Věkem stále junior dorazil Arnold do Ameriky, konkrétně do Kalifornie, přesněji do Los Angeles, úplně přesně do Santa Moniky, v říjnu 1968 (na americké půdě skutečně přistál už 19. září) oklikou přes Miami na Floridě, tedy napříč kontinentem z východu na západ. Z Floridy si odnesl pošramocené ego, neboť jej na IFBB Mr. Universe porazil o 22 kg lehčí
Frank Zane. V kapse měl 20 dolarů, zato v Mnichově nechal majetek v hodnotě přes 20 tisíc dolarů. Záležitost s posilovnou nechal otevřenou tak, že ji na rok pronajme a později se uvidí.
Arnold, jehož nohy se poprvé dotkly americké půdy na mezinárodním letišti v Miami, nebyl připravený na Ameriku ani na soutěž IFBB Mr. Universe. Po letech vzpomínal: "Pořádně jsem neovládal jazyk, nemohl jsem poslouchat zprávy, číst noviny… Bylo to nejnamáhavější období v mém životě. Byl jsem bez peněz. S sebou jsem měl jenom sportovní vak, protože jsem nepočítal, že se tu usadím. Byl jsem tak trochu bezmocné děcko.
"Existuje fotka mého příletu do Los Angeles v roce 1968. Je mi 21 let, mám na sobě pomačkané hnědé kalhoty, ošklivé boty a levnou košili. Mám v ruce obnošenou igelitovou tašku s pár věcmi a čekám u výdeje zavazadel na svou sportovní tašku, ve které je zbytek mých věcí. Vypadám jako uprchlík, umím anglicky jen pár vět a nemám peníze, ale na tváři velký úsměv," píše Schwarzenegger v biografii z roku 2012 o svých prvních minutách v Los Angeles.
Arnold přistál v Los Angeles tak řečeně nalehko, s trochou peněz. To naznačovalo dvojí, že nemá moc co na sebe a že nehodlá zůstat dlouho. Wendy Leigh, autorka Neschváleného životopisu, navrhuje variantu, že Arnoldův odlet z Londýna mohl být trošku zrychlený kvůli potížím, jež nastaly v Německu. Dalo by se soudit, že v tom bylo něco víc než jen nezaplacené pokuty za dopravní přestupky. Sám Arnold v roce 1990 přiznal: "Do Ameriky jsem dorazil z Mnichova, kde jsem trénoval. Nedal jsem si jinou možnost a skoro jsem sám sebe vyhodil. Dostal jsem se do potíží s policií. Malé problémy. Vznikla situace, která mne donutila odjet. Někdo mi řekl: Vypadni. Teď musíš do Ameriky."
Zmatek pokračuje tím, na jaké straně Atlantiku Arnold podepsal smlouvu s Joem Weiderem. Wendy Leigh tvrdí, že Schusterich předal Arnoldovi na letišti London's Heathrow Airport smlouvu na déletrvající pobyt v Americe. Schusterichovu roli potvrzuje Dan Lurie. "Ludwig mi řekl, že doporučil Weiderovi, aby Arnolda zavázal smlouvou a přivezl do Ameriky. Vedl v té době Weiderovy obchody v Evropě. Se souhlasem Weidera nabídnul Arnoldovi buď 50 tisíc dolarů na 5 let, nebo 100 tisíc na deset. Přesnou sumu pravděpodobně ví pouze Schusterich, Arnold a Weider…" To už nezjistíme. Schusterich zemřel v roce 2004, Weider a Lurie v roce 2013.
Joe Weider v knize Brothers of Iron dosvědčuje, že jej na Arnolda upozornil Schusterich, který kvůli získání víz na poslední chvíli musel pořádně zatahat za provázky svých starých vojenských známostí, a dokonce se osobně zaručit, že Arnold nemá záznam v trestním rejstříku. I tak trvalo vyřizování dokladů týden. Arnold zatím bydlel u Schustericha a trochu trénoval se sadou činek ze skladu. Po příletu dal Joe Arnoldovi týdenní mzdu 200 dolarů (Arnold sám uvádí jen 60 nebo 65 dolarů). Tato dohoda zjevně porušovala Arnoldův imigrantský statut a byla zveřejněna zrovna před jeho kandidaturou na guvernéra v roce 2004 (sic!). Tak či onak, budoucí guvernér Kalifornie přistál na východním pobřeží Spojených států 19. nebo 20. září 1968. Muže vážícího přes 110 kg s extrémně bledou pokožkou čekala porážka od velmi vypracovaného Franka Zanea na IFBB Mr. Universe 28. září v Miami. Teprve po této prohře Weider prohlásil, že podepsal s Arnoldem obchod.
O tom, co se mohlo táhnout Weiderovou hlavou, spekuluje Rick Wayne (1985):
"Weider s Arnoldovou porážkou nepočítal. Během soutěže mu nicméně došlo, že v případě výhry by se Arnold choval nesnesitelně. Pokud by hned v prvním boji zdecimoval nejlepší Američany, byl by ještě ochoten učit se od jejich trenéra? A Weider tak možná zvažoval možnost, že poražený Arnold bude požadovat méně než Arnold triumfující." Zdá se, že Weider dospěl k rozhodnutí (hle, osudové rozhodnutí Joea Weidera, bez pochyb jedno z jeho vůbec nejdůležitějších) ponechat Arnolda v Americe teprve druhý den po soutěži. "Nevracej se do Evropy," řekl Arnoldovi během prvního interview, jež s ním osobně udělal u bazénu. "Potřebuješ zůstat tady." Arnold ve své biografii potvrzuje, že jej prohra emočně velmi zkrušila, avšak současně rozpálila touhu pokračovat dál: "Tuhle překážku jsem potřeboval. Poučila mne, že hmota není vše. I když mi v Evropě získala jistý status, budu potřebovat mnohem víc, abych vážně ohrozil špičkové americké šampióny."
Pokračování příště.
