Jay Cutler je pojem ve světě kulturistiky, který dodnes rezonuje v myslích fanoušků. Vyhrát čtyřikrát titul Mr. Olympia, tak to se jen tak někomu nepodaří. Už jeden titul je nesplnitelný sen naprosté většiny soutěžních kulturistů,
ale jak se říká, mnoho povolaných, ale pouze málo vyvolených. Ale Jay Cutler rozhodně mezi ty vyvolené patřil. Ovšem i u kulturistů s tou nejlepší genetickou výbavou představuje cesta na vrchol roky tvrdé tréninkové dřiny a to platilo i u Jaye. Vždyť poprvé vzal do rukou činky ve svém rodném Massachusetts v 18 letech, tedy v roce 1991, ale již v roce 1993 vyhrál těžkou váhu na NPC Teenage Nationals. Tedy jeho talent se velmi rychle prokázal.
Několik let soutěžil mezi amatéry, ale zlomovým rokem pro jeho kariéru se stal rok 1996 a vítězství v těžké váze na nejvyšší americké soutěži NPC Nationals, díky kterému získal profesionální kartu. A od té doby snil jako každý ambiciózní kulturista o tom, že nad hlavu pozvedne vítěznou sošku Sandowa a stane se tak nejlepším kulturistou planety.
Cesta k vysněnému titulu Mr. Olympia trvala dlouhých deset let a byla vydlážděna celou řadou úspěchů, které ho motivovaly a zároveň mu poskytovaly zpětnou vazbu a byly jednoznačným důkazem, že se vydal správným směrem. Výsledky mluví samy za sebe, vždyť již v roce 2001 se na Mr. Olympia musel sklonit jenom před samotným Colemanem a totéž se zopakovalo v roce 2003. Následovaly tři vítězství za sebou na Arnold Classic v letech 2002, 2003 a 2004, soutěži, která je považována za nejprestižnější hned za Mr. Olympia. Bylo jasné, že se Jay stal nejobávanějším soupeřem Colemana, a pokud ho někdo sesadí z trůnu, tak to bude právě on!
To, že Ronnie není neporazitelný a může přijít o titul, ukázal již právě rok 2001, kdy byl Jay přesvědčený, že na pódiu prezentoval perfektní symetrii. Jeho nohy v porovnání s Ronnieho se mohly pochlubit ostřejší svalovou kresbou a výraznějšími detaily a v pózách prezentujících latissimus a dvojitý biceps zepředu měl i výraznější
"V" tvar trupu. I jeho břišní svaly a lýtka prokazovaly lepší kvality. To, co byl Jay ochoten přiznat, byla jednoznačná dominance Ronnieho v póze
most muscular. Ovšem sesadit stávajícího krále kulturistiky z trůnu vyžaduje prokázat takové kvality, které nesnesou pochybnosti, protože při rovnosti vždy dostane přednost ten, kdo titul obhajuje. Poté, kdy v roce 2005 již počtvrté (!) skončil druhý za Colemanem, tak si řekl, že teď nebo nikdy.
"Pochopil jsem, že pokud nebudu mít opravdu vynikající bicepsy, tak proti Ronniemu nemám nejmenší šanci."
Ihned přešel od slov k činům a zde je jeho popis tréninku bicepsů, který mu zabezpečil jeho první titul Mr. Olympia o rok později.
Samozřejmě musel trénink bicepsů začlenit do celkového kontextu děleného tréninku a jeho schéma bylo následující:
- 1. den: kvadricepsy a hamstringy
- 2. den: ramena, trapézy
- 3. den: prsa, bicepsy a tricepsy
- 4. den: záda
- 5. den: odpočinek
- 6. den: opakování cyklu
Cutlerův trénink bicepsů v přípravě na Mr. Olympia 2006
Ve stručnosti se dá jeho trénink charakterizovat dvěma slovy: objem a změna. Aby si zajistil rozvoj bicepsů, tak
absolvoval 4 až 5 cviků po 2 až 4 sériích (v průměru byly 3). Počet opakování se
pohyboval v rozmezí 8 až 12, přičemž v sériích na rozcvičení používal 15
opakování. Pro jeho trénink byl charakteristický princip neustálé změny. Volil buď jinou kombinací cviků, nebo stejné cviky, ale v jiném pořadí než u předešlého tréninku.
Byl toho názoru, že bicepsy si nesmí zvyknout na určitý typ zatížení, a tak je
neustále podroboval změně a tím si zajišťoval neustálý růst. Využíval veškeré myslitelné nářadí
- jednoručky, velkou činkou, lomenou osu, cviky na strojích a pochopitelně s kladkami. Zrovna tak měnil neustále všechny myslitelné druhy úchopu
- podhmat, nadhmat, kladivový úchop... Tím byly bicepsy procvičované ze všech
myslitelných úhlů a žádné jejich svalové vlákno nezůstalo ušetřeno. Sázel i na svůj instinkt a ve dnech, kdy cítil vysokou hladinu energie, tak používal vyšší váhy, a
když naopak necítil dostatek energie, tak mu nedělalo problém zátěže snížit, což řadě kulturistů jejich ego neumožní. Právě tak důležitou roli hrálo propojení mezi mysli a svaly, byl to jeden ze základů jeho tréninkové filozofie. Nikdy nedbal ortodoxně na ultrastriktní techniku provedení a on sám označoval svoji techniku cvičení jako nedbalou. Opět se především spoléhal na svoje pocity při každém opakování a dá se nejspíš mluvit o jakémsi kontrolovaném cheatingu. Tímto způsobem mohl zvládnout vyšší zátěže a počet opakování bez toho, že by riskoval zranění. Upřednostňoval šest cviků, přičemž z nich vybíral do daného tréninku čtyři až pět, které různě kombinoval.
K analýze jeho tréninkového stylu použijme jako příklad bicepsové zdvihy s EZ osou ve stoji. Jay obvykle začínal s 12,5kg kotouči na každé straně osy (dohromady s osou 35 kg) a provedl
jednu až dvě série na rozcvičení po 15 opakováních. Poté zvyšoval zátěž s každou další sérií, ale málokdy překročil 80 kg, většinou skončil se 70kg
činkou. Lokty nefixoval striktně po straně trupu, s tím, jak zvedal činku, tak
se přirozeně lokty vzdalovaly od těla. Nikdy ale nezapomínal v horní vrcholné fázi pohybu bicepsy maximálně napínat po dobu jedné vteřiny. To je princip vrcholné kontrakce, který používal, ať již se jednalo o podhmat, nebo nadhmat.
Nyní následuje popis cviků, které Jay v tréninku používal. Opět chci zdůraznit, že stále měnil jejich posloupnost v tréninku, a tak pořadí, v jakém je popisuji, nepředstavuje jejich pořadí v tréninku.
Bicepsové zdvihy s velkou činkou ve stoji
Cvik, který naprostá většina kulturistů používá jako první v tréninku, ale u Jaye
bylo jeho umístění variabilní. Tento cvik poskytuje bezpočet možností, jak ho variovat. Můžeme používat velkou činku podhmatem, nadhmatem, lomenou osu,
a to opět nadhmatem a podhmatem. K tomu můžeme měnit počty opakování, využívat
rychlé, střední, pomalé tempo, to vše má pozitivní vliv na růst svalů. Co bylo u něho zajímavé, nikdy nepodlehl honbě za co nejvyššími váhami jako Coleman, ale používal
tak těžké, či spíše lehké váhy, které mu umožňovaly cvik co nejlépe procítit, byť by zvládl mnohem vyšší váhy.
Střídavé bicepsové zdvihy s jednoručkami
Další cvik, který byl jedním ze základních v jeho repertoáru. Většinou ho prováděl ve stoji, ale občas používal i vysoko postavenou šikmou lavičku, kdy prakticky stál, ale měl opřená záda. Podobně jako u jiných cviků využíval osvědčený princip pyramidy, kdy začínal s lehkými jednoručkami a s každou další sérií si bral těžší a těžší činky. V sérii na rozehřátí používal obvykle 10 opakování s 20kg jednoručkami, vyloženě se mu jednalo
o vyvolání pocitu pro daný cvik na zapracování. Jednu až dvě lehké série
zařazoval prakticky u každého cviku, a to i tehdy, když byly bicepsy již dostatečně rozehřáté a napumpované předešlými cviky. Velikost zátěže se odvíjela
od pořadí tohoto cviku v jeho tréninkovém programu. Pokud ho absolvoval na začátku tréninku, kdy měl
dostatek energie a bicepsy nebyly ještě unavené, tak většinou používal 37,5kg
jednoručky, pokud byl tento cvik na dalším místě tréninkového programu, tak se spokojil s váhou každé činky 32,5 kg. Pochopitelně nezapomínal na supinační pohyb, kdy začínal opakování s palci dopředu a během pokrčování paží je vytáčel
tak, že v závěru pohybu dlaně směřovaly k ramenům. Používal i variaci, kdy necvičil
střídavě, ale soupažně, oběma pažemi najednou. Další variantou byly kladivové zdvihy, kdy celý průběh pohybu se provádí palci nahoru a Jay používal variantu, kdy činky zvedal střídavě ne před sebe, ale šikmo před hrudník, kdy používal až 37,5 kg těžkou jednoručku.
Scottovy zdvihy jednoruč
Jay rád zařazoval cviky jednoruč do svého bicepsového programu a pravidelně
střídal Scottovy zdvihy s jednoručkou s týmž cvikem na stroji Hammer Strength. Jay neseděl na lavičce jako obvykle, ale šikmo k lavičce. Zved činky rovněž neprováděl kolmo na opěrku lavičky, ale tak, jak vidíte na obrázku (ono to je těžké popsat).
Koncentrovaný zdvih jednoručky s oporou o vnitřní stranu stehna
Byly dalším jednoručním cvikem, který Jay rád zařazoval. Přesto, že se dají u tohoto cviku používat poměrně těžké jednoručky, tak Jay s ohledem na svoji tréninkovou filozofii prováděl cvik technicky striktně s důrazem na vrcholnou kontrakci na závěr pohybu. Rovněž tento cvik se dá provádět méně obvykle, tedy nejenom klasicky podhmatem, ale i jako kladivové zdvihy palcem dopředu.
Kladivové zdvihy s lanem
Jay dobře věděl, že k dokonalému rozvoji paží patří brachialis (hluboký sval pažní), vždyť je to sval, který významně přispívá k objemu paže. Většinou používal
k jeho rozvoji kladivové zdvihy s jednoručkami, ale právě tento cvik se spodní
kladkou byl pro něho vítaná alternativa. Používal lanovou koncovku a přitahoval lano oběma pažemi současně. Změna
byla pro něho alfou omegou tréninku paží.
Zdvihy se spodní kladkou jednoruč
Tento cvik se většinou zařazuje na konec tréninku tak, jak to odpovídá jeho povaze čistě tvarovacího cviku, který přináší maximální napumpování a pálení svalu. Ovšem Jay
k němu nepřistupoval takto ortodoxně a občas tento cvik nezařazoval jako poslední. Cvik prováděl před tělem jako v případě použití obouruční osy.
Zdvihy se spodní kladkou vsedě
Je to podobné, jako když se tento cvik dělá ve stoji s obouručním rovným nebo lomeným držadlem. Změna je v tom, že si před kladku prostě sedneme na lavičku. Při flexi paží v loktech je během dotahování zvedáme téměř na úroveň rovnoběžně s podlahou a tím si zajistíme maximální kontrakci bicepsů.
Tak to je tak vše, co se týče popisu tréninku bicepsů Jaye Cutlera. O jeho velikosti svědčí nejenom to, že je čtyřnásobný Mr. Olympia, ale snad ještě více skutečnost, že když se mu nepodařilo obhájit titul v roce 2008 a porazil ho Dexter Jackson, tak zmobilizoval v sobě dostatek síly a motivaci k vítěznému návratu a hned následující rok oplatil porážku Dexteru Jacksonovi a nejenom to, opět zvítězil ještě o rok později! Tak to je velmi řídký jev ve světě kulturistiky, kdy poražený šampion najde v sobě tolik morálně volních vlastností, že se mu podaří tak úspěšný comeback a návrat na trůn nejlepšího kulturisty planety. Jay Cutler se nejenom zapsal velmi výrazně do dějin kulturistiky, ale ve svém věku téměř 53 let se udržuje stále ve skvělé formě a tím propaguje náš sport tím nejlepším možným způsobem!
Fotografie:
Instagram.com/jaycutler
