Jako celoživotní fanoušek Arnolda Schwarzeneggera a oddaný autor textů o jeho životě jsem během tří posledních dekád naplnil většinu svých arnoldovských představ a tužeb. Počítejme, navštívil jsem Gold's Gym a World Gym v Los Angeles, přečetl jsem všechny knihy o Arnoldovi, zkouknul jsem všechny Arnoldovy filmy a vlastnil jsem téměř všechna čísla časopisů s dobovými články o Arnoldovi. A naopak, zatím jsem si nekoupil vrtačku značky Parkside, nebyl v jeho rodišti a nespatřil jej naživo. Ten předposlední cíl se díky kamarádům z českotřebovské posilovny Za vodou (dříve HP-Club), konkrétně Petru Valachovi, Aleši Procházkovi a Petru Znamenáčkovi, stal skutečností koncem letošního září, když jsme vyrazili autem směrem Rakousko, přesněji Graz a ještě kousek do Thalu-Linaku. Tam se nalézá Muzeum Arnolda Schwarzeneggera a tam jsem měl vzácnou možnost ověřit si mnohé z toho, co jsem dlouhé roky jenom četl.
Po zastavení kolem jedenácté dopoledne na téměř prázdném parkovišti nešlo přehlédnout červenou telefonní budku s nápisem Nejmenší posilovna na světě, v níž je ukryta horní kladka s tricepsovým držákem. Hned za živým plůtkem stojí Arnoldova bronzová socha od R. Crawforda v nadživotní velikosti, velmi věrně zhotovená, první vděčný motiv k fotografování (pro nás bohužel ne, byla zrovna ve stínu). Už předbíhám, ale soch je v muzeu vícero. Vosková v plavkách, Arnold jako Terminátor, Arnold guvernér, Arnold v civilu, Arnold ve vojenském maskáči… Víme, že Arnold se narodil v červenci 1947 v Thalu, územně patřícím do předměstí okresního města Grazu a čítajícím tenkrát 1100 obyvatel. Rod Schwarzeneggerů byl znám po sedm generací, neboť podle Wikipedie Arnoldův prapředek Wenzel Mach z obce Kočov v Jihočeském kraji (!), jenž odešel za prací do Štýrska, zplodil se slečnou Kunigunde Schwarzenegger nemanželského syna Carla (*1872). Ten si ponechal příjmení a vzal za ženu jistou Cecílii, s níž měl celkem čtyři děti, mezi nimi též Gustava (*1907), otce našeho hrdiny. Svoji urostlou postavu prý Arnold zdědil po silákovi Carlovi, ale možná též po otcově matce, která se dožila 80 let.
Gemeinde (obec, osada) Thal se skládá z přidružených vesnic Unterthal, Oberthal, Walsdorf, Kirchberg a Linak. Po silnici je to odtud 6 km do Grazu, na nádraží 8 km a 80 km do Vídně. Ve 40. letech 20. století nebylo ve vsi s křivolakými cestami bez chodníků kino, ordinace lékaře ani autobusová linka do Grazu, zato tam měli barokní farní kostel s unikátní barevnou výzdobou, připomínající atmosférou východočeský Neratov, zříceninu hradu Unterthal ze 13. století, základní školu Hanse Grosse, jezero a dva gasthausy, Schrottův a Krainerův. Thal proslul pěstováním originálních štýrských dýní se zelenými semínky, prodávaných pražených se solí nebo lisovaných jako kvalitní olej. Dalším známým produktem je sturm, fermentovaný kalný nápoj (jako náš burčák), jehož obsah alkoholu vás zasáhne silou úderu Terminátora.
Štýrsko je kraj svérázných lidí, což Arnold často pyšně připomínal slovy: "Já jsem Štajrák, já vám všem ukážu!" Štýřané jsou na svůj stát (spolkovou zemi) hrdí a rádi se pyšní vlastností nazývanou ein harter Kern čili tvrdé jádro. Myslí se tím jakási tvrdost a silné vlastenectví. Nosí vlastní kroj (Arnold také) a hovoří nářečím, jemuž lidé z hornorakouska rozumějí jen stěží.
Rodina - otec Gustav, policejní komandant a skvělý muzikant ovládající šest nástrojů, pečlivá matka Aurelie v domácnosti, synové Meinhard a Arnold - obývala patrový dům v biedermeierovském stylu a barvě schönbrunnské žluti č. 145 v Thalu-Linaku, postavený hraběcí rodinou Herbersteinů roku 1806 a po jejich odchodu do ciziny určený pro policejního náčelníka a správce polesí Platbush. Ten bydlel v přízemí a Schwarzeneggerovi nahoře. Barák se 150 cm tlustými kamennými zdmi byl ledově studený, s podlahami z holých prken, se suchým záchodem, bez elektřiny, ledničky, televize (poslouchali alespoň rádio) a teplé vody, studená se nosila z fontánky vzdálené 150 metrů. Potraviny byly na příděl a prádlo se pralo ve veřejné prádelně, není tudíž divu, že Arnold svoje dětství s výchovou tyranského otce označil jako těžké. Zhruba ve 14 letech Arnolda posedla kulturistika a začal trénovat v klubu Athletik Union Graz, kam jezdil na kole nebo chodil pěšky. Pamětníci tvrdí, že cestu též bral stopem, někdy jej vozil trenér na motocyklu a také prý vojáci na amerických tancích M-47 Patton. Vzdálenost je udávána od 5 do 13 km, z naší jízdy autem bych řekl tak 6 km. S tou vzdáleností je to vůbec těžké, návštěvníci píší o 5 minutách, další až o 25 minutách jízdy autem od Grazu. Po čase už makal v Unii od pěti do osmi hodin večer, po pozdním příchodu domů pokračoval v tréninku v koutku pod schodištěm do patra, kde si zařídil skromnou nevytápěnou posilovnu, takže podle legendy v zimě nechával na osách činek kousky přimrzlé kůže.
Od roku 2011 je dům přeměněn na Muzeum Arnolda Schwarzeneggera, které ročně navštíví přes 30 tisíc lidí z celého světa, podle návštěvní knihy též z Česka a Slovenska. Předtím byl dlouho v soukromých rukou, v roce 2009 jej vlastník fondu Superfund Ch. Blaha vydražil a věnoval Thalu pro účely zřízení muzea. Každá z místností uvnitř je věnována specifické části Arnoldova života. V jedné je vystavena postel, na níž spával, stoleček, u něhož se učil, školní tabule s aktovkou, hned vedle je replika kuchyně se sporákem, hrnci, naběračkami a džbány na vodu, jídelní stůl, skříně a vojenský maskovací mundůr. Další pokoj vyplňuje lavička se 100kg činkou Berg, různé drobné náčiní, Arnoldovy první jednoručky a lavice na trénink hrudníku. Před voskovou svalnatou sochou jsme se společně vyfotili. V chodbičce najdete ve výklenku horní kladku zhotovenou kolegou Karlem Kainrathem z Unie. Vedle památek z Arnoldova guvernérského období (2003 - 2011), pokládaného mnohými za nepříliš úspěšné, potěší fanoušky ikonické ocelové kostry Terminátora T-800, legendární motocykl Harley Davidson FLSTF Fatty Boy, originální meč z filmů o Conanovi a tucty dalších filmových rekvizit. Kolem po stěnách visí zarámované fotografie z Arnoldova mládí, ze soutěží, filmů i politiky, na poličkách jsou vystavené trofeje a poháry, na obrazovkách jsou promítána ozvučená videa a na recepci lze zakoupit suvenýry.
Tři drobné zajímavosti. V zahradě stojí velká jabloň obsypaná úrodou plodů přímo k utržení. Ochutnal jsem zvědavě a byla to jakási zimní odrůda s nakyslou tvrdou dužinou. U plotu roste několik stromků révy, z níž si smíte načesat sladké, avšak hodně peckaté hrozny. V rohu zahrady nalezne návštěvník toalety (zdarma, stejně jako parkování) a lavičky k posezení, navíc ale na zemi leží lehká činka z hliníkových sudů a opodál je dřevěná konstrukce s hrazdou.
Kromě starého domu v Thalu-Linaku je druhým nejdůležitějším místem Arnoldova života umělé jezero Thalersee, na němž se dříve vyráběl led pro Graz. Nalézá se jižně od domu, cca 10 minut pěšky, a dalo se zde plavat, potápět a veslovat na loďkách. V současnosti je voda dost zakalená, nicméně před 60 lety tady Arnold s kamarády cvičil shyby na větvích stromů. Nyní tu mezi dva silné stromy nainstalovali ocelovou žerď uváděnou jako Arnoldova stará hrazda, zde rovněž potkal svého prvního trenéra Kurta Marnula. Kolem jezera je zbudována pohodlná Arnoldova okružní cesta, na níž můžete prostřednictvím nápisů stopovat jeho životní milníky. Pamětihodností mimořádné váhy je Loď zaslíbení, ve které Arnold dovesloval ke středu jezera a požádal Mariu Shriver z klanu Kennedyů podruhé o ruku.
Arnoldovo rodiště. Tato slova jsem napsal hned v úvodu, a přestože návštěva celkově neměla sebemenší vadu, jeden zásadní detail chyběl. Arnold nebyl doma.
Fotografie:
archiv Josefa Švuba
