Fanoušci železné hry, řeknu Vám jedno tajemství. Kulturistika není sportem levným. Naopak by se dala přirovnat ke sportovnímu letectví, golfu nebo tenisu. Každá příprava je velkou investicí s mizernou finanční návratností, přesto nám to za to stojí. Samotným závoděním si v Česku ani na Slovensku pravděpodobně nikdo na chleba (čti rýži s masem) nevydělá, proto musíme mít všichni další zdroj příjmů. Charakter zaměstnání nám často přípravu ovlivňuje a mně se zdálo zajímavé vyzpovídat závodníky z různých výdělečných segmentů a zjistit tak, jak to s prací mají oni. Postupně si rozkryjeme příběhy jednotlivých atletů, kteří na trénink chodí s úsměvem po pracovní době, přestože si tělo říká o odpočinek a klidový režim. Ale oni to dennodenně zvládají a třeba se s jejich příběhy ztotožníte, nebo se jimi dokonce inspirujete.
Že lze kombinovat práci ve složkách integrovaného záchranného systému a soutěžní dráhu ve fitness, určitě víte. Ronnie Coleman byl policistou, Steve Kuclo hasičem, Jana Slívová sestřičkou, Renata Součková slouží u armády, jiní jsou zase strážníky. Tato odvětví k sobě prostě mají blízko. Důkazem toho je i mladý hasič Jakub Železňák. To jméno si zapamatujeme, už teď mohu říct, že ačkoliv se jedná o mladého naturálního cvičence, tak bude patřit k nepřipravenějším soutěžícím jarní mistrovské sezóny. Snoubí zodpovědný přístup k práci stejně jako k tréninku a přípravě obecně. Jeho znalosti tréninkové metodiky jsou úžasné a to se promítá i na Jakubově postavě. Doporučuji sledovat jeho Instagram pro mnoho užitečných tréninkových tipů a triků.
Kubo, proč právě práce hasiče?
Je to opravdu zajímavá práce, a jak všichni víme, pokud tě tvá práce baví, nebudeš jediný den v životě pracovat. A tak to přesně je. Každý den je jiný, každý výjezd něčím zajímavý. Stejně jako jinde je to pořád práce, ale je to práce, která mi opravdu dává smysl.
Jak vypadá tvůj pracovní týden?
Máme 24hodinovou směnu, poté 48 hodin volno. Upřímně, i tohle pro mě byla ze začátku velká motivace vydat se touto cestou. I když strávím celý den v práci, mám pak dva dny na to, abych se mohl věnovat svým koníčkům, klientům a dalším věcem. Jinak si to už nedokážu představit.
Jak naopak vypadá jedna klasická směna?
Do práce většinou chodím na 6:30, podle toho, jaké mám ráno povinnosti. Přebrání směny je v 7:00, do té doby musí být vše zkontrolované a nachystané.
Po nástupu následuje snídaně, kde velitelé oznámí plán dne - může jít o čištění techniky, hospodářské práce, výcviky a podobně. Samozřejmě kdykoliv může přijít výjezd, s čímž se počítá. Většinou ve 12:00 je oběd a od 15:00 začíná sportovní příprava, během které se věnujeme sportu nebo dalšímu výcviku. V 19:00 probíhá hodnocení dne, kdy se jako směna sejdeme a shrneme si průběh služby. Od 23:00 je noční klid. Pokud není výjezd, máme každý svou postel, a pokud se nerozezní zvuk výjezdu, většinou nás z ní nikdo nedostane. V 6:00 se stanicí rozezní budíček - krásné ráno, je šest hodin. Vstaneme, předáme směnu a poté se jde domů, kde začíná nový den.
Kulturistika je velmi drahý sport, naopak o práci hasiče jsem slyšel, že je velmi podhodnocena. Jak se ti daří zvládnout finanční nároky fitness života?
Kulturistika si určitě vyžaduje velkou část mých financí, ale díky tomu, že se věnuji i trénování, mám možnost si vydělat peníze navíc - a opět něčím, co mě baví a naplňuje. Finanční situace u hasičů je, jaká je, ale práce mě baví a taky se, jak jsem říkal, věnuji i jiným věcem.
Určité hasičské stanice mají poměrně solidně vybavené posilovny, jiné vůbec. Jak jste na tom vy?
Většina stanic v Ostravě je poměrně dobře vybavená. Samozřejmě, co se týče vybavení, je to trochu jiné než klasické fitko, ale určitě bych řekl, že máme vše, co potřebujeme.
Kde vlastně sloužíš?
Pobočná stanice č. 5 - Slezská Ostrava (P3-C-Z) svou koncepcí slouží jako společné výjezdové stanoviště jednotky Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, záchranné zdravotnické služby a městské policie.
Ve směně je nás v plném počtu jedenáct, což ve srovnání s centrálou není mnoho, ale o to víc jsme si na směně blíž.
Jak ti v praxi práce hasiče zasahuje do přípravy?
Věřím, že každému může práce zasahovat do tréninku, ale základem je být připraven. Jídlo mám vždy nachystané a cvičit chodím ve dnech mimo směnu, takže neočekávané situace mi přípravu jen tak nepřekazí. Jedinou výjimkou jsou noční výjezdy, ale ty nejsou tak časté. A když už přijdou, neřeším to. Beru to tak, jak to je, snažím se něco dospat a pak normálně pokračuji v dalším dni.
Co tví kolegové a cvičení?
Většina mých kolegů chodí buď do posilovny, nebo se věnuje jinému sportu - běhu, fotbalu a podobně. Mezi hasiči je obecně docela hodně sportovců, takže nejsem úplně výjimka.
Jak se k tvým závodním ambicím staví kolegové a nadřízení?
Abych byl upřímný, nikdy jsem se u hasičů nesetkal s žádnou negativitou vůči cvičení. Naopak si troufnu říct, že některé kolegy jsem dokonce motivoval k tomu, aby na sobě začali makat. Celkově musím říct, že mám velkou podporu ze strany kolegů i velitelů na mé směně.
Znáš další závodníky-hasiče? Ať už od nás, nebo ze světa?
Svého času mě inspiroval Vojta Trnka, který je nyní už v řadách policie. Na Instagramu jsem zaznamenal pár dalších závodníků v zahraničí a také u nás Antonína Tému, který působí u Hasičského sboru Správy železnic. Osobně ale zatím moc kulturistů v řadách HZS neznám.
Jaké benefity ti práce hasiče přináší pro tvou závodní výkonnost?
Myslím si, že jak hasič, tak kulturista by měl věnovat pozornost svému zdraví, a hlavně kardiovaskulární kondici, což se mi v práci hodí. Nevidím důvod, proč by se tyto dvě věci měly navzájem vylučovat.
Vím o tobě, že tvé znalosti ohledně tréninkové metodiky jsou, ačkoliv tomu spoustu lidí nebude možná i kvůli tvému věku věřit, naprosto fenomenální a určitě jsi mezi kulturisty v top 10 v Česku. Neuvažuješ o dráze trenéra?
Ačkoliv je to velký kompliment, určitě si myslím, že je to trochu přehnané. Říct o sobě něco takového je výkřik do tmy a myslet si to je cesta do záhuby. Pořád je třeba se učit, vzdělávat, a hlavně neusnout na vavřínech.
To, co ale můžu říct s klidným svědomím, je, že i když se o trénink zajímám velice intenzivně, stále zdaleka nevím všechno. Tréninkové postupy se neustále vyvíjejí a i mé vlastní metody se posouvají dopředu. To, co vím dnes, bude za pět let zase úplně jinde.
Trénování se věnuji a právě v tom vidím krásu toho, že mám jinou práci a nesázím všechno jen na fitness. Díky tomu mohu pracovat jen s lidmi, kteří jsou 100% odhodlaní, na stejné vlně jako já, baví je trénink a režim. Troufnu si říct, že i když ne všichni mí klienti jsou závodníci, dávají tomu víc než velká část "fitness scény", která se někdy prezentuje jako maximálně oddaná, ale ve chvíli, kdy skončí sezóna, se vrací zpět do "nerežimu".
Tím nechci nikoho shazovat, spíš chci poukázat na to, jak jsou lidé kolem mě odhodlaní. Například jeden z mých kamarádů musí kvůli práci chodit cvičit ve tři ráno. Byla docela výzva vymyslet pro něj tréninky a stravu tak, aby to bylo co nejoptimálnější i v těchto neoptimálních podmínkách. Daří se nám to ale skvěle a jeho výsledky to jen potvrzují. Právě takoví lidé mě motivují věnovat se trénování. Zároveň jsem ale velmi vybíravý v tom, komu věnuji svůj čas a energii, protože jí není nazbyt.
Aktuálně se ti blíží závody, formu máš neuvěřitelnou už s velkým předstihem. Jak se ti daří vše skloubit?
Díky tomu, že jsem měl něco přes 25 týdnů přípravy a skvělou výchozí pozici, nemusel jsem podstupovat žádné extrémní shazování ani trávit hodiny na kardiu. To vše díky mé trenérce, která má velké zkušenosti s přípravou naturálních atletů.
Zajímavostí pro leckoho může být, že tě připravuje trenérka ze zahraničí. Kdo jí je a jak ses k ní dostal?
Loz Vickers, u nás možná ne tak známé jméno, ale v Anglii je to velká osobnost mezi naturálními kulturisty. Spolu se svým přítelem AJ Morrisem, který je světově uznávaný trenér, stojí za Natural Bodybuilding Worldwide, fórem spojujícím naturální cvičence po celém světě.
Popravdě jsem na ně narazil přes Trained By JP Forum, kde AJ i přesto že je naturál, sdílel svou přípravu. Po krátké konverzaci s ním jsem došel k závěru, že bych chtěl vyzkoušet jejich přístup a něco se naučit. S Loz spolupracuji už zhruba tři roky, což se výrazně projevilo na plynulosti mé přípravy.
V Anglii s Loz Vickers a AJ Morrisem
V čem se její postupy liší od klasického trendu v Česku?
Je to především promyšlený trénink, nižší objem práce a dlouhodobé plánování - celý rok je rozdělený do předem daných fází nabírání, mini-cutu a dalších kroků.
Rozhodně nechci tvrdit, že to děláme lépe než ostatní, to by bylo hodně nadnesené. Ale jedno je jisté, nic nebereme na lehkou váhu. Každý trénink, počet kroků, strava, všechno má svůj jasný důvod a promyšlený postup.
Jakou nejnebezpečnější akci jsi za svou kariéru zažil?
Nejnebezpečnější? Těch zatím za mou krátkou kariéru ještě moc nebylo. Ale mezi nejzajímavější zážitky určitě patřily povodně v Přívoze, kde jsme evakuovali městskou oblast. Na to nikdy nezapomenu, byla to skvělá zkušenost.
Jak dlouho jsi u hasičského sboru?
Spolu s praxemi, které jsem absolvoval na VŠB-FBI, to budou teď dva roky. V samotné práci pak v dubnu oslavím první rok.
Kam bys to chtěl jako kulturista dotáhnout?
Upřímně, baví mě ten režim. Nemám vyloženě potřebu závodit každý rok, takže ho držím celoročně, ale samozřejmě to není vždy tak striktní jako teď, pár týdnů před závody.
Buď jsem v surplusu a nabírám, nebo když je to potřeba, trochu vyrýsuju, abych se udržel v optimálním prostředí pro kvalitní nabírání hmoty. Po závodech zase najedu na objem.
Až budu cítit, že přišel správný čas, připravím se na soutěž. Vždycky mi jde o kvalitu před kvantitou, takže mám v plánu závodit někdy v roce 2027, možná až 2028.
Jaké jsou tvé krátkodobé a dlouhodobé cíle? A stejná otázka, jen na práci hasiče?
Dál chci dělat to, co dělám - zdokonalovat se a snažit se být lepší verzí sebe sama a to platí i u hasičů. Nemám konkrétní cíle, jako je profi karta nebo stát se velitelem. Spíš to vnímám jako odyseu za sebezlepšením - neustálý proces, ve kterém se posouvám dál.
Víte, že...
