Není to tak dávno, kdy jsme 23. srpna 2025 na našem webu připomínali půlkulaté pětasedmdesáté narozeniny Karla Tuháčka. To jsme mu přáli, jak to tak bývá, mnoho dalších let ve zdraví a netušili jsme, že bohužel mu zbývá jenom několik měsíců života. Jeho smrt přišla náhle 21. března a jistě ani on takovýto brzký konec nečekal. Já sám jsem se s ním setkal naposled na podzimním setkání přátel a průkopníků pražské kulturistiky (o něm jsme referovali i na našem webu) a byl to pořád ten "starý" Karel, který hýřil dobrou náladou, vyprávěl svoje poutavé a někdy těžko uvěřitelné historky, kterými se stal v kulturistické komunitě proslulý. Prostě s Karlem se nikdo nikdy nenudil a o to více ho budeme postrádat na dalším, zřejmě červnovém setkání v Praze. Bude velmi chybět za svým "předsednickým" stolem, vyhrazeným pro něho, vždyť jádro účastníků je z bývalého kulturistického oddílu Olympie Praha, kde byl dlouholetým předsedou až do ukončení jeho činnosti začátkem devadesátých let.
Karel pocházel ze tří sourozenců a byl celoživotní Pražák. Byť narozen na Štvanici, tak většina jeho života je spojena se Žižkovem. Velmi záhy se začal zajímat o kulturistiku a není se co divit, vždyť jeho dospívání počátkem šedesátých let souznělo právě s počínajícím rozvojem kulturistiky, kdy začaly vznikat první oddíly i na území Prahy. Již jako dvanáctiletý si s kamarády založil primitivní posilovnu v kočárkárně bytového domu a absolvoval tak první ještě nesmělé krůčky na své celoživotní cestě, která byla naplněna maximální obětavostí a zaujetím pro náš sport. Pochopitelně to byl jenom počátek, ale zcela charakteristický pro toto období, kdy enormní zájem o kulturistiku mezi mladými lidmi byl mnohonásobně vyšší, než mohly pojmout právě oddíly kulturistiky, byť vznikající jako houby po dešti.
Stát se členem oddílu, tak to bylo něco jako vyhrát v tombole. Naprostá většina mladých nadšenců se musela spokojit se sklepními posilovnami či využitím různých nebytových prostor... anebo se musela na vás usmát štěstěna. A takový přelomový moment potkal Karla v roce 1969, kdy uviděl svalnatého chlapíka na skútru, využil příležitosti, která se naskytla, a zeptal se ho, kde je možné cvičit. Odpověď zněla: "Nasedni si a odvezu tě do posilovny." Tím svalnatým chlapíkem nebyl nikdo jiný než o deset let starší Jiří Horký (1940 - 2022), který patřil k průkopníkům kulturistiky, již měl za sebou celou řadu úspěchů na závodním pódiu a co hlavně, byl předsedou oddílu kulturistiky TJ Olympie Praha v rámci Domu kultury těla na Klárově.
No a tak se Karel poprvé dostal do opravdové posilovny a získal tím i odborné vedení, které pochopitelně jako samouk postrádal. To byla doba, kdy každá rada byla drahá a metodických materiálů bylo jako šafránu. Ovšem členství v oddílu bylo vykoupeno jednou nepřekročitelnou podmínkou - jsi členem oddílu kulturistiky, tak musíš závodit! Nebylo možné si cvičit jenom tak pro radost, na to byly prostory zcela nedostatečné. A tak Karla již v roce 1970 vidíme na pódiích okresních a pražských krajských přeborů. Ne, ve šlépějích Jirky Horkého, nebo dokonce Petra Stacha nekráčel, ale našel se ve funkcionářské práci pro oddíl, a hlavně pracoval na sobě v oblasti vzdělávání, a tak jeho teoretické znalosti v metodice tréninku a výživy ho předurčovaly pro trenérskou a funkcionářskou dráhu na různých pozicích od krajského svazu až po práci v ústředních orgánech na úrovni Českého kulturistického svazu. V roce 1977 absolvoval školení trenérů II. třídy a od poloviny osmdesátých let se stal předsedou trenérsko-metodické komise na úrovní Čech. V této době jsem ho osobně poznal na školení trenérů II. třídy v roce 1986 v Třebíči, kdy nám frekventantům přednášel metodiku tréninku a udivoval nás svými hlubokými znalostmi. Jeho postavení stoupalo i v rámci oddílu kulturistiky Olympie Praha, kdy se stal po Jiřím Horkým dlouholetým předsedou oddílu. Ten se několikrát stěhoval, nejprve do prostor odborného učiliště na Jarově a poté zhruba v roce 1979 na Žižkov. Karlovou zásluhou vznikla v letech 1977 - 1978 i
pražská dorostenecká liga v kulturistice, což byl významný motivační faktor pro mladé lidi věnující se tomuto sportu. Na práci s mládeží se vůbec v tomto období kladl velký důraz, vždyť každý oddíl musel mít dorostenecké družstvo, jinak nebylo možné se účastnit soutěží dospělých! Možná trochu tvrdé opatření, ale mládeži v oddílech se věnovali kvalifikovaní trenéři a to přinášelo svoje ovoce. Nesmíme zapomínat ani na jeho občanský život, protože věnovat se kulturistice, i když s maximálním nasazením, rozhodně nebyla profese a v podstatě nikdo (pokud nebyl třeba metodikem tělovýchovné jednoty jako svého času
Petr Tlapák) se jí neživil. A tak Karel byl vyučený pokrývač a dlouhá léta pracoval jako mistr u Pražské stavební obnovy, ale vše se dalo s nadšením pro náš sport při dobré vůli skloubit.
Přišel rok 1989 a s ním i zásadní změny v politickém a ekonomickém uspořádání našeho státu. Najednou se otevřely pro nás, kteří jsme působili v oddílech kulturistiky jako jejich trenéři, předsedové, či funkcionáři na různých pozicích, do té doby netušené možnosti. Veškerou tuto činnost jsme dělali v období socialismu s nadšením, ve svém volném čase a buď bez jakéhokoli finančního ohodnocení, nebo bylo spíše symbolické. To vše se naráz změnilo. A tak celkem logicky, když se otevřela možnost soukromého podnikání, tak to neminulo ani naši oblast kulturistiky a fitness. V té době si první soukromé posilovny, potažmo fit centra, začali otevírat právě ti, kteří měli s posilovacím tréninkem ty největší zkušenosti (ne ovšem s podnikáním), tedy bývalí trenéři, závodníci a funkcionáři tělovýchovných jednot, z nichž navíc celá řada zanikla. Karel v tomto směru nebyl výjimkou. Nejenže měl veškerou potřebnou odbornost, ale na rozdíl od řady ostatních i smysl pro podnikání a uměl se v tomto prostředí pohybovat. No a navíc disponoval i potřebnými kontakty. A tak není se co divit, že se stal provozovatelem a majitelem jedné z prvních soukromých posiloven pod názvem AXA naproti Bílé labuti v ulici Na Poříčí. Karel byl ve svém živlu, a protože už tehdy byl známá osobnost, tak o klienty především z umělecké oblasti, ale i z politiky neměl nouzi. Že se mu dařilo, o tom svědčí fakt, že zakládal další fit centra na Floře, v Bohnicích, Karlíně… pod společným názvem Cardiofitness s očíslováním I.,II.,III. Karel nezanedbával ani vlastní vzdělávání v této oblasti, a tak získal v roce 1991 první trenérskou třídu. Veškeré metodické znalosti dané vzděláním a dlouholetou praxí si nechtěl nechávat jen pro sebe, a tak si založil trenérskou školu opět pod názvem Cardiofitness a touto činnosti se zařadil po bok takových legend naší kulturistiky, jako byly Petr Stach či Petr Tlapák.
Snad nejznámější osobností, která se svěřila do Karlovy odborné péče, byl Jiří Krampol se svojí manželkou Hankou. Během této spolupráce se lidsky velmi sblížili a Jirka Krampol si Karla velmi považoval. O tom svědčí i fakt, že Karel často seděl na čestném místě v první řadě v Krampolových televizních pořadech "Nikdo není dokonalý". Tato spolupráce probíhala v letech 1997 - 1998 (možná i déle, nevím) a manželé Krampolovi si ji velmi pochvalovali. Vše společně popsali ještě za spoluautorství známého dietologa RNDr. Petra Fořta v knížce
"Možná, že přežiji rok 2000 aneb konec knedlíků v Čechách". Karel ale vstoupil do literárního světa i jiným způsobem, protože známá autorka Markéta Harasimová ve svém krimi thrilleru "Pouta věrnosti" využila jeho znalostí prostředí posiloven. Karel zde působil jako jakýsi odborný poradce a ona mu knížku s poděkováním věnovala. Sám Karel v ní jako majitel posilovny Pluháček rovněž vystupuje, no a tak se stal i literární postavou.
Samostatnou kapitolou je i jeho činnost v arabských zemích, kde pomáhal šířit povědomí o kulturistice a školil tamní trenéry, za což
mu byl v těchto zemích udělen profesorský titul. To je jenom důkazem, jak si jeho znalosti a vědomosti arabští šejkové cenili. Vzpomínám si i na pořad televize Nova, kde vystupoval a líčil svoje poznatky a dojmy z tohoto období.
Třebaže Karla již řadu let trápily zdravotní problémy, přesto nikoho z nás nenapadlo, že jeho odchod bude tak rychlý a nečekaný, v podstatě ze dne na den. Vždyť při každém setkání působil vitálně, sršel humorem a doslova všechny zahlcoval svými originálními historkami, které dokázal podávat zcela osobitým způsobem, a byl doslova k nezastavení.
Přestože Karel rozhodně nepůsobil usedle, tak je až překvapivé, jak solidně si počínal ve svém soukromém životě. Vždyť se svojí manželkou Zdeňkou strávil několik desítek let a zůstaly po něm dcery Míša a Veronika s celkem třemi vnoučaty, a dokonce se dočkal i pravnučky Sárinky...
Víte, že...
