Na rozdíl od místy až sžíravé ironie Rickyho Waynea vnesl bývalý bodybuilder a žurnalista Jeff Everson do sportu humor a laskavou nadsázku. Tohle napsal v roce 1986 o Albertu Becklesovi: "Albert oslavil v červenci narozeniny, ale nikdo neví, zda je mu 47 nebo 55 let. Joe Weider chtěl zjistit jeho stáří a poslal jej do Institutu pro nukleární výzkum při univerzitě v Chicagu. Vědci bombardovali tělo kulturisty těžkými radioizotopy a podle zastoupení atomů jednotlivých látek dospěli k závěru, že Albert má 12 let a ještě nedospěl do puberty!"
Během procházení pramenů týkajících se Becklesova věku jsem nemohl přehlédnout legendu, která se kolem zázračného muže z Barbadosu vyformovala. Netuším ale, proč Beckles skutečný věk tolik zakrýval a svoje jinak obdivuhodné kulturistické renomé přikrášloval rouškou záhadnosti. V biografii Peak Physique z roku 1987 píše: "V roce 1980 mi bylo padesát..." A dále: "S pravidelným tréninkem jsem začal až po příjezdu do Anglie ve věku 21 let." Prima, pokud je tomu tak, přijel do Anglie roku 1951, nicméně je známo, že ke cvičení se pod vlivem staršího bratra dostal již na Barbadosu. Dále z knihy: "Pravidelně trénuji až od 27 let", což by znamenalo od roku 1957. A pokračuje: "Během dvou let jsem vyhrál Mr. Britain a Mr. Europe." Počítám-li správně, vítězství se odehrála v roce 1959. Je však nezpochybnitelně jisté, že Beckles získal první titul Mr. Britain až v roce 1970!
Beckles v časopise Muscular Development (únor 1972): "Je mi 32 let, jsem ženatý, mám dvě děti a pracuji jako úředník." Úředník, to mne podržte. V interview pro časopis Iron Man v roce 1982 Beckles prohlásil, že je mu 42 let a trénuje od roku 1965. Podle toho se narodil v roku 1940 a cvičí od dvaceti pěti. Jiný autor v témže časopise uvádí 52 let (tzn. narozen 1931).
Německá Sportrevue před Mr. Olympia 1985 napsala, že Becklesovi je 54 let, a tudíž se narodil v roce 1931. O rok později Sportrevue rezignovala slovy: "Al Beckles má tělo na dvacet, ale je mu buď 47, nebo 55 let!" Ricky Wayne v Muscle Builderu odhaluje úplné datum narození jako 14. červenec 1931. Konečně FLEX v reportu ze soutěže Niagara Falls Pro Invitational 1992 obdivuje Becklesův věk 62 let a ještě v roce 1995 oznamuje Lonnie Tepper (Iron Man), že Beckles má 57 let (nar. 1938) nebo 65 let (nar. 1930). Na webu mrofansite.com píší 14. červenec 1930. Jako perličku na závěr přidám údaje z magazínu FLEX (července 1984). Beckles přísahá, že má 45 let. Bill Dobbins cituje Waynea Demiliu a tvrzení, že Becklesovi je 52 let, přičemž opět Beckles udává 46 let. Tři různá čísla z jednoho časopisu! Ptáte-li se, kde je pravda, tak skutečně nevím. Renomovaný historik IFBB Joe Roark uvádí datum takto: "14. července 1930(?)", tedy s otazníkem v závorce, a osobně bych se přiklonil k roku 1938. Nakonec se můžeme zcela vážně zeptat, kolik bylo Becklesovi v době, kdy se narodil?
Al Beckles je původem z ostrova Barbadosu, do roku 1966 državě Velké Británie, ležícím spolu s Malými a Velkými Antilami, Grenadinami, Guadeloupem, Jamajkou, Kubou, Portorikem a Trinidadem v Karibské oblasti. Tento požehnaný tropický ráj mořeplavců, pirátů a bukanýrů dal kulturistice celou řadu skvostných atletů jako Sergio Oliva, Ricky Wayne, Bertil Fox, Roy Callendar, Johnny Fuller, Earl Maynard, Christopher Forde, Wilfred Sylvester, Serge Nubret, Darrem Charles nebo Albertův synovec Darcy Beckles. Připusťme, že se narodil v roce 1930, 1931, 1938 nebo 1940 a do Anglie přesídlil v rorce 1951 (1957, 1959…) Leč již vážně, do rodiny patřilo sedm dětí, čtyři sestry a krom Alberta dva starší bratři, Aubrey a Oscar (ten imigroval do Anglie dříve a skončil třetí na Mr. England 1961). Albert poprvé okusil činky v nejstarší posilovně na ostrovech, The Zenith Barbell Club, kde začínal jeho soukmenovec a předchůdce, později profesionální zápasník a filmový herec Earl Maynard. Nalézala se na předměstí hlavního města Bridgetownu a tam Albert rovněž poprvé otevřel časopis plný fotografií vzpěračů Johna Davise a Jima Bradforda. Byl to Hoffmanův Strength & Health. Čas od času na ostrov doputoval i Weiderův Muscle Power, představující vynikající černé kulturisty Leroye Colberta, Arta Harrise a Melvina Wellse, a šlachovitý Beckles chtěl mít právě takové svaly. Jelikož klub vedli vzpěrači, musel Al trénovat olympijské discipliny a po čtyřech letech nazvedal v kategorii do 75 kg slibný součet 365 kg (tlakem 112,5 kg, trhem 105 kg, nadhozem 137,5 kg). Kvůli zaměření gymu na vzpírání nebyly k dispozici jednoručky, tudíž Albert musel sundávat kotouče z menších činek a jednoručky pracně sestavovat. Tak či onak, vypracoval si postavu s masivní horní částí stehen (výsledek těžkých dřepů do 230 kg), mizernými lýtky a slušným svalstvem paží s geneticky nevídaně vyformovanými bicepsy. Hrudník a ramena už byly "made in England", neboť tam místo dřepů nalezl zalíbení v bench-pressu.
Po příjezdu do Londýna v roce 1960 zahájil intenzivní studium účetnictví a nakonec našel práci jako civilní zaměstnanec na ministerstvu obrany (sloužil zde 20 let a nikdy neprozradil, čím se vlastně zabýval - zvláštní případ státního tajemství) a spřátelil se s Harrym Rotherym, úředníkem, který udiven Albertovým očividným potenciálem pro něho v budově ministerstva nechal zařídit skromnou posilovnu! Díky tvrdému tréninku a Rotheryho nezištné pomoci, s níž na vlastní náklady pořizoval kladky, lavičky a stroje, Beckles v roce 1965 vyhrál prestižní soutěž Mr. Southeast Britain a na celonárodním fóru skončil pátý. Posilovna dostala jméno Ariel Gym, Beckles trenéra Franka Adamse a britské magazíny nové snímky dosud neznámého kulturisty. V této době se oženil s dívkou jménem Corsilla a měli postupně tři syny: Marka, Ronalda a Richarda. Trénoval tehdy pětkrát týdně s kuriózním rozdělením partií. V pondělí procvičoval záda (40 sérií), v úterý břicho a znovu záda (16 sérií), ve středu měl v programu hrudník (20 sérií, maximum 3 opakování bench-pressu se 140 kg) s lýtky, ve čtvrtek opakoval cviky na záda z pondělka plus ramena a v pátek dělal totéž jako v úterý. Mimo to každý den přidával cviky na bicepsy a tricepsy.
Co do stravování jedl jen třikrát denně, hlavně libové maso, a pil hodně mléka. Konkrétněji ráno ovesnou kaši, vejce a slaninu, k obědu vejce, hovězí a ovoce, večer další hovězí stejk. "Ten chlap je žrout!" prohlásil trenér Adams. "A na konci čtyřhodinového tréninku vypadá stejně svěží jako předtím!" Už z toho lze soudit, že musel vlastnit podobně geneticky dané schopnosti regenerace jako mýtický Sergio Oliva. Míry z roku 1966: výška 171,5 cm (také 168 - 174 cm), váha 82 kg, biceps 47 cm, hrudník 123 cm, pas 78 cm stehno 65 cm, lýtko 41 cm. Roku 1967 finišoval jako třetí v Anglii, v roce 1968 už byl na Mr. Britain druhý a druhý na Mr. Europe za Francem Columbu. Mistrem Británie se stal dvakrát (1970 - 1971) a během následující dekády shromáždil téměř všechny hlavní tituly. Mr. Europe - absolutní vítěz 1970 a 1973. IFBB Mr. Universe - 1970 (první do 175 cm), 1971 (absolutní vítěz) a 1973 (opět první v kategorii). NABBA Mr. Universe - 1970 (druhý do 174 cm), 1971 (vítěz kategorie do 174 cm). AAU Mr. World 1971 - absolutní vítěz. Debut na Mr. Olympia si odbyl již v roce 1975 v Pretorii, tam byl třetí ve váze do 200 liber. V roce 1977 skončil čtvrtý a v roce 1979 sedmý.
V 80. letech Beckles chytil příslovečný druhý dech. Měl již čtyřicet (nebo padesát) let a postavu nikoliv bez drobných chybiček - jako typicky vysoká černošská lýtka a tenká předloktí, navíc v základním postoji působil "jaksi" hranatě. O estetice a vyváženosti tudíž nešlo seriózně hovořit, z druhé strany však disponoval úžasnou hustotou svalů (titulek jednoho článku zněl "Al Beckles - Muž ze žuly") a na tehdejší dobu nevídaným vyrýsováním každé partie, kupříkladu rozrýhovanými hamstringy. Učiněnou perlou byly bicepsy, bezkonkurenční ve tvaru, výšce i separaci, a potom záda, rozčleněná do stovek snopců a svazků výrazné muskulatury. K tomu ještě obdivné zvolání jistého reportéra: "Lidské tělo má asi 625 svalů, ale u Becklese jich najdete 725!"
V roce 1980 Beckles vyhrál World Professional Championships (podruhé ještě v roce 1982) a pevně držel pozici vedle dalších šampiónů Boyera Coea, Chrise Dickersona, Caseyho Viatora a Robbyho Robinsona. Dvakrát zvítězil na Night of Champions v New Yorku (1982 a 1985, v roce 1981 druhý, 1983 třetí, šestnáctý v roce 1990 a sedmý v roce 1992) a pravidelně sbíral prémie na IFBB Grand Prix. Jeho formu z NOC 1982 popsal Rick Wayne: "New York zajímaly pouze lesklé, jako skála tvrdé svaly a Beckles jim je dal. Ukázal záda, jaká Manhattan ještě neviděl, a bicepsy, které jej změnily na tříhlavé monstrum. Jeho tricepsy jsou tlustší než stehno průměrného muže. A jestli jeho svaly neznějí v trojdílných harmoniích, nezní tak ani Mick Jagger, jež je k dcerám Ludwiga van Beethovena tím, čím je Albert k apoštolům zaneismu. Disharmonický anachronismus, nicméně úspěšný." Dral se rovněž vzhůru po stupních Mr. Olympia. V roce 1982 skončil pátý, v roce 1983 sedmý, v dalším roce nastoupil na trůn Lee Haney a Beckles byl čtvrtý. Nejvýše dosáhl druhým místem v Bruselu 1985. Po prvním kole vedl Haney o jediný bod, přičemž Beckles měl být o 29 let starší! Celkem má na kontě téměř rekordních 13 startů na Mr. Olympia a účast na více než stovce soutěží!
Ani v poslední dekádě století nepřestal "Big Al" usilovat o sportovní vavříny. Třikrát ještě startoval na Night of Champions, vyhrál Niagara Falls Pro Invitational 1991 a v San Jose vybojoval 5. místo. Svůj obdiv vyjádřil Andreas Cahling takto: "Když jsem skončil ve finále Pro World Championships 1984, Albert vyhrál. Když jsem se vrátil jako finalista Pro Niagara Falls 1990, Albert byl pořád tady plus ve všech těch soutěžích mezi. Dnes, v roce 1991, stár téměř 61 let, znovu vyhrává soutěže." V roce 1992 již měl překročit šedesátku (nebo padesátku?). Přijel opět na Niagara Falls, postavil se mladíkům jako Porter Cottrell, Miloš Šarčev nebo J. J. Marsh a obsadil úctyhodnou osmou pozici!
Podklady z roku 1970 připisují Becklesovi výšku 168 cm, váhu 86 kg, obvod hrudníku 128 cm, biceps 48,5 cm, pas 74 cm a stehno 66 cm, anglický časopis Health and Strength z roku 1971 už uvádí váhu 92 kg a biceps 52,7 cm! V polovině 80. let soutěžil s váhou 90 - 96 kg, mezi závody přibíral na 103 - 105 kg a odtud postupně shazoval. Příprava Alberta Becklese vycházela z dlouholeté praxe, instinktu a sledování reakcí těla na trénink i dietu, kterou lze označit jako drastickou. Většinou trénoval 5 dnů v týdnu dvojfázově a v posilovně býval 4 hodiny. Dopoledne procvičil 1 - 2 partie, najedl se, dvě hodiny spal a večer opět trénoval. Cvičil v normálních sériích a supersetech, dával přednost středně těžkým vahám pro 10 - 12 opakování. Měl sílu? Ale ovšem, dokázal 8 opakování bench-pressu se 195kg činkou, na tlaky vleže bral dvě 80kg jednoručky a tricepsové tlaky úzkým hmatem cvičil se 120 kg. Od zranění zad v roce 1966 nedělal dřepy, místo nich měl v programu tlaky nohama, hacken dřepy a extenze kvadricepsů. O Becklesových dávkách si učiníte představu zjištěním, že například na ramena dělal 8 cviků po 4 sériích, tedy celkem 32 sérií! Někdy se píše, že Beckles byl vegetarián, ale není to pravda. V běžné jednotvárné dietě konzumoval ryby, kuřata, rýži a zeleninu, nejedl už hovězí maso. V roce 1988 snídal vločky, po tréninku si dal vejce, k obědu těstoviny nebo kuře, před večerním tréninkem jedl pečené brambory a poté rybu s rýží.
Jako profesionál Beckles často absolvoval několik soutěží za sebou a podle toho, jak úspěšně manipuloval se sacharidy a vodou, jeho forma buď dozrávala, nebo se naopak zhoršovala. Svoji dietu nazýval "hladovka". V květnu 1982 na Night of Champions vážil 88 kg a vyhrál. Stravoval se následujícím způsobem. O půl osmé ráno snídal pohárek čaje a dva vařené bílky, potom trénoval. Oběd o půl dvanácté se skládal z plechovky tuňáka ve vodě, o půl sedmé večeřel 45 dkg grilované ryby. Po třech týdnech relativně uvolněného režimu již přibral na 103 kg a začínal další dietu. Formu dolaďoval tím, že při letu z Londýna do USA nejedl ani nepil a šel ihned spát, takže byl bez potravy i vody nějakých 20 - 24 hodin. Ve tři hodiny v noci před soutěží snědl litr zmrzliny, nasytil tělo cukry a hned měl navrch 4 - 5 kilogramů čistých svalů. Před finále IFBB Grand Prix v Montrealu, kde vážil 95 kg, připomínal obličejem kostlivce. Nalézal se ve stavu vážné dehydratace a pokožku měl tak suchou, až vypadala jako odřená smirkovým papírem - důkaz, že v jeho těle nebyl téměř žádný tuk. O přestávce zašel s krajanem Johnnym Fullerem a novináři do restaurace na oběd. Fuller prohlašoval, že Beckles je nejpoctivější kulturista na světě, protože za posledních dvacet let nevynechal jediný trénink a v dietě si nedovolí sebemenší úlevu. Albert měl objednanou omeletu, když však zjistil, že je posypána sýrem, odmítl ji sníst. "Neříkal jsem vám to?" dodal vítězně Fuller a jídlo místo něho hladově spolykal.
Že profesionální bodybuilding není žádný med, potvrzuje nejen popis kruté diety, ale též fakt, že v roce 1988 Beckles na pódiu zkolaboval, a příčinou byla dehydratace z velké dávky diuretik. Ohledně dopingu se Beckles vyslovil takto: "Zcela upřímně si myslím, že dosáhnout současného standardu bez dopingu nelze. Tím neříkám, že jejich zneužívání je zárukou úspěchu, protože vše je duševní záležitost. Vzpomínám například na svoje začátky v Anglii během 60. let. Věděli jsme jen to, že existují látky zvané steroidy. Neznali jsme přesné názvy ani druhy. Jeden chlapík měl nádobku s tabletami, o nichž tvrdil, že to jsou steroidy, ale byl to niacin. Takoví ignoranti jsme byli! Jistý borec si dvě tabletky vzal a vzápětí zrudnul a ten majitel řekl: 'Takhle to funguje, teď už porosteš.' A onen borec opravdu s tím niacinem přibral. Bral jednu denně a po zčervenání pokožky a pocitech horka myslel, že když se zahřívá, tak roste. Víra v to, že bez dopingu nemůžete trénovat, je největší příčinou jejich zneužívání." Ve vývodu z roku 1981 se ale mýlil: "Domnívám se, že nadměrné užívání steroidů je pouze přechodná fáze a záhy se dočkáme jejího konce."
"Je mi šedesát let a neumím si představit den bez tréninku," řekl Beckles v roce 1991. "Kulturistika se stala mým životem a dělá mne stejně mladým fyzicky, jako se cítím duševně. Nikdy si nepřipusťte, že jste příliš staří, protože já se cítím lépe než většina mužů ve věku dvaceti let!" I přes nejasnosti s datem narození je příklad Alberta Becklese trumfem pro každého, kdo bez ohledu na věk neztrácí radost ze života, tréninku a činorodosti. Přestože Albert byl pro kulturistiku fyzicky i duševně předurčen, jeho odhodlání a vůle slouží jako inspirace nám všem, méně talentovaným smrtelníkům.
Po ukončení soutěžní kariéry Beckles působil v Los Angeles jako soukromý trenér, přičemž stále poctivě trénoval. Občas se tiskem mihly fotografie, poslední mám z roku 2025 se Shawnem Rayem. V noci ze soboty 16. května na neděli se na internetu zjevila zpráva o jeho smrti. Skonal v nedožitých 95 letech.
Parťák na fitness
