Uplynulý rok se povedl? Perfektní! Posílí Vás a namotivuje k ještě vyšším cílům. Stagnace není pro fitness nadšence téma, že? Možná ale rok 2025 nebyl podle Vašich představ. Ne všechno se podařilo. Pak je třeba se z nezdaru poučit a rok 2026 vzít naopak jako čas nápravy a zúčtování. Proto se s čistou myslí, plní síly a odpočatí po svátcích vrhneme do roku 2026 a budeme nezastavitelní!
O své plány, přání a možná i ohlédnutí za uplynulými měsíci se s námi podělili někteří z Vás. Naši čtenáři a sportovci různé úrovně a s rozličnými cíli.
Jakub Železňák - kulturistický nerd
Rok 2025 byl pro mě rokem velkých změn. Udělal jsem krok z naturální scény směrem k "enhanced" cestě. Je to téma, do kterého se veřejně pouštím nerad.
Ne proto, že bych něco skrýval, ale protože věřím, že tyhle věci se mají řešit zodpovědně, odborně a spíš "za zavřenými dveřmi". Každý na to má svůj pohled, který respektuji, ale já osobně kolem toho držím určité hranice.
Rok 2026 - tvorba, růst a překonání sebe samotného
Tenhle rok chci zaměřit hlavně na edukativní obsah.
Instagram je skvělý na rychlé myšlenky a krátké ukázky, ale dlouhodobě cítím, že chci tvořit něco, co lidem opravdu zůstane
- obsah s hloubkou, strukturou a reálnou přidanou hodnotou.
Proto posouvám svou tvorbu i na YouTube. Je to pro mě krok mimo komfort, ale zároveň prostor, kde se chci naplno věnovat tomu, co mě nejvíc baví -
technické breakdowny cviků (napětí, pozice, ROM, tempo),
principy hypertrofie v praxi,
realističtější offseason a prep série,
formát pro lidi, kteří chtějí růst chytře, dlouhodobě a s porozuměním.
Mým cílem je přejít od krátkých IG reels k videím, ke kterým se lidé můžou vracet, učit se z nich, zlepšovat tréninky a chápat, proč dělají to, co dělají.
A zároveň spolu s Team Progressive Coaches dál posouvat českou fitness scénu směrem k větší odbornosti, respektu a kvalitě.
TeamFE - z vtipu vzniká značka
Když jsme kdysi říkali "TeamFE", byl to spíš interní fór mezi kamarády.
Dnes z něj vzniká reálná značka.
Součástí týmu jsou moji dlouholetí přátelé Vojta a Tom. Společně se snažíme vytvářet vybavení, které řeší skutečné problémy každodenního tréninku. Nic zbytečně komplikovaného, jen věci, které mají trénink udělat jednodušší, bezpečnější a efektivnější.
Jestli jste někdy bojovali s naložením kotoučů na stroj, potřebovali víc variability v úchopech, přesně na tyhle situace se zaměřujeme pomocí Gym Pinů, adaptérů, úchopů a doplňků, které postupně navrhujeme, testujeme a vylepšujeme.
TeamFE roste a chceme ho dál posouvat. Nejen směrem k vybavení do fitka, ale i k věcem podporujícím osobní rozvoj a efektivní trénink mimo posilovnu.
A na závěr něco pro českou scénu
Jeden z mých osobních cílů pro rok 2026 je jednoduchý. Držet se dál od
zbytečných konfliktů a napětí, které u nás často vznikají kvůli maličkostem.
Často jde jen o drobné nedorozumění nebo rozdílný názor na trénink.
Věřím, že kdybychom tyhle věci dokázali pustit z hlavy, česká fitness komunita může být mnohem silnější
- komunita, která
se učí jedna od druhé,
inspiruje se navzájem,
respektuje různé cesty a přístupy,
netočí se kolem detailů, které nás spíš rozdělují.
Protože ve finále máme všichni stejný cíl: progres. Protože tím žijeme. A proto
bude rok 2026 ve znamení: LEARN. APPLY. PROGRESS.
Lukáš Ondráček - trojbojař, kulturista
Rok 2024 pro mě nebyl jednoduchý. Po kompletním vykloubení ramene jsem musel přijmout osm týdnů úplného klidu - nejdelší pauzu v tréninku od roku 2014. Pro někoho možná maličkost, pro mě, člověka, který žije pohybem, to byla zkouška trpělivosti i identity.
Dnes jsem dál, než předpovídali lékaři, a můj cíl je jednoduchý - vrátit se na
úroveň, na které jsem byl v roce 2022, kdy jsem získal titul vicemistra ČR v
silovém trojboji. Konkurence je každým rokem vyšší, což je dobře. Ten sport
roste, přichází noví talentovaní kluci i holky a já mám radost, že můžu být
součástí téhle generace, která posouvá hranice dál, kdy já byl v roce 2022
čtvrtý člověk v historii IPF, který dal total nad 600 kg v kategorii do 74 kg, a teď to každým rokem dokáže několik nových kluků.
Stejnou radost mi dává i místní komunita. V poslední době mě velmi naplňují akce jako WAFK Challenge v Havlíčkově Brodě
- malé, upřímné, lidové. Komunita, která drží při sobě, má větší sílu než největší světový gym. A já chci být u toho a rád tyto akce organizuji a jsem jejich součástí.
Profesně pracuji jako trenér a nutriční terapeut a trénuji jak jednotlivce, tak celé týmy. Zranění mě naučilo i profesní pokoru.
Uvědomil jsem si, jak moc je moje práce propojená s mým fyzickým stavem. Ale zároveň mi potvrdilo, že mé zaměstnání není jen o výkonu. Je o přístupu. O schopnosti předávat zkušenosti, motivovat a být pro ostatní oporou.
A díky tomu, že poslední rok víc přednáším, mluvím na školách a pořádám vlastní
talk show, jsem začal víc vnímat i sílu sdílení. Když za tebou přijde skupina lidí jen proto, aby si poslechla, o čem se budeš s někým bavit, uvědomíš si, že slova můžou mít váhu. A že z obyčejného fitness trenéra se může stát člověk, který inspiruje druhé, pokud se nebojí být autentický.
Jedním z mých osobních cílů je budovat kvalitnější vztahy. Nejen partnerské, ale i přátelské. Velká část mého života se točila kolem práce, sportu a koníčků. Terapie, kterou jsem začal navštěvovat, mi otevřela oči v tom, že člověk nemusí být na všechno sám. Že požádat o pomoc není slabost, ale krok k růstu. Stejně jako v tréninku
- dobrý sparing ti pomůže vidět chyby, které sám nevidíš.
Mám rád historii a osobnosti, které stavěly na hodnotách. Masaryk říkal, že "stát je takový, jaké jsou jeho ženy a muži". Já bych to dnes řekl trochu jinak: "Komunita je taková, jaké jsou vztahy v ní." A já chci v roce 2025 budovat nejen svaly, ale i vztahy, které mají pevný základ.
A pokud mohu čtenářům něco předat ze své zkušenosti trenéra, terapeuta i
člověka, udělejte letos něco pro sebe, co není vidět.
Síla těla je skvělá věc. Ale síla charakteru je to, co vás podrží, když vám život na chvíli vezme možnost zvedat činky a dělat to, co máte rádi.
Tomáš Janíček - kulturista s vařečkou
Každý rok před silvestrem odjíždíme s přítelkyní do Krkonoš, abychom mohli 1. ledna brzy ráno vyrazit na Sněžku. Stal se z toho náš novoroční rituál, který v sobě vždy nese silný zážitek. I když tu trasu člověk zná, počasí dokáže překvapit a nikdy nevíte, co vás čeká. A právě to mě na tom baví. Je to také ideální místo pro ohlédnutí za uplynulým rokem a zároveň příležitost požádat o sílu do toho, který přichází.
Rok 2026 přinese nové šance posunout se dál a žít život, který má smysl.
A pokud jde o kulturistiku, po dvouleté pauze se chci vrátit zpět na scénu. Na čas jsem dal přednost práci, která se stala prioritou, a závodění muselo stranou. Ale chybělo mi to víc, než jsem čekal. Letos v září se mi podařilo nastartovat přípravu a vrátit se do režimu bez větších potíží. Tentokrát si chci většinu věcí odzkoušet sám - zkoušet nové přístupy a hledat vlastní cestu. Jen je fér zmínit
Kubu Cahu, který mi kdykoliv nabídne svůj pohled a užitečnou radu.
Není to ale žádná sranda. Práce do všeho výrazně zasahuje. Pořád jí musím věnovat kolem 220 hodin měsíčně, jen s tím rozdílem, že už nejde o pozici kuchaře, ale manažera/provozního. Gastro
je úplně jiný svět a s kulturistikou jde často jen těžko dohromady. Trénuju z 97
% před šestou ráno a to se nemění. Ranní tréninky bych doporučil každému, kdo
bojuje s leností - jsou dokonalý nástroj pro vybudování pevné disciplíny.
A co dál v novém roce? V práci je potřeba změnit spoustu věcí. Nejde jen o to, co se prodává. Je třeba zvyšovat kvalifikaci lidí, pracovat na vztazích, na ekonomice provozu, zkrátka na všem. Je to nekončící proces. A je jedno, jestli jde o gastronomii, kulturistiku nebo cokoliv jiného.
Kdo na sobě přestane pracovat a neladí detaily, přestává růst. Začne stagnovat. A to je prostě špatně.
Letos jsem si k tomu všemu přidal ještě jeden svůj menší projekt. Začal jsem pomáhat restauracím s jejich rozvojem - s komplexním nastavením provozu, procesů a funkčních systémů. Je to práce, která mě naplňuje, ale zároveň chce čas a hodně úsilí. I v tomhle směru se chci v roce 2026 posunout. Mám chuť předávat zkušenosti a být užitečný druhým. Považuji to za jednu z nejcennějších věcí, které můžu dělat.
A pak jsou tu hory, které bych neměl vynechat. Jezdím do nich načerpat energii a vyčistit hlavu od všeho, co se nabaluje. Jsou to jediné chvíle, kdy se dokážu opravdu dobít a zároveň čelit novým výzvám a překonávat vlastní strachy. Chtěl bych letos pokořit minimálně tři zajímavé vrcholy a mezi nimi určitě i Triglav, který mě láká už roky.
A to nejdůležitější na konec. Chci tu být pro svou rodinu, přítelkyni, děti a nejbližší tak, jak mám - s láskou, jako opora, motivace a dobrý příklad každý den.
Všem přeji do nového roku jen to nejlepší!
