CrossFit Destiny slaví 10 let od založení - rozhovor s Filipem Trojovským

V polovině června se prostory brněnského gymu CrossFit Destiny proměnily v závodní arénu a pohostily závod CFD 10th B-Day Games. Jak už název napovídá, jednalo se o jubilejní desáté výročí od vzniku gymu a trenérský tým v čele s Filipem Trojovským se rozhodl ho oslavit jak jinak než sportem. Zajímavostí byla spolupráce s paralelně probíhajícím závodem BCross Run, který ve stejný termín pořádal v brněnském obchodním centru Tesco Václav Mráz. Kdo o tomto konceptu ještě neslyšel, jedná se o závod inspirovaný fenoménem dnešní doby jménem Hyrox. Hyrox, jehož název vznikl ze slov hybrid a rockstar, je závod složený z běhu a vybraných crossfitových disciplín a aktuálně se celosvětově těší obrovskému zájmu. Spojení CrossFitu a BCross Runu nabídlo zajímavou zkušenost pro atlety i diváky.

Desetileté jubileum je něco, co si zaslouží uznání i pozornost. A tak Vám při této příležitosti majitel gymu Filip Trojovský v odpovědích na otázky přiblíží zajímavé milníky desetileté kariéry, vize do budoucnosti, samotný závod a ještě něco navíc.

Filipe, jak došlo k tomu, že jsi před deseti roky otevřel gym?

Myšlenka gymu vznikla vlastně úplnou náhodou. Nebo spíš, jak říká Einstein, náhody neexistují, prostě to tak mělo být. Měl jsem práci, dělal jsem obchoďáka pro farmaceutickou firmu, během toho jsem dělal CrossFit a neměl jsem v Brně moc kde cvičit. Tak vznikla myšlenka, že si otevřu malou garáž jenom pro přátele, nic komerčního. Během zařizování jsem i trénoval lidi, tenkrát ještě na Brněnské boxárně, mezitím jsem přestal pracovat jako obchoďák a začal jsem přemýšlet, co budu dělat dál. Objevil se prostor a já jsem měl v podstatě během čtvrt roku gym, který jsem tak úplně neplánoval, a rozhodl jsem se začít tomu věnovat naplno. Psal se den 4. dubna 2015.

Jaké byly začátky? Šlo všechno hladce nebo přišly i chvíle, kdy se ti úplně nedařilo?

Jako všechny začátky i tento byl docela tvrdý. Ze začátku jsem byl v gymu sám, jiného trenéra jsem neměl a skoro vůbec nechodili lidi. Měl jsem zhruba tři lekce denně a stávalo se, že na lekci přišel pouze jeden člověk. Obrovská výhoda byla, že jsem měl dobré podmínky od osoby, u které jsem byl v nájmu, a nebyl jsem úplně tlačený financemi. Tenkrát mi Honza Reichel opravdu hodně pomohl. Stejně tak kdyby nebylo mojí ženy, tak bych v tomhle období možná umřel hlady. (smích) S příchodem dalších trenérů, ať už to byl Michal Velkov, nebo Jiří Huml, a postupně se nabalovali další, samozřejmě přicházelo více a více lidí. Přestože mám trenérství vystudované, původní ambice nebyla stát se trenérem. Ale všechno šlo rychle, v práci jsem skončil hned, a tak to tak samovolně přišlo. Jak říká můj dobrý kamarád, ty nejlepší věci přicházejí samy. Moje vize však vždy byla být úspěšný, ať už jako atlet, nebo jako trenér. Cíle jsem měl vysoké. Takže i když to na začátku bylo těžké, je to prostě tak. Stejně jako ve sportu. Vždycky je to těžké.

Říkáš, že ze začátku na lekce nechodilo moc lidí. Byl tvůj primární zájem tohle všechno dělat pro lidi nebo v tom byla i jiná motivace?

Jak jsem už zmiňoval, původně jsem chtěl primárně místo, kde budu moct cvičit já. Za celou dobu se lekce hodně rozrostly, aktuálně jich děláme 7 - 8 denně, najdete u nás různorodé lekce. Mívali jsme i stoprocentní obsazenost, tedy nějakých 120 klientů denně. Teď už je situace jiná, jinak chodí lidi na open a tak dále, ale všechno chce čas. Je to jako se vším. Nyní mohu říct, že to chci dělat pro lidi. Když to člověk dělá dobře, nechci říct srdcem, ale ano, když se tomu věnujete a věnujete tomu i kus sebe, lidé si vás najdou a ocení to. Podle systému nám pod rukama prošlo 5000 lidí. Některým jsme výrazně změnili život. Ať už si v gymu našli životní partnery, nebo jsme jim přenastavili kompletní pohled na pohyb, životosprávu a cvičení, tak přesně to je ta priorita, o kterou nám celou dobu jde. Měnit lidi k lepšímu.

Oslavit výročí společně s lidmi z gymu ses rozhodl soutěží. Je to už tradice?

Už páté narozeniny jsme chtěli udělat jiné a udělali jsme závody pro širokou veřejnost. Tenkrát to bylo v covidu všechno trošku jinak, ale poučil jsem se, že je lepší věnovat čas svým lidem než lidem zvenku, protože když děláte závody pro všechny, tak potřebujete do organizace své lidi. Spousta lidí si tak závody v pozici atleta neužije. Proto byl závod koncipovaný pro naše atlety.

Prozraď nám něco o samotném závodu. Jaké byly soutěžní kategorie, kdo vymýšlel workouty a pro koho byl závod určený?

Závod byl dvoudenní a naším cílem bylo udělat to co nejlepší. Všichni dostali cedulky, proběhlo focení, vítězové pak obdrželi prize money a hodnotné ceny od našich partnerů. Chtěli jsme se formátem přiblížit velkým závodům se vším všudy. Měli jsme tři kategorie odpovídající obtížnosti na lekcích - scaled, sport a advanced. Závodily dvoučlenné týmy. Workouty jsme vždy řešili s headjudgem Michalem Velkovem, tentokrát jsme však dali hlavy dohromady a konzultovali jsme i s ostatními trenéry. Finálně to vyšlo velmi dobře a byla to dobrá volba. Nikdo není vševědoucí a potvrdilo se, že víc hlav víc ví. Propojení s BCross Runem původně vzniklo skrze kolizi termínu. Přiznávám, že původně jsme se trochu báli, ale nakonec to dopadlo velmi dobře a bylo to zajímavým zpestřením.

V současnosti zůstáváš věrný CrossFitu nebo tě zajímají i jiné sporty?

Pořád se snažíme rozvíjet a nezůstáváme čistě u CrossFitu. Je to pouze jedna část celkového fitness. My chceme ukázat zdravý životní fitness jako celek. Snažíme se neustále lidi vzdělávat a rozšiřovat naši nabídku. V současnosti u nás můžete vedle crossfitových lekcí a vzpírání najít také kondiční lekce, lekce zaměřené na rozvoj začátečníků nebo lekce pod dohledem fyzioterapeuta. Chceme také reagovat na aktuální trendy, proto jsme získali licenci na výše zmíněný Hyrox. Rozšířili jsme prostory také o klasickou posilovnu, což se ukázalo jako skvělá věc. Je to perfektní doplněk pro crossfiťáky, ať už ke klasickému CrossFitu, nebo třeba jako urychlení návratu po zranění. Tehdy pro mě nic lepšího než CrossFit neexistovalo, dnes se na to dívám jinak. V neposlední řadě nabízíme i trenérský a výživový kurz, který vedeme pod naší školou Destiny Fit Academy. Snažíme se neustále se posouvat dál.

Zmiňuješ tady zranění. Týká se to tebe osobně?

Ano, měl jsem určitý problém. Zatím o tom ještě nechci úplně mluvit, nicméně celá peripetie začala před sedmi měsíci. Vánoce jsem strávil v nemocnici, prodělal jsem tři operace a u té poslední, doufám, že už na dlouhou dobu poslední, proběhla totální endoprotéza, to znamená, že mi vyměnili moji kyčel za umělou.

Omezuje tě to ve cvičení?

Ano, má to samozřejmě své limity. A tady jsem opravdu rád, že fitko vzniklo, protože mi hodně pomohlo při návratu k pohybu. Dělal jsem tam spoustu kompenzačních cvičení a vše se pomalu, ale jistě obrací k lepšímu. Já sám si teď svůj pohled na sport a pohyb obecně hodně upravil.

Když se člověk rozhodne dělat CrossFit, je podle tebe důležité závodit?

Já jsem typ, který ke cvičení potřebuje cíl. Když jsem měl třeba hodně práce a neměl cíl, tak mě cvičení tolik nebavilo. Bez závodění jsem prostě neměl tu motivaci každodenní dřiny. Teď jsem samozřejmě v úplně jiné situaci a jsem rád za to, že vůbec mohu nějak cvičit a chodit! Myslím si, že pro spoustu lidí je závodění důležité, ale pro širokou veřejnost bohužel ne. I když máme v gymu velmi úspěšné atlety, například Františka Heribána, který se podíval dvakrát až na CrossFit Games, zajímá to především lidi uvnitř gymu a nejbližší okolí, spousta nováčků, co k nám přijdou, ani neví, co je to za soutěž. Bohužel to tak v CrossFitu je. Já se však snažím všechny ty, co závodit chtějí, podporovat, protože jsem zastáncem toho, že každý kvalitní gym by měl mít kvalitní závodníky. Bez nich to není opravdový gym. Klientela se ale závodníky netvoří.

Za deset let se rozrostl i tým lidí, kteří pro tebe pracují a dělají gym místem, kam se lidi rádi vrací. Jedná se především o trenéry, ale také o všechny, kteří se jakkoli na chodu gymu podílejí. Jak se na to díváš z manažerského pohledu?

Z manažerské pozice jsem se k věcem vždycky, aniž bych o tom věděl, snažil přistupovat jako Steve Jobs. Snažil jsem se obklopovat těmi nejlepšími lidmi, ať už to byli trenéři, marketingoví specialisté, nebo organizačně opravdu schopní lidé. To znamená, že já sám neumím nic, ale všichni kolem mě to umí nejlépe, takže je to v pořádku. (smích)

Motivuješ své trenéry k dalšímu vzdělávání?

Snažím se své trenéry, a také sebe teď po zranění, motivovat tím, že se zase více vzdělávám, dodělal jsem certifikát CrossFit Level 2 a kurz Level 1 Hyrox a dál chci jít tímto směrem, aktuálně se věnuji studiu MBA. Jsem rád, že moji trenéři to mají podobně a chtějí se vzdělávat. To je pro mě známka toho, že chtějí být nejlepší. Momentálně se věnuji převážně manažerské činnosti a sám nevím, jestli se budu chtít vrátit k trenérské praxi, ale myslím si, že asi ano, chybí mi to.

Jaká je tvá vize do dalšího desetiletí?

Co se týče směřování gymu, stále se snažím vymýšlet nové věci. Aktuálně mám v hlavě rozšíření nabídky o regenerační služby pro naše klienty. Dál chci posouvat vzdělávací aktivity. Chci pružně reagovat na situaci na trhu. Když přijde něco nového a pro klienty zajímavého, půjdeme po tom. Nicméně CrossFit pro mě vždy byl a bude ten nejlepší sport na světě! A takovým mým finálním pointem a snem, předtím než půjdu někdy do důchodu, je postavit obrovské sportovní centrum se zázemím pro všechny sportovce.