Celou dobu měl v hlavě jeden cíl, ale jestli došlo k naplnění? Je pátek a vyrážíme na sedmihodinovou cestu směr Varšava, stejně tomu bylo i během posledních dvou let.
2023
Rok 2023 byl ve znamení návratu na soutěžní pódia. Šlo o to zjistit, jestli je možné udělat konkurenceschopnou formu s novým pytlem kamení na zádech -
roztroušenou sklerózou. Předcházelo období boxu, kdy Petr cíleně sundal váhu na devadesát kilo a soustředil se na kondici pro boj mezi šestnácti provazy. Vůně soutěžní barvy však byla silnější a návrat se zdál hmatatelnější. Long story short, podařilo se přibrat 17 kg svalů a udělat pěknou formu. Při první účasti na závodech NPC pořádaných Robertem Piotrkowiczem však nastal první náraz. Forma při 107 kg nebyla hodná konkurence a Petr skončil poslední. Odjížděli jsme jako spráskaní psi.
2024
Výprask přinesl to, co přinést měl. Touhu po odvetě, očištění svého jména, chuť po zlepšení. Konstantní práce, snoubená s rozumným odpočinkem, nezbytným při té zrádné nemoci, přinesla 7 kg nových svalů, vyzrálejší a ostřejší formu. 114 kg stačilo na bronz v kategorii open.
2025
A už jsme tady, rovnou z dálnice jedeme do Marki, pravidelného dějiště závodů polské NPC, kde mají závodníci v místním sportovně-kulturním centru vše, co potřebují. Prezentace byla delší, než jsme očekávali, přesto stačily necelé dvě hodiny, aby Petr oficiálně zapsal soutěžní hmotnost 120,6 kg. Tedy téměř 14 kg svalů při nepochybně vyšší kvalitě zpracování, než tomu bylo před dvěma lety! Dechberoucí zlepšení. Petr už je zde všem známý, Robert i celý pořadatelský tým ho oslovuje jménem a až kamarádsky ho opět vítá jako starého známého. Je to Petrova pátá soutěž v této destinaci během dvou let, není se tedy co divit. Odjíždíme na ubytování a probíhají další kontroly a plánování s Danem Švachem, se kterým Petr závěr přípravy konzultuje. Žádné extrémy neočekávejte, i den před závody se pije a jídlo naopak snižuje. Forma je hotová už týdny dopředu, teď jde jen o poslední detaily. Překotnými změnami by se dalo mnohem víc ztratit než získat. Celý byt "voní" treskou, a tak se s Lucií, Petrovou přítelkyní, odebíráme v den závodu na ranní výlet po Varšavě, zatímco závodník samotný zařazuje dopolední šlofík.
Po poledni už odjíždíme na halu. Zázemí je obrovské, nacházíme zde dokonce rozcvičovnu - klece, jednoruční i obouruční činky, lavice, expandery. Vidím to poprvé na vlastní oči. Nástřik dopadl na jedničku, došlo k malému zpoždění, ale kolem šesté hodiny jde Petr do backstage spolu s dalšími desítkami závodníků. Není tu slabých kusů, úroveň těchto regionálních závodů je dle mého pohledu určitě vyšší než na lecjakém Diamond Cupu.
Petr na pódiu působí svěže, dravě. Pro závodění se narodil, válčí, baví se. Rozhodčí to vidí a oceňují. První pětka je velmi dobrá, ale hratelná. Je tu jeden závodník, který mi dělá starosti, kulatostí a plností vážně profi materiál. Doplatil však na náročnost pózingu. Křeče ho dohnaly, a tak se v průběhu vyvolávání sesunul z čela až na páté místo.
Petr tak usiluje o vítězství s Kamilem Mroczkem, se kterým jsme se seznámili už v rozcvičovně. Sympaťák s krásnou stavbou a hlubokým vakuem, arnoldovský typ. Přesto nebylo pochyb. Vítězství a emoce, jek a řev, zlato je doma. Polovina úkolu splněna.
Druhá hned následuje, boj o absolutní vítězství. Zde se sešli všichni skvělí závodníci, obrovská kvalita i estetika. Živelnost, s jakou Petr pózuje, však rozhoduje a absolutní vítězství ho nemine. Zvlášť mě pobavilo, když se hlavní rozhodčí závodníků zeptá, jestli chtějí posedown. Petr zařve: "YES!" až to překvapí samotné porotce, a možná i to rozhodne. Ceny jsou nádherné, obří blyštivé medaile, masivní sochy, plakety s finančními poukazy, a hlavně legendární opasek, určený jen absolutním vítězům jednotlivých ročníků. Nádhera! Něco však chybí, Instagram polské NPC lákal na prsteny pro absolutní vítěze, tomu se Petrovi nedostává. Najednou však přichází Piotrkowicz a třímá rytířský meč! Petrovu vysněnou, však vůbec ne očekávanou trofej. Máme meč! Řvu já, řve Petr, řve Lucka, která ví, že se na něj bude doma jen prášit! Jeden závod, dvě medaile, dvě sochy, jeden pásek a meč a jedna vítězná pusa krásného páru, Petra a Lucie. A teď se dostáváme na začátek článku, jaký byl ten cíl, který měl Petr celý rok v hlavě při každém tréninku, každé sérii i každém opakování? Byla to vítězná fotka nás třech na pódiu při vyhlášení, tedy čtyřech, ten meč si nezaslouží být opomenut!
To však není vše…
Během dne se od Macieje Telesze, který ten den zvítězil v classic physique i váhové kategorii, dozvídáme, že v té samé hale ten samý den jen o pár minut později bude probíhat i další soutěž, Slodkiewicz Classic, které nespadá pod NPC a je tak otevřenou soutěží pro kohokoliv. Prý jsou tam solidní prize money, v přepočtu by to mělo být tisíc euro. Shodneme se, že by byla škoda se o ně nepokusit, a tak hodinu po jednom absolutním vítězství stojí Petr opět na pódiu, tentokrát na soutěži pořádané další polskou legendou Radoslawem Slodkiewiczem, trenérem Jiřího Vacka a Artura Bartusika, bývalým mistrem světa, který se utkal i s králem Colemanem! Nebudu Vás napínat, další absolutní vítězství, dvě medaile a sochy, jen ty peníze se letos nerozdělovaly. Nevadí, zmrzka a sušenka je dostatečnou kompenzací.
A co dál?
Petr zvažoval, že těmito závody sezónu ukončí a připraví se na boj s absolutní amatérskou špičkou o profesionální kartu v roce 2026. Snad to byla motivace spojená s úspěšným víkendem, možná vřelost, s jakou byl přijat polskými pořadateli i závodníky, možná to byly poukazy na další závody? Jedno je však jisté, Petr se už za měsíc pokusí zopakovat úspěch na polské půdě, která se mu stala už skoro domácím kolbištěm. Ve hře je karta, které se žádná jiná nerovná.
Tak ať máš pár žolíků do hry Petře, kamaráde největší.
Fotografie:
Sylwester Szymczuk
Víte, že...
