Pět hodin v autě, pár hodin spánku, hromada rýže a ještě víc očekávání. Tak nějak začínal můj výlet na mistrovství světa WAF, které se konalo v sobotu 25. dubna v německém Speyeru, kam jsem vyrazil nejen sbírat zkušenosti, ale taky trochu zamíchat kartami. Jak celý víkend probíhal, co mě překvapilo a jak to nakonec dopadlo? Tohle je můj pohled přímo z první ruky.
Pátek
Je devět hodin dopoledne a společně s Petrem Šidlem vyrážíme na zhruba pětihodinovou cestu napříč Německem. Naším cílem je historické město ve spolkové zemi Porýní-Falc na západě Německa. Přesněji řečeno, naším hlavním cílem je mistrovství světa federace WAF, kde plánuji nastoupit v jedné hlavní kategorii (classic physique) a jedné "pro radost" (bodybuilding nad 180 cm).
Navzdory komplikacím a stresu v závěrečných týdnech přípravy se formu podařilo relativně doladit. Se svým aktuálním stavem jsem zhruba z 90 % spokojený, což nakonec rozhodlo o tom, že jsem na závody vyrazil.
Cesta uběhla příjemně. Věděl jsem, že váhový limit splním bez problémů, takže jsem mohl normálně jíst i pít. Měl jsem skvělou společnost v podobě nejlepšího kamaráda a nic mi nechybělo.
Večer jsme dorazili na místo registrace. Přivítala nás krásná hala s velkorysým sálem a také Kristin Prohaska, ředitelka soutěže a bývalá úspěšná závodnice, spolu s Metinem Turanem, zakladatelem a prezidentem WAF. Méně potěšující zprávou bylo, že registrace začínala až za tři hodiny. Organizátoři nás alespoň provedli objektem a doporučili nám, ať si včas zajistíme místo pro náš "bojový tábor" na soutěžní den.
Rozložili jsme tedy deku a karimatku a vrátili se na apartmán s tím, že registraci absolvujeme až v sobotu. Večer jsem ještě využil lymfodrenážní kalhoty, které mi zajistila má Maruška. Proběhla poslední kontrola a plánování s trenérem Danielem Švachem. Následovalo několik jídel, většinou kombinace rýže, skořice, kešu másla od Lionlab, kousku banánu a proteinu nebo kuřecího masa. Jednoduché, ale perfektně funkční.
Sobota
Noc před soutěží tradičně nestála za moc. Naspal jsem zhruba čtyři hodiny. Péťa naštěstí chrápal méně, než jsem čekal, takže to nebylo tak hrozné. (smích) Ráno následoval další check-in a instrukce od trenéra. S Petrem jsme ještě dolaďovali pózing a kolem osmé hodiny jsme vyrazili na registraci. Ta proběhla velmi hladce. Organizátoři byli mimořádně přátelští a opravdu jsme se cítili vítáni, což, jak mi mnozí závodníci potvrdí, není vždy samozřejmost.
Ačkoliv je WAF celosvětová federace s účastníky z různých koutů planety, zachovává si rodinnou atmosféru. Organizátoři se například zajímali o správnou výslovnost mého jména, aby jej při nástupu uvedli bez chyby. Každý se usmíval, podával ruku a vytvářel příjemné prostředí. Vybral jsem si startovní číslo 68 - nezapomínáme.
Překvapila mě otázka, zda chci prezentovat volnou sestavu. V pokynech sice stálo, že bude hodnocena, ale mnoho závodníků této možnosti nevyužilo, což ve mně vyvolalo určité pochybnosti.
V devět hodin jsme měli vše hotové a čekal nás dlouhý den. Obě mé kategorie byly na programu až úplně na závěr. Program byl pestrý, někdy až nečekaně. Kromě soutěžních kategorií jsme byli svědky i poněkud bizarních vystoupení, připomínajících mix metalové show a prvků BDSM. Na sportovní akci to bylo minimálně překvapivé.
Den se vlekl. Využili jsme čas k přípravě - zvládli jsme tři nástřiky barvy, přičemž Péťa mi tradičně zajistil špičkový výsledek. Strava i pitný režim zůstaly podobné jako v pátek - mezi jídly zhruba 200 ml vody.
Úroveň závodníků byla velmi různorodá. Viděli jsme extrémně vyrýsované formy i soutěžící, u kterých byste účast na podobné úrovni nečekali. Právě tato rozmanitost ale dodávala soutěži jedinečný charakter. Na pódiu se potkali závodníci z Lucemburska, Francie, Pákistánu, Iráku, Indie, Turecka, Anglie, Polska, Německa a dalších zemí.
Kolem osmé hodiny večer konečně přišla řada na mě. Nejprve "béčková" kategorie, tedy bodybuilding nad 180 cm. Po klasickém napumpování a s pomocí osvědčené směsi (citrulin, kreatin, elektrolyty - vše od Survival Nutrition, Gatorade, sůl a cyklický dextrin) jsem šel na pódium.
Konkurence byla silná. Někteří soupeři mě výrazně převyšovali objemem svalové hmoty. Mezi nimi byl i český závodník Robert Smutný, legenda naturálních federací, kterého si velmi vážím. Po porovnávání nebylo snadné odhadnout výsledky. Věřil jsem ve třetí místo - první dvě příčky byly podle mě jasné.
Následovala má hlavní kategorie, classic physique. Rychlá změna plavek, nové číslo a znovu na pódium. Konkurence byla opět vysoká, například dvojnásobný vítěz pražského Mr. Universe Manuel Grundig, vítěz PCA z Lucemburska Aurélien Sepho nebo německý reprezentant Rehman Akhtar. Tady jsem pomýšlel na vítězství.
Vyhlášení
V kulturistice nad 180 cm jsem nakonec vybojoval bronzovou medaili. S ohledem na konkurenci jsem byl maximálně spokojený. Následovalo vyhlášení classic physique. Titul mistra světa pro mě vždy působil jako něco vzdáleného. Nikdy jsem na něj nemířil. Postupně jsme ale zůstali nevyhlášeni už jen dva, já a Manuel Grundig.
Manuel mi stiskl ruku, jako by už předem tušil výsledek. Když byl vyhlášen na druhém místě, následovalo upřímné podání ruky a objetí. V tu chvíli jsem slyšel z publika Péťu, jeho radost byla nepřeslechnutelná. A pak to přišlo. Titul mistra světa vezeme do Česka!
Zhodnocení WAF
Kulturistika dnes zdaleka není jen o IFBB, NPC nebo NABBA. Možností je mnohem více a každý závodník si může zvolit vlastní cestu. Já osobně vybírám soutěže hlavně podle termínu a lokality s ohledem na pracovní režim na letišti, mém hlavním zaměstnání.
Federace WAF mě oslovila především svou otevřeností a mezinárodní účastí. Už před závody jsem ocenil skvělou komunikaci s vedením federace, zejména s prezidentem Metinem Turanem.
Zázemí soutěže bylo výborné - prostorná backstage, dostatek občerstvení zdarma pro všechny závodníky (ovoce, balené vody, vafle, rýžové chlebíčky), kvalitní organizace. Skvělou práci odvedl i hlasatel a backstage tým v čele s Viktorií Kehrle, která sršela energií.
Dostali jsme krásné více než půlmetrové poháry a absolutní vítěz soutěže Eric Lima, který zde ukořistil WAF profesionální kartu a další, tentokrát NPC, bude v brzké době následovat, obdržel za celkové prvenství nádhernou sekeru. Sakra ti ji závidím, kamaráde!
Samozřejmě se našly i nedostatky. Nejasnosti kolem hodnocení volných sestav nebo délka soutěže, která byla místy zbytečně natahovaná. Diskutabilní je i systém členských poplatků vzhledem k počtu dvou soutěží ročně.
Celkově ale převládají pozitivní dojmy. Možná i díky dosaženému výsledku, ale především díky atmosféře a zkušenosti jako takové. Na tento víkend budu vzpomínat s úsměvem na tváři.
Za dlouhodobou a hojnou podporu bych rád poděkoval společnostem
Survival a
Lionlab. Tyto firmy rostou a já teď s nimi. Věřím, že do budoucna díky jejich sortimentu a nepopiratelné kvalitě bude "velká kulturistika" pro mě ne béčkovou, ale hlavní kategorií. Děkuji z celého srdce!
