Sedmdesátiny legendy světové kulturistiky Toma Platze

Jméno Tom Platz má v souvislosti s československou kulturistikou trochu nepříjemnou pachuť. Byl jedinou překážkou na cestě Petra Stacha k titulu světového šampióna v roce 1978. Pro Petra bylo 2. místo vyvrcholením jeho skvělé kariéry na mezinárodní úrovni, protože tentýž rok ho zdravotní důvody donutily k jejímu ukončení, ale pro Platze byl tento rok vstupenkou mezi profesionály, protože v podstatě jen titul mistra světa nebo vítěze kontinentálního mistrovství to umožňoval. Profíkem se tedy mohli stát jen ti opravdu nejlepší z nejlepších a v podstatě jiná cesta neexistovala. Jo, profesionál, to byla vizitka opravdu špičkové kvality a ten rozdíl mezi amatéry a profesionály byl na první pohled zřetelný. A tak to má být (na rozdíl od dnešní situace). Je paradoxem, že i když stál vlastně ve svých třiadvaceti letech na počátku své kariéry, tak titul mistra světa byl jeho největším úspěchem.

Vraťme se ale ještě k jejich legendárnímu souboji na mistrovství světa, který tehdejší trenér reprezentace PhDr. Luděk Nosek hodnotil těmito slovy: "Následovalo finále do 90 kg a dle očekávání se do něho kromě dalších tří probojoval Tom Platz z USA, Darcy Beckles z Barbadosu a náš Petr Stach. Všichni tři byli zcela rozdílných postav. Platz vynikal hustotou svalstva a svalstvem nohou, které bylo však v porovnání s horní polovinou těla přehnané. Darcy Beckles, druhý z MS 1977 z Nimes, se zdál ze všech tří favoritů nejslabší tím, že postrádal rozvinutější svalstvo jinak velmi dobře formovaných stehen a celkovou definici. Byl však znamenitý zejména při demonstrování svalstva hrudníku a zad. Petr Stach byl ve své životní formě. Měl všechno - objemy, symetrii, vyrýsování. Podstatně zlepšil svalstvo stehen a jedinou nevýhodou proti Platzovi byla menší hustota svalstva. Diváci byli ve své přízni rozděleni a rozhodčí snad také, ale většina dala svůj hlas Tomu Platzovi. Petr Stach vystoupil na stupně vítězů, kde převzal z rukou Joea Weidera stříbrnou medaili..." Důkazem výjimečných kvalit Toma Platze je i absolutní vítězství na tomto šampionátu, kdy si poradil i se suverénem té nejtěžší kategorie nad 90 kg Mikem Mentzerem.

Na mistrovství světa si vedl opravdu impozantně, ale v jeho profesionální kariéře se mu již zdaleka tolik nedařilo, vždyť neproměnil ve zlato ani jednu účast na profi soutěžích! Hned následující rok se již coby úřadující mistr světa účastnil nejprestižnější profesionální soutěže Mr. Olympia a kromě roku 1983 nevynechal ani jeden ročník (na rozdíl od současnosti právo postupu do dalšího ročníku měla celá první desítka) až do roku 1986. Jeho výsledky nebyly ale nijak oslnivé. Jen jednou v roce 1981 se díky 3. místu postavil na stupínek vítězů, kdy skončil za budoucím Mr. Olympia Chrisem Dickersonem a vítězným Francem Columbem. Ovšem tento ročník je považován za jeden z nejproblematičtějších, kdy zlé jazyky tvrdí, že Columbovi pomohla "tlačenka" od Schwarzeneggera, který se cítil zavázán za pomoc Franca v jeho přípravě na vítěznou Olympii v roce 1980. Ať tak nebo tak, při pohledu do výsledkové listiny zjistíme, že pořadí na prvních třech místech bylo velmi těsné s rozdíly několika málo bodů. Přesto je možné tvrdit, že Platz z tohoto byť 3. místa vytěžil zjevně nejvíce. Za vítězství získal Columbu 25 000 dolarů (rozhodně žádná závratná částka na v podstatě kulturistické olympiádě), ale to Toma rozhodně nemuselo mrzet, protože tato soutěž ho tak zpopularizovala, že byla o něj doslova dračka a on absolvoval jednu exhibici za druhou a společně se semináři inkasoval 5000 až 6000 dolarů za akci.

Je opravdu zajímavé, že jeho popularita byla větší než některých vítězů Mr. Olympia. Bylo to dáno jeho charismatem, blonďatou hřívou, díky které dostal přezdívku "Golden Eagle" ("Zlatý orel"), a jistě k tomu přispěl i jeho fenomenální rozvoj nohou, který neměl konkurenci nejen ve své době, ale je otázkou, zdali nemůžeme mluvit o nejlepších nohách všech dob. Dá se říci, že právě na této asymetrii, tedy celkem do očí bijícím nepoměru mezi slaběji rozvinutou horní polovinou těla a mohutnýma nohama, založil svoji popularitu a stal se ikonou kulturistiky. Pochopitelně ale tuto nevyváženost svalového rozvoje nemohli nechat rozhodčí bez povšimnutí a to bylo jistě i příčinou toho, že se v profesionální kulturistice nikdy nedostal na úplný vrchol.

Při příležitosti jeho životního jubilea se ale podívejme na jeho životní příběh od úplného počátku. Narodil se 26. června 1955 ve Fort Sill v Oklahomě a dá se říci, že do kulturistiky se zamiloval již v raném věku. O jeho motivaci a zrodu jeho vášně ke kulturistice nechme promluvit samotného Toma: "Jako dítě jsem obdivoval Davea Drapera, a to od doby, kdy jsem ho viděl ve filmu "Holá skutečnost" (s Tonym Curtisem a Sharon Tate). Ale nejvíce mi utkvěla v paměti fotografie od Arta Zellera, jak stojí Draper na pláži, v rukou svírá pružinový posilovač svalů a z obou stran se na něho tisknou krásná děvčata v bikinách. Přišel jsem k tátovi s časopisem v ruce a řekl: 'Tak tohle bych chtěl dělat.' A on mi odpověděl: 'Dobře, ale nejdříve musíš dodělat školu.' Prostě táta mě již od počátku podporoval. To mi bylo devět let, a tak jsem dostal od něho k Vánocům činky, ke kterým byl přiložen Weiderův tréninkový program. A tak začala moje kulturistická kariéra."

Na vysoké škole na Waynově státní univerzitě hrál americký fotbal (co také jiného?) a součástí tréninku byla také posilovna, protože trenér usoudil, že by posilovací trénink mohl zvýšit výkonnost celého družstva. Posilovaní se mu zalíbilo natolik, že netrvalo dlouho a svému trenérovi řekl, že končí s fotbalem a chce se stát kulturistou. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že jeho nohy budou něco tak výjimečného, vždyť dělal dřepy se 40kg činkou. Paradoxně na počátku jeho závodní kariéry na vysoké škole disponoval dobře rozvinutou vrchní částí těla a průměrnýma nohama. Ovšem úspěchům, kterých v jejich rozvoji dosáhl, vděčí nejen genetice, se kterou se před 70 lety narodil, ale především tvrdé tréninkové práci - a nohy se stávaly stále dominantnějšími na jeho postavě. Je pravdou, že byl jedním z prvních, kteří se věnovali tréninku této svalové partie opravdu vážně. Kulturisté 60. a 70. let brali trénink nohou spíše jako doplněk při procvičování jiné svalové partie. Když přijel poprvé do Kalifornie do Gold's Gymu, přístroje na nohy byly zastrčené v rohu, zcela mimo pozornost cvičenců a zjevně nebyly často využívány. Ovšem Tom často trénoval se vzpěrači a powerliftery, pro které byly dřepy středobodem jejich tréninku. Když uviděl v televizi reportáž o soutěži Mr. World s účastí Drapera, Parka a Arnolda, tak se definitivně rozhodl - musím vypadat jako tito borci!

Poprvé se postavil na pódium na dvou nevýznamných soutěžích v roce 1973, ale již o rok později získal 2. místo na AAU Teen Mr. America, následující roky soutěžil nadále ve federaci AAU, ale zlom nastal až v roce 1978, kdy zvítězil v kvalifikaci na mistrovství světa IFBB. A to následující je již známá historie.

Titul mistra světa mu žádný finanční profit nepřinesl, znamenal pouze vstupenku do světa profesionální kulturistiky. Ovšem velmi dobře věděl, kam musí směřovat jeho další kroky - do epicentra kulturistiky Venice Beach. A tak se s 50 dolary v kapse v roce 1978 ocitl na tomto ikonickém místě. Měl štěstí, že získal práci v Pritikinově zdravotním centru, zaměřeném na léčbu kardiovaskulárních onemocnění, které bylo proslavené po celém světě. Dr. Nathan Pritikin k tomuto účelu sestavil velmi populární dietu, která představovala jakousi podpůrnou léčbu pro tyto pacienty. Tom zde neměl zrovna obtížnou a náročnou práci, v podstatě vydával ručníky pacientům při rehabilitaci. Měl tedy ideální podmínky na trénink, mohl bez problémů dvoufázově trénovat, zbytek času regenerovat a opalovat se na pláži.

A výsledky se brzy dostavily. Na své první Olympii v roce 1979 obsadil sice až 8. místo, ale následující rok byl velmi aktivní a z jeho výsledků svojí kvalitou vyčnívaly dvě 2. místa na IFBB Pro Mr. Universe a Pro Mr. World. A pak již přišlo jeho nejlepší již zmíněné 3. místo na Mr. Olympia 1981, ke kterému se již nikdy nepřiblížil, ale přineslo mu lukrativní nabídky, kdy hned v prvním roce coby profesionál vydělal 40 000 dolarů. Dostal sice nabídku investovat do Gold's Gymu, který byl na prodej, ale on se rozhodl jinak. Jeho druhou vášní kromě kulturistiky byla auta a on si chtěl za každou cenu pořídit nový Chevrolet Corvette. Tento jeho velký koníček se později po ukončení sportovní kariéry přeměnil v pracovní pozici samostatného, nezávislého manažera právě pro firmu Chrysler. To jsem ovšem trochu předběhl dobu a v období své profesionální kariéry stále promyšleně pracoval na svojí popularitě, kdy vlastně dokázal z jakési anomálie v rozvoji nohou vytěžit maximum a odlišit se tím od ostatních kulturistů. Ano, jak jsem již napsal, soutěže i z tohoto důvodu nevyhrával, ale vše se mu násobně vrátilo právě v podobě finančního profitu díky popularitě, které se nemohli často těšit ani někteří vítězové Mr. Olympia. Objevil se mnohokrát na titulních stránkách světových kulturistických časopisů, a to častěji než kdokoli jiný, pochopitelně s výjimkou Arnolda.

Nedá se ovšem říci, že by se disproporci v rozvoji nohou nesnažil vyrovnat, ba právě naopak. K tomuto problému se vyjádřil takto: "Již po soutěži Mr. Olympia 1979 jsem si uvědomil, že moje nohy jsou stále více dominantní, a tak jsem jejich trénink omezil pouze na dvakrát měsíčně. A co se stalo? K mému překvapení stále rostly, a co víc, objevily se i některé dosud skryté detaily. Zjistil jsem, že složením svých rychle kontrahovatelných svalových vláken se odlišuji od kulturistů, jako je Arnold. On mohl trénovat dvakrát denně, šest dní v týdnu s velkými vahami a fungovalo to. Já jsem naopak přišel s krátkými intenzivními tréninky s podstatně delší dobou na zotavení a to mi přineslo nejlepší výsledky."

Jeho nohy byly nejenom mohutné s objemem 75 cm a propracované do nejmenších detailů, přičemž lýtka nijak nezaostávala za rozvojem stehen, ale byly i výjimečně silné, přičemž o jeho silových výkonech kolovaly doslova legendy. Tom byl schopen provést 25 opakování dřepů se 180 kg nebo se 100 kg dřepovat 10 minut. Jen pro zajímavost, v přípravě na Mr. Olympia 1981 již dělal 25 opakování dřepů s 250 kg a 15 opakování s 288 kg. Ve svém tréninku se zaměřoval na vysoké počty opakování, přičemž jednotlivá opakování téměř neprováděl. Jednu z řídkých výjimek udělal v soutěži s Dr. Fredem Hatfieldem (přezdívaný Dr. Squat, tedy Dr. Dřep), kdy ještě v roce 1993 zvládl váhu 350 kg! Experti se shodují, že ve své kategorii do 90 kg by pokořil i ty nejlepší powerliftery té doby.

Ano, Tom Platz si doslova liboval v extrémně intenzivních a náročných trénincích nohou - a nejen jich - a tak by se dalo očekávat, že dříve nebo později bude mít problémy se zraněním právě této partie. Ale ouha, zrada přišla úplně z jiné strany. Před Mr. Olympia v roce 1986 si utrhl biceps a to předznamenalo konec jeho kariéry a pochopitelně i nejhorší výsledek, tedy 11. místo. O rok později sice na Detroit Pro Invitational získal 6. místo, ale to byla již jeho labutí píseň. Jak sám prohlásil: "V Michiganu jsem svoji kariéru v roce 1975 v podstatě začínal svým absolutním vítězstvím na AAU Mr. Michigan, a tak jsem ji chtěl také v tomto státě, v jeho největším městě Detroitu ukončit."

Konec sportovní kariéry pro něho rozhodně neznamenal ztrátu zájmu o kulturistiku, vůbec ne. Naopak se stále intenzivně zajímal a zajímá o vývoj v tomto sportu a také ho živě a se znalostí věci komentoval a dělá to tak doposud. Vyjadřuje se ale i velmi kriticky, zvláště na adresu nadměrného zneužívání dopingu, které dle jeho názoru narostlo již do extrémních a životu nebezpečných rozměrů (řada úmrtí špičkových kulturistů to nakonec potvrzuje) a představuje pro kulturistiku tu nejhorší reputaci. S postupujícími léty kupodivu jeho popularita nijak neuvadá a je stále skvělým ambasadorem našeho sportu ve všech zemích, které navštěvuje a kde propaguje kulturistiku.