Poslední zastávka jarní sezóny se změnila v jeden z nejdivočejších závodních víkendů posledních let. Náročné shazování do váhového limitu, sprint na registraci na poslední minutu, tvrdá mezinárodní konkurence a nakonec tři stříbrné medaile z mistrovství Evropy federace IBFF. K tomu legendární posilovna, noční Budapešť a třicet tisíc kroků den po závodech. Jak vypadal závěrečný soutěžní víkend sezóny?
Říká se, že to nejlepší přichází nakonec. A přesně v tomto duchu jsme s Maruškou vyrazili předposlední květnový víkend na poslední zastávku jarní sezóny. Čekal mě start na mistrovství Evropy federace IBFF, pod níž jsem závodil už před dvěma lety. Přestože to tehdy byl trochu punk, poznal jsem zde spoustu přátel a vytvořil si k této federaci osobní vztah. I proto jsme se rozhodli zakončit přípravu právě tady.
Závody se navíc vždy snažím spojit s cestováním. Koneckonců je to součást slova "kulTURISTIKA", no ne? A Budapešť navštěvuji vždy rád. V Maďarsku mám spoustu přátel, což dokazují i četné články na našem webu, které vznikly během mých předchozích soutěžních výjezdů do této země.
Celé dobrodružství začíná v pátek. Vyrážíme vlakem už v půl šesté ráno a čeká nás (i kvůli klasickému zpoždění vlaku) téměř osmihodinová cesta. Hned po příjezdu míříme do legendárního Flex Gymu, místa, které podle fotografií navštívila snad polovina Hollywoodu - Arnold Schwarzenegger, Uma Thurman, Will Smith, Dwayne Johnson, Kevin Hart, Josh Brolin, John Cena nebo Dave Bautista. Samozřejmě nechybí ani legendy kulturistiky jako Jay Cutler, Flex Wheeler, Dorian Yates, Kevin Levrone, Cedric McMillan či Vince Taylor.
Mě zde čekal pouze lehký pumpovací trénink horní poloviny těla. Mnohem větší výzvou byl tradičně boj s váhovým limitem, tentokrát nastaveným na 94 kilogramů. Ještě během týdne jsem měl 99,7 kg a každý den jsme postupně ubírali jídlo, později i vodu. V pátek ráno váha ukázala 95,8 kg a plán byl absolvovat registraci až v sobotu dopoledne. Ve hře ale byla i méně pravděpodobná varianta páteční registrace.
Po tréninku jsem však navážil 95,7 kg a představa dalšího dne ve stresu z váhy mě vůbec nelákala. Rozhodli jsme se proto zariskovat a absolvovat několik kol sauny. Celkově jsem v ní strávil asi 80 minut a naprosto vyřízený jsem nakonec na váze v posilovně viděl přesně 94,0 kg. Jede se na prezentaci!
Samotné závody se nekonaly přímo v Budapešti, ale v nedalekém Vecsésu, takže nás čekal i boj s časem. Registrace končila v sedm večer a kvůli zpoždění vlaku jsem na ni doslova běžel. Na místo jsme dorazili v 18:59. Komická váha, kterou bych neakceptoval ani doma, sice ukázala 94,1 kg, ale drobná pořadatelka mi zároveň pomocí krejčovského metru nalepeného na stěně "naměřila" 190 cm, tedy o pět centimetrů více, než ve skutečnosti měřím. Takže jsem shazoval úplně zbytečně. Aspoň mě ale může hřát pocit férovosti.
Po registraci už byl konečně čas doplnit energii a vrátit svalům plnost. Rýže, trochu kuřecího, kešu máslo, skořice a pořád dokola. Ňam!
Sobota znamenala poslední soutěžní den na delší dobu. Harmonogram byl jasný - můj blok začínal nejdříve kolem půl třetí odpoledne, takže jsme měli dost času. Doprovodil jsem Marušku na trénink, sám zašel nakoupit, najíst se a odpočívat. Do závodů jsem stihl čtyřikrát stejnou kombinaci jídel, vyměnil několik zpráv s Danem a Petrem Šidlem a dokončil článek s Jakubem Železňákem pro další vydání Světa kulturistiky. Pohoda.
Po splnění obávaného váhového limitu už ze mě spadl veškerý stres. Sezóna byla úspěšná a jedna medailová pozice navíc už nic zásadního nezmění. Po příjezdu na místo závodu jsme ale zjistili, že po nás nikdo nechtěl hudbu k volné sestavě, přestože byla uvedena v propozicích. Následovalo rychlé hledání dýdžeje, který působil značně zmateně a anglicky neuměl snad ani "hello". Nakonec mu Maruška téměř násilím vnutila flash disk a dýdžej jen zmateně přikývl.
Čekaly mě tři kategorie - classic physique, muscle model a kulturistika nad 90 kg. Už během rozcvičování před prvními dvěma kategoriemi se kolem mě objevila obrovská zvířata. Tvrdí, obrovští borci s pruhy všude. Často slýcháte závodníky říkat, že se v rozcvičovně cítili nejmenší a nepatřiční a přesně ten pocit jsem zažíval i já. Bylo nás devět a odhadoval jsem své umístění někde kolem pátého místa.
Jenže stage všechno mění. Každý na ní vypadá jinak. Hodně záleží na pózingu i na tom, jak člověk působí přímo pod světly. Konkurence byla opravdu mezinárodní - Slovinsko, Maďarsko, Itálie, Bosna, Srbsko, Slovensko nebo Rakousko.
Nakonec se však všechno vyvíjelo nad očekávání a já vybojoval stříbro v kategoriích classic physique i muscle model. Vzhledem ke konkurenci jsem byl maximálně spokojený.
Stejné umístění jsem zopakoval i o několik hodin později v kulturistice nad 90 kg. Zde zvítězil Ital vážící okolo 120 kilogramů, který přitom v kategorii muscle model skončil několik míst za mnou. V kulturistice ale hrála mohutnost evidentně větší roli a před jeho brutálním množstvím svalové hmoty jsem musel smeknout. Třetí stříbro tak bylo na světě.
Unavený, zpocený a špinavý jsem dostal posoutěžní pusu a vyrazili jsme zpět na apartmán. Odhodili jsme batohy i trofeje a místo oslavy jídlem jsme se vydali na noční procházku Budapeští. Vydrželi jsme sotva dvě hodiny, než jsme se v polospánku vrátili na byt. Sprcha a spát.
Neděli jsme odstartovali tréninkem. Maruška finišuje přípravu na další závod Hyrox a mě čekaly klasicky nohy - první potréninková jednotka po závodech. Objevili jsme fantastický 4% Gym, moderně vybavené fitness centrum s širokou škálou značek a strojů s nonstop provozem, ideální pro trénink v 5:30 ráno.
Přestože jsme šli spát těsně před půlnocí, přivstali jsme si, protože jsme chtěli stihnout co nejvíce z historické Budapešti. To ale neznamenalo odfláknutý trénink - pořádná robota musí být. Únavu zahnalo 20 gramů pre-workoutu Black Dragon Ultra Stim, o které jsme se poctivě rozdělili.
Po potréninkové snídani jsme sbalili věci a vyrazili do města. Nakonec jsem ten den nachodil přes třicet tisíc kroků. Večer nás čekala cesta vlakem zpět do Prahy, samozřejmě opět se zpožděním, takže jsme na napumpovaných a rozbitých zádech proseděli dalších osm hodin. Celý den jsem vyžil z jídel, která mi zbyla ze soutěže. Čtyřikrát protein s rýžovou kaší, jedna kostička čokolády a jeden banán. Málo, ale delikátně.
Možná jasný signál, že je čas sezónu ukončit, přepnout do regenerační fáze a připravit tělo na další nabírací období. Nové svaly se samy nepostaví.
Víte, že...
