Se sympatickou Evou Klappovou jsme se sešli v Opavě, kde trávila svou letní dovolenou. Rozhovor s loňskou mistryní republiky v bodyfitness, čtrnáctou na MS 2007 a pátou na letošním Mistrovství Evropy se nesl ve velmi příjemné a přátelské atmosféře. Kde se najednou objevila úspěšná masters závodnice? Proč začala s cvičením a závoděním? Držte jí s námi palce na nadcházejícím MS 2008!
Zajímalo by mě, kdy jste se naprosto poprvé dostala k činkám.
Do posilovny jsem začala chodit těsně po čtyřicítce, protože jsem tenkrát měla špatné zdraví a onemocněla jsem se srdcem. Vždycky jsem se sice hýbala a od mala něco pohybově dělala, ale pak přišly děti a po dětech je dosti těžké se vrátit k normálnímu sportu, takže jsem chodila na takové ty aerobiky a kalanetiky, ale pořád jsem nebyla spokojená... okolo čtyřicítky jsem si řekla, že už se musím postarat sama o sebe. K celkové nespokojenosti mě navíc můj lékař vystrašil, že budu muset brát léky, což jsem si říkala, že to tedy v žádném případě nebudu. A tak jsem zašla do posilovny, poprvé s jednou kamarádkou, která tvrdila, že tomu rozumí (ale moc nerozuměla, takže jsem měla těžkou svalovou horečku). (smích) Po různých těch strojích mě tahala hodinu a půl. Nakonec jsem se rozhodla, že tudy cesta nevede, šla jsem do knihkupectví a pořídila si knihu o posilování - přesně si již nepamatuji, která to byla, nějaké základy posilování. Začala jsem cvičit v Praze v Maximu a tehdy tam žádný trenér k dispozici nebyl, tak jsem si musela vystačit sama...
...vy jste z Prahy?
Ano.
...tak jsem pročetla knihu, a když jsem si nevěděla rady, tak jsem vždycky okoukla ty chlapy, a který dobře vypadal, tak když docvičil, poprosila jsem ho o pomoc.
Tenkrát bylo tedy prvotním popudem vámi zmíněné zdraví, nebo ještě něco jiného?
Jedno s druhým. Chodila jsem na ty aerobní činnosti a měla jsem pocit, že se mnou nic nedělají. Viděla jsem tam ostatní ženy, které chodily už 4 roky 3 - 4x týdně a vypadaly pořád stejně. Druhý důvod byla právě zdravotní stránka. No a potom jsem cvičení propadla, začalo mě bavit. Můj lékař mi říkal, že budu brát léky, že mě to nemine, ale já doteď žádné nepotřebuji. Dokonce se mě ptal, můžete mi říct, co děláte? Já říkám: "Chodím do posilovny." - "A proč jste mi to neřekla?" - "A vy byste mi to dovolil?" - "No, nedovolil." - "No, tak vidíte, proto jsem vám to neřekla." (smích)
Cvičila jste sama?
Chvilku jsem chodila s kamarádkou, ale opravdu jen chvilku. Ona začala vynechávat, tu nemohla, tam nemohla... tak jsem řekla: "Hele, nezlob se, ale takhle to nemá cenu." A začala jsem chodit sama.
Jak rychle přicházely nějaké výsledky?
Já bych řekla, že dost rychle, cvičila jsem hodně intenzivně.
Změnila jste i jídelníček?
Jídlo jsem trochu začala upravovat, ale ne až tak moc jako teď. Změnila jsem ho jen částečně, ale svůj životní režim jsem úplně překopala. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem začala jíst jen rýži a kuře, ale zbavila jsem se těch nejhorších věcí. A už po půl roce to bylo hodně znát.
Chtěla jste spíše hubnout nebo cvičit objemově?
Já jsem chtěla vylepšit postavu. Nevážila jsem moc, když jsem začala cvičit. Měla jsem od 48 do 50 kg při 164 cm na výšku. Když jsem měla 50 kg, byla jsem už oplácaná. Takže jsem šla pak s váhou nahoru a velikostmi o 2 čísla dolů.
Tehdy jste začala uvažovat o závodění?
Ne, kdepak, opravdu ne, ač se mě hodně lidí ptalo. Dokonce si pamatuji, že když jsem sem jezdila na prázdniny (chodím pak cvičit sem), tak se mě už tenkrát před lety Standa Pešát (to jsme se ještě příliš neznali) ptal, jestli bych neměla zájem o závodění. Já jsem ale cvičila sama pro sebe a byla jsem spokojená. Takže jsem závodila poprvé loni v květnu na republice.
A kdo se o to přičinil?
Mohl za to můj přítel. Řekl mi: "Hele, Evi, uvědom si, kolik ti je, jednou budeš svým vnoučatům vyprávět, jak jsi cvičila, a ony řeknou, tak se předveď, babi, a ty nebudeš moct. Zkus to." Tak jsem si řekla, že to zkusím.
Takže loňská republika byla úplně první? Jak tedy dopadla?
Ano, první. Tu jsem vyhrála, ale bylo nás málo, stály jsme na pódiu jen tři.
A jak jste se přímo na soutěži cítila?
Přiznám se, že hrozně. Mně bylo úplně zle. Naštěstí jsem měla s sebou kolegu z fitcentra, jmenuje se Míša Římánek, který mi radil s přípravou (hlavně na konci), na závodech mě mazal... kdyby tam nebyl, tak bych hned utekla. (úsměv) Měla jsem šílené nervy.
A když už jste byla na pódiu před lidmi, tréma spadla?
Já bych řekla, že první plavky, ty černé, byly naprostou tragédií. Stála jsem jako svázaná, nemohla jsem ani pořádně pózovat. Potom v těch celkových už to bylo lepší, už jsem se trochu zklidnila. No a ty poslední, to už byla pohoda.
Teď už jste profík?
(smích) No, to bych neřekla, ale je to výrazně lepší. Když jsem jela loni na svět, hrozně jsem se bála a netěšila jsem se. Kdežto teď, při cestě na Evropu, už jsem se i těšila.
Po loňské republice byl tedy svět?
Ano, na podzim jsem absolvovala svět v Maďarsku. Byla to obrovská zkušenost, trochu jsem se tam otrkala, i když jsem nedopadla nijak úžasně. Ale měla jsem dobrý pocit.
Na letošním jaru jste byla?
Šla jsem až na Evropu, na republice jsem nebyla, protože během půlroku se mohu připravit jen na jedny závody, na dvoje to nezvládám ani časově. Závody se konaly opět v Maďarsku, takže jsem to tam už znala, a pocit byl výrazně lepší. Také jsem měla trému, ale už to nebyly tak šílené nervy.
S jakým očekáváním jste na Evropu jela?
Nechtěla jsem vypadnout z eliminace, to byl můj cíl. Když jsem se dozvěděla, že jsem ve finále, málem jsem omdlela. To bylo pro mě nepředstavitelné. Vůbec jsem nevěřila, že bych se do něj mohla dostat, byl to naprosto úžasný pocit. Vůbec jsem s tím nepočítala, ale alespoň jsem se nenervovala.
Plánujete jít na podzim opět na svět?
Chtěla bych. Ale neříkám, že půjdu, uvidím, jak dopadne příprava. Teprve ji budu začínat, až se nyní vrátím do Prahy.
Copak děláte za zaměstnání?
Učím na základní škole na Pražačce na prvním stupni.
Děti vnímají, že soutěžíte?
No, nejdřív o mých závodech nevěděly, ale pak mě někdo viděl v televizi. Než jsem jela na Evropu, tak jsem jim to řekla. Byly hrozně zklamané, že jsem skončila pátá, a nechápaly, z čeho se po návratu raduji.
Kolegové v práci Vás podporují?
Moc to tam nešířím a na můj jídelníček jsou již zvyklí.
Říkala jste, že bydlíte v Praze, v Opavě jste teď jenom na prázdninách?
Nějakou dobu jsem tady i bydlela, měla jsem tu rodiče, kteří již zemřeli. Bydlí tu mé dvě sestry a máme v Opavě byt po mamince, takže sem jezdím každé prázdniny, minimálně na 2 týdny.
Teď už zase trénujete?
Já trénuji celý rok. Letos jsem měla pauzu po Evropě, protože jsem se zapřísáhla příteli, že opravdu 2 týdny nesáhnu na činky. Což jsem vydržela, ale trpěla jsem.
Přítel cvičí také?
Ano, já si myslím, že chlap, který necvičí, by nebyl se ženskou, která takhle trénuje. Běh života je jiný, jiné jídlo...
Podpora z jeho strany byla...
...maximální.
Bude také závodit?
Zatím určitě ne, ale říkal, že možná jednou... v pozdějším věku. (smích)
Jak vypadá vaše cvičení nyní? Spolupracujete s trenérem?
Na první soutěž mi pomáhal mladý trenér od nás z fitu, Míša Římánek, který sám soutěžil. Ke konci mi s pózováním pomáhala Lída Čížová. Myslím si, že před soutěží je potřeba trénovat pózování vždy, znovu a znovu ho vybrušovat.
Jak nyní trénujete? Zvyšujete už intenzitu?
Právě v tuhle chvíli jedu takový udržovací trénink, moc to nedřu, říkám si, že dám na chvíli pohodu.
A až přitvrdíte, jak bude váš trénink vypadat?
Trénuji 6 dní v týdnu, kromě neděle. Většinou zařazuji 2x týdně záda, nohy a ramena. To jsou partie, které potřebuji nejvíc. Záda a ramena jsou moje nejslabší partie, nohy bych řekla, že nejsilnější, snadno nabírají, proto mám jeden z tréninků vypalovací. Kombinuji, občas měním. Většinou ta záda a ramena jedu alespoň v jednom tréninku samotná, abych se jim mohla naplno věnovat.
A ostatní partie?
Ostatní přijdou na řadu jednou týdně. Necítím se urvaná, řekla bych, že zregeneruji všechno v pohodě. Obvykle jedu v objemovce těžší váhy s cca 8 opakováními. Když už začnu vypalovat, volím hodně opakování a poslední sérii shazovací až do mrtva. Nakonec třeba už jen s prázdnýma rukama.
Jaké váhy používáte?
To je hrozně rozdílné. Vemte si např. objem a teď. Ale dřepy jsem nejtěžší zvládla tak 7 - 8 opakování se stovkou, což je na mě strašně moc. Bench-press jsem musela vynechávat, takže nevím, měla jsem zraněné rameno.
Cvičení volíte spíše aerobní, nebo silové?
Obojí. Já si myslím, že všechno má být vyvážené.
Jak reaguje vaše tělo na trénink v současné době, mění se?
V mém věku už se neprojevují takové změny, jak bych si přála. Dost striktně však dodržuji jídlo, s dietou v přípravě nemám problém ani na konci. Ale jde to, alespoň o kousek se to vždy zlepší.
Jak vypadá vaše jídlo v průběhu roku?
Nehlídám jej úplně striktně, ale základem je maso a rýže, těstoviny, hodně piji, jím dostatek syrové zeleniny. Ráno zbožňuji ovesné vločky s velkou hrstí rozinek, proteinem, syrovátkou a teplou vodou - vše zamíchám. Je to fakt lahodné. Miluji to.
Nedovedu si představit, jak tahle směs může chutnat... (smích)
Když zařazujete někdy tréninkovou přestávku nebo je nějaká nucená pauza, drží se vám forma, nebo odchází?
Za 14 dnů příliš neodejde a delší jsem vlastně nikdy neměla. Nemarodím. Zdravotní problémy příliš nemám, abych přestala cvičit. Třeba omezím cviky, při kterých mě bolí rameno, na chvíli je vynechám, než zregeneruje. V současné době už jím permanentně výživu na klouby, asi 2 nebo 3 roky (asi 3x denně ProFlex nebo Proenzi). Pravidelně beru protein (ráno, po tréninku, před spaním, někdy přidám podle potřeby syrovátku), BCAA (ráno, před tréninkem, po tréninku, večer) a amina (někdy je beru místo BCAA, ale jinak také tak 3x denně). Minerály, vitamíny, vitamín C (2x 1000 denně). Téměř 13 let jsem neměla neschopenku.
A vaše plány do budoucna?
Mým hlavním plánem je zůstat zdravá a cvičit do smrti. A nyní? Co nejvíce uspět na světě. Uvidíme, jak dopadne příprava. Hodně moc tam chci jet, ale když nebudu spokojená, tak soutěžit nepojedu, protože pokud nejsem spokojená já, jak mají být spokojeni ostatní...?
