připustil, že by rád Olympii vyhrál, nakonec usiloval o to celých pět let. Velmi blízko se ocitl v roce 1978, neboť někteří rozhodčí jej dávali na 2. místo a jeden, Leroy Colbert, dokonce na první! Hořké vzpomínky má na Olympii 1980 v Sydney, pravděpodobně nejrozporuplnější soutěž vůbec. Nečekané vystoupení Arnolda a celkové pořadí tenkrát otřásly celou profesionální kulturistikou, sám Coe uvažoval o rozhodnutí mezi sebou a Mentzerem.
Začátkem 80. let IFBB roztočila kolotoč profesionálních grand prix. Coe téměř vždy obsazoval finálová místa a pět těchto cen vyhrál. World Cup 1981 se ziskem nejvyššího počtu bodů v dosavadních dějinách (307), dále GP Belgie a Walesu plus World Grand Prix. V roce 1982 ještě zvítězil na GP Montrealu. Po desetileté pauze a ve 48 letech se Coe objevil na startovní listině nové soutěže Mr. Olympia Masters 1994. Popírá rozhodně, že šlo o comeback, protože nikdy nepřestal trénovat a chtěl pouze zjistit, jestli se v tomto věku ještě dokáže zlepšit. Výsledky všichni znáte: 1. Robby Robinson, 2. Lou Ferrigno, 3. Boyer Coe. Zřejmě povzbuzen umístěním Boyer přijel i na druhý ročník v roce 1995, avšak jeho "old look" stačil pouze na 10. pozici. Přesto klobouk dolů, soutěžil 31 let!
V 17 letech Coe vážil 80 kg, měřil mezi 173 - 175 cm. V soutěžní formě obvykle míval 95 - 96 kg, ale například na Olympii 1976 shodil až na 90 kg. Objemy svalů navazují na sílu a Coe už v roce 1964 zvedal v trojboji 600 kg (bench-press 160 kg, dřep 210 kg a mrtvý tah 230 kg). Mezi životní výkony patří tlak za hlavou se 137 kg, 10 kliků na bradlech se zátěží 113 kg a tři čisté zdvihy bicepsy se 100kg činkou. Doslova úžasný byl na hrazdě, kde udělal 12 shybů podhmatem s 55kg závažím na opasku! Tělesné míry měl úžasné: biceps 51 cm, hrudník 132 cm, pas 76 cm (rozdíl 56 cm), stehno 67 cm a lýtko 45 cm.
Na otázku, zda existuje tajemství úspěchu v kulturistice, Boyer odpověděl: "Správný duševní přístup. Je to oblast, v níž mysl řídí vaše tělo a každé jednání." Součástí vztahu ke sportu je kladení cílů. Na počátku kariéry Boyer usiloval o titul Mr. America. Soutěžil tři roky po sobě a třikrát prohrál, až konečně v roce 1969 byl respektovaný titul jeho. Jak přiznává, dvě minuty poté již plánoval druhý cíl - vítězství na NABBA Mr. Universe. Dalšími faktory duševního postoje k bodybuildingu jsou nadšení a zápal pro dlouholetý trénink, soustředění a vytrvalost. Kvůli pracovnímu vytížení Boyer několik let trénoval od 2:45 ráno, protože jindy neměl čas. Tempo tréninku udržoval poslechem rytmické rockové hudby a mezi sériemi odpočíval 15 - 20 sekund. Na otázku Chrise Lunda z 80. let, proč stále trénuje od pěti ráno, když může do posilovny přijít kdykoliv, měl jinou odpověď: "Udržuje mne to v chodu, protože potřebuji trpět!" Zásadně cvičil jednofázově a svůj program měnil každých 6 týdnů. Jisté základní cviky však nikdy nevynechával: bench-press, shyby, kliky na bradlech a dřepy. "Dřepy jsou nezbytné pro růst svalů," tvrdí Coe. "Udělal jsem v životě tolik dřepů, až je mi z nich špatně!" Vskutku, trénink s maximálními váhami způsobil Boyerovi několik zranění spodních zad, a tak od poloviny 70. let cvičil hlavně hack-dřepy, sissy-dřepy a předkopávání, kdežto klasické dřepy používal jen příležitostně (130 kg x 30 opakování). Minimálně polovinu úspěchu v dietě přisuzuje Boyer doplňkům. Denně užíval 150 g tekutých aminokyselin, 60 tablet sušených jater a pivovarských kvasnic, 2000 IU vitamínu E, 6 - 8 g vitamínu C a B-komplex. Průměrnou dávku 300 g bílkovin na den získával mimo aminokyselin ze syrového hovězího masa, jater a vajec.
Boyer Coe byl dvakrát ženatý, dvakrát se rozvedl a nemá žádné děti. Po otci, který náležel k typu všeumělů, zdědil podnikavost a již v mládí provozoval malou restauraci s prodejnou zdravé výživy. Pak byl majitelem posilovny v Metaire, vybudoval společnost Ultimate Nutrition na výrobu doplňků výživy, v roce 1974 založil s partnerem firmu Bodymasters a doslova vlastníma rukama postavili posilovnu Boyer Coe's Bodymasters. Později byli tak úspěšní, že vyráběli zařízení a stavěli budovy "na klíč". Po prvním rozvodu se přesunul na Floridu a spolupracoval s Arthurem Jonesem, krátce dělal poradce firmě Zone Enterprises, vyrábějící počítači ovládané stroje, a poté se vrátil do Louisiany. Mimo nepřetržitý trénink a soutěže dával semináře a exhibice v počtu 80 - 100 vystoupení ročně. Nejdůležitější krok svého života udělal v roce 1979 - přestěhoval se na Huntington Beach do Kalifornie, aby se vymanil z anonymity amerického Jihu a získal publicitu, jež mu nepochybně náležela. Dnes Boyer ve městě Costa Mesa v Kalifornii vlastní slušnou výrobní halu, zaměstnává 200 lidí a má 65 reprezentantů po celém světě. Podobně jako jeho idol Bill Pearl sbírá automobily a motocykly a líbí se mu Dodge Viper. K tomu dodal nádhernou větu: "Legrační je, že ačkoliv si mohu dovolit prakticky jakékoliv auto, jezdím ve starém pick-upu Chevrolet!" V roce 1982 v rozhovoru pro Muscle&Fitness řekl prorocky: "Jak během času popularita kulturistiky poroste, uvidíme stále více vynikajících závodníků. Za 20 - 25 let nám budou dnešní kulturisté připadat tak, jako nám dnes připadá Eugen Sandow!"
Hledá se sparing partner
