Uplynulý rok se povedl? Perfektní! Posílí Vás a namotivuje k ještě vyšším cílům. Stagnace není pro fitness nadšence téma, že? Možná ale rok 2025 nebyl podle Vašich představ. Ne všechno se podařilo. Pak je třeba se z nezdaru poučit a rok 2026 vzít naopak jako čas nápravy a zúčtování. Proto se s čistou myslí, plní síly a odpočatí po svátcích vrhneme do roku 2026 a budeme nezastavitelní!
O své plány, přání a možná i ohlédnutí za uplynulými měsíci se s námi podělili někteří z Vás. Naši čtenáři a sportovci různé úrovně a s rozličnými cíli.
Šimon Grebík - kulturista, pořadatel soutěží
Zdravím čtenáře Ronnie.cz!
První bych asi začal krátkou rekapitulací roku 2025, odkud bych plynule přešel k plánům na rok následující.
Uplynulý rok byl pro mě náročný po všech stránkách. Poprvé jsem si zkusil roli pořadatele soutěže a činovníka v rámci české PCA, proběhl u mě kariérní posun na vyšší obchodní pozici a odzávodil jsem poměrně dlouhou sezónu, kterou jsem ukončil na mistrovství Evropy NABBA v Srbsku, kde jsem získal už svou asi čtrnáctou bramborovou medaili. Od té doby jsem v odpočinkové fázi, kterou si užívám, a sbírám síly na další přípravu.
Příští rok pro mě představuje po všech stránkách nemalou výzvu. Po pracovní stránce jsem hodně vytížený, pracuji jako
key account manager v jedné nadnárodní firmě a velkou část svého dne trávím za volantem a nebo s klientem na meetingu. Nicméně práce mě neskutečně baví a naplňuje, jsem extrovertní člověk a cítím se v sales jako rybka ve vodě. Moje pracovní vytíženost mi už bohužel ale neumožňuje podílet se na pořádání dalších závodů, a proto už budu činnost PCA Czech sledovat jen jako divák/závodník. Zkušenost to ale byla skvělá a jsem za ni strašně vděčný.
Ovšem co mě stále "pálí" a vlastně i hrozně žene dopředu, je nekončící série čtvrtých míst. Vždycky mě to pobaví, když mě na čtvrtém místě vyhlásí (na záznamu z ME jde i vidět, že se nemůžu přestat upřímně smát), ale je to pro mě zároveň i velká motivace. Vím, že jsem krůček od medailových pozic a rád bych se už na ně dostal. Mám buldočí povahu a věřím tomu, že se tam dostat dokážu. Takže s mým
coachem Honzou Foblem budeme v nejbližší době plánovat postup na další sezónu na základě feedbacku od rozhodčích.
Rozhodčí mi vytknuli jako hlavní slabinu dvě věci. K mému překvapení to však už nebyla dysbalance mezi vrškem a spodkem, kdy mé postavě opravdu velmi výrazně dominovala stehna. Tento rozdíl se nám povedlo už stáhnout, zlepšit hloubku svalů, a dokonce i citelně zlepšit střed těla, který byl vždy mou největší slabinou.
Co však potřebuji, je větší suchost a tvrdost spolu s větším množstvím hmoty. Na tom hodláme zapracovat a přidat více svalů zejména na hrudník a záda, kde jsou stále největší rezervy.
No a kde bych se rád ukázal? Zalíbilo se mi hopsání mezi federacemi, líbí se mi flexibilita, kterou mi tento způsob poskytuje, a hodlám v tom pokračovat. Rád bych si dal závody pod hlavičkou PCA, což je pro mě srdcová záležitost, ale velmi dobrý dojem na mě udělala i NABBA, kde měly závody skvělou rodinnou atmosféru, takže je více než pravděpodobné, že mé další soutěžní kroky se budou ubírat k těmto dvěma organizacím, kde jsem se navíc docela hezky uchytil v rámci kategorie classic bodybuilding bez váhového omezení, která se pro mě na nějakou dobu stane hlavním polem působnosti, než dorostu mezi velké kluky.
Na závěr bych rád poděkoval všem, co věnovali pozornost mému povídaní a dočetli to až sem, dále bych rád poděkoval firmě Smartlabs za už tři roky trvající skvělou spolupráci a mému trenérovi Honzovi, který mě posunul po sportovní, ale i lidské stránce. A v neposlední řadě přítelkyni, která je obrovský support a patří jí velký obdiv za to, že se mnou tu dlouho šňůru soutěží, přípravu a další věci s tím spojené vydržela.
Mějte se a třeba zase někdy.
Štěpán Vítek - kulturistický novic
Rok 2026 odstartuji tím, že v lednu oslavím 30. narozeniny. Sportu se věnuji
odmala, ale opravdové cvičení přišlo až na střední škole. Začal jsem po těžkém
úrazu zad - zlomených a prasklých obratlích z lyžování. Měl jsem štěstí, že vůbec můžu chodit. Po téměř roční rekonvalescenci mě jednou upřímně vyděsil pohled do zrcadla. Byl to moment, který změnil všechno. Nastartoval mé amatérské hlídání stravy a pravidelné cvičení. Propadl jsem kalistenice, která mě držela dlouhé roky. Cvičení mě od té doby provází celým životem, ale k tomu se ještě dostanu.
V roce 2019 jsem absolvoval trenérskou školu Petra Stacha, tehdy už pod názvem Olympia, a získal trenérské i nutriční certifikáty. Díky tomu jsem získal přehled o kulturistice a o tom, co tento sport skutečně obnáší. Abych to nezdržoval, přeskočím pár let a navážu rokem 2025
- začátkem mé osobní cesty do světa soutěžní kulturistiky.
Rok 2025 byl pro mě zlomový. Trénoval jsem prakticky každý den - ve dnech volna mobilita, tedy stále trénink. Hlídal jsem si stravu, vážil jídlo, držel režim. Ale pořád to bylo jen "hobby". Často jsem se trápil na nízkých příjmech, makal, ale bez jasného cíle kromě neurčitého "chci vypadat dobře" nebo "být větší".
A pak přišla věta, která všechno změnila. Moje manželka mi řekla:
"Proč to vlastně všechno děláš? Možná budu sama proti sobě, ale neměl bys mít nějaký vyšší cíl? Zkusit soutěž? Vždyť už teď žiješ tak, jako by ses na nějakou připravoval." Ta věta ve mně rezonovala tak silně, že v tu chvíli rozhodla.
Když jsem se v červnu 2025 rozhodl (respektive manželka rozhodla) pro první soutěžní přípravu, věděl jsem, že mě čeká ještě větší dřina, disciplína a oběti. Jenže život mi přinesl i něco mnohem většího. V listopadu 2025 se mi narodil syn. A tím se moje cesta rozdělila na dvě roviny
- sportovní a osobní. Každá náročná sama o sobě, ale dohromady tvoří to, co považuji za největší životní výzvu.
Péče o novorozené dítě vás naučí úplně jinému druhu disciplíny. Nic se nedá naplánovat, spánek není samozřejmost a energie má úplně jinou hodnotu. Přesto právě kombinace tvrdého tréninku, rodinných povinností a práce formuje charakter mnohem silněji než jakákoliv dieta nebo tréninkový plán. Moje největší životní výhry už teď nejsou medaile, ale zdravá rodina, pevný vztah a domov, kde je klid a podpora.
Pro svou přípravu jsem oslovil jednoho z největších českých kulturistů - Patrika Herčzíka. Společně jsme kompletně přestavěli tréninky i stravu. Změnili jsme vlastně úplně všechno. Výsledky byly vidět okamžitě. Největší důraz klademe na nohy, protože roky kalisteniky mi přinesly nejvíce hmoty na vršku, zatímco spodek výrazně zaostával. Nohy jsem se vždycky styděl ukazovat. Díky Patrikovi jsem to změnil a krátkodobý progres mě motivuje dělat maximum, aby se z největší slabiny stala přednost.
Vybral jsem si kategorii classic physique, protože podle mě nejlépe spojuje velikost, estetiku a celkový dojem.
Protože jsem během let tréninku určitou hmotu nabral a nevypadal jsem vůbec špatně, rozhodli jsme se přeskočit kondiční závody. Můj první start by tak měl být rovnou na mistrovských soutěžích
- mistrovství Čech a následně mistrovství republiky. Co bude dál? Nevím. Pro mnoho závodníků to nejsou nejprestižnější soutěže, ale pro mě jsou teď motorem a vstupenkou do světa soutěžení.
To oblíbené klišé, že důležitá je cesta, ne výsledek, je pravdivé, ale ne úplně pro mě. Já nejdu jen "zúčastnit se". Jdu vyhrát. Nemám v hlavě nic jiného. Dělám pro to maximum a nehodlám polevit. Rok 2026 bude pro mě úspěšný tak jako tak. Mám doma největší možnou podporu, která mě drží v silných dnech a hlavně v těch slabých, a mám trenéra, který mě vede. Nic mě nedrží zpět.
A právě podpora je tím, co drží celou přípravu pohromadě. Moje manželka je pro mě kotva i motor zároveň. Bez ní bych skloubení přípravy, práce a rodiny zvládal jen stěží. Každý trénink, každé ranní vstávání a každé rozhodnutí držet plán, i když hlava padá únavou, je mnohem snazší, když víte, že za vámi stojí člověk, který to prožívá s vámi.
Chtěl jsem tímhle článkem ukázat, že skloubit roli otce, partnera a sportovce v přípravě není jednoduché. Ale pokud má cíl skutečnou hodnotu, pak si zaslouží čas, energii, rozhodnost, neústupnost i kus srdce.
A věřím, že s takovým zázemím, jaké mám já, můžu směřovat jen jedním směrem - nahoru.
Radim Řezáč - závodník classic physique
Možná budu výjimkou oproti běžným cílům ostatních, ale po letech nekonečného kolotoče diet a závodů jsem si nastavil úplně jiný směr. Nechci se dál honit za estetikou na pódiu, jak tomu bylo téměř sedm let. Tentokrát chci pracovat na tom, abych se stal svojí nejlepší verzí zevnitř.
Mým cílem je být co nejzdravější, co nejstabilnější po mentální stránce a teprve až budu stát na nových, pevných základech, možná si řeknu, zda mám ještě co říct na pódiu.
Vytyčil jsem si několik met, které chci postupně plnit. A s každou splněnou metou cítím, že jsem o krok blíž tomu, kým chci být a co po sobě jednou chci zanechat.
Nechci detailně popisovat "jak", aby si z toho někdo zbytečně nebral slepý příklad, ale upřímně, začínám téměř od nuly. Od základů.
A kdo se nakonec naučí lépe chodit? Ten, koho někdo neustále drží za ruku, při pádu hned zvedne a utěšuje, nebo ten, kdo klidně leze po čtyřech tak dlouho, dokud sám nepochopí, jak se postavit a udržet rovnováhu?
Dominik Žáček - fotograf, kameraman, závodník physique / classic physique
Rok 2026 chci věnovat hlavně kariéře. Jako fotograf a videographer ve fitness oboru mám jasný cíl - víc se prosadit v zahraničí a být u velkých závodů. Rád bych se podíval na New York Pro a Pittsburgh Pro, poznal nové lidi, pracoval s top atlety a posunul sebe i svoji tvorbu na vyšší úroveň.
Chci víc přemýšlet nad samotnou tvorbou, přinést silnější cinematic feeling a pracovat s emocemi, světlem i postprodukcí tak, aby moje videa lépe vystihla tvrdou práci a příběhy fitness světa.
Sportovní cíl mám také - rád bych se znovu ukázal na stagi v kategorii classic physique. Vidím to na konec léta až podzim, ale nechávám tomu volný průběh a budu se připravovat podle toho, jak se budu cítit.
Rok 2026 beru jako rok růstu, nových příležitostí a posouvání hranic ve všem, co dělám.
