Nejčastější zranění ve fitness centrech a proč vznikají

Silový trénink patří mezi relativně bezpečné sportovní aktivity, pokud je prováděn správně. Epidemiologické studie dokonce ukazují, že riziko zranění při silovém tréninku je nižší než u mnoha kolektivních sportů. Přesto se ve fitness centrech určité typy potíží objevují poměrně pravidelně. Nejčastěji se jedná o přetížení měkkých tkání - svalů, šlach, úponů nebo kloubních struktur. Z hlediska lokalizace dominují především potíže v oblasti ramenního kloubu, bederní páteře, lokte a kolenního kloubu. Každá z těchto oblastí má svá specifika, typické mechanismy vzniku obtíží i určité rizikové faktory.

Ramenní kloub

Rameno patří mezi nejčastěji postižené oblasti při silovém tréninku. Glenohumerální kloub je anatomicky velmi mobilní, což umožňuje velký rozsah pohybu horní končetiny. Zároveň je však tato mobilita vykoupena relativně malou pasivní stabilitou. Stabilita je proto z velké části zajištěna svalovým aparátem, především rotátorovou manžetou a svaly ovládajícími pohyb lopatky.

Ve fitness centrech se u cvičenců poměrně často objevují potíže jako subakromiální impingement syndrom, tendinopatie rotátorové manžety, dráždění šlachy dlouhé hlavy bicepsu nebo subakromiální bursitida. Tyto problémy bývají spojeny zejména s cviky jako bench-press, tlaky nad hlavu, rozpažování nebo přítahy k bradě.

Jedním z častých mechanismů vzniku obtíží je nedostatečná stabilizace lopatky, která se označuje jako scapular dyskinesis. Pokud lopatka nepracuje synchronně s pohybem pažní kosti, může docházet ke zmenšení subakromiálního prostoru. V takové situaci se šlachy rotátorové manžety nebo subakromiální burza dostávají do mechanického konfliktu s okolími strukturami. Postupně pak může vznikat bolest, omezení pohybu nebo zánětlivé změny v okolních tkáních.

K potížím může přispívat také svalová dysbalance. U mnoha cvičenců bývají výrazně posilovány prsní svaly a přední část deltového svalu, zatímco svaly mezilopatkové oblasti zůstávají relativně oslabené. Tato nerovnováha může dlouhodobě měnit postavení lopatky i mechaniku ramenního kloubu.

Bederní páteř

Další velmi častou lokalitou obtíží je oblast bederní páteře. Bolesti dolní části zad patří mezi nejčastější muskuloskeletální problémy nejen ve fitness centrech, ale i v běžné populaci. Silový trénink může být velmi účinným nástrojem prevence těchto potíží, pokud je prováděn správně.

Ve fitness prostředí se často setkáváme s přetížením paravertebrálních svalů, funkčními blokádami meziobratlových segmentů, svalovými spazmy nebo iritací meziobratlové ploténky. Tyto potíže bývají spojeny především s cviky jako mrtvý tah, dřep s činkou, taktéž legpress či některé předklonové cviky.

Rizikovými faktory mohou být ztráta neutrálního postavení páteře během zatížení, omezený rozsah pohybu v kyčelních kloubech i samotné bederní páteři, ale i nedostatečná svalová stabilizace trupu. Pokud při zvedání těžké váhy dochází k výrazné nestabilitě v bederní páteři, obvykle se zvyšuje riziko vzniku obtíží. Při opakovaném nevhodném zatížení tak může dojít k jejich přetížení nebo iritaci.

Vliv kyčelních kloubů je v praxi velmi významný. Pokud máme např. omezení do flexe v kyčli, v hlubokém dřepu to může nutit pánev překlopit do retroverze - tzv. butt wink. Když se k tomu přidá nedostatečná trupová stabilizace, může v danou chvíli dojít k přetížení některých struktur. Stejný souhyb pánve jako butt wink u dřepu se může dít i při mrtvém tahu, nebo třeba legpressu. Je tedy potřeba ve všech případech dodržovat základy správné techniky provedení cviků, také dodržovat vhodný warm-up, který může rizika výrazně snížit. Z dlouhodobého hlediska zdraví zad je někdy nutné i mobilizační a stabilizační cvičení na kyčelní klouby.

Významnou roli ve zdraví bederní páteře tedy hraje zmíněný hluboký stabilizační systém páteře. Svaly jako m. transversus abdominis, multifidi nebo bránice mají zásadní význam pro stabilizaci páteře při pohybu. Pokud tyto svaly nejsou dostatečně aktivní nebo koordinované, může docházet k nadměrnému zatížení pasivních struktur páteře a potenciálnímu vzniku bolestí.

Loketní kloub

Loketní kloub je relativně malý, ale při silovém tréninku přenáší značné síly. Nejčastějším problémem v této oblasti jsou tendinopatie, tedy přetížení šlach v oblasti loketního kloubu.

Poměrně typické jsou potíže označované jako laterální epikondylitida, známá také jako tenisový loket, nebo mediální epikondylitida, někdy označovaná jako golfový loket. Ve fitness centrech se tyto problémy objevují například při častém provádění bicepsových zdvihů, tricepsových extenzí, přítahů na hrazdě nebo při velkém objemu tahových cviků. Mechanismus vzniku těchto obtíží souvisí především s opakovaným mikrotraumatem šlachových vláken v místě jejich úponu na kost. Při nedostatečné regeneraci dochází k degenerativním změnám kolagenní struktury šlachy. Moderní výzkum ukazuje, že většina těchto stavů není klasickým zánětem, ale spíše degenerativním procesem označovaným jako tendinopatie.

Na tomto místě je nutné opět zdůraznit důležitost warm-upu a postupné progresivní zátěže v rámci dlouhodobého tréninkového programu. Skokové navýšení zátěže není pro úpony svalů ideální, rovněž zatížení bez rozcvičení je rizikovým faktorem pro vznik bolestí.

Kolenní kloub

Kolenní kloub je dalším místem, kde se mohou objevovat potíže spojené se silovým tréninkem. Tento kloub přenáší velké mechanické zatížení zejména při cvicích zaměřených na dolní končetiny, jako jsou dřepy, výpady, legpress, překopávání či zakopávání.

Častými obtížemi jsou patelární tendinopatie, patellofemorální bolestivý syndrom nebo přetížení šlachy čtyřhlavého svalu stehenního. Tyto potíže se mohou objevit například při dřepech, legpressu, výpadech nebo při plyometrických cvicích.

Jedním z častých faktorů je nedostatečná kontrola postavení kolene během pohybu. Pokud dochází k nadměrnému vnitřnímu kolapsu kolene, tedy takzvanému valgóznímu postavení, při kterém dochází k nerovnoměrnému zatížení struktur. Dlouhodobě to může vést k podráždění chrupavky, přetížení patelární šlachy nebo jiných tkání.

Biomechaniku kolenního kloubu může ovlivňovat také omezená mobilita v jiných částech pohybového řetězce, zejména v oblasti kyčelního a hlezenního kloubu. Pokud tyto klouby neumožňují dostatečný rozsah pohybu, může koleno přebírat část mechanického zatížení, které by mělo být rozloženo jinam.

Opět je namístě připomenout, že zásadní je správná technika cvičení, rozcvičení před aktivitou a postupné navyšování zátěže.

Vliv věku a role rozcvičení

Věk může ovlivňovat charakter i příčiny zranění. U mladších cvičenců bývají obtíže častěji spojeny s technickými chybami, příliš rychlým zvyšováním zátěže nebo nadměrným objemem tréninku. Tkáně jsou sice relativně odolné, ale při nesprávném zatížení může docházet k akutním přetížením. U starších cvičenců se k tomu častěji uplatňují i degenerativní změny tkání. Šlachy mají nižší elasticitu, kloubní chrupavka může být méně odolná a regenerace bývá pomalejší.

Významnou roli v prevenci zranění může hrát také kvalitní rozcvičení. Jeho cílem je zvýšit prokrvení tkání, připravit svaly a klouby na zátěž a aktivovat stabilizační svaly. Dobře provedené rozcvičení obvykle zahrnuje lehkou aerobní aktivitu, mobilizační cvičení pro klouby, které budou při tréninku zatěžovány, a aktivační cvičení zaměřená na stabilizační a do tréninku zvolené svalové skupiny.

Adaptace tkání a význam prevence

Je důležité si uvědomit, že jednotlivé tkáně reagují na zatížení různou rychlostí. Svalová tkáň se adaptuje relativně rychle, zatímco šlachy, vazy a další pojivové struktury potřebují delší čas. Pokud se tréninková zátěž zvyšuje příliš rychle, může dojít k situaci, kdy svaly jsou již schopny vyvinout větší sílu, ale pojivové tkáně na tuto zátěž ještě nejsou dostatečně připravené. To výrazně zvyšuje riziko přetížení.

Většina zranění ve fitness centrech tak není důsledkem samotného cvičení, ale spíše kombinace několika faktorů - nesprávné techniky, příliš rychlé progrese zátěže, nedostatečné regenerace nebo svalových dysbalancí. Pokud je však trénink dobře strukturovaný a respektuje základní principy biomechaniky a postupné adaptace tkání, může být silový trénink nejen bezpečný, ale také velmi účinný nástroj prevence muskuloskeletálních obtíží a podpory dlouhodobého zdraví pohybového aparátu.

Řešení obtíží

Většina bolestí, pokud jsou řešeny včas, mohou být dobře léčitelné konzervativně, tedy bez operací a jiných invazivních zákroků. Často je potřeba důkladné vyšetření pohybového aparátu, zhodnocení kvality a správnosti prováděných cviků, jejich následná úprava a celkově edukace týkající se jak tréninku, tak regenerace. Stanovuje se určitý rehabilitační plán, abyste se obtíží zbavili a ideálně se již nevrátily. Někdy je to snadné, otázka pár dní či týdnů, někdy to může trvat déle - v závislosti na typu a míře obtíží. Obvykle je tedy namístě vyhledat pomoc fyzioterapeuta, tedy odborníka, který se přesně takovými obtížemi zaobírá.

Použité zdroje:
1. Keogh, Justin W. L.; Winwood, Paul W. The epidemiology of injuries across the weight-training sports. Sports Medicine. 2017, 47(3), 479-501.
2. Schoenfeld, Brad J. Squatting kinematics and kinetics and their application to exercise performance. Journal of Strength and Conditioning Research, 2010.
3. Myer, Gregory D.; et al. The back squat: A proposed assessment of functional deficit and technical proficiency. Journal of Strength and Conditioning Research, 2014.
4. Kibler, W. Ben; Sciascia, Aaron; Wilkes, Thad. Scapular dyskinesis and its relation to shoulder injury. Journal of the American Academy of Orthopaedic Surgeons. 2012, 20(6), 364-372.
5. Lewis, Jeremy S. Rotator cuff related shoulder pain: Assessment, management and uncertainties. Manual Therapy. 2016, 23, 57-68.
6. McGill, Stuart M. Low back disorders: Evidence-based prevention and rehabilitation. 3rd ed. Champaign: Human Kinetics, 2016.
7. Malliaras, Peter; et al. Achilles and patellar tendinopathy loading programmes: a systematic review comparing clinical outcomes and identifying important programme elements. Sports Medicine, 2013.
8. Scott, Alex; et al. Tendinopathy: Update on Pathophysiology. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy, 2015.
9. Cook, Jill L.; Purdam, Craig R. Is tendon pathology a continuum? British Journal of Sports Medicine. 2009, 43(6), 409-416.
10. Powers, Christopher M. The influence of abnormal hip mechanics on knee injury. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy. 2010, 40(2), 42-51.
11. Behm, David G.; et al. Effects of dynamic warm-up on explosive performance and injury prevention. European Journal of Applied Physiology, 2011.
12. Gabbett, Tim J. The training-injury prevention paradox: should athletes be training smarter and harder? British Journal of Sports Medicine, 2016.
13. Magnusson, S. Peter; et al. Load-displacement properties of the human triceps surae aponeurosis. Journal of Physiology. 2008.
14. Kjaer, Michael. Role of extracellular matrix in adaptation of tendon and skeletal muscle to mechanical loading. Physiological Reviews. 2004.