29. setkání bývalých členů Olympie Praha a přátel kulturistiky

Kulturistika vloni oslavila kulaté jubileum 60 let od svého oficiálního uznání a zařazení mezi sporty. A světe div se, někteří přímí pamětníci tohoto pro náš sport zásadního aktu jsou stále mezi námi, například Juraj Višný. Ne, Ďuro se tentokrát nedostavil, ale setkání se rok co rok účastní celá řada osobností, které nejenom pamatují samotné počátky kulturistiky, ale zároveň tuto historii i vytvářely. Buď jako závodníci, či jako funkcionáři, trenéři… Tito všichni mají chuť se scházet a zavzpomínat na doby již dávno minulé, vždyť život je konečný a pamětníků ubývá. Oproti minulým setkáním právě z tohoto důvodu chyběly takové osobnosti jako bývalý předseda svazu Jarda Veselý či nestor pražské kulturistiky Jirka Horký. To abych jmenoval dva za všechny, kteří již nejsou mezi námi.

Než si řekneme něco o těch, kteří se naopak setkání zúčastnili, tak Vás chci seznámit s historií těchto setkání. Nápad se zrodil v hlavách bývalých členů oddílu kulturistiky Olympie Praha, za bývalého režimu nejenom jednoho z předních, ale i nejstarších oddílu v Praze. Vždyť jeho založení se datuje již do roku 1964. Tělovýchovná jednota Olympie, která kromě oddílu kulturistiky ještě měla pod svými křídly horolezce a džezgymnastiku (pro mladší ročníky, byla to obdoba dnešního aerobiku), tak ukončila svoji činnost krátce po revoluci. Její bývalí členové ovšem nechtěli přerušit svoje přátelské vztahy a kontakty, a tak od nápadu nebylo daleko k činu. Organizace prvního setkání v roce 1992 a následujících dvou se ujal Josef Štainer, pamětníkům dobře známý bývalý pražský závodník 70. let, který později emigroval, a jako perličku musím uvést, že tato setkání organizoval ze své druhé vlasti USA.

Ovšem všechny následující, které se konaly rok co rok, jsou spojeny se jménem Zdeňka Krále, neúnavného pořadatele, jehož zásluhou se tato setkání od roku 2013 konají dokonce dvakrát do roka. Do neúprosné pravidelnosti ovšem hodila vidle covidová pandemie, a tak musela být setkání v letech 2020 až 2023 přerušena. Ovšem jakmile to bylo trochu možné, tak Zdeněk nelenil a svolal po této pauze další setkání, která již probíhají s neúprosnou pravidelností. Když mi Zdeněk ukázal několikastránkový seznam, hustě popsaný jmény s adresami a kontakty, tak jsem si pomyslel, že to je pořádná fuška, dávat dohromady takovouto akci, a to dokonce dvakrát do roka! Žádné hromadné SMS nebo e-maily, ale každého kontaktuje individuálně telefonicky a docházka je více než dobrá. Ze zhruba sto lidí se dostaví v průměru kolem čtyřiceti a zdaleka se nejedná jenom o Pražany a Středočechy, ale občas se nechají zlákat na pokec se svými vrstevníky i osobnosti kulturistiky z celé naší republiky, ba i ze Slovenska. A co víc, v roce 2016 jsme mohli přivítat na tomto setkání i jednoho ze zakladatelů naší kulturistiky, prvního mistra ČSSR 1968 a filmového supermana Juraje Višného. Tato setkání pamatují i takové legendy, jako je MVDr. Libor Minařík, Ing. Peter Uríček či Štefan Just ze Slovenska, celkem pravidelně se účastní PaedDr. Petr Tlapák či Bob Divílek, Pavel Nesnídal... Tato setkání jsou otevřená všem, kteří mají o ně zájem, a Zdeněk takovéto posily rád uvítá.

Ale popišme si konkrétně tuto sešlost (tak to nazývá Zdeněk Král), která se uskutečnila v sobotu 8. listopadu v restauraci U Svaté Anny v Radlicích. Standardnímu počtu zhruba 40 účastníků vévodil "předsednický" stůl, u kterého nezasedl nikdo jiný než legenda (nejenom) pražské kulturistiky Karel Tuháček, poslední předseda oddílu kulturistiky Olympie Praha. Karel je chodící encyklopedie našeho sportu a jeho historky, které dokáže podávat s půvabem sobě vlastním, jsou nezbytným koloritem každého setkání. Karel si prošel v kulturistice téměř všemi funkcemi, které náš sport nabízí. Nejprve závodník na krajské úrovni, poté funkcionář, rozhodčí, trenér… Já jsem se osobně s Karlem seznámil jako frekventant školení trenérů II. třídy v Třebíči v roce 1984, kdy nám přednášel z titulu předsedy Trenérsko-metodické komise našeho svazu. Jó, to byly časy.

Každý z účastníků těchto setkání zanechal nějakou nesmazatelnou stopu v našem sportu a je obtížné charakterizovat, byť několika slovy, každého z nich a přiznám se, že i moje povědomí o většině z nich je často mizivé. Přesto se o to pokusím, i když se někdy omezím pouze na prosté vyjmenování. Nerad bych se kohokoliv dotkl, a tak moje pořadí, ve kterém uvádím jednotlivá jména, nijak nespojujte s pořadím důležitosti.

V prvé řadě si jistě zaslouží naší pozornosti ti, kteří měli odvahu postavit se přímo na pódium, vždyť bez nich by náš sport nemohl existovat. Základní organizační jednotkou byly krajské přebory, ale tam, kde bylo opravdu hodně závodníků, se konaly dokonce i okresní přebory, přičemž Praha byla samostatný kraj a k tomu se ještě konal středočeský krajský přebor. Jenom pamětníci Vám mohou potvrdit, jak těžké bylo si vybojovat postup na vyšší soutěž, tedy na mistrovství Čech. Tato pocta byla většinou vyhrazena jen vítězům kategorií, a tak při vší úctě k naprosté většině závodníků jejich snaha většinou končila právě na krajském přeboru, což třeba vůbec nic nevypovídá o jejich kvalitách. Ono porazit Petra Stacha nebo Petra Tlapáka bylo prakticky nemožné. Ano, i reprezentanti se museli účastnit krajských přeborů (výjimku dostali až někdy v polovině 70. let).

Jak jsem se již výše zmínil, tak většina z účastníků tohoto setkání se rekrutovala z řad závodníků, ale po skončení této etapy jejich života, protože kulturistiku milovali, tak pokračovali ve svých oddílech na pozicích trenérů, funkcionářů či rozhodčích. Začnu těmi, které znám osobně nebo kteří vstoupili do širšího povědomí kulturistické veřejnosti. V prvé řadě bych rád vzpomenul Vláďu Štěpánka jakožto dlouholetého předsedu jednoho z nejúspěšnějších a nejstarších pražských oddílů Startu Praha. Vláďa nebyl zdaleka jenom funkcionář, ale samozřejmě se mnohokrát postavil i na pódium a není to tak dlouho, co jsme ho mohli vidět v kategorii veteránů.

Ovšem jednoznačně nejlepších výsledků z řad přítomných dosáhla Slávka Tesařová, mistryně Československa 1990, která se zúčastnila se svým dlouholetým partnerem a v době závodní kariéry i svým trenérem Milanem Žaloudkem. Jak jsem se již zmínil, kvalifikovat se z krajského přeboru na mistrovství Čech se podařilo málokomu, ale i tací byli mezi účastníky tohoto setkání a někteří si sáhli i na medaili z mistrovství Čech. V roce 1981 to byl bronzový Otakar Svoboda, ale několikrát se těsně pod stupněm vítězů umístil Pavel Beránek z Kladna, který byl několikanásobným účastníkem republikových mistrovství, ale řadu let i funkcionářem výkonného výboru svazu kulturistiky.

Atmosféru mistrovství Čech okusila i řada dalších účastníků tohoto srazu. Josef Pitra, který kromě funkcionaření v krajském svazu mnoho let vykonával funkci rozhodčího i těch nejvyšších soutěží. Přemek Perbecký dokázal svoji účast na mistrovstvích Čech i zopakovat. Ludvík Pokorný je známou osobností nejenom pražské kulturistiky, dlouholetý majitel fit centra a svého času pořadatel velmi úspěšné pohárové soutěže Pražský pohár. Ludva dokázal zajistit nejenom velmi kvalitní závodníky, ale i jako hosty řadu osobností kulturního života. Na svých sedmdesát let vypadá neuvěřitelně.

Ovšem pro většinu závodníků krajských přeborů byla kvalifikace na mistrovství Čech spíše ojedinělou příležitostí a vrcholem jejich kariéry (a to vůbec nemyslím nijak pejorativně). Mezi ně patřil Štefan Huso nebo Radek Říha, který více než výkony na pódiu zaujal nezanedbatelnou rolí ve filmu "Pějme píseň dohola" (1990), počátkem 70. let František Hájek a o desetiletí později dokonce dvakrát Jan Brušák. Někteří podobně jako Ludvík Pokorný stále ještě "na stará kolena" provozují fit centrum a to je i případ Františka Vrány, o kterém pořadatel Zdeněk Král uznale říká, že je chodící encyklopedie kulturistiky.

V následujících řádcích se již omezím na prostý výčet dalších účastníků z řad bývalých závodníků, ale i trenérů či funkcionářů, v podstatě z většiny bývalých pražských (či středočeských) kulturistických oddílů (ne v abecedním pořadí). Vilém Svoboda, Josef Duchoň, Libor Rác, Karel Kučera, Jiří Chvalovský, Franta Havlovič, Petr Hájek, Ota Škola, Jiří Sláma, Pavel Vyskočil, Robert Plicka, Jiří Zelenka, Josef Souček, Jarda Zdobinský, Milan Wünsche, Pavel Sivák, Jiří Toman, Jiří Pasztorek, Ondřej Lázna.

O fotodokumentaci se postaral Zdenek Dryák, rovněž bývalý člen Startu Praha, a účastníkem byl také nadšenec pro historii československé kulturistiky Michal Kukla, který provozuje FB stránky Bodybuilding retro. Na závěr jsem si nechal pořadatele Zdeňka Krále, i on byl závodník Olympie Praha, byť v dorosteneckých letech, ale jeho hlavní zásluha spočívá v neúnavné a mnoholeté organizační práci a jenom díky tomu se mohou všichni pamětníci a přátelé pražské kulturistiky pravidelně dvakrát ročně setkávat. Ještě jednou díky Zdeňku, vždyť již se všichni těšíme na jarní setkání.

29. setkání bývalých členů Olympie Praha a přátel kulturistiky

Fotografie:
Zdeněk Dryák