Tento článek je velmi starý, informace v něm tedy už nemusí být zdaleka aktuální.
Se dvěma bronzovými medailemi a nezapomenutelnými zážitky se vrátili z mistrovství světa v Bombaji čeští kulturisté. Odměnou za kvalitní výkony jim byl prodloužený pobyt, během něhož poznávali krásy i odvrácenou tvář Indie.
Po příletu zářili spokojeností zejména oba medailisté. "Je to můj první světový kov, vybojovaný přímo na pódiu," radoval se třetí v kategorii nad 90 kg Petr Weinlich. Na vysvětlenou dodal: "Jedno stříbro z mistrovství světa už doma mám. Ale dostal jsem ho dodatečně po diskvalifikaci soupeřů. Neměl jsem z něj takovou radost, tohle je úplně jiný pocit," svěřil se.
Třetí skončil i nestárnoucí Miloš Pavlů ve váze do 75 kg. "Ve 46 letech musím být spokojen. Potvrdil jsem si, že stále mohu měřit síly se špičkou," těšilo jednu z legend české kulturistiky. Už s úsměvem vzpomínal na horké chvilky - tak dlouho čekal natřený na pokoji, až mu uschne barva, že málem nestihl semifinále.
"Sbalil se neskutečně rychle, ale nervy mu pocuchal pomalý výtah, který nabíral hosty v každém patře. K dovršení všeho jsme zjistili, že plavky zapomněl na pokoji," líčil humornou historku prezident Svazu kulturistiky a fitness ČR Stanislav Pešát, který úroveň šampionátu hodnotil kladně. "Po netypickém semifinále v malém hotelovém sálu si závodníci užili čerstvého vzduchu při finále, které proběhlo na kriketovém stadionu. Atmosféra byla skvělá, kluky povzbuzovalo dvanáct tisíc diváků," byl spokojen Pešát. Vzhledem k trvalým teplotám nad 25 stupňů kulturistům venkovní prostředí nevadilo. "I v lehkém vánku se při pózování potili," doplnil svazový šéf.
Pešáta kromě medailistů uspokojily i výsledky zbývající trojice reprezentantů. Alexandr Klier (do 75 kg) i Petr Vaniš (do 90 kg) skončili pátí, Jiří Čermák (do 80 kg) obsadil šesté místo. "Oba naše medailisty jsem osobně viděl výš," přiznal druhý muž evropské federace EBFF Pešát, jenž v roli mezinárodního rozhodčího nedávno v Moskvě poprvé okusil soutěž profesionálů.
Lidnatá Indie ukázala výpravě přívětivou i odvrácenou tvář. Češi bydleli v nejlepším hotelu v zemi, potkávali příjemné lidi, ale nemohli si nevšimnout všudypřítomné chudoby. "Zarazilo nás množství žebráků a rodin žijících doslova na ulici, v lepším případě v plechových chatrčích. O špíně a zápachu nemluvě. V pondělí po soutěži jsme sedli na vlak a v otevřeném vagónu jsme půl dne mezi polehávajícími domorodci cestovali do sedm set kilometrů vzdáleného přímořského letoviska. Nádherný hotel u pláže nám vše vynahradil, i když jsme se zdrželi jen dva dny. Kluci se pořádně najedli bifteků, vyzkoušeli si jízdu na slonech ... Zkrátka máme na co vzpomínat," uzavřel Stanislav Pešát.
Zdroj:
SKF ČR
