Mnozí odborníci pokládali postavu Bobbyho Pandoura za dokonalejší než tu, jíž se proslavil Eugen Sandow. Nabízí se otázka, proč Pandour svoji muskulaturu lépe nezužitkoval? Jak se dozvíme dále, postrádal nejen Sandowovu všestrannost a sílu, ale neměl potřebný manažerský talent a nepotkal ani člověka, jakými byli pro Sandowa prof. Louis Attila a Flo Ziegfeld, agenti a manažeři schopní zajistit reklamu a kvalitní angažmá. Se Sandowem se v mnohém podobali, včetně toho, že oba zemřeli předčasně - Pandour ve 38 (nebo 44 letech), Sandow v 55 letech. Zatímco Sandow položil základy své proslulosti v Británii a Americe, Pandour byl nepochybně známější na evropském kontinentu, kde Sandowovu pověst poškodil fakt, že se vyhýbal vojenské službě v Prusku. Údajů o Pandourově životě je v odborné literatuře pomálu, navíc k jeho určité "tajemnosti" přispíval fakt, že nejen nevydal žádný tréninkový manuál, ale byl na popis svých metod, měl-li jaké, velmi skoupý.
Při narození ve varšavském ghettu v letech 1876 (nebo 1882) dostal jméno Wladyslaw Kucharczyk. Vystupovat začal okolo roku 1900 s partnerem "Das Lappu", pak ve skupině artistů na hrazdě "Popescu trio". Podle dobových zpráv byl mimořádně mužně hezký, nicméně jako gymnasta za moc nestál. Zájem publika o tento typ zábavy opadal a lidé chtěli raději vidět siláky nebo něco zcela nového. Když Kucharczyk od Popesca odešel, spojil se s bratrem Ludwigem a v Sofii vytvořili umělecké duo "Pandour Brothers", které díky svalnatým postavám obou sourozenců brzy získalo ohromné renomé. Jejich devízou byly nejen překrásné postavy, ale hlavně pečlivě nastudované pózy, jimiž na jevišti pod reflektory oslňovali zrak i fantazii diváků. Vrcholem vystoupení bylo číslo, v němž Bobby držel stojku na dvou šestimetrových žebřících, na krku měl lano a na něm visel Ludwig šlapající na bicyklu. Na závěr Bobby vypustil pomocí skrytých pružin do prostoru čtyři vlajky. Byl to prof. Louis Attila, který Kucharczykovi navrhl změnu jména na snadněji vyslovitelné Bobby Pandour. Jazyková podoba se slovem pandur může, ale nemusí být náhodná, více však není známo (na některých snímcích je skutečně "Pandur"). Jak to tenkrát dělali s osobními doklady, to by mne opravdu zajímalo.
Dnešní kulturisty může zaujmout fakt, že Pandour poprvé použil úpravu pokožky, natíral se bílým pudrem a jako první předváděl trapézovou pózu most muscular (v hantýrce "krab" nebo "gorila"). Během čtyř let se vypracoval mezi nejžádanější a nejlépe placené umělecké artisty, dá-li se to tak říci. Za vystoupení v Apollo Theatre ve Vídni nebo v Cirque Metropole v Paříži pobíral měsíčně 20 tisíc korun, kdežto ostatní účinkující v tomtéž programu dostávali 100 korun (a dělník bral za hodinu 25 korun). V samostatném čísle stál na bílém sloupu, jenž se zdál vysoký asi 3 metry a díky optické iluzi vypadal, že váží 90 kg. Kolem dokola scény byly černé závěsy, bodové světlo vytvářelo pod každým polštářkem svalů hluboké stíny. Pandour za doprovodu speciálně aranžované hudby přecházel z pózy do pózy, občas ale nadlouho strnul v klidu, aby si diváci mohli vychutnat krásu jeho těla. Mimo jiné předváděl dokonalou ukázku ovládání břišních svalů, včetně tzv. jógínského svalu.
Pandour vytrénoval svoje svaly gymnastikou, roztahováním gumových expanderů a stovkami opakování cviků s lehkými váhami. Jednou prozradil, že si při vzpírání v Hamburku poranil páteř, a od té doby se těžkým vahám vyhýbal. Měl takový zvyk, či spíše zlozvyk nebo nutkání, že neustále cvičil, napínal svaly nebo jen tak dělal sedy a lehy. Na cesty s sebou vozil pár 4,5kg činek, a pokud měl chvíli volno, dělal tlaky, bicepsové zdvihy nebo kliky. Zdůvodnění tréninku s lehkými činkami spočívalo v myšlence, že klíčem je extrémní svalová kontrakce úchopu, následovaná extrémním uvolněním svalů, a to při každém opakování, zatímco s těžkými činkami toto nelze provést. Na břišní svaly používal cvik od prof. Attily, tzv. římský sloup, kdy silák visel hlavou dolů na aparátu s uchycenými kotníky a zvedal trup proti zemské přitažlivosti, mnohdy s činkou za krkem. Nohy si vypracoval tím, že nosil svého bratra do šestého poschodí hotelu, a můžeme pouze tušit, jestli podobným způsobem nedopravoval na pokoj svoje početné milenky. Pandoura totiž ustavičně obklopovaly zástupy nadšených obdivovatelek a není divu, že náhodný návštěvník spatřil jednou ráno v pokoji Pandoura se čtyřmi dívkami v jedné posteli! Rád se pěkně oblékal, na prstech nosil dva prsteny s diamanty a další drahokam ve sponě na kravatu. Pandour po celou kariéru vážil okolo 72 kg (na výšku 168 cm, krk 40 cm, hrudník 115 cm, biceps 41 - 43 cm, stehno 56 cm).
V roce 1907 vycestoval do Ameriky. Záhy dostal angažmá v Keithově cirkusu, kde jej titulovali jako "World's Best Physical Specimen", později přešel ke známému Ringling Brother's Circuss. V roce 1908 se usadil v New Yorku. Koupil velký dům v Brooklynu, pořídil si luxusní limuzínu Pierce Arrow a světe div se, manželku! Příčiny předčasné smrti Bobbyho Pandoura uvádějí historické podklady odlišně. Podle kolegy z branže Otty Arca v manželství, které potlačovalo jeho hypertrofovaný sexuální apetit, ukrutně trpěl, až se z něho stala lidská troska se zničenými nervy. Skotský historik David Webster píše, že se v roce 1915 v Cincinnati zranil, pravděpodobně pádem z vysokého sloupu na jevišti, a duševní i tělesná trýzeň mu vzaly veškerou chuť k životu. V pozdějších letech se měl nacházet v německém Posenu (Poznaň v bývalé pruské provincii) jako model pro umělce a zemřít někdy v roce 1914 (nebo až 1920).
Hlavní použité zdroje:
Webster, D.: Bodybuilding - An Illustrated History, Irvine, Scotland, 1982
Webster, D.: Sons of Samson - Profiles, Irvine, Scotland, 1993
