Michal Šetina v přípravě na rok 2026: Můj vysněný cíl je vyhrát profi kartu

[Text: Aneta Akgul] Kulturistika je dlouhodobá práce, která vyžaduje konzistenci, disciplínu a jasný cíl. Michal Šetina se tomuto sportu věnuje řadu let a postupně si vybudoval pevnou pozici na závodní scéně. V poslední době na sebe upozorňuje nejen v Česku, ale i na zahraničních soutěžích, kde potvrzuje stabilní formu i závodní zkušenosti.

V roce 2024 si připsal hned několik výrazných výsledků, mezi nimi 2. místo na Diamond Cupu Prague a 3. místo na Diamond Cupu v Lucembursku. Rok 2026 je pro něj zároveň důležitým milníkem. Po působení ve federaci IFBB se rozhodl přestoupit do NPC Worldwide, což mu otevírá možnost startu na Olympia Amateur ve Španělsku, kde bude bojovat o zisk profi karty.

Ještě před samotnou Olympií ho čekají dva důležité starty - závody v Polsku a Irsku, které budou sloužit jako test formy i cenná zkušenost před vrcholem sezóny. Jak se na tuto změnu připravuje, co pro něj přestup do NPC znamená a s jakými cíli do nové kapitoly vstupuje, se dočtete v našem rozhovoru.

Letos tě čeká Olympie ve Španělsku, která patří k nejprestižnějším závodům. Kdy se v tobě poprvé zrodila myšlenka, že bys tam jednou chtěl stát na pódiu? Byl to odjakživa tvůj sen?

V první řadě bych chtěl upřesnit, že na Olympia Amateur budu závodit jako amatér, nikoliv v kategorii PRO. A proč se zrodila myšlenka se závodu zúčastnit? Chtěl jsem si jednoduše vyzkoušet jeden z těch nejprestižnějších závodů, které tady jsou. Olympia Amateur mě vždycky zajímala, je to obrovský závod a vždycky jsem si chtěl něco takhle velkého vyzkoušet. Ačkoliv už s přestávkami závodím přibližně 8 let, tohle je výzva, na kterou se neskutečně těším. Jsem strašně rád, že Ronnie.cz otevřeně podporuje nás, amatéry, kteří chceme získat ocenění a v závodění se posunout zase dál. Můj cíl je vyhrát profi kartu. Strašně se na to těším a doufám, že vše proběhne tak, jak si přeji.

Co pro tebe osobně znamená možnost závodit právě na Olympia Amateur?

Olympia Amateur je obrovský závod. Znamená to pro mě velkou míru motivace, ale zároveň i nervozity. Potkám se tam s těmi nejlepšími amatérskými závodníky z celého světa. Těším se na to, až se s nimi budu moct porovnat. Aktuálně přestupuji z organizace IFBB do NPC, a to především z důvodu váhové kategorie, která mi v IFBB moc neseděla. Je nastavená hodně nízko (na závody v předminulém roce jsem musel mít 82,5 kg). V NPC je váhový limit o dost vyšší a na moji výšku to dělá 88 kg, takže to pro mě bude o hodně jednodušší. Z toho důvodu se na to celé opravdu těším a už se tolik nebojím té váhy, která mi v minulosti dělala problém.

Jak se liší příprava na Olympia Amateur oproti jiným závodům, které máš za sebou? Je něco, co tě už teď nutí vystoupit z komfortní zóny?

Samotná příprava se za mě neliší téměř nijak. Já jsem zvyklý makat pořád. Je to prostě tvrdý trénink a dřina, striktní hlídání jídla, na což jsem zvyklý. Za mě osobně se to v přípravě příliš neliší. Rozdíl ale vnímám především po psychické stránce - mám z samotného závodu mnohem větší nervy. Zároveň ale musím říct, že pořád převládá dobrá nálada, natěšenost a radost z toho, že se vůbec něčeho takového budu účastnit. Budu si to chtít užít, jak jen to půjde.

Na čem momentálně v tréninku pracuješ nejvíc?

Je pravda, že moje nervozita se trochu upíná na nohy a šířku zad. V tuhle chvíli jsou proto moje tréninky zaměřeny právě na nohy a záda, jak hloubku, tak šířku, kde si nejsem úplně nejjistější. Obě oblasti mám proto v tréninku aktuálně 2x týdně. Zároveň momentálně končím objemovou přípravu, takže jsou stále na programu vysoké váhy. Má aktuální váha je přibližně 98 kg, přičemž ta závodní by měla být, jak už jsem zmiňoval, maximálně 88 kg, takže to pak postupně budeme stahovat dolů.

Olympia Amateur je známá extrémně silnou konkurencí. Sleduješ už teď své potenciální soupeře nebo se soustředíš výhradně na sebe?

Musím říct, že soupeře cíleně nesleduji. Já se totiž cítím o něco lépe, když se s nikým moc neporovnávám, čehož se snažím držet. Obrovskou ikonou a inspirací ze zahraničí, kterou dlouhodobě sleduji, je například Chris Bumstead. S tím jsem se trochu porovnával, přiznávám. Co se ale týče soupeřů, ty cíleně nesleduji a soustředím se výhradně na sebe. Jde mi o to, abych byl s formou spokojený hlavně já. Pokud člověk ví, že dal přípravě 100 %, je úplně jedno, kolikátý se umístí. To jsem se v průběhu let také naučil, i když mi to trvalo. Nejdůležitější je za mě jít na závody s vědomím, že jsem pro to udělal maximum, neohlížet se na ostatní a být tam jednoduše sám za sebe.

Jak velkou roli v přípravě hraje hlava? Máš nějaké mentální rituály nebo techniky, které ti pomáhají to celé zvládat?

V kulturistické přípravě za mě hraje hlava úplně největší roli. Nastavení toho mindsetu, vytrvat a neuhnout z cesty, je obrovská zátěž, jak fyzická, tak mentální. Tělo vám v průběhu bude dávat impulzy, abyste sešli z cesty. Potřebuje cukr, a to především ve stavech extrémní hypoglykémie po tréninku - to znám velmi dobře. Neuhnout je strašně náročné a všechno to řídí hlava. Já osobně mám za ta léta vyzkoušeno několik taktik, které vím, že fungují, nebo naopak nefungují. Po tréninku a sprše si třeba nesmím sednout a na chvíli oddychnout. Pokud to udělám, tak vím, že se tělo dostane do fáze takového klidového režimu, kdy mi nedovolí se třeba půl hodiny zvednout. Jako kdyby úplně vyplo. V tu chvíli nejsem pomalu schopný ani zvednout ruku, abych se napil. Pak to odezní, ale musím to přetrpět. Za mě nejlépe funguje se pořád hýbat, abych se nedostal do zmiňovaného stavu. Tohle je jen zlomek toho, co člověk musí protrpět, aby se dostal k cíli, a proto ho to musí bavit. Kdyby mě to nebavilo, rozhodně bych nebyl schopný se opakovaně do takových stavů dostávat.

K technikám a rituálům bych řekl, že mi aktuálně nejvíce pomáhá otužování. Minimálně 5x v týdnu si ráno vlezu na 4 minuty do otužovacího sudu. V té vodě se soustředím jen na dech a svoji mysl, na nic jiného není prostor. Samozřejmě následuje zahřátí, aby tělo fungovalo tak, jak má. To je jeden z mých oblíbených rituálů. Tím druhým je hudba při tréninku. Mám několik oblíbených písniček, které si při cvičení pouštím pořád dokola a stále mě baví. Mám je mentálně spojené s tréninkem, s tím, že je to chvíle, kdy jsem sám ve své hlavě.

Kulturistika je o disciplíně. Co je pro tebe v přípravě psychicky nejtěžší - strava, tréninky nebo omezení běžného života?

Musím říct, že u mých prvních závodů jsem se vždycky bál té stravy. Toho, jak budu muset striktně všechno dodržovat, jak se budu muset omezovat. A dieta pro mě tehdy opravdu byla strašná. Držel jsem ji 16 týdnů, bylo mi příšerně a říkal jsem si, že tohle už nikdy nechci prožít. Posledních 5 týdnů jsem to držel na přibližně 30 - 50 gramech sacharidů denně, což není skoro nic. Pamatuju si, jak jsem byl vyřízený, moje psychické stavy byly šílené. V běžném životě jsem byl úplně nepoužitelný. Hlava ale byla nastavená extrémně dobře, takže i přesto, že mi ke konci bylo opravdu zle, vydržel jsem to. Nebylo to náročné jen pro mě, ale i pro okolí. I přes to všechno jsem se ale rok nato rozhodl, že do závodů půjdu znova. Asi mě baví se trápit. (úsměv)

Musím říct, že s každým dalším rokem je ta dieta lepší. Člověk už ví, co přijde a co se bude dít. Já už vím, do čeho jdu. Co po mně bude tělo chtít, co mám dělat a jak budu fungovat. Jelikož mám teď ale dvě děti, tak je pro mě aktuálně příprava samozřejmě trochu jiná. V tuhle chvíli se proto toho jídla bojím zase o trochu víc. Tehdy jsem si domů nekupoval žádné jiné suroviny než ty, které povolovala dieta. Teď mám plnou kuchyň nástrah. (úsměv) I když mě manželka i děti podporují a jsou skvělí, doma číhá spoustu nebezpečí, třeba nějaký Pribináček. I v té objemové fázi se člověk musí držet, aby jedl kvalitně. Bude to pro mě zase jiná výzva, na kterou se budu muset hodně soustředit. Ale věřím, že to určitě zvládnu a doma mě podpoří, jak jen budou moct.

Máš nějakou podporu - tým nebo kouče, který ti s přípravou pomáhá a směřuje tě?

Určitě největší podporu cítím u svojí manželky, která mě vždycky podporovala a věřila, že tu přípravu zvládnu. Dokonce mi říkala, že vůbec nechápe, jak je možné, že to vůbec zvládám. Je to ten nejvíc podporující a motivující člověk, kterého znám, za což jí hrozně děkuji. Musím ale říct, že jsem od několika blízkých častokrát slyšel, že to nezvládnu a že bych se na to měl vykašlat. A právě to mě paradoxně také obrovsky motivovalo k tomu, abych zabral ještě víc. Samozřejmě mám ale i trenéra, spolupracuji s Patrikem Herčzíkem, se kterým jsme si skvěle sedli a rozumíme si. Několikery závody jsem sice šel v minulosti sám, připravoval jsem se pod jinými trenéry, ale Patrik mi sedí skvěle. Už spolu takhle jedeme druhé závody. Někdy je opravdu lepší mít někoho, kdo vás v tom tréninku trochu povede. V loňské přípravě bylo několik fází, kdy jsem chtěl pořád makat a trochu jsem zapomínal na regeneraci, která je také extrémně důležitá. Právě Patrik mě v tomto směru trochu krotil, aby si tělo odpočinulo. A to bylo opravdu důležité.

Cítíš zodpovědnost reprezentovat českou kulturistiku na tak velké scéně?

Určitě ano, je to jeden z největších a nejlepších závodů v Evropě. Upíná se na něj hodně pozornosti. Budu se proto snažit nastoupit s tou nejlepší formou a umístit se co nejvýše.

Máš nějaký celoživotní vzor v této disciplíně?

Jak už jsem zmiňoval, určitě je to Chris Bumstead. Mám ho fakt rád a obdivuji ho. Šestkrát vyhrál Olympii v kategorii classic physique, má absolutně neskutečné proporce těla, ta postava je úplně neuvěřitelná. Když předloni na podzim ukončil kariéru, tak jsem se na něj v Praze byl podívat a byl jsem z něj opravdu nadšený. Rád se dívám na jeho motivační videa a pózingy. Vlastně jeden z prvních pózingů, který jsem kdy dělal, tak jsem měl v podstatě nacvičený z jeho pózování. Zkrátka je to pro mě velký vzor ve všech směrech.

Jak vypadá tvůj běžný den v přípravě?

V objemové fázi ten den vypadá tak, že se hned ráno jdu otužovat ven do sudu, což zůstává vlastně pořád stejné. Co se týče jídla, obsahově se vlastně v různých fázích téměř nemění, upravuje se jen gramáž. Snídám tedy pořád to stejné - tři celá vajíčka, 100 - 150 ml bílků a zeleninu. Zvlášť si dávám 60 g ovesných vloček, 50 g borůvek a 15 g proteinu. To zamíchám s vodou, nechám odstát a mám hotovou kaši. Následuje svačina, která zahrnuje 100 g rýže (váženo před uvařením), k tomu 50 - 80 gramů brokolice a trochu olivového oleje. K obědu mám to stejné, akorát k tomu přidávám 200 - 220 g kuřecího nebo krůtího masa. Druhá svačina zahrnuje 90 g rýžové kaše a 50 g proteinu s vodou. A finišuji to večeří, kde mám aktuálně 250 g brambor a 250 g hovězího masa nebo lososa, to střídám. K tomu nějaká zelenina jako zdroj vlákniny. Aktuálně mám jednou týdně dovoleno dát si jedno "normální" jídlo, na které mám zrovna chuť, a jednoduše ho vyměním za jedno ze seznamu. Jak se ale dieta postupně zpřísňuje, pak už to možné není, jinak tu formu člověk prostě neudělá.

Když jsem ve fázi diety, obsah se nijak nemění, rozdíl je jen v gramáži. Musím ale říct, že se vždycky strašně těším na ten poslední týden superkompenzace těsně před závody. Pro každého je to většinou utrpení, ale mě to vždy hrozně bavilo. Právě v tomto období člověk opravdu zjišťuje, jak to tělo funguje. Práce s jídlem a s glykogenem ve svalech je opravdu fascinující a extrémně mě to baví. Člověk vidí sebemenší změny. Cokoliv, co vypijete, nevypijete, jak cvičíte, jak cukrujete, co si dáte. To všechno se na tělu výrazně podepisuje.

Máš po Olympia Amateur nějaký další vysněný cíl?

Můj vysněný cíl je vyhrát profi kartu. Dál v tuhle chvíli mé myšlenky upřímně nesahají, chci se soustředit primárně na tohle. Pokud by se to nepovedlo na Olympii, věřím, že se to podaří na jiných letošních závodech.

A na závěr, co bys vzkázal mladým závodníkům, kteří dnes sní o tom, že se jednou postaví na stejné pódium jako ty?

Určitě bych jim vzkázal, aby hlavně dělali to, co je baví. Pokud mají tento cíl a chtějí závodit, tak ať závodí, ale hlavně ať myslí na své zdraví a hlídají si, aby se vyvarovali zranění. Spoustu lidí se snaží v určité fázi tréninku jít přes bolest, s tím mám také zkušenost, ale tohle není cesta. Všem kladu na srdce, aby na tohle dávali pozor. Věnujte se mobilitě a strečinku, což jsou často opomíjené věci. Já sám v tom mám také mezery, ale snažím se to dohnat. A hlavně, snažte se co nejdéle udržet svou naturální cestu, než sáhnete po nějaké chemii. Je to opravdu důležité. Pokud máte vážně vysoký cíl a budete chtít po něčem takovém sáhnout, najděte si někoho, kdo tomu perfektně rozumí. Je to extrémně nebezpečná věc, rozhodně to není cesta a nedoporučoval bych vám s tím vůbec začínat. Když se ale přeci jen vydáte tímto směrem, svěřte se do rukou profíka, jinak to může dopadnout opravdu špatně.