Artur Bartusik - jméno, které Vám snad nemusím představovat. Dost možná největší bojovník v našem sportu se v utajení a za zajímavých okolností zjevil v italské Perugii, kde se konala tradiční soutěž federace WABBA Hercules Olympia. Nastoupil v kategorii classic physique a trochu překvapivě, spíše z hecu i v kulturistice ve váhové kategorii. Jak se mu vedlo? Jaké pohnutky ho vedly k návratu na soutěžní pódium? Co bylo a co bude? To se dozvíte v následujících řádcích.
Arture, máš pár hodin po závodech. Co, kde, kdy, jak?
Tento víkend (26. července) jsem absolvoval závody v italské Perugii v asociaci WABBA, přesněji řečeno šlo o WABBA Hercules Olympia. První kategorie byla classic physique do 180 cm, kde jsem vyhrál. Následně jsem bojoval o absolutku a i tu jsem vyhrál, takže jsem získal profesionální kartu. Potom jsem šel ještě do kategorie bodybuilding tall, spíš z hecu - když už, tak už. A ten samý příběh se opakoval. Získal jsem další absolutní vítězství a další profesionální kartu.
Máš nově profesionální kartu ve WABBA. Je pro tebe další meta postavit se mezi profesionály této federace?
Rozhodně. Chci pokračovat dál a být zase o kus lepší v tom, co miluju. Chci se srovnat s ostatními profesionály a dokázat to. Nejen sobě, ale komukoliv tam venku.
Připomeň nám, v jakém zdravotním rozpoložení jsi začínal dietu?
To vlastně mám i aktuálně. Lékaři mě udržují na antibiotikách kvůli trvajícím obtížím s tenkým střevem, které mi zbylo. Po odebrání tlustého střeva, vytvoření J-pouche z tenkého a zanoření vývodu mám neustálé potíže - nefunguje, jak má. Vznikl další těžký zánět, který se snažíme přeléčit, bohužel zatím marně. Do budoucna je tak možnost opětovného vytvoření vývodu, tentokrát už napořád. Nicméně bojuju a dělám vše pro to, aby to tak nebylo.
Jaká byla motivace k dietě? Závody to úplně nebyly, že?
Ano, přesně tak. Vzhledem k těm obtížím je pro mě přínosnější jíst méně - střevo tak odpočívá a může se hojit. Nemělo smysl jíst a tlačit na pilu, když mám takové problémy, takže dieta přišla vhod. Pak z toho vzešel nápad, že to vlastně vypadá docela dobře a proč si nezazávodit před další operací, která mě čeká teď v srpnu. Vše dopadlo přesně tak, jak mělo, a já prožil jeden z nejkrásnějších momentů.
Kdy ses rozhodl, že ze zdravotní dietky uděláš soutěžní přípravu?
Začalo to vypadat celkem dobře. Nikdy jsem nebyl tak kvalitní s tolika kily, což je paradox po sedmi operacích v jednom roce a s těmi problémy. Skoro to vypadá, jako bych předtím nedřel. (smích) Když jsem se probudil po té hrozné operaci, kde jsem málem zemřel, a zažil něco, co se těžko popisuje, dal jsem si slib. Život může kdykoli skončit a já musím udělat maximum pro to, aby byl přesně takový, jaký chci. Udělal jsem ve svém životě spoustu změn, změnil se mi pohled na svět. Řekl jsem si: "Je co ztratit?" Vypadá to dobře, tato dieta se nijak neliší od přípravy. Jdu do toho - dokud můžu a mám to privilegium, tuhle druhou šanci.
Jedním soutěžním víkendem ti příprava skončila. Co tě čeká teď?
A skončila tím nejlepším možným způsobem. Po všem, co se stalo, je to nepopsatelné. Teď mě čeká další výzva - srpnová operace, při níž se mi budou snažit opravit břišní stěnu po zanoření stomie. To byla jedna z věcí, kterou jsem na závodech musel velmi dobře kontrolovat, a dalo mi dost práce naučit se ji skrýt a uhlídat. Také doufám, že zabere léčba, nebudu muset přežívat na antibiotikách a vyhnu se doživotní stomii.
Dva týdny před závody jste byli s Progressive Coaches na tréninkovém campu ve Vídni. Co bys z toho tripu vypíchnul?
Tým. To, jak tento sport spojuje různé lidi a vznikne z toho takový trip plný srandy, dřiny, společného zápalu a cesty. Železo nelže, jak se říká, a společné charaktery se vždy najdou. Taky skvělé posilovny a komunita lidí mimo ČR. Postupy, které jsou nám blízké, jsou v Česku stále často démonizované - zbytečně, protože jim ještě není porozuměno nebo nejsou tak známé.
Většinu přípravy tě vedl anglický trenér. Kdo to byl a proč právě on?
Ano, Zac Fotheringham. Neoslovil jsem ho původně kvůli přípravě, ale kvůli čerpání informací a postupů. Rád se vzdělávám ze zahraniční scény, abych byl co nejlepší v coachingu a postupech vůči svým klientům. Neustálý vývoj a vzdělávání v tomto oboru je pro mě důležité a naplňující.
V závěru jsi přípravu konzultoval s Danem Švachem a Davidem Procházkou. Co do ní přinesli?
Kluci do toho přinesli klid, větší řád a porozumění. Znají mě, ví, jak funguju v rámci tohoto onemocnění, a proto na mě klasické postupy nebo extrémy absolutně nefungují, nebo jsou dokonce fatální. Čím více jsem unavený, tím větší problémy mi střevo způsobuje. Je tam velmi tenká hranice mezi šlápnout na plyn (a způsobit relaps), nebo naopak ubrat, snížit kortizol, ale zároveň udržet formu tam, kde má být. V této fázi je to velmi proměnlivé a intuitivní. Proto lidé s touto nemocí ani nezávodí, není to jako u zdravých. Moje tělo se pere nejen s běžnými věcmi před závody, ale i se symptomy IBD.
Na kolika sacharidech jsi cukroval, plnil? Kam tě tvé trávení pustí?
400 až 500 gramů, to bylo letos mé maximum. Více už nemělo smysl. Na tomto množství to bylo tak akorát.
Co dalšího by nemělo v tomto rozhovoru chybět? Co cítíš?
Vděčnost. Vděčnost za to, že tu stále mohu být a prožívat tyhle krásné momenty, sdílet je s ostatními a jednoduše ŽÍT. Děkuju všem za podporu a motivaci. Slibuju,
že i nadále budu dělat maximum pro to, abych vás mohl inspirovat.
Lásku všem!
Víte, že...
