[Text: Miroslav Husák]
Vážení čtenáři Ronnie.cz, rád bych se s Vámi podělil o svůj příběh z letošní jarní sezóny. Jmenuji se Mirek Husák, jsem z Ústí nad Labem a ještě nedávno jsem byl 124kilové "tučko". Rozhodl jsem se ale pro radikální změnu. Za pouhý rok a půl roku tvrdé dřiny se mi podařilo shodit přebytečná kila, nabrat svaly a poprvé si vyzkoušet drsnou předsoutěžní superkompenzaci. Zde je můj příběh od úplného začátku až po zisk titulu vicemistra republiky ve federaci ICN.
Cesta na váhu 124 kg a zdravotní varování
Vždycky jsem strašně miloval jídlo (a miluju ho dodnes!). Moje váha se vyšplhala na 124 kg hlavně kvůli nekontrolovanému přejídání - miloval jsem vepřové párky, uzeniny, sladké a dorty. Postupně jsem se dopracoval do fáze, kdy mi paní doktorka diagnostikovala obezitu 2. stupně, vysoký krevní tlak a předepsala mi léky.
Ten úplný zlom a facka od reality ale přišla v běžném životě. Nemohl jsem se přes obří břicho pořádně ohnout, abych si zavázal tkaničku u bot. Navíc mám hrozně rád módu a stylové oblečení, jenže najednou jsem si nemohl vzít nic z toho, co se mi líbilo, protože jsem v tom vypadal hrozně. Podepsalo se to i na mém sebevědomí - měl jsem pocit, že se musím přestat líbit i své ženě. Sice mi to nikdy neřekla, ale já to vnitřně cítil. Právě ona se ale stala mou největší oporou, když se mi ostatní na začátku smáli.
Začátky v obýváku a bez činek
Začínal jsem úplně sám doma. Strašně jsem se styděl jít do fitka mezi ostatní lidi. Neměl jsem žádné činky, žádné závaží, prostě nic, jenom své vlastní těžké tělo. Cvičil jsem s vahou vlastního těla a postupně zkoušel měnit stravu. Zjišťoval jsem, co mi sedí a co ne. Moje největší inspirace byli tehdy Arnold Schwarzenegger, Ronnie Coleman, Rich Piana a z české scény Extrifit tým. Chtěl jsem jíst jako oni, cvičit jako oni a vypadat jako oni. Tak sice dodnes nevypadám, ale směr byl správný. (smích)
Po 4 až 6 měsících domácí dřiny jsem konečně sebral odvahu a poprvé vkročil do posilovny. Tam jsem zjistil, že žádné limity neexistují. Každý trénink jsem překonával sám sebe a nevěřil vlastním očím, jak se tělo mění. Zjistil jsem, že věc, která se zdá zvenčí tak složitá, je vlastně ve své podstatě jednoduchá, když člověk vytrvá.
Setkání s trenéry a šok zvaný závody
Koncem roku 2025 jsem oslovil trenéry Jana Doudu a Romanu Maštalířovou. Chtěl jsem od nich vlastně jenom slyšet, jestli jdu správným směrem a jestli by v budoucnu mělo cenu zkusit si závodní pódium v kategorii physique mužů.
Jejich reakce mě totálně šokovala. Řekli mi, že jsem na tom skvěle a že mě připraví na závody, které měly proběhnout hned v květnu 2026! Vůbec jsem tomu nevěřil. Upřímně, dodnes tomu nemůžu uvěřit a občas se štípu do ruky, jestli to není jenom sen.
Peklo v přípravě a životní rány
Předsoutěžní příprava byla neskutečně náročná. Pracuji jako realizátor zahrad ve firmě Zelené kolo, takže dělám těžkou manuální práci venku. Skloubit to s rodinou, běžnými starostmi a vážením každého sousta byl občas mazec. Ze začátku jsem se u toho vztekal jako malý kluk, zapomínal jídlo zapisovat do kalorických tabulek, ale časem jsem si zvykl a začalo mě to bavit.
Příprava na první závody (ICN mistrovství Čech) byla zvládnutelná, ale závěrečný "peak week" byl pro mě čistě o hladu. Přesto jsem to udržel a skončil na 5. místě v kategorii novice. Jenže pak přišla příprava na druhé závody ICN v Karlových Varech a s ní obrovská životní a psychická zkouška.
Můj blízký rodinný příslušník byl náhle převezen do nemocnice ve vážném stavu. Psychika mi kompletně odešla. Vynechal jsem tréninky, pózování mi vůbec nešlo, hlava byla úplně jinde. Jediné, co jsem se silou vůle snažil držet, bylo jídlo, abych si na pódiu neudělal ostudu. V téhle nejtěžší chvíli mě v zákulisí Karlových Varů neskutečně podrželi Honza s Romčou. Řekli mi, ať tam jdu s tím, že si to jdu prostě užít.
A já si to užil. Jakmile jsem stoupnul na stage, nechal jsem všechen ten obrovský stres, strach o rodinu, starosti z práce i domova v šatně. Na tu chvíli jsem na všechno zapomněl. Výsledek? Skončil jsem na nádherném 2. místě a domů si odvezl titul vicemistra physique mužů rookie!
Co bude dál a plány do budoucna
Tenhle úspěch mě neuvěřitelně nakopl. Momentálně trénuji v ústeckém Sluneta fitness a zahájil jsem přípravu na další závody pod federací ICN Czech Republic, které se konají letos v říjnu v mosteckém divadle. Tentokrát tam ale pojedu s úplně jiným nastavením - už se nechci jenom zúčastnit, jedu si tam pro vítězství.
Moje cesta tím ale nekončí, spíš naopak. Mám v plánu si udělat certifikovaný kurz fitness trenéra a v budoucnu i výživového poradce. Chci své zkušenosti předávat dál. Chci ukázat, že se dá efektivně zhubnout a změnit postavu i bez drastických diet nebo extrémního omezování. Věřím, že v jednoduchosti je krása, a mně se tato metoda stoprocentně vyplácí.
Rád bych svými výsledky inspiroval i moji komunitu Romů. Chci jim ukázat, že se nemusí bát nebo stydět jít do fitka, protože doba už je dneska úplně jinde. Samozřejmě to ale není jen o Romech. Chci pomáhat všem klientům a lidem, kteří bojují se stejným problémem, jako jsem bojoval já - bez ohledu na barvu pleti nebo jejich minulost. Každý jsme nějaký, každý máme něco za sebou nebo před sebou a všichni si zasloužíme šanci na lepší život.
Vzkaz čtenářům
Na závěr chci moc pozdravit všechny čtenáře Ronnie.cz a lidi závislé na železe. Přeji Vám všem hodně štěstí, pevnou vůli, a hlavně zdraví, protože to je v životě nejdůležitější.
Pokud by Vás moje cesta za snem zajímala, budu hrozně vděčný, když mě budete sledovat na mých sociálních sítích (Facebook a Instagram). Dnes je doba internetu a upřímně říkám, že jako běžně pracující člověk s rodinou, který maká za klasickou mzdu, bych se nějakému sponzorovi nebo partnerovi pro další přípravu vůbec nebránil. (smích) Nemám v povaze někoho prosit nebo žebrat, ale každý, kdo někdy závodil, moc dobře ví, co taková stoprocentní příprava a všechen ten "sunar" (rozuměj protein) vlastně stojí. Rád vařím, takže se můžete těšit na mých sociálních sítích na recepty a tipy na zdravé alternativy, sladké i slané.
