Sedmdesátiny dlouholetého mezinárodního rozhodčího Milana Eclera

Milan Ecler patří k těm nejzkušenějším rozhodčím SKFČR, ale dříve než se k této pozici propracoval, tak řadu let závodil, byť se nikdy nezařadil svojí výkonností k těm nejlepším. Milan se narodil 21. června 1955 v České Lípě a tomuto malebnému městu s téměř 40 000 obyvateli zůstal věren po celý dosavadní život.

Ke sportu ho odmala vedl jeho otec, a tak jako kluk docházel do ZRTV (základní rekreační tělesná výchova), kde získal všestranné základy ke sportovní činnosti, přičemž zároveň závodně lyžoval. Koncem šedesátých a začátkem let sedmdesátých začal velmi razantně získávat na popularitě nový sport - kulturistika. A stejně jako velké množství jeho vrstevníku, tak ani Milan neodolal jejímu vábení a v roce 1973 začal cvičit doma. Tím se zařadil do tehdy jasně početně převažující kategorie "sklepařů", tedy neorganizovaných nadšenců kulturistiky, kteří cvičili, jak se dalo a kde se dalo, s minimálním vybavením. Kapacita oddílů kulturistiky zdaleka nedostačovala obrovskému zájmu o tento sport, a tak většina mladých adeptů kulturistiky byla odkázána na domácí podmínky. A situace v České Lípě nebyla jiná.

Roky ubíhaly, v roce 1980 se Milan oženil a na pořadu dne byly jiné starosti než cvičení, například nutnost obstarat nějaké vhodné bydlení. V roce 1983 se konečně stal členem oddílu kulturistiky TJ Lokomotiva Česká Lípa a zároveň v tomto roce se stal otcem syna. Ovšem členství v oddílech kulturistiky bylo často podmíněno účastí na závodech, což ale stejně vycházelo z přirozené soutěživosti mladých adeptů kulturistiky, a tak Milan závodil jak na okresních, tak někdy i na krajských přeborech. Komu se to zdá málo, tak si neuvědomuje nebo neví, jak silná a početná byla konkurence v té době. Milan si brzy uvědomil, že jako závodník se v silné konkurenci neprosadí, ale přesto se chtěl věnovat závodní kulturistice dál, a tak absolvoval školení rozhodčích kulturistiky a silového trojboje a již v roce 1987 poprvé vyměnil pódium za stolek rozhodčích. Zároveň v tomto roce absolvoval školení trenérů, a tak mohl svoje zkušenosti ze závodní činnosti přenášet na mladé nadšence sportovní kulturistiky. Zároveň se věnoval funkcionářské činnosti, a to do té míry, že se v roce 1987 stal předsedou oddílu. V roce 1989 se stal otcem dcery Terezy a s novým přírůstkem do rodiny opět převážila potřeba více se věnovat rodinnému životu. V roce 1991 byl oddíl kulturistiky v rámci TJ Lokomotiva zrušen, jeho činnost byla nahrazena soukromými podnikatelskými subjekty a Milan si opět cvičil sám pro sebe doma. Existenčně se na kulturistiku či fitness nijak nevázal, protože jako vyučený nástrojář se celý život živil v tomto oboru jako brusič nástrojů a po sametové revoluci si založil živnost.

Stále ovšem ho to táhlo k práci s lidmi v kulturistice, a tak od roku 2000 pracoval také jako trenér ve fitku JD Gym v České Lípě. A nejen to, chtěl opět začít fungovat jako rozhodčí, a tak požádal svaz v roce 2002 o možnost obnovit si kvalifikaci na semináři v Nymburce. Ovšem také ho to lákalo opět se postavit na pódium, tentokrát již v kategorii masters. Jeho obnovená premiéra se konala rovněž v roce 2002 na mistrovství České republiky v Turnově. Nebyl to pouze ojedinělý exces, protože od té doby absolvoval celou řadu závodů, včetně mezinárodních, kdy na mistrovství Evropy v roce 2006 v ruské Ťumeni v kategorii masters obsadil dokonce 6. místo.

Jeho závodní kariéra vrcholila v letech 2015 a 2016 na mistrovstvích světa masters v Salvadoru a Dominikánské republice. S domácím publikem se jako závodník rozloučil v roce 2015 v Blansku na mistrovství republiky, kde v kategorii masters nad 60 let obsadil velmi pěkné 5. místo mezi 12 účastníky. Paralelně se závodní činností a po jejím ukončení již zcela výlučně se věnoval rozhodování, a to nejen na domácích soutěžích, ale v roce 2017 získal na mistrovství světa v Rumunsku status mezinárodního rozhodčího třídy B a v roce 2023 i nejvyšší třídu A, což mu již umožnilo rozhodovat několik mistrovství světa a celou řadu prestižních evropských soutěží. I když již nezávodí, tak přesto nezanedbává svoji tělesnou schránku, ale cvičí jen pro radost, občas se věnuje trenérsky některým svým kamarádům.

Popřejme tedy Milanovi k sedmdesátinám pevné zdraví do dalších let a dostatek sil, aby se i nadále mohl věnovat svému největšímu koníčku. Ale on má letos ještě jedno významné jubileum, 45 let společného života s manželkou Janou, které vděčí za celoživotní porozumění a podporu, bez které by se nikdy nemohl věnovat v maximální míře své milované kulturistice.