Roger Fields pokračuje:
"Arnold mi stále opakoval: 'Jsem nejlepší herec!' Dokonce to říkal i během tréninku, přestože neměl s filmem nic společného." "Richard Burton je herec," namítal jsem, ale on volal: 'Ich bin der Grösste!' Na stěně posilovny visel velký plakát Arnolda, stojícího za motorovým člunem. Zeptal jsem se, kde to bylo nafocené, a na to řekl: 'Na jezeře Bodensee.' Byl jsem vždycky fanda vodního lyžování, a tak mne zajímalo, jestli taky lyžuje na vodě. 'Neumím plavat,' řekl Arnold. Nevím, zdali to myslel vážně."
"Jednou, když jsme ve Schwabingu čekali v autě na červené a já zase seděl vzadu, zeptal jsem se: 'A opravdu tvoje jméno znamená černý negr?' Nevěděl jsem, jak se to vyslovuje a že egger je samostatné slovo. Arnold zuřil a křičel: 'Švar-c-negr!' Pak jsem slyšel, že to je spíš černý oráč. Taky mne pozval do svého jednopokojového bytu v prvním patře domu na Christophstrasse 1 naproti Muzeu Armády, dnes tam sídlí bavorský vládní úřad. Hned při vstupu mne upoutala řada elektrických autíček na polici a závodní dráha. Měl tam stůl, dvě židle, toaletu a kuchyňku. Pak Arnold chtěl, abych ochutnal jeho snídani, kukuřičné lupínky se dvěma syrovými vejci. Nešlo to sníst ani za nic. I kdyby Arnold správně vyslovil the." (Kromě této netypické snídaně se Arnold stravoval třikrát denně, jedl kilogram hovězího masa, vypil litr až dva mléka a spolykal 100 - 200 proteinových tablet). "Navrhl jsem, že zajdeme občas na večeři do města, ale on chodil spát vždycky ve 22:30."
"Arnolda jsem poznal v roce 1967," uzavírá Fields. "Byl to mladý chlapec ze Štýrska, nedávno zvolený za nejlepšího kulturistu Mr. Universe (NABBA Mr. Universe amatérů, celkový vítěz). Manažer studia Albert Busek se zkontaktoval s časopisem QUICK, pro nějž jsem pracoval jako fotograf, a chtěl z titulu svého chráněnce vytěžit mediální kapitál. Když Arnold přišel na schůzku, byl jsem proti nějakému kulturistovi apriorně zaujatý, nicméně antipatie během několika minut zmizely. Ukázal se jako vtipný, inteligentní a velmi bystrý člověk a musel moji proměnu zaznamenat. Udělali jsme pár snímků v ateliéru a pak jsem troufale navrhl: 'Arnolde, je pěkný podzimní den, půjdeme se projít do centra. Ty budeš jen v plavkách a občas něco uděláš, lidi zareagují a pak bude reportáž!' Představa naolejovaného svalovce v ulicích konzervativního Mnichova se Arnoldovi zalíbila a vyrazili jsme." Skupinku tvořili Busek, Fields, druhý fotograf Rolf Hayo a svlečený Arnold.
"První záběry jsme pořídili ve vestibulu mnichovského nádraží. Arnold pózoval jako na pódiu, brzy kolem něho vznikl kruh diváků a lidé byli spíš pobavení než šokovaní. Pak kráčel proti proudu po ulici Stachus, zastavil se, napnul obrovský biceps. Jakýsi muž k němu pozvedl ruku, oba se zasmáli a uklonili. Dál se zastavil s nějakou starou ženou, která sáhla na jeho biceps. K bizarní příhodě došlo na tržišti Bayerstrasse. Malý klučík při pohledu na mohutného Arnolda řekl matce: 'Ui, das mecht´ i a mache!' Mámu situace očividně zmátla a synka okřikla: 'Nekoukej tam, vždyť je to mrzák.'"
Arnold posilovnu koncem roku 1966 od Putzigera odkoupil a přejmenoval na Herkules Gym. Peníze si půjčil, k tomu prodával proteiny, řídil ještě další tělocvičny a dával soukromé lekce. Díky 2. místu na NABBA Mr. Universe 1966 v Londýně a podrobné reportáži v tisku se z Arnolda stal nejznámější mnichovský trenér. Počet jeho klientů stoupl ze 70 na 200, mohl si koupit malé auto zn. Volkswagen a pronajmout vlastní byt. Když 23. září 1967 titul vyhrál, měl v posilovně na 400 lidí a ti už nějaké peníze přinesli, neboť měsíční poplatek činil 25 marek. Navíc Buskem obstarané exhibice po Německu a Anglii vynášely 200 až 500 marek za vystoupení.
Na doplnění je třeba dodat, že během pobytu v Mnichově Arnold vyhrál dvě další soutěže, Best Built International Athlete v Kolíně nad Rýnem 9. října 1966 a Best Built Athlete of Europe / Mr. Europe ve Stuttgartu 30. října 1966.
Pokračování příště.
