Prvním německým kulturistickým časopisem byl
Herkules, v roce 1956 vyšla čtyři čísla. Majitel nakladatelství Universum Sport v Mnichově,
Rolf Putziger (1926 - 1974), pokračoval titulem
Sport und Kraft, jenž se roku 1963 změnil na
Kraftsport Revue (vydáno 68 čísel). V roce 1969 byl název zkrácen na
Sportrevue a na post šéfredaktora nastoupil Putzigerův zaměstnanec
Albert Busek. Už v roce 1960 mezi pořadateli prvního mistrovství Německa v bodybuildingu figuroval Albert Busek. Na ustavující listině DKV (Deutsche Kraftsport Verbandes), datované 5. března 1966, stejně jako při zakládání DBKV (Deutsche Bodybuilding unf Kraftsport Verbandes) v roce 1966, je vedle jmen
Ericha Jännera, Gernulfa Garbeho, Rolfa Putzigera, Arnolda Schwarzeneggera a dalších také podpis Alberta Buska. Na soutěži Best Built Man in Europe v říjnu 1965 ve Stuttgartu došlo k osobnímu setkání a zahájení přátelství Arnolda Schwarzeneggera s Albertem Buskem. Do posilovny Universum Sportstudio v Mnichově, vedené Buskem od roku 1964, přichází začátkem srpna 1966 Arnold Schwarzenegger a nastupuje práci trenéra.
Vůbec první článek o Arnoldu Schwarzeneggerovi pro magazín Health and Strength napsal v roce 1967 Albert Busek. Poté, co Schwarzenegger triumfoval na NABBA Mr. Universe 1968, dostává - na základě neúnavné propagace od Alberta Buska - pozvání od Joea Weidera k ročnímu pobytu v Americe. Některé německé zdroje uvádějí, že Albert Busek byl prezidentem DBFV (Deutsche Bodybuilding und Fitness Verband) v letech 1966 - 1993, jiné období zkracují až od roku 1979.
Jeho podporu mladého Arnolda skvěle dokresluje příhoda před soutěží NABBA Mr. Universe 1968. Pár dnů před termínem předložil Rolf Putziger Arnoldovi smlouvu, jejímž podpisem by ztratil všechna možná práva málem do konce života, přitom ale dlužil Arnoldovi 1000 marek za exhibici na mistrovství Evropy dva týdny předtím. Jelikož Arnold nepodepsal, Putziger odmítl vyplatit peníze, s nimiž Arnold počítal na letenku do Londýna. V té chvíli Busek sáhl do kapsy, vyndal 500 marek, a přestože riskoval ztrátu zaměstnání, dal je Arnoldovi! Navíc zatelefonoval do Londýna a přesvědčil organizátory, aby uznali přihlášku po termínu, neboť Putziger ji neodeslal.
Jeden z nejvýznamnějších činovníků německého bodybuildingu se narodil 11. října 1943 v Mnichově. S věrným kamarádem Erichem Jännerem od 16 let posilovali a postupně se zapojovali do hnutí. V říjnu 1964 Busek dokončil vysokou ekonomickou školu, v roce 1965 se oženil a také potkal Arnolda Schwarzeneggera. Od té doby je považován za člověka, jenž jej zná déle a důvěrněji než kdokoliv jiný, navíc v říjnu oslaví výročí 60 let této mimořádné známosti! Organizačně se podílel na třiceti německých šampionátech a pravidelně zval jako hosty zahraniční osobnosti jako Billa Pearla, Mohammada Makkawyho, Mikea Mentzera nebo Eda Corneye. Uspořádal v Mnichově IFBB Mr. Olympia 1983 a ve stejném roce otevřel vlastní posilovnu Busek Sportcenter (prodal ji v roce 1999). Jako zástupce Německa reportér a fotograf absolvoval téměř všechny soutěže Mr. Olympia, mistrovství Evropy i světa amatérů.
Jím redigovaná Sportrevue (s původními materiály z Muscle&Fitness USA) plnila úlohu informačního prostředníka nejen v západní Evropě, ale též v Polsku, Maďarsku a bývalé ČSSR. Pamatuji, jaký byl o ni na schůzích svazu kulturistiky ÚV ČSTV v 80. letech zájem. Například v roce 1978 nalétal a najezdil 70 tisíc kilometrů po Evropě (byl v Komárně na mistrovství ČSSR) i světě, Mr. Olympia v Columbusu, MS v Acapulcu a jednání s Joem Weiderem v Los Angeles!
Pokud měl mladý Arnold (mimo Marnula) o generaci staršího, opravdového přítele, který jej podporoval a rozuměl jeho vášni pro bodybuilding, nebyl jím nikdo jiný než Alfred Gerstl. A pokud (jakože ano) měl Arnold despotického otce, jehož nenáviděl, našel vedle něho i otce duševního, laskavého rádce a vychovatele se vztahem tak blízkým a trvalým, že mohl filmové megastar (a později guvernérovi) telefonovat kdykoliv, třeba o půlnoci, byl to Alfred Gerstl. Ten Gerstl, u něhož nacházel takřka rodinné zázemí i pochopení, muž se životem tak pestrým, že by vystačil bezmála pěti lidem.
Gerstl se narodil roku 1923 v Grazu jako třetí ze čtyř dětí židovských rodičů, konvertitů ke katolické víře. Vyrůstal v rodině uznávající všechna náboženství, přestože otec dokonale mluvil hebrejsky a četl dětem příběhy z kabaly, měl dvě maturity, vystudoval účetnictví na vysoké škole a ovládal několik jazyků. Alfred nejprve chodil do hudební školy, dál se učil zbrojířem, avšak coby hoch ze "smíšené krve" musel odejít. Nastoupil k firmě Pengg Valenta (Pewag) a od 17 let měl vážné potíže s hitlerovci. Ve vězení se seznámil se členy odbojové skupiny Opera, a když roku 1942 narukoval, skončil už po roce v pracovním táboře s vyhlídkami na Mauthausen. Ve Vídni jej naštěstí policista-lidumil nechal uprchnout a Gerstl odjel do Slovinska, kde dva roky dělal tajného kurýra pro Titovy partyzány - za to obdržel v roce 1996 nejvyšší jugoslávské odbojové vyznamenání. Po válce se živil jako domovník, operní zpěvák, kupec i trafikant, pak začal pronikat do politiky, do spolku politicky pronásledovaných, do hospodářské aliance, v Österreichische Volkspartei - ÖVP vystoupal až na post komerčního rady a dvakrát byl zvolen prezidentem spolkové rady.
Nečekali byste ale, že Gerstlovou další vášní bude sport, především karate a kulturistika. K tomu také vedl svého syna Karla (nar. 1942), budoucího internistu, kardiologa, hematologa a respektovaného primáře na soukromé klinice v Grazu. Ten studoval medicínu a vysvětloval Arnoldovi důležité aspekty psychiky ve sportu, navíc překládal texty z amerických magazínů. Dá se říci, že někdy od půli roku 1963 se Arnold u Gerstlů doslova zabydlel. Rodiče uvolnili klukům jednu místnost rozměrného bytu a nechali tam lavici s činkou, aby mohli trénovat, potom následovala večeře, poslech klasické hudby a dlouhé rozhovory. "Samozřejmě, že jsem ho podporoval," říká Gerstl. "Vzdělávání a politické uvědomění jsou neméně důležité a on si to uvědomoval. Setkal se u nás s mnoha oběťmi pronásledování i se samotnými židy, což jistě ovlivnilo jeho politické postoje." V jednom interview už jako guvernér dal Arnold najevo, že politika rakouské sociální demokracie omezovala horizonty mladých lidí. Když jeho spolužáci hledali zaměstnání s penzí, Gerstl je přihlásil na místo plavčíka na říční plovárně Augartenbad, nicméně Arnold odmítl slovy, že nechce skončit se záchranným kruhem v ruce. Gerstl pak často přátelům vyprávěl: "Co by Arnold dělal, kdyby zůstal v Grazu? Plavčíka."
Průkopník kulturistiky v Rakousku Kurt Marnul byl rodilý Hradečák (ročník 1929) a strávil tam celý život. Nebýt jeho, pravděpodobně bychom Arnolda-kulturistu neměli, ale nikdy neříkej nikdy. Když byly Arnoldovi tři roky, Marnul už vzpíral pod vedením Helmuta Knauera (nar. 1913), bývalého pilota RAF, v klubu AC-Vorvärts Graz. S kamarádem Josefem Aspanem přešli od roku 1953 na bodybuilding, ale teprve v roce 1958 Marnul uvedl do provozu posilovnu Athletik Union Graz na stadionu v Liebenau, společnou pro vzpěrače i kulturisty. Jako svůj hlavní sport však museli alibisticky uvádět vzpírání, protože jinak by nedostali místnost ani podporu.
Své povolání Marnul udával jako "přednášející" na Karl-Franzen-Universität Graz, z nekrologu v Austrian News vysvitlo, že přednášel obor bodybuilding, což je naprostá pecka. V textu referátu z novin Die Kleine Zeitung o soutěži v Grazu 1964 stojí, že byl "baupolier", což bych opatrně přeložil jako polír čili mistr na stavbě. Je to tak, původně vyučený pekař-cukrář přešel do stavebnické branže, vystudoval příslušnou školu a dotáhl to na stavbyvedoucího. Jako čtyřnásobný mistr Rakouska (1961 až 1964) měl Marnul obsadit 4. místo na Mr. Universe 1961 a nějakou dobu jsem nad tím dumal. Pak jsem náhodou získal kompletní výsledky FIHC Mr. Universe ve Vídni a hle, Marnulovo jméno je na 13. místě (1. Tommy Kono, 2. Bill March, 3. Guy Mierczuk, 4. El Guindi, 5. Louis Martin atd.). Souběžně taky vyhlašovali FIHC Mr. Europe a tam byl Marnul sedmý. V sále toho dne seděl čtrnáctiletý Arnold…
Ono to bylo tak. Dne 24. září 1961 jel Arnold s plavčíkem Willim Richterem a vzpěrači z Grazu autem do Vídně na vzpírání. Do sálu Stadthalle dorazili pozdě a viděli jen kategorii nad 90 kg s vítězným Jurijem Vlasovem, po níž následovala kulturistická soutěž FIHC Mr. World. Titul získal Kono (další z Arnoldových údajných idolů), dost vzadu zůstal reprezentant Rakouska Kurt Marnul, Arnoldův budoucí trenér. Dostali se až do zákulisí díky kamarádovi, jehož otec pracoval jako pořadatel. Arnold vzpomíná: "Dalo nám pořádnou práci přemluvit kamarádova otce, aby šel za Vlasovem. Pak jsme tam stáli v řadě a zapomněli všechna připravená slova. Vlasov seděl na lavičce, odpočíval mezi disciplínami. Kamarádův táta poprosil, aby něco řekl. Nato mi Vlasov položil ruku na hlavu a pronesl slova, která si budu pamatovat do smrti: Buď silný! A potom dodal: A moudrý. Já se o to snažím celý život." Tam si asi poprvé uvědomil, že chce být také silný a svalnatý. Fotku Vlasova si pověsil na stěnu a odmítl ji sundat i přes naléhání otce, aby ji nahradil německým nebo rakouským sportovcem. Arnold se pak s Vlasovem setkal podruhé v únoru 1988 v Moskvě při natáčení filmu Red Heat. "Vlasov nás poučil o tom, že "nemožné" je pouze slovo, a jako první člověk na světě zvedl nad hlavu 200 kg," napsal Arnold mnohem později.
Kromě tréninkových rad Marnul poskytl chlapci vzor hodný napodobení, takže zprvu chtěl být jako on. Arnold měl ovšem vyšší plány a hned první den Marnulovi řekl: "Budu Mr. Universe." Trénoval šest, někdy sedm dnů v týdnu po třech hodinách a za čtyři roky nabral 20 kg čistých svalů. Arnoldovy pokroky trenéra zaskočily.
"Viděl jsem, jak chtěl jít výš a výš. Kdyby záleželo jen na něm, vzal by si snad činky do postele," říká Marnul. Podle Maurera i Helmuta Cerncice byl Arnold ochoten zajít ještě dál: "Pokud by mu někdo řekl, aby kvůli velkým svalům snědl kilo sraček, udělal by to." Arnold byl tenkrát v takové situaci, že si kolikrát ani nemohl dovolit koupit večeři, a tak jídlo po tréninku mnohokrát obstarával Marnul, a taky svěřence po večerním tréninku vozíval domů na motocyklu. "Arnold často ve sprše jásal nadšením, dokonce si zpíval," dodává Marnul. "Chvíli trvalo, než jsme na to přišli. Byl šťastný kvůli teplé vodě, kterou doma neměli."
Když Marnul v roce 2023 skonal, Arnold zveřejnil na Instagramu následující text:
"Stále si pamatuji ten den ve třídě, kdy mi můj učitel předal sportovní stránku z novin a požádal mě, abych si vybral příběh a napsal esej. Viděl jsem tam chlápka v brýlích, zvedajícího rekord v bench-pressu, a psal jsem o tom, jak někdo, kdo vypadal od krku nahoru jako profesor, vytlačil 190 kilo. Třída se té větě smála, ale můj zájem o zvedání nebyl vtip. Když jsme v tom létě potkali s přáteli Kurta, i když jsme byli malí teenageři, kteří se teprve učili zvedat a on už byl Mr. Austria, byl k nám laskavý. Byl vůdcem našeho malého vzpěračského kmene, inspiroval nás a sestavil nám tréninkový program." Na mnoha fotografiích v bývalé posilovně klubu Athletik Union je Arnoldův podpis s věnováním: "Kurtovi. Bez tebe bych s kulturistikou nezačal."
Pokračování příště.
Pronájem privátního gymu
